zdroj: tisková zpráva Nemohu začít jinak než vzpomínkami na své dětství a na koleje modelové železnice rozložené na novinách (chlupatý koberec vlakům nesvědčí), a ačkoli jsem nikdy neměl "krajinku", nejdříve kupované "H0ky" a poté ještě lepší, menší a po otci zděděná "TTčka" spolu s výletem parní lokomotivou ve mně dokázaly probudit lásku k romantické železnici. A připočítám-li i úžasné vyprávění o mém pradědečkovi, dlouholetém mašinfírovi, jehož všechny hrdinské činy, kterých se podle děda i otce dopustil, by vydaly nikoli na jeden život, ale nejméně na pět, není divu, že jsem čekal na Microsoft Train Simulator s nadšením. I když pro jistotu trošku opatrným - přece jen, simulátor řízení vlaku na první pohled až tak zábavně nevypadá.

• O co vlastně jde
Train Simulator není podobně jako další dílko Microsoftů - Flight Simulator hrou jen tak pro někoho. I když řízení vlaku není tak šíleně komplikované, jako pilotáž letadla, stále nejde o jednoduchost vlastní hrám jako je Quake. Nejste-li vlakovými nadšenci, příliš se do koupě nehrňte. Pokud ale jste "železničně pozitivní", buďte připraveni na probdělé noci strávené se sluchátky na hlavě, problémy v práci či ve škole a další nezbytné konsekvence hraní kvalitního titulu.

Začneme pěkně za začátku - hlavní obrazovka vám nabídne "trénink", kde se naučíte základy ovládání všech tří typů lokomotiv - elektrické, dieselové (či dieselelektrické) a parní (opravdu doporučuji tutorial navštívit, v Train Simulatoru skutečně je k něčemu). Samotné jádro hry, jednotlivé mise, se zde nazývají "aktivity" a odehrávají se na všech šesti tratích. Pochopitelně si můžete nahrát dříve uloženou jízdu (některé aktivity trvají i dvě hodiny). To, že je v Train Simulatoru několik druhů vlaků, neznamená, že se jedná o pouhou výměnu objektu na kolejích. Rozhodně se pro každý typ lokomotivy, neřkuli pro každou lokomotivu zvlášť musíte naučit základní jízdní vlastnosti a dalo by se říci i strategii - ač oba berou energii z drátů nad sebou, rychlík Acela Express se chová úplně jinak, než tokijská nadzemka 2000 Series či 7000 LSE Series a dieselelektrické americké obry Dash 9 a GP 38-2 mají s japonským vyhlídkovým motoráčkem KIHA 31 společné pouze palivo do motoru. Pokud je ale tahání nákladů s Dash 9 obtížné, řízení parní lokomotivy Gölsdorf Series 380 či Flying Scotsman už je vysoká škola ajznboňácká a plníte-li při tom ještě povinnosti topiče, tak už je skoro potřeba doktorát :-)

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Zahoukat a na cesty!
Tratí je v Train Simulatoru celkem šest - dvě z USA, dvě z Japonska a dvě z Evropy. V Novém světě se proženete vysokorychlostním Severovýchodním koridorém mezi Washingtonem a Baltimorem, tratí, kde dosahují expresní vlaky nejvyšších rychlostí. Horská trať Marias Pass je útulkem strojvůdců, kteří se cítí nejlépe v kabině dieselu s dalšími dvěma tahouny a padesáti vagóny zboží za zády nebo je jejich životním cílem co nejrychleji a nejpřesněji srovnat vagóny na nádraží do úhledného hada připraveného k odeslání. Japonské trati jsou úplně něco jiného: Mezi Tokiem a Hakone je vaším úkolem jezdit jako "nadzemní metro", tedy co nejpřesněji a co nejrychleji zastavovat na stanicích, které jsou od sebe vzdálené maximálně kilometr. Hisatsu Line je zase sympatická vyhlídková trať. Evropa je vyhrazena pro historické lokomotivy. Mezi Innsbruckem a St. Antonem jezdíte se slavným Orient Expressem a briská trať ze Settle do Carlisle vás posadí za páky a kohouty o něco méně slavné leč neméně kvalitní lokomotivy "Létající Skot".

zdroj: tisková zpráva Na jednotlivých tratích na vás Train Simulator přichystal množství zajímavých úkolů od jednoduchých operací s pasažéry až po tvrdé vypořádání se s následky bouře či službu veřejnosti během letní špičky v Tokiu. Na své si přijdou i notoričtí posunovači jako je například kolega Čočík; opravdu pohodová je například "Vražda v Orient Expresu" - musíte totiž postupně spojovat a rozpojovat vlak podle pokynů vyšetřujícího detektiva.

Pouhý výčet tratí však nedokáže popsat to, co uvidíte, pokud se na některou z nich vydáte. Microsoft především tvrdí, že všechny jsou modelovány podle skutečnosti a není důvod mu nevěřit - okolo kolejí vidíte domky, stromečky, lesíky a samozřejmě jednotlivé železniční budovy, dokonce se (až nepříjemně často) na kolejích vyskytuje nejrůznější vysoká zvěř, kterou je nutné odhánět světlomety a sirénou.

• Myslete strategicky

Především pokud nejste v "jednovagónu" jako je například japonská KIHA 31, musíte si uvědomit, že při rozjíždění se postupně při zrychlování od sebe oddalují všechny vagóny a v případě dlouhých vlaků to znamená opravdu hodně pomalou a relativně dlouhou operaci. Rychlá akcelerace vlaku s padesáti vagóny znamená, že konec bezpečně urvete, protože spojovníky jednoduše takový tlak nevydrží. Zbrklé šoupání pákami končí v mnoha případech vykolejením případně roztržením vlaku, což znamená automaticky finis. Zrychlování se ale koneckonců naučíte za chvíli, udržení rychlosti a zvláště brzdění je ale mnohem náročnější. Každá trať má svůj povolený rychlostní limit, který se průběžně snižuje či zvyšuje, podle toho, jestli není někde poškozený úsek či jestli neprojíždíte zónou, kde je snížení rychlosti vhodné - prudšími zatáčkami, městem, velkým nádražím apod.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva V některých lokomotivách, jako je například Acela Express s jemným "plynem" pohybujícím se po jednotkách procent není až tak obtížné udržovat stabilní rychlost, s rychle akcelerujícími stroji či mašinami s "plynem" nastavujícím se po dvaceti procentech je to už problém. Ve vhodné chvíli musíte přidat přesné množství plynu, abyste se nepohybovali jako šneci, ale na druhou stranu abyste nepřekročili povolenou rychlost. Kromě nevyhnutelných trestných bodů to má totiž v Acela Expressu za následek zapnutí nouzové brzdy, která pořádně zahýbe cestujícími a navíc vás děsně zdrží, protože její odbrzdění trvá dlouhou dobu.

• Parní orgie
zdroj: tisková zpráva Nároky na jemné brzdění a akceleraci platí trojnásobně v parní lokomotivě. Ta se totiž ovládá trochu jinak, než její mladší sestřičky a podle toho se k ní musíte i chovat. Pokus o "rychlý rozjezd" končí se železnou pravidelností divokým prokluzováním kol; než se naučíte pracovat správně s regulátorem a reverserem parní lokomotivy a mnoha dalšími kohoutky a páčkami, uplyne mnoho vody (či spíše se promění v páru). Pro začátek rozhodně doporučuji nastavit si automatického topiče (Automatic Fireman), ten zajistí alespoň to, že se nezabijete v tunelu (při otevřených dvířkách k ohni se vám obsah ohniště vysype na nohy, což není vůbec příjemné) či neroztrhnete kotel. Po pár odježděných aktivitách a důkladném přelouskání deseti stránek manuálu popisujících boj s ovládáním parní lokomotivy a prvním vyzkoušením topiče na vlastní kůži rychle oceníte výhody, které "manuální" přikládání pod kotel skýtá - vyždímete z lokomotivy mnohem víc a mimoto některé obtížnější aktivity, ve kterých jde o brutální úsporu paliva či vody automatický topič prostě nezvládá.

• Nároční pasažéři
Panáčci, byť neviditelní, o sobě dávají v Train Simulatoru hodně vědět. Jízda vlakem není let bojovým tryskáčem, kde šest gé jen pomáhá lepšímu trávení snídaně. Strojvůdce musí dávat pozor na to, aby rychlým rozjezdem nepodrazil cestujícím nohy či je prudkým brzděním nenalepil na přední stranu vagónu. Cestující mají ve hře rozdílné nároky - Japoncům na městském okruhu je prudká akcelerace i zpomalování ukradená (stejně jsou ve vlaku tak děsivě namačkaní, že se ani nepohnou), při jízdě královské rodiny Orient Expressem už je to úplně jiné kafe. Pokud bude král nucen honit svou korunu po kupé, tak trestné body přibývají div ne po desítkách. Totéž platí o vlacích nákladních - polena či obilí se mohou trochu otřásat, vezete-li auta, nemůžete si dovolit prakticky žádný prudký pohyb.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Není ale všem problémům konec, Train Simulator dokáže být až nechutně náročný na pozornost a trochu i znalost trati. Například daná povolená rychlost ještě neznamená, že ve všech úsecích trati můžete svůj vlak takto rychle hnát - typickým příkladem je japonská Hisatsu Line, kde na povolené pětaosmdesátce vcelku prudké zatáčky sice nezpůsobí vykolejení vlaku, ale přidají vám neoblíbené černé puntíky za házení s pasažéry. Stejné je to s výhybkami, které mají rovněž určitý rychlostní limit, po jehož překročení cestující reptají.

Pokud ale mluvím o cestujících, neodpustím jednu výtku, jednu ze dvou, které k Train Simulatoru mám. Cestující jsou totiž maximálně výplodem vaší představivosti - ve hře totiž vůbec nejsou vidět. Přeplněná nádraží za letního horkého dne v Tokiu jsou utopií, projíždíte stejně prázdnými peróny, jako všude jinde a jen "nakládací čas" informuje o tom, že skutečně někdo "jakoby" nasedá a vysedá. Upřímně řečeno, na své šunce bych si pravděpodobně případné textury lidiček vypnul, ale Microsoft je do hry mohl přidat. Alespoň sedící ve vlaku - jízda s prázdným vagónem příliš pěkně nevypadá.

• A samozřejmě realismus
zdroj: tisková zpráva Dobré návyky Microsoftu z (Combat) Flight Simulatoru se přenesly i do Train Simulatoru a vlaky jsou tak velmi realisticky zpracované, počínaje u přístrojové desky (respektive pákovo-kohoutkové stěny) až po samotný fyzikální model vlaku - což už jsem naznačil. Fyzikálního modelu se týká ale má druhá výtka, díky které Train Simulator dostává "pouhých" 90%. Nemohu si pomoci, ale brzdění JE trochu nerealistické. Obrovskou hmotu vlaku s plně naloženými vagóny není možné bez použití nouzové brzdy zastavit skoro "na fleku", jak to hra předvádí. Francouzské TGV třeba brzdí i několik desítek kilometrů (pravda, hasí si to dvojnásobnou rychlostí než nejrychlejší vlak v Train Simulatoru), zde brzdíte (i jemně) maximálně dva kilometry.

Fantastické je, že na trati nejste v žádném případě sami. Před vámi i za vámi jsou další vlaky, které mají svůj jízdní řád a ten se musí dodržet - jakékoli vaše zdržení či nepředvídaná akce může celý tenhle žijící a klapající organismus nazývaný železnice porušit, neřkuli úplně rozbourat. Ostatně několikrát musíte stát na červené a pozorovat, jak se v protisměru řítí vlak, který vám uvolňuje kolej. Je vážně radost sledovat protijedoucí vlaky nejrůznějších typů, automobily stojící na přejezdu, krávy pasoucí se okolo trati a další roztomilé věcičky, které z Train Simulatoru dělají vynikající hru.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

K vlakům patří i vlaková neštěstí a těm se nevyhnete ani v Train Simulatoru. Pokud si nevypnete vykolejování, zažijete je dokonce více, než byste si přáli - příliš rychlé projetí zatáček vás vynese až na louku, chybně přehozená výhybka pak vlak úhledně seštosuje ve skvělé kolmici na slepou kolej. Jen škoda, že se vlaky pouze rozpadnou a příslušně se nedeformují popřípadě nevybuchují, bylo by to ještě o něco lepší...

• Vychutnej ten hukot
Po stránce zvukové je na tom Train Simulator mimořádně dobře - snad nikde nebyly zvuky lokomotivy udělány tak skvěle, jako zde. I když zvuk nekoresponduje s pohybem kol (u parní lokomotivy), stále se jedná o neuvěřitelně precizně provedenou práci a koneckonců si této drobné nepříjemnosti sotva v zápalu jízdy všimnete. Mimoto v lokomotivě a u vagónů slyšíte pochopitelně jiné zvuky - hluk motoru přehluší totiž skřípání kol vagónů, úpění spojovníků či klinkání železničních přejezdů. Realistický dojem z jízdy podtrhují navíc skoro do posledního nýtku prokreslené lokomotivy a vagóny, úžasně vypadající čmoud stoupající z komínu parní či výfuku dieselové lokomotivy a domy, usedlosti, továrny i budovy okolo tratě.

zdroj: tisková zpráva Možnost jet ve všech čtyřech ročních obdobích navíc znamená, že krajina okolo vás se příslušně promění třeba z podzimní zlaté do zimní bílé, klidně ještě se sněhovou bouří (samozřejmě příslušně působí na koleje, které více kloužou). Není to ale zadarmo - pro skutečné grafické orgie potřebujete hodně výkonný počítač (ale Athlon 1.4 GHz s GeForce 3 stačí :-)). Přesto si majitelé slabších počítačů zoufat nemusejí - Můj Celeron 400 s TNT 2 kartou si v rozlišení 800x600 se hrou poradil bez větších problémů (většinu času běželo vše rychlostí okolo 24-26fps)...

Pro další stupeň nadšence, železničního šílence, je navíc na CD přiloženo ještě čtvero editorů - editor krajin, tratí, aktivit a lokomotiv. Proniknout do nich skutečně není vůbec žádná sranda, ale určitě se můžeme časem těšit na množství modifikací, nových tratí i lokomotiv, podobně jako v případě microsoftích leteckých simulátorů. Co takhle TGV Paříž-Lyon? Nebo úzkokolejka Jindřichův Hradec-Obrataň? Jen pracujte, milí čtenáři, pracujte. My o tom pak napíšeme :-)

Ostatně první vlaštovky se už objevily, na stránce Railway Software si můžete stáhnout prvních pár vagónků, nepochybuji, že další budou brzy následovat.