| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 29.listopadu 2007 | Verze hry: prodávaná/Wii/anglická Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Podobně jako ostatní vlajkové hry Nintenda (Mario, Zelda), Metroid staví na unikátním vzorci křišťálově vybroušené hratelnosti. Pro úplně nováčky je možná překvapením, že to není tradiční akce, tudíž ani tradiční FPS. Herní mechaniky lze popsat jako mix akce (divoké přestřelky zde mají své místo, stejně jako monumentální souboje s bossy), RPG (vylepšování postavy, prozkoumávání rozsáhlého herního světa), adventury (příběh a řešení různých úkolů), plošinovky (snad žádná FPS hra nemá tak složitou geometrii prostředí jako Metroid) a puzzle (častokrát se budete muset proměnit do Morphball kuličky a řešit prostorové hádanky). Do Corruption tvůrci vložili několik příjemných vylepšení zaběhnutých mechanik. Tak především: poprvé v historii série nezačínáte ztrátou všech vašich schopností a nemusíte je tedy znovu získávat. Schopnost přepnout se do Morphballu, vystřelit paprskové lano nebo odpalovat rakety máte prakticky od začátku hraní. Hra díky tomu začíná dynamičtěji a pestřeji. Tradičně ovšem budete získávat další zbraně a schopnosti během hraní. Zajímavé je řešení různých druhů paprsků, které jste v minulosti museli ručně přepínat. Jelikož Wiimote má na ovládání méně tlačítek, tak se zde jednotlivé nově nalezené druhy paprsků prostě přičítají k těm již existujícím, takže je nemusíte volit. • Galaktická mapa Zatímco minulé díly série nás nechaly většinu času prozkoumávat propojené lokace na povrchu jednoho mimozemského světa (v případě Metroid Prime 2: Echoes jsme měli k dispozici ještě alternativní temnou dimenzi), zde máte k dispozici širý vesmír a řadu planet v něm. Jak si nejspíše dovedete představit, umožňuje to především maximální vizuální pestrost hry – kromě obligátních sněhových nebo lávových světů se podíváte také do technologicky orientovaných, biomechanicky nechutných či úplně mimozemsky „jiných“. Chybět nebudou ani paluby vesmírných lodí, včetně vraku obrovského křižníku Valhala, který má pro příběh specifický význam. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ústředním prvkem hratelnosti série bylo vždy gigantické hřiště/labyrint, kterým jste mohli plynule procházet kterýmkoliv směrem, ale určité části se vám zpřístupňovaly až po získání nějaké schopnosti. Hráč tak neustále procházel labyrintem z jedné strany na druhou a objevoval nové vrstvy, chodby, místnosti, předměty či nepřátele, včetně pořádných bossů. Stinnou stránkou věci byla nezbytnost občas se hodně vracet ve vlastních stopách. To je nyní zažehnáno, jelikož labyrinty jednotlivých lokací jsou samozřejmě menší – a navíc máte možnost i v rámci jedné lokace postupně odemknout několik „přistávacích zón“, kam se můžete přenést svojí raketou. Nejlepší na tom ovšem je, že celek stále funguje jako skládačka, ve které postupně odkrýváte nové vrstvy a cesty – jen to chození tam a zpátky bylo odstraněno nebo zjednodušeno. • Zlepšováky a raketka Úplnou novinkou je PED oblek neboli nově vylepšené brnění Samus. Zkratka znamená „Phazon Enhancement Device“ a jde o řešení nejnovějšího problému hrdinky: její tělo bylo zasaženo toxickým Phazonem, který nyní samovolně vzniká v její krvi. Ze slabiny ovšem federační vědci udělali přednost, jelikož nově vylepšený skafandr vám umožňuje Phazon spálit, čímž se na nějakou chvilku přepněte do tzv. hyper-módu... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Novinkou je také významnější role vaší rakety ve hře. Nejen, že se díky ní budete přepravovat mezi planetami (k tomu slouží interface palubní desky, na kterou si můžete postavit panenku v podobě vašeho Mii nebo si tam vylepit loga oblíbených her), ale také ji můžete přímo během procházení lokace zavolat na určitých místech na pomoc, aby přenesla nějaké těžké předměty z místa na místo či spustila palbu na určitý cíl. Hodně užitečné je také nechat raketu prostě přistát (na předem vymezených místech) a uložit si v jejích útrobách pozici. Vzniká díky tomu docela zajímavé pouto mezi vámi a vaším plavidlem, které připomíná např. vztah dračího jezdce s jeho ořem z jiných her. Celkovému zážitku z hraní hodně napomáhá nový systém ukládacích bodů, které jsou rozmístěny hustě (např. před každým zásadnějším skokem). Cíle vašeho snažení jsou po celou hru dostatečně pestré (obrana paluby lodi před útokem pirátů, aktivace generátorů planetární obrany na povrchu planety… ) s výjimkou jistého zdlouhavého honu na několik součástek u konce hry, který svou zdlouhavostí nápadně připomíná zavírání bran okolo měst u konce Oblivionu. K tradičním vrcholům patří naprosto monumentální souboje s bossy (např. padajíce s gigantickým drakem skrz tunel jako Gandalf s Balrogem), byť ten úplně závěrečný je tentokrát poněkud jednodušší. Na druhou stranu úplně chybí multiplayer, což je – kromě jiného vzhledem k online možnostem Wii – škoda. Hra vám zabere zhruba 20 hodin na první projití, ale vyplatí se pak ještě hledat skryté bonusy, jelikož tím odemknete kromě jiného bonusový dodatek k závěrečnému filmečku hry. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Revoluční ovládání Celá konzole Wii je o zastaralé grafice, ale revolučním ovládání. Není tedy divu, že největší snahy na straně vývojářů se dočkalo právě využití unikátního pohybového senzoru – obzvláště u vlajkových her samotného Nintenda. S určitou velkorysostí lze prohlásit, že žádná hra z velké trojky (Mario – Zelda – Metroid) přitom není takovým adeptem na perfektní využití Wiimote, jako právě dobrodružství Samus Aran. Není tedy velkým překvapením, že ovládání bylo promyšleno a odladěno na nejvyšší možnou míru a ve výsledku je tím největším přínosem či změnou, které během hraní zaznamenají fanoušci série. Základní myšlenka je prostá: zatímco analogovou páčkou na Nunchuku ovladači v levé ruce chodíte, ukazováním Wiimote pravou rukou míříte a střílíte. V praxi to ale funguje mnohem plynuleji, citlivěji a přesněji, než např. v Red Steel. Může za to precizní odladění rychlosti a intenzity odezvy, které navíc můžete uzpůsobit svým schopnostem: nastavení citlivosti senzorů lze měnit od basic (hra prakticky míří sama a vaše postava se pohybuje relativně rozvážně, pomalu, přehledně) přes střední medium až po pokročilé advanced, kde hra reaguje na vaše pohyby bleskově s milimetrovou přesností. Otočení kolem dokola pořád trvá o něco déle, než na klávesnici s myší u PC her, nicméně rozhodně je ovládání o hodně přesnější a pružnější, než na jakémkoliv ovladači se dvěma analogovými páčkami. Hra navíc obsahuje řadu drobných miniher, těžících z pohybového senzoru. Jde např. o otáčení ventily u strojů (musíte otočit zápěstím) nebo využívání laserového lana k strhnutí nějakého předmětu či vyrvání štítu z rukou nepřítele (jakoby hodíte nunchuku dopředu a pak zase přitáhnete k sobě). Jakkoliv je ale ovládání Corruption zábavné, opět si musím povzdechnout, že jeho únavnost mi zabránila v delším hraní přes noc, které na jiných konzolích rád praktikuji. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Hvězdná válka Všechny linie příběhu z minulosti plynule navazují a spějí do řádného finále trilogie. Znovu se ocitnete v brnění půvabné vesmírné lovkyně odměn, jejíž jméno zní Samus Aran. Ve hře tentokrát docela výrazným způsobem figurují také další lovci odměn, které galaktická federace povolala do svých služeb, nicméně vy jste samozřejmě ten (ta) nejlepší. Přítomnost ostatních lovců i galaktických vojáků nicméně do určité míry koření určité části hry, která jinak staví na pocitu osamění v neprozkoumaném mimozemském světě - pro sérii tak typickém. Na straně záporných stojí armáda vesmírných pirátů, což jsou pořádně nebezpeční mimozemští agresoři, využívající ke svým špinavým praktikám smrtelně nebezpečnou rasu parazitů jménem Metroid a také vysoce toxickou látku Phazon. Zavaří vám kromě toho i nejhorší Nemesis ze všech, totiž vaše temné dvojče, Dark Samus. Příliš věřit byste neměli ani síti organických super-počítačů, přezdívaných Aurora units. Celkově je příběhová osa hry plnější než v minulosti, což je také zásluha častějších filmových animací (v engine hry) a kvalitního dabingu (který je příjemným překvapením po němé Zeldě). Hráč má každopádně pocit, že je součástí epického finále událostí galaktického významu, což poněkud připomíná Halo 3. Tenhle dojem je ale poněkud poznamenán celkově přehnanou fantazií japonských tvůrců, podtrženou hračkářsky pestrobarevnou stylizací hry. V praxi tedy například mě sedl o něco víc příběh Halo 3, který vedle divoce fantaskního Metroida 3 působí jako realistický dokument. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii • Výprava Jak již bylo zmíněno, grafika prostředí je mnohem rozmanitější díky faktu, že létáte z planety na planetu. Poklona patří grafikům, kteří dokázali tuto vlastnost hry zcela naplno využít pro navození zcela různorodých emocí, barev a scenérií. Atmosféru se snaží podporovat také bohaté využívání bloomu či speciální efekty typu zamlžené hledí či odraz tváře Samus na něm. Bohužel, při vší svojí pestrosti je grafika stále jen mírným vylepšením Gamecube originálu, co se detailnosti týká. Hodně v tomto směru napomáhá komiksová, nerealistická podoba hry. Přesto jde o slabinu, která vyleze navrch především během rozhovoru s lidmi nebo při pohledu na libovolnou věc hodně zblízka. Wii zkrátka není HD ready a nejnovější shadery u ní není možné čekat. Hra nicméně podporuje alespoň 480p v poměru 16:9 a nikdy neklesne pod 60 fps.
zdroj: Archiv E3 trailer Související články: Novinky |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 28 let, pracuje v Illusion Softworks, založil a sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční/RPG/hororové/příběhové hry; neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
