| Autor: David Ducháček Publikováno: 12.listopadu 2003 | Verze hry: finální/prodejní Doba recenzování: 1,5 týdne |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Klasická FPS nebo něco víc? Judge Dredd se nás snaží přesvědčit o nepravosti známého tvrzení – počítačové hry jsou kultura kriplů. Dredd je samá přetvářka. Nejprve to na nás zkouší s reklamním navijákem v podobě laciné manipulace (dobře prodejného názvu) s filmovým „hitem“ a pak bychom měli nabýt dojmu, že se nejedná o klasickou FPS vyvražďovačku. Kdepak. Je to jen Spiderman v kostýmku Daredevilla marně aspirující na guvernérské křeslo. Dredd se v jedenácti misích zhostí řady úkolů, jejichž obtížnost není nijak vysoká. Převládá likvidace nemrtvých, vzbouřenců, ale objevují se i záchranné mise – musíte najít a ochránit určitý počet lidských bytostí, zatknout čelní představitele gangu či zastavit „temného soudce“. 
zdroj:
tisková zpráva
Jak jsem již uvedl, ve většině případů ani nebude nutné sledovat plán mise – zkrátka všechno bez pistole pozatýkáte, všechno slizké pozabíjíte a se zbytkem se nějak dohodnete. Ještě bych vám asi měl připomenout, že není vhodné střílet do vlastních řad. Občas vám totiž pomohou další soudci a speciální vojska. Vítaným pomocníkem elitního týmu je například soudní lékař a patolog ve dvou osobách – když ho poprosíte, rád zklidní vaše utrpení drogou a opačném případě se za vás pomodlí a změří vás na rakev. • Hratelnost především Tímto heslem se zřejmě tvůrci příliš neřídili. JD (nešlo by používat nějakou jinou zkratku? - pozn.ed. :) má totiž docela nepříjemné výkyvy. Úvod hry není špatný. Jakmile se sžijete s herním systémem a zvyknete si, budete se příjemně bavit. Problém je v tom, že jen pár hodin. Pak hra přichází stagnace a na scénu se vkolébá stereotyp, který přetrvá téměř do konce hry. Jedenáct misí je opravdu málo, i když se vám po dohrání zpřístupní další režimy v sekci Arcade – v co nejrychlejším čase zajmout 20 násilníků, probít se horou robotů, eliminovat Lugosiho klony, přežít než dorazí posily atd. Těchto několik „triků“ mělo zřejmě vyřešit nedostatečný počet singleplayer misí, což se povedlo jen částečně. Je velmi pravděpodobné, že se brzy ocitnete ve stejné situaci jako já a hra pro vás nebude už ničím zajímavá. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Dredd versus Měkkota Dredd si hraje na milosrdného a spravedlivého zákonného poskoka, jenže má smůlu, nikdo mu to nebaští. Byl totiž svěřen do vašich nestabilních rukou. Výsledkem pak mohou být docela slibné jateční scény srovnatelné s Bloodem. Po několika mozkových zkratech, spoustě nehybného masa a objevivším se nápisem „mission failed“ začnete správně tušit, že je něco v nepořádku. Aha, vy stojíte na straně dobra, to bude ono, bingo! Ale vážně. Judge Dredd je tím posledním článkem ve zjednodušeném soudním systému. Jeho výkon práva je proklatě stručný. Máte nadlimitní váhu (2 tuny), špatně jste zaparkovali (na něčí hlavě), nerespektujete městské pop-kulturní textury (forsáž stěn pomocí sprejů)? Do lochu s vámi! Délka trestu bude záviset na závažnosti činu – tj. napadení Dredda = doživotí, nadváha = pár měsíců. 
zdroj:
tisková zpráva
Dredd při sobě nosí vždy dostatečně nekonečný počet pout, aby mohl svoje oběti ztrestat (žádné S&M, vše v mezích futuristického právního státu). Jenže párkrát se ocitnete v situacích, kdy vám nezbude nic jiného než veškeré záporáctvo do posledního eliminovat. Dejte si však pozor na „mravnostní ukazatel“ - jakmile začne klesat, je zle a až dolehne na nulu, přichází loading... Snížení mravnostního ratingu nastává tehdy, zabijete-li příliš mnoho civilistů nebo se chováte nepřístojně – střílíte do již odsouzených maníků. Tento systém až na několik výjimek funguje bez problémů, pouze na jednom místě hry sem nebyl pokárán za několikanásobnou popravu celkem pěti spoutaných výtržníků. To víte, člověk se občas neovládne a ujede mu ruka.• Umělá inteligence Zapeklité situace nastávají ve chvíli, kdy se ocitáte v křížové palbě několika prevítů, pak musíte rychle volit, zda je vyvraždit, či jen zranit a zajmout. Odměnou vám bude slovní ohodnocení na konci mise a zpřístupnění dalších postav pro multiplayer. Soupeřova taktika bývá různá. Občas se vám nepřítel vzdá bez boje – vidí, že jste v „přesile“. Jindy ho musíte přesvědčit několika zásahy do ploutve. Zlotřilec upustí zbraň a padne na kolena – nastává okamžik nasazování pout. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kolega už v prvních dojmech poukázal na zásadní chyby v uměle inteligentních skriptech, jejich četnost se nesnížila ani s příchodem patche. Nepřátelé často reagují inverzně – místo toho, aby stříleli nebo se vydali vašim směrem, přihlouple stojí a čekají, až je obejdete a odprásknete jako škodnou. Nechápu. Tak výrazné kiksy jsem už dlouho v tomhle žánru neviděl. Na druhou stranu vás (možná) překvapí taktické chování některých méně sympatických bytostí. Mezi ty bystřejší totiž překvapivě řadím zombie – rádi simulují smrt, aby poté mohli vaše zachráněné civilisty rozsápat aneb než někoho někam odvete, dobře místnost prozkoumejte. Tím bohužel výčet netradičně inteligentních schopností virtuálních soků končí. 
zdroj:
tisková zpráva
• Jen dvě bouchačky či co?Asi byste byli hodně zklamaní (to je ta slušnější publikovatelná varianta), kdybych vám něco podobného předestřel, že? Nebojte se, žádné rychlošípácké aktivisty Rebellion nezaměstnává. Tvůrci zvolili variantu rádoby-realistického postupného vyvražďování, což nic nemění na skutečnosti, že Dredd víc než 2 zbraně naráz neumí obsloužit (jeho postava není moc „vypumpovaná“). Výběr zbraní ale pohodlně překonává číslo dvě – přesný počet vám nepovím, jelikož jsem pravděpodobně na některé varianty nenarazil. Základní Dreddovou „bolestnou“ je specialitka známá jako Lawgiver. Tato hračička s příznačným názvem, který asi není třeba překládat, toho umí celkem dost. Má šest palebných režimů – klasická rotační zbraň s konvenčním olovem, se zápalnými střelami, rychlopalný režim a ještě pár dalších, jejichž smysl v praxi velmi rychle pochopíte. První zbraně se nezbavíte ani na minutku, jakoby vám přirostla k tomu, čemu mi lidé říkáme horní končetina. Druhá ploutev/ kapsa ale také nezůstane nevyužita. Na ulici se toho povaluje docela dost, stačí si jen zvolit tu správnou zbraň. Mě se líbila brokovnice (ideální na zombie a skákající pejsky) a velmi rychlý středně těžký kulomet. K dispozici jsou také různé druhy pistolí, granátů, laserových pušek a jiných nesmyslů. Záleží na vkusu a militantní orientaci. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Bohaté prostředí Nespornou výhodou a potenciálně velmi silným lákadlem hry může být lehce komiksový styl a poměrně propracovaný design misí. JD sice není žádné originalitou prýštící veledílo (grrr - pozn.ed.), o tom se snad nebude nikdo přít, ale například futuristická města připomínají digitální útroby z Trona. Temná skladiště plná dotěrných zombií mi zase připomněly From Dusk Till Dawn. Hra se nesnaží šokovat různorodostí prostředí, za to však celkem hbitě střídá žánry. Chvíli balancuje mezi akční až taktickou FPS, poté se cíle mise změní o 190° a najednou zažíváte nápor jako v odlehčené verzi Seriózního Sama. Podobně se mění i architektonické styly. Začínáte v tradičně přeplácané futuristické budoucnosti, pak se ocitnete v dobře známém prostředí tajných laboratoří současnosti a veřejných kanalizačních systémů, no a závěr už se málem odehrává v útrobách diplodoca někde na planetě Ergomanignosis. Dosti inspirace jsem nasbíral při svých toulkách v muzeu. To víte, umění se v jisté formě musí procpat i do FPSky, bez toho to dneska nejde. 
zdroj:
tisková zpráva
• Grafika ujde Judge Dredd má vizuální tvář podobnou No One Lives Forever. Neubráním se přímému srovnání, přestože hra běží na jiném enginu (vylepšený systém Aurora z AvP), vzhled a řada prvků NOLFa připomíná. Bohužel grafikům se ho překonat nepodařilo. Prvním drobným zklamáním je kvalita 3D modelů odpovídající právě AvP – nedostatečný počet polygonů a mnohdy špatně namapované (či vymodelované) textury. Výsledek připomíná komiksovou verzi Postala, což je, pevně doufám, značný odklon od původní plánu. Mě se postavy zkrátka nelíbí a v drtivé většině bych doporučoval jejich podrobnější grafický vývin. Abych se na chvíli vymanil ze škatulky „kritická bestie“, uvedu i příklady zcela jiné kvalitativní kategorie. Kupříkladu bílé skákající obludy (něco mezi vlkodlakem, upírem a zombie-hunterem) vypadají parádně. Ani k zpracování ultra-tlustých paní, jejichž žaludek musejí podpírat kolečka, bych neměl sebemenších výtek. Něco tak nechutného vás prostě dostane. Další pochvalu bych udělil vynikajícím texturám na zdech, neonovým nápisům a zkorodovaným kovovým příbytkům, to vše je po vizuální stránce paráda. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Poptávka po realistickém násilí ve hrách rapidně stoupá a z prvních zmínek o hře jsem měl pocit, že se Postalovi blíží konkurence, ale tak vážné to opravdu není. S krví se v Dreddovi příliš nešetří, leč krom amputace hlavy brokovnicí či jinou silnou zbraní není co krájet či řezat. Údy zůstávají na svých místech a do hlav kopat také nelze. Tím pádem je všechno v pořádku. Krev vypadá realisticky a zelený sliz je vyloženě lahůdkou pro všechny příznivce „zelených“ věcí. • Multiplayer a ozvučení Judge Dredda vám v multiplayeru příliš nedoporučuji. Nevím, zda je chyba na mé straně, či jsem infantilnímu pobíhání s flusbrokem odrostl, ale takhle jsem se nenudil snad od doby, kdy vynalezli stolní fotbal. Mapy jsou sice propracované a nebyl by problém se v nich pohybovat, jenže protivníci se pohybují a hlavně vypadají jako banda zmutovaných upírů, jež v dětství postihla psychotická příhoda. Navíc týmově deathmatchová akce je holá sebevražda – kamarád by vás za chvíli ubil sám. 
zdroj:
tisková zpráva
Zvukovým efektům trochu chybí různorodost a technická úroveň. Není snadné rozlišovat, kdo a čím na vás střílí. Příšerky cosi občas vykřiknou, ale té hatmatilce normální člověk nemůže rozumět. Lidské verze jsou na tom lépe. I přesto jsem nebyl spokojen s namluvením hlavní postavy (Dredda). Lehce arogantní intonace při zatýkání působila správně drsňácky, ovšem ve všech ostatních projevech byla nevhodná. Stejně tak s mělo šetřit se speciálními hlasovými efekty u bossů – když někdo mluví jako by mu patřila půlka vesmíru a vzápětí zemře díky prostoduchému uvažování, působí to divně.Stáhněte si: Demo, Patch, Trailery, Cheaty... Související články: První dojmy (10/2003), Novinky |
| David Ducháček | |
| autorovi je 23 let, dříve psal pro GamePort a nyní působí i v Levelu, pracuje jako správce sítě, nejraději má akční hry všeho druhu a mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Dungeon Master, Shadowman a Half-Life (všechny články autora) |
