Autor: Petr Novák Publikováno: 23.září 2009 |
oficiální obrázky od výrobce Každá mise obsahuje jak primární, tak sekundární cíle ke splnění (např. zničení pozemního ležení nepřítele). Po odehrání kampaně se navíc odemkne položka Mise, kde je přes padesát separátních úrovní, kde se snažíte dosáhnout co nejvyššího skóre, následně umístěného na zářných pozicích světových Leaderboards. Prezentace na jedničku Již první kontakt s vlastní hrou se děje za pomoci stylového sestřihu dobových filmů, další stěžejní stopáže stejného ražení pak posouvají událostí mezi jednotlivými kapitolami. Tudíž žádný render, pouze autentické snímky. Jako velké plus lze vnímat "polidštění" této válečné hry, realizované s pomocí pamětníků, komentujících jednotlivé historické milníky svými osobními příběhy. K "filmovému" pocitu bohatou měrou přidává své i všudypřítomná dokonalá hudba z pera Jeremy Soula. Pokud by snad toto jméno některým hráčům nic neříkalo, lze připomenout jeho úžasné skladby z Oblivionu, Company of Heroes, Icewind Dale, Neverwinter Nights či pestrou hudební škálu přítomnou v gigantické MMO sérii Guild Wars… Pocit dobové atmosféry posiluje i vzhled veškerých menu IL2. V tom hlavním najdete i velmi zajímavé sekce, jako například hangár. Ten není ničím jiným než fyzickou přehlídkou jak spojeneckých letadel, tak i letadel Osy zla. Můžete si zde prohlédnout všech čtyřicet strojů, včetně jejich výzbroje, přečíst si podrobné technické údaje, atp. - zkrátka je tu taková sympatická databanka dobového leteckého arzenálu. Kdo by si chtěl nastudovat kaskadérské kousky, letecké manévry (včetně legendárního Immelmanna!), útočné taktiky, letové přípravy či kompletní prvky herního interface nebo samotné principy multiplayeru, vyřádí se v Encyklopedii, kterou se rozhodně vyplatí pravidelně navštěvovat. Není na ryzí Dogfight Největším herním lákadlem a studnicí nekonečné zábavy bývají online střetnutí dvou a více hráčů. Hned na začátku je třeba upozornit, že v případě IL2 se nedočkáte kooperativní spolupráce v kampani, tento fakt budiž brán jako malé mínus. Absenci co-opu však vynahradí čtyři módy kompetitivní: dogfight, team battle, capture airfields a strike. Prvním z nich není nic jiného než vzdušná forma deathmatche; čili klání všech proti všem až v počtu 16 hráčů, v nichž vítězí ten, kdož první dosáhne předem daného limitu sestřelených letadel. Team battle je principielně stejný, avšak hráči se již rozdělí na dva týmy. Capture airfields je více strategickým módem - oba týmy se snaží zajímat letiště při daném počtu respawnů, měnícím se dle převahy. Posledním kouskem se stává Strike; varianta hry, kde se týmy soustředí na likvidaci pozemních cílů. Všechny módy jsou dostupné ve třech obtížnostech, můžete si zahrát bodované zápasy, vytvořit room, či vyzvat přátele - čili klasika. Samozřejmostí, stejně jako v singleplayeru, jsou boje o čelní místa zohledněné na leaderboardech. Obtížnost a fyzikální model Největším kladem IL2 je brilantní odstupňování obtížnosti, zpřístupňující hru jak amatérům, tak pokročilým hráčům, či leteckým maniakům. Jsou tu tři stupně: arcade, realistic a simulation. První je určen svátečním letcům, kteří mají rádi akční pojetí a nekladou si příliš vysoké nároky na ovládací mechanismy. Díky srozumitelným tutoriálům (doporučuji rozhodně absolvovat!) se obeznámíte s tímto zjednodušeným schématem během pár minut a celou kampaň dohrajete bez větších komplikací. Jelikož tzv. learning curve je velmi dobře nastavena a motivuje, nedá vám to a zvýšíte obtížnost, pročež dojde ke dramatické změně. Realistic znamená, že letadla se začnou chovat citelně realističtěji, ve vyšších rychlostech se dostavují problémy s ovladatelností; palba z kulometu způsobuje házení strojem a vězte, že za těchto podmínek opravdu není jednoduché zaměřit a pohodlně sundat skopčáka. To, co se zpočátku stane noční můrou každého konzolového hráče, nosí jméno Simulace. Věřte nebo ne, IL2 se na nejvyšší obtížnost stává čistou hardcore záležitostí a také obrovskou výzvou. Každý ctižádostivý hráč se pak snaží stát opravdovým králem nebes - žádné radarové systémy a další videoherní pomůcky. Je tu jen vyděšený pohled potenciální oběti, civící konsternovaně z kokpitu a jemně vychylující páčky ovladače ve zbožné touze po odpovídající kalibraci. Ruku v ruce s obtížnostmi jde i nastavení fyzikálního modelu jednotlivých strojů. Zatímco na arcade tady máme něco jako výše zmiňovanou střílečku Blazing Angels, na další obtížnosti už hráč zcela jasně pocítí změny, vázající se ke každému modelu letadla. Bude tak jednoznačně pociťovat rozdíly v pilotování všech 40 kousků; např. fyzika legendárního Hurricane MKII oproti ruskému I16 type 24, to chce opravdu zažít… Kapitola sama pro sebe je model poškození aeroplánů. I drobný průstřel křídla je jasně viditelný a na vyšší obtížnosti se projeví i v ovládání. Funkčnost zásahových zón můžete pozorovat výborně na nepřátelích, není lepšího pocitu než rozpůlit křídlo Messerschmittu přesně na kříži a sledovat padající vrak, halící se do mocných sloupů kouře. Berme prostě jako fakt, že co se týká fyziky letu na konzolích, je IL2 na špici. Audiovizuální kulisa Nejpodstatnější položkou je detailnost provedení strojů. I zde si IL2 jasně lebedí na vrcholu. Velmi jemné texturování spojené s citem pro detail, zacházejícím od jasně viditelného plátování přes odrazy neposkvrněných plechů na skle kokpitu, až k odleskům na samotné výbavě kabiny. Detaily střelby, padající bomby, podtržené okénkem akční kamery, šlehání plamenů a kouř vycházející z výfuků, stopy za prolétajícími projektily či plameny požírající nepřátelské stoje; jedním slovem paráda! Ale ani okolní prostředí se nenechá zahanbit. Krajina pod vámi působí fotorealisticky a i při značném přiblížení k povrchu nebudete svědky plochých imitací budov či podobných excesů. Své kouzlo má také prolétávání oblačností, pod níž se budete často zákeřně schovávat. Opravdovou pastvou pro oči jsou pak noční mise. Framerate je povětšinou stabilní, zaznamenal jsem ale i případy, kdy při výskytu více objektů uprostřed bitevní vřavy viditelně poklesl. Nejednalo se však nikdy o kritické hodnoty. další obrázky v galerii Ozvučení IL2 je špičkové! O kvalitní hudbě jsem se již zmiňoval, ale nic neoblaží letcovy slechy tak, jako sonáta vytůrovaného nájezdu mezi řvoucí motory germánské formace bombardérů, zahryzávajíc se do jejich železa kulometnou palbou. Pak už nezbývá, než si blaženě pokyvovat nad rádiovými výkřiky padajících nácků. Ono vůbec celé herní "namluvení" působí velmi dobře a celkově doplňuje dobovou atmosféru konfliktu, zaslechnete emoce v rodných jazycích všech zúčastněných stran. Zajímavým se též jeví prostorové zvukové provedení. Letecké filmové bitvy patří na 5.1 aparaturách k těm nejintenzivnějším zážitkům, a nejinak je tomu i v případě IL2. Postupně si přivyknete zvukům bojové vřavy natolik, že se budete orientovat za pomoci sluchu (ono někdy to v té rychlosti z kokpitu ani jinak nejde) a věřte, že to velmi napomáhá úspěchu. Stáhněte si: Demo z Xbox Live nebo PlayStation Store, Videa, Trailery... Související články: Novinky, Recenze ostatních her ze série IL-2 Sturmovik |
Petr Novák | |
spolupráce: Mart |