G.I. Combat - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

G.I. Combat - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

5. 1. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Ještě se nestačil ani usadit prach po bitvách na východní frontě v Combat Mission 2 a už tu máme další 3D strategii z druhé světové války, kterou je RTS G.I. Combat začínající operací Overlord.

Autor: Bergy
Publikováno: 5.ledna 2003


Zvětšit zdroj: tisková zpráva Ještě se nestačil ani usadit prach po bitvách na východní frontě v Combat Mission 2 a už tu máme další 3D strategii z druhé světové války. Tentokrát se ale jedná o čistokrevnou real-timovku, kterou má na svědomí společnost Freedom Games. G.I. Combat začíná dnem D operace Overlord (jinými slovy spojeneckou invazí do Normandie v roce 1944) a pokračuje následnými boji ve vnitrozemí. Bez zajímavosti určitě není, že co se týká systému hry, mnohé si tento titul vzal ze slavné série Close Combatů. Grafika se zase naopak v určitých aspektech podobá Combat Mission, takže pokud si příznivec těchto her dá dvě a dvě dohromady, musí se chtě nechtě začít o G.I. Combat blíže zajímat.

 Den D očima hráče
První příjemné překvapení je na vás přichystáno hned po spuštění hry. Jsou jím výběrová menu, která po zkušenostech z Combat Mission 1 a 2 na člověka působí velmi mile. Informace jsou vám sdělovány pomocí malých obrazovek a výběry provádíte stiskem nebo otáčením různých grafických spínačů a vypínačů. Velké plus spatřuji i v detailních informacích o jednotkách, které si vybíráte před každou misí. Některé jednotky jsou sice doporučeny počítačem, ale i tak máte k dispozici ještě určité množství bodíků, za které můžete dokoupit další složky vaší armády.

Aby váš výběr byl co možná nejlepší, je dobré mít alespoň nějaké znalosti o schopnostech vojáků, které si berete do mise. Je pochopitelné, že ke hře se může dostat i laik, který tyto vědomosti nemá. Proto je zde možnost zobrazit si stiskem pravého myšítka detailní info příslušné jednotky, které vám mimo jiné prozradí jaké zbraně a kolik mužů vlastně obsahuje.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Pokud budete chtít zahájit novou hru, na výběr máte ze skupiny jednotlivých bitev, operací a kampaní. Platí to samé jako v Close Combatech. Jak bitvy, tak operace jsou v podstatě jen rozkouskované kampaně. Pokud tedy chcete projít všemi mapami v jednom souvislém tažení, pak je nejlepší volbou kampaň s názvem „Grand Campaign“.

Před výběrem scénáře ještě máte možnost ovlivnit míru realismu, obtížnosti, výběr stran (německá nebo americká armáda) a také si lze nastavit časovač, který hru ukončí ve vámi stanovené minutě. Pokud nastavíte třeba 15 minut, hra po čtvrthodině skončí a rozhoduje počet vlastněných vítězných lokací bez ohledu na ztráty. Pokud rádi nic neponecháváte náhodě, můžete nechat hru bez limitu. V tomto případě se bojuje až do konce a spoléhat tak můžete jen na své dovednosti.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  Těžké začátky
Po spuštění scénáře přichází ke slovu rozmístění vašich jednotek. Na vytyčené území, které ovládá vaše strana, lze libovolně rozmístit seskupení vašich sil. Nutno dodat, že právě toto rozmístění může být pro následující bitvu klíčové a není ho proto radno podceňovat. Po stisku tlačítka „Start“ se rozeběhne reálný čas a vy se můžete pustit do boje.

V případě, že hrajete tuto hru poprvé (je jedno, jestli jste ostřílení válečníci nebo zelenáči) čeká vás v lepším případě děsivý šok. Nejen, že budete totálně zmateni z toho, co se na mapě bude odehrávat, ale pravděpodobně nebudete schopni stíhat v té rychlosti koordinovat své jednotky a vydávat jim potřebné příkazy. Navíc, jestli použijete pouze základní verzi hry 1.0, dojdete k zjištění, že kameru lze ovládat pouze přes klávesnici. Asi nemusím zdůrazňovat, že něco takového je ve 3D strategii prakticky neodpustitelné. Naštěstí je už na světě několik patchů a ty problém kamery radikálně řeší. Po aplikaci updatu tedy lze ovládat kameru klasicky myší, což ve spolupráci se zoomovaním prostřednictvím rolovacího kolečka zvyšuje přehlednost ve hře o dobrých 100% (alespoň v mém případě).

Na rozdíl od izometrického Close Combatu, který sice také probíhá v reálném čase, ale o hodně pomaleji a na daleko větších mapách, je G.I. Combat nahuštěn do poměrně malých lokací, kde se vše odehrává pekelně rychle. Počítejte tedy s tím, že bude chvíli trvat, než si osvojíte ovládání a přejde vám do krve bleskurychlé chrlení rozkazů. Pro úspěšně vedenou obranu či útok je totiž nutné ovládat všechny jednotky a ne pouze některé.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Ovládání jednotek
V udělování rozkazů vám je naštěstí hodně nápomocný ovládací interface. Ve spodní části obrazovky je dlouhý panel, ve kterém máte jednak shortcuty pro všechny jednotky, tak i detailní info o každém jednotlivém vojákovi (jedna jednotka může mít třeba i 10 mužů). Jedná se o praktický a jednoduchý přehled toho, jakou zbraní je kdo vybaven, kolik má nábojů či granátů a jak je na tom se zdravím.

Po kliknutí na shortcut jednotky se automaticky vynoří i příkazové menu. Jednotku lze pochopitelně označit i přímo v poli, ale jak sami poznáte, nejrychlejší je to právě přes ovládací panel. V tomto výběru máte možnost rozkázat svým svěřencům, co mají podniknout. Lze je přesouvat pochodem či plížením nebo mohou podniknout útok na zadanou pozici či bránit místo, na kterém se právě nacházejí. Nechybí rozkaz ke střelbě či k zadýmování určité oblasti. Položení kouřového granátu je velice důležité, pokud jste například pod přímou palbou, kouř znemožní soupeři vás na určitou dobu vidět. Nezbytná je i spolupráce s minimapou, kde jasně vidíte pozice svých a nepřátelských jednotek, se kterými máte vizuální kontakt.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Shortcuty také fungují dvojím způsobem. Pokud na jednotku kliknete přes tohoto pomocníka pouze jednou, pohled kamery se nemění, ať už jste kdekoli. Můžete například vidět nepřátelské pozice a přes menu své jednotky zadat cíl palby, na který se právě koukáte. Jestliže se ale chcete velmi rychle přesunout s kamerou na místo, kde se nachází vaše jednotka, stačí na příslušnou ikonku kliknout dvakrát. Bohužel tato užitečná funkce má jeden velký nedostatek. Kamera se nastaví tak nešikovně, že vlastně koukáte očima jednotky. Je to sice hezký pohled, ale ze strategického hlediska úplně zbytečný. Musíte proto vždy neustále oddalovat pohled a měnit jeho úhel tak, abyste na jednotku alespoň trochu lépe viděli. Asi nemusím připomínat, že pokud něco takového uděláte několikrát za sebou, dost výrazně to zdržuje.

 Nestíhačka
Ačkoliv je nabídka příkazů totožná jak pro pěší i motorizované jednotky, nelze označit a vybrat více jak jednu jednotku. Pokud tedy chcete poslat dopředu více jednotek, musíte zadat svůj příkaz každé zvlášť. Nevím co k tomu autory vedlo, ale mám za to, že funkce, která by umožňovala v real-time strategii ovládat v jeden okamžik více jednotek, by měla být naprostou samozřejmostí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Hektičnost této hry je v některých místech opravdu velká. Osobně bych dával přednost takovému systému, který by umožňoval rozdávání rozkazů i při zapauzování hry. Takhle lze sice pauzu aktivovat, ale to je tak všechno. Nejen, že nevydáte byť jen jediný potřebný příkaz jednotkám, ale ani nemůžete pohybovat kamerou, abyste se rozhlédli po okolí. Jediné řešení tedy je, snažit se vše stíhat ve skutečném reálném čase, což třeba při větší koncentraci jednotek může občas dělat potíže.

 Neviditelná podpora a psychika
Podobně jako ve čtvrtém a pátém díle Close Combatu i zde je implantována neviditelná podpora vašich vojsk. Jedná se o letectvo, námořnictvo (dostupné pouze pro Američany a v pobřežních oblastech) a pozemní dělostřelectvo. Pokud je taková složka k dispozici, svítí vám při hře na panelu daná ikonka zeleně. Stačí na ní kliknout a zacílit. Pak už jen čekáte, až se na soupeře snese pohroma.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Ve hře je přítomna i psychika vojáků, která je samozřejmě ovlivňována děním konkrétního scénáře. Pokud se na jednotku soustřeďuje palba, může dojít k podlomení morálky a jednotka přestane poslouchat a stáhne se k okraji mapy. Když se uklidní, může se zase zapojit do boje.

 Udělování vyznamenání
Na konci každé bitvy má hráč možnost nahlédnout do podrobných statistik a dokonce udělit i vybraným jedincům různá vyznamenání. Já vím, je to vyloženě detail, ale zrovna mě samotného něco takového velmi potěšilo. Význam roste hlavně v kampani, kde jednotky přecházejí z mise do mise a postupně může jeden voják nasbírat hned celou řádku medailí.

Pro ty z vás, kteří se nespokojí se scénáři navrhnutými autory je tu i editor. Bohužel si nemůžete vytvářet své vlastní mapy, což dost zamrzí. Lze si pouze načíst již existující mapu z výběrového menu, na kterou umístíte dle svého uvážení vítězné lokace, označíte si sektory okupované jednou i druhou stranou a vytvoříte seznam dostupných bojových prostředků. Po následném uložení lze takto vytvořený scénář normálně hrát.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

 Krvavá řež
Jak jsem již naznačil, grafika je trochu podobná Combat Mission. Co se ale týká pěších jednotek, tak zde jsou vymodelovány minimálně o dvě třídy lépe. Modely bojové techniky jsou ucházející, přišly mi jen o chloupek horší než v CM. Terén zase působí mnohem uhlazenějším a příjemnějším dojmem. Výjimku tvoří jen stromy a keře, které jsou vyloženě hrozné. Dokonce se mi povedlo zajet s americkým tankem Sherman do vzrostlého porostu tak šikovně, že se mi úplně ztratil. Nejednalo se sice o žádnou katastrofu, přes shortcut jsem mu zadal příkaz, aby prostě vyjel vpřed, ale přesně takové věci napomáhají ještě většímu zmatku v boji.

Zrovna nedávno jsem si v jednom článku stěžoval, že autoři strategických her velmi zapomínají při tvorbě grafiky na zobrazování krve raněných a padlých vojáků (znovu připomínám, nejsem žádný sadista, ale k válce a zabíjení takovéhle věci prostě patří). Jak se ale zdá, mé prosby byly vyslyšeny a tak se i vy můžete v G.I. Combat těšit z litrů krve, které vaši i soupeřovi vojáci prolijí při vzájemných potyčkách.

 Shrnutí
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Celkově vzato není G.I. Combat špatná hra. Je tu sice ještě pár chybek (doufejme, že na nich autoři ještě zapracují v dalších updatech), ale je zde i několik velmi zajímavých vlastností. Jsem taky rád, že se konečně někdo rozhodl pokračovat ve šlápějích Close Combatů, protože jejich sláva už pomalu ale jistě upadá. Zatím nedokážu posoudit, jestli zrovna v případě čistokrevné real-time válečné strategie byl třetí rozměr grafiky tím nejšťastnějším řešením, ale snad tomu ještě přijdu na chuť. Pevně doufám, že další díl této hry bude ještě lepší a já mu budu moci přisoudit takové hodnocení, jakým se může pyšnit třeba Combat Mission.

Stáhněte si: Demo, Trailer, Intro video, Patch, Cheaty
Související články: Novinky, Combat Mission 2 recenze, Close Combat 5 recenze

 
Bergy
připravil: jd




 
 

Verdikt:

Možný nástupce série Close Combat kompletně v 3D grafice. K dokonalosti ale chybí pár funkcí a je třeba dořešit ještě pár nedostatků. Potěší možnost vyznamenávání svých vojáků, povedená grafika jednotek a skvělý design výběrového menu.

Nejnovější články