Rádi byste si zalétali? Slova hardcore simulátor vás děsí? A chcete se trošku kochat grafikou? Tak zkuste hru Echelon, možná je určena právě Vám.

• Vetřelec na palubě
zdroj: Archiv Hra Echelon od Buka Ent. je futuristickým akčním leteckým simulátorem. Co že to všechno znamená? Označení futuristický je jasné po prvním pohledu, na Zemi asi ještě dlouho neuvidíme něco takového, co se prohání ve hře po monitoru, díky bohu. Simulátor značí, že se tu budeme snažit něco ovládat a slovo letecký nám to upřesňuje. Zkrátka náplní hry je létat v oněm futuristickém, chcete-li sci-fi prostředí, a střílet špatňáky, jasné jak facka, že? A abychom se při tom stihli ještě bavit, je i akčním, takže naše úspěšné počínání není podmíněno podrobným studiem manuálu.

V poměrně dlouhém intru se dozvíme, kdo, kde, s kým a proč, a že my jsme ti hodní. V singleplayeru je nám nabízena kampaň a nějaká ta instant action. Po spuštění kampaně se ocitáme v první tréningové misi v kokpitu stroje jménem Tempest. Zmiňuji, že ač mi uniká důvod, je to stroj dvoumístný a kdyby mi někdo vyvrátil, že ten za mnou není vetřelec, byl bych mnohem klidnější. Ano, mám na mysli takového toho lesklého černého slintajícího pána, který když otevře pusinku má tam ještě jednu. Milý čtenář promine, ale když se v předním sedadle otočím, vidím za sebou postavu, která mi skutečně fyziologií i „povrchem“ připomíná vetřelce, já za to nemůžu. Ale prý jsme humani…

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

• Okouzlující grafika
Čím hra rozhodně zaujme, je grafika - jedním slovem nádherná. Velice členitá krajina, myslím VELICE, je potažena jemnou texturou. Krajina je to ale poměrně pustá, jenom občas se na ní vyskytují např. stromy a jiné objekty. To, že je pustá, není možno hodnotit jako negativum, prostě taková je. Některé mise se však odehrávají nad městy a rovněž základny jsou obklopeny poměrně velkým množstvím domečků. Za úrovní zpracování krajiny nezaostávají atmosférické efekty - čmoudíky, mraky, mlhy, osvětlení… pěkné. Snad jenom by Echelon nemusel být další hrou s úžasnými lens flares, bez tohoto se (už několik let) docela dobře obejdu.

zdroj: Archiv Jednotlivé objekty, jako jsou pozemní jednotky i létající smysly, jsou taktéž zpracovány velmi detailně, ale dovolím si zase něco poznamenat. Tyto létající aparáty někdy dost popírají zákony aerodynamiky a pevnosti, to asi není třeba v takové hře nějak moc řešit, bývá to spíše pravidlem (co si budeme říkat, takový X-wing nebo TIE-fighter v atmosféře nevypadají také moc věrohodně). V rámci dosažení atraktivního a agresivního vzhledu se mnohý designér uchýlí k hranatým a členitým konstrukcím. Budiž, ale kdybych hodnotil zvlášť vzhled a originalitu, některým bych opravdu moc bodů nedal. K exteriérům “letadel” se připojují veliké a prázdné kokpity a na palubě ona vetřelčí posádka. Nu dobrá, třeba se můj kopilot jenom na dnešek špatně vyspal, to se stává.

Když se pominou ony designy lodí, které jsou koneckonců záležitostí vkusu, je grafika jednoznačně největším plusem hry. Engine hry umožňuje její rozáhlé nastavování a i na průměrném počítači chodí velice svižně a cukání se dostaví až při větším množství letadel a výbuchů na scéně. Překvapivě zdá se, že velké množství pozemních statických objektů hru nijak zvlášť nezpomaluje.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

• Letový model a poškození
Ve vzduchu se setkáváme s množstvím stejně futuristických strojů jako je ten náš. Stejně jako my jsou vybaveny energetickými a projektilovými zbraněmi, řízeným i neřízenými raketami. (Těch řízených se ale není třeba moc obávat, stačí jenom letět dostatečně nízko a také trochu manévrovat.) AI není obecně na nijaké zvláštní úrovni a co protivníci postrádají na inteligenci dohánějí přesností a hlavně počtem, častý to způsob v mnoha hrách.

zdroj: Archiv Poškození není zpracováno „procentovým“ systémem, kdy nám při zásazích letounu ubývají procenta a na nule nastane výbuch. Je možno skonat jediným zásahem, případně přijít o část stroje. Tato ztráta se patřičně projeví na letových vlastnostech, případně nemožnosti používat zbraně nebo na celkové neovladatelnosti. Bravo, píšu si plus. Bohužel se toto nedá říci i o AI, oni totiž jedou na procenta. Bez ohledu na úroveň poškození navíc létají stále stejně, nemá na ně vliv, až do úplného zničení. Píšu si mínus. Střelba pozemních jednotek je velice nepříjemná a přesná, je nutné se stále pohybovat a pokud to je možné, raději se kolem nich vůbec neometat.

Přesto většina mých pada-bum nejde na vrub nepřátelské střelby, ale srážek. A to srážek čelních, AI se s radostí přizpůsobí hráčově případné taktice čelních útoků a zkrátka to někdy nevyjde. Šijeme po sobě, kdo střílí lépe přežije a když se netrefujeme oba, tak se někdy srazíme.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

• Rozbor ovládání
Aerodynamika není to, co drží naši poletuchu ve vzduchu (inu, jsou tu mraky, tak tu nějaká atmosféra bude). V Echelonu je pohyb ovládán několika modrými sloupy světla, říkejme jim pro pořádek plameny z motorů. Jeden dva míří směrem dolů (nemají je všechny), další vytvářejí dopředný pohyb, případně brzdění a další do stran, kterými se manévruje. Plameny vycházejí z jakýchsi bloků a podle manévrů se rozsvěcují a vytvářejí potřebný tah. Při dopředném letu jsou ony vertikální stále zažehnuty a podle toho, jestli se akceleruje nebo brzdí svítí další ve, případně, proti směru letu. Zatím zdroj: Archiv jasné, ne ? Chci se udržet v povětří a proto si musím svítit pod sebe, abych nehapal, když brzdím, začnou pracovat motory proti směru letu atd.

Letadlo se neovládá úplně jednoduše a arkádovitě, v rámci možností se chová jako letadlo nebo přesněji vrtulník. Při utažené zatáčce ztrácí rychlost, při prudkých vertikálních manévrech se propadá atd. Dá se stát na místě, letět stranou nebo pozadu. Ale není to v žádném případě hardcore-sim, jenom je to obtížnění než třeba Rogue Squadron, kterému se Echelon podobá asi nejvíce. Hra nabízí dva způsoby ovládání pomocí joysticku. V jednom joy funguje jako v letadle, kdy pedály řídí horizontální výchylky, ve druhém se pedály rotuje okolo podélné osy. Mimo joye se dá létat na klávesnici a myši.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

• Mise
Jak postupujeme kampaní, dostáváme se ke stále lepším strojům a většímu množství výzbroje a zvyšuje se počet wingmanů, kteří se dají úkolovat pomocí základních příkazů. V multiplayeru a instant action, kde je výběr volný, je možno si vybrat mezi dvacítkou velice rozmanitých aparátů, každý s unikátními vlastnostmi. V kampani si je musíme zasloužit. Rovněž možnosti konfigurace výzbroje je poměrně rozsáhlá. Začátky a konce misí jsou na základně, případně na letadlové lodi, bohužel jsou starty a přistání zcela automatické a není je možno provádět manuálně.

Mise v kampani obsažené jsou mnoha druhů - útočné, obranné, eskortní a další. Bohužel jsou některé lehké a jiné velice obtížné, další zase nepříjemně zdlouhavé. Např. letím misi, kde na začátku v krátké přestřelce něco zničím, poté se odeberu nad konvoj vozidel, který mám eskortovat a eskortuji a eskortuji a eskortuji…. Když dorazíme na místo určení, jsem sestřelen a radostně restartuji misi. Naštěstí tu je možnost urychlení času, což trochu pomáhá.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv
Mise také nejsou dynamicky generovány, takže při opakování se nepřátelé nacházejí na stále stejných místech. Při jednom pokusu udělat onu eskortní misi jsem se vydal na místo určení oněch vozítek. Nu a tam nic nebylo ! Nepřátelská letadla se objevila až když přijela vozítka. Jednotlivé mise v singleplayeru jsou nevyrovnané a často i nudné a takovou se stává celá hra.

zdroj: Archiv Hodně hru zachraňuje propracovaný multiplayer pro 16 lidí nabízející několik módů - deathmatch, capture the flag atd Toto, množství létatelných strojů a členitá krajina, jsou příslibem dobré zábavy pro létání ve více lidech.