Crashday - recenze
4/10
zdroj: Archiv

Crashday - recenze

Datum vydání:
23. února 2006
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

5. 3. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Měla to být předělávka starých dobrých Stunts, která překoná Trackmanii přidáním zbraní a šílených módů, díky nimž nabídne čtyřfázové motoristické orgie, prokládané šokujícími explozemi kerosinu. Kéž by tomu tak bylo...

Autor: Matěj Prell
Publikováno: 5.března 2006
Verze hry: review/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: Archiv Už demo Crashday (dojmy) rozhodně neslibovalo čtyřfázové motoristické orgie prokládané šokujícími explozemi kerosinu. Nebudu vám nalhávat, že po projetí plné hry jsem skončil na lůžkovém oddělení psychiatrické léčebny s obvyklou akutní diagnózou těžkého autofakiismu (viz. Brettův herní slovník, kapitola těžké duševní poruchy vyvolané nedostatkem spánku kombinované s dlouhodobým vystavením vysokofrekvenčním zdrojům). Naopak jsem skončil ve svém oblíbeném ušáku s jednou velmi špatnou knihou, jejíž kvalita převyšovala námi zmiňovanou hru jen díky faktu, že se v ní na stránkách 5 a 68 vyskytovala dvě hodně sprostá slova.

 Historie
Stunts jsme hráli všichni a kdo tvrdí že ne, hraje ho dodnes. Šílené automobilové závody, kde nešlo ani tak o vítězství jako o přežití v různých loopinzích (teď nevím jestli je to správně česky, na češtinu jsem byl vždycky haprus, ale myslím tím takový ty kola, kde se v jednu chvíli ocitnete s autem střechou dolů), skokáncích, odkloněných zatáčkách, obrovských smyčkách (kde jenom Aleš Valenta tuší, kde je nahoře a kde dole, a podobných srandách, se dočkaly velkého ohlasu.

Kromě hratelnosti se na tom významně podílel fakt, že všechny podobné nástrahy si člověk mohl postavit sám a pak je na sobě, nebo na komkoliv jiném, rovnou aplikovat. Koho by nebavilo postavit něco, z čeho by bylo jasně patrný, že se člověk nešťastnou náhodou ocitnuvší v podobné šílenosti musí strašlivě pobl… a pak k počítači pozvat právě najedeného kamaráda.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Crashday je věrnou kopií tohoto úspěšného schématu a proto důvodem, proč se na něj velmi rychle zapomene, je jako obvykle magická přísada zvaná hratelnost. Máme tu sice mraky různých herních modů, které na první pohled vypadají úžasně, spoustu (20) aut, sice nelicencovaných, ale na první pohled jasně rozeznatelných a věru mnoho tratí (samozřejmě i jejich editor), ale herní zážitek je asi tak silný jako maďarský hokej. Což jak fandové hokeje určitě tuší, není velká pochvala. Pro tlusté a brýlaté nehyby mohu přidat příměr z jim trochu bližší oblasti – hra Crashday je něco jako šunkofleky ze školní kuchyně. Lidem, kterým tohle chutnalo, to možná přijde jako špatné přirovnání, ale jelikož už stejně nejsou mezi námi, tak je to jedno.

 Herní disciplíny alias mody
Zvětšit zdroj: Archiv Začněme obsahem. Bomb Run, Pass the Bomb, Stunt Show, Hold the Flag, Wrecking Match, Race a Test drive. Seřazeno nikoliv podle pořadí, ale zábavnosti. Tedy alespoň mé. Pokud jsem některý mod zapomněl, je to dáno jen vysokou mírou mé neschopnosti. Bomb Run mě docela bavil, jelikož mi celkem zákonitě připomínal poměrně povedený (platí výhradně pro první díl) film Nebezpečná rychlost. Úkolem je udržet hybnost vozidla nad stále se zvyšující minimální rychlostí. Pokud aktuální rychlost spadne pod tu minimální, auto vyletí do vzduchu a poslední, kdo přežije, vyhrává. Zvláště ve složitějších betonových uličkách mi dával tento úkol celkem čočku.

Ostatní herní disciplíny si určitě domyslíte, pokud ne, hra vám jejich pravidla jasně a stručně vysvětlí. Možná byste čekali od recenze v tomto bodě více, ale vy jste určitě kovaní hráči a znáte adresu oficiální stránky, takže nač se zdržovat. O nic nepřijdete. Za speciální zmínku přeci jen stojí Wrecking Match, kde se mydlíte za pomoci jednak kanónu a jednak naváděných střel, což je ovšem zábavné jedině ve chvíli, kdy se mydlíte s někým, kdo za to stojí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Inteligence soupeřů je poměrně chabá a honit se s nějakým kašpárkem, co si vyláme zuby i na mírně nakloněné levotočivé zatáčce (ne, teď nemluvím o politice) je ztráta času. Bohužel zabudovaný online multiplayer je vzhledem k nedávné době vydání (a pravděpodobně i prvním recenzím) velice opuštěné místo a tak si pro pořádnou legraci budete muset sehnat nějaké vlastní kamarády. Mně se to nejen nepodařilo, ale navíc si mě teď všichni nějak divně prohlížejí.

 Ovládání a prostředí
Zvětšit zdroj: Archiv Chování aut a jejich řízení se dá celkem snést. Ani v plné hře se pravda nedá mluvit o úplné komfornosti (natožpak reálnosti – zatáčet se dá i ve vzduchu), nicméně ovládat se to dá. Rozdíl mezi jednotlivými auty není příliš patrný a tak když se do akce pustíte s brutálním Fordem Mustangem oplývajícím zadním náhonem, nepoznáte ani v zatáčkách pod plynem velké rozdíly oproti jiným, mnohem klidnějším autům. Ale o tomhle tahle hra opravdu není, drobné nuance na výjezdu z klopenky nehrají roli, když tak jako tak neustále visíte v nějaké zdi.

Z tohoto důvodu byl do Crashday zabudován destrukční model, který si pohrává s fásadou všech aut. Je postaven hodně na efekt, takže není problém ztratit z tunového auta během jednoho závodu tři tuny materiálu, ale to je jen dobře. Horší je, že si na destrukci vlastně jen hraje, tudíž kusy kovu neustále odlétávají, ale vizáž aut se mění je nepatrně. Zlatý Carmageddon. Lépe jsou na tom výbuchy, které by si s klidem mohly zahrát v nějakém filmu s Nicolasem Cagem. Nebo Markem Vašutem.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Předpřipravené tratě jsou strašně chudé. Vzhledem ke stavebnicovému charakteru je to svým způsobem pochopitelné, ale to nic nemění na nedostatku invence autorů. Nenarazíte na žádné rafinovaně postavené zatáčky, věci nebo atrakce. Prostředí se neustále opakuje, jednou je to zelená louka, podruhé šedivé betonové koridory. Drobné pasti, přesně vypočítané skoky, nebo alespoň náročnější pasáže nejsou k dostání (až na jeden Bomb Run a jedno Combo ve Stunts jsem se moc nezapotil) a to je škoda. Možná vás ze začátku bude bavit rozlišnost módů, navíc vyšperkovaná (ovšem nepříliš invenčními) mini-hrami (skok do dálky alá Flatout), ale po chvíli se budete muset vrhnout na editor a něco malého si spíchnout sami.

 Editor, zpracování a pochopitelně konkurence
Zvětšit zdroj: Archiv Editor hodně připomíná původní Stunts a docela dobře se s ním pracuje. Při troše trpělivosti si splácáte asi lepší věci, než jaké jsou navrženy od autorů (nebo je třeba časem najdete na webu), ale upřímně řečeno, pořád budete jen v průměrné hře. Pokud se tedy trochu utrhneme a maličko nadsadíme. O našem přílišném optimismu a tedy spíše podprůměrnosti titulu totiž jasně hovoří už první dojem, jinými slovy velmi jednoduchá grafika, která snad až na modely aut opravdu příliš ulevuje i průměrným grafickým kartám.

Kromě možnosti pauznout situaci a prohlédnout si zblízka nějaký povedený výbuch (ne že bychom zrovna tohle už neviděli stokrát), mě nic nezaujalo. Naopak, dlouho nezapomenu na strašlivou hudbu, která sice připomíná rock, ale zahraný nějakým vysloužilým dechovkářským kvartetem, které se na jakémsi hodně vypečeném mysliveckém bále sjelo jak sojky.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Oproti asi nejpodobnější konkurenci Trackmania Sunrise je Crashday především strašně pomalý. Tam, kde se v TS jezdí nad 500 km/h (a nejde přitom ani o to, kolik ukazuje virtuální rychloměr, ale o to jak rychlost vnímá člověk před monitorem), se v Crashday vlečeme podobně jako u ČD. Pendolino sem, Pendolino tam. Rozdílem je i provázanost jednotlivých atrakcí a pořádné nápady (přistání po dlouhém skoku přímo na vrcholku kopce), které dokáží nejednoho člověka udržet v akci pořádně dlouho. Rozuměj většinou do doby, než se v misi úspěšně dostanou do cíle. U tvrďáků do doby, než se ve hře dostanou do cíle.

Zvětšit zdroj: Archiv Ve hře také chybí jakákoliv kariéra (myšleno jakýmkoliv příběhem svázaná kariéra). Sice mohu nakupovat nové auta, vylepšovat zbraně, ale takzvaná kariéra jsou jenom jinak přeskládané mise. A jezdit jenom kvůli tomu, aby se mi otevřela nějaká další mizerná trať, to už je jenom pro hodně mladé kolíky.

 Doporučení
Auta jsou dobrý. Hry jsou dobrý. Flatout je dobrý. Crashday ne moc dobrý. Nechci vám jakkoliv zasahovat do života, ale tak nějak mi přijde, že se to ode mě vlastně chce. Bude úplně stačit tato moudrá rada: Pokud máte rádi absolutně arkádové závody, pořiďte si Flatout. Pokud je to na vás pořád málo arkádový a navíc si k tomu chcete stavět tratě, pořiďte si Trackmanii. Jenom pozor na bolesti hlavy. A pokud máte hodně peněz, spoustu času a trochu masochistický sklony, sežeňte si třeba i ten Crashday. Rozhodně to není úplně mizerná hra, jenom taková nemastná, neslaná a zábavná jen na prvních pár okamžiků. A nebo než si vyzkoušíte některou opravdu dobrou.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

DALŠÍ NÁZOR NA CRASHDAY - Marek Beniač
Pokud mám užít srovnání s oním (ne)jmenovaným rychlovlakem, Crashday je opravdu horší, než byste čekali. Hlavní problém vidím v tuhém ovládání a použitém "fyzikálním" modelu (uvozovky jsou bohužel na místě), respektive v "pravidlech", podle kterých se auta ve hře chovají. Dobrá, je to arkáda a nikdo po autorech nechce, aby Crashday soupeřil s Richard Burns Rally, GTR a podobně. Cappyho přirovnání k žebřiňáku nicméně docela sedí. Auta na nerovnostech podivně poskakují, při dopadu z výšky připomínají spíš kámen. Ať mi nikdo neříká, že podvozek má funkční odpružení, neřku-li tlumiče.

Po otestování demoverze jsem doufal, že plná verze hry nabídne alespoň zábavné módy, jenž by daly zapomenout na výše popsané trápení. Právě zábava je ale tím, co se při hraní Crashday absolutně nedostaví. Za řeč stojí doopravdy jen dovádění s bombou (Bomb Run a Pass the Bomb) i když v tomhle případě se o napětí a adrenalin stará spíš tikající časovač. K ostatním režimům toho nelze moc poznamenat, snad jen že všechno už tu kdysi bylo a v mnohem lepším provedení...

Zvětšit zdroj: Archiv

Rádoby zábavné minihry, spočívající ve skocích do dálky, jsou jen trapným pokusem dohnat FlatOut. Takzvanou Stunt Show zase naprosto degraduje desing map a rozmístění překážek. I stařičký Carmageddon, ve kterém byly kaskadérské kousky jen třešničkou navíc, byl lepší. Pokud se chcete přetahovat o vlajku (Hold the Flag), nastartujte radši Insane, pobavíte se mnohem víc. A Wrecking Match? Myslíte ty nudné souboje s rotačním kulometem a párem raket? No být tu možnost pokládat miny, vypouštět olej, případně sypat hřebíky, dalo by se o něm uvažovat. Namontovat kulomet i dozadu a osadit na střechu otočnou věž či vrhač granátů, mohl to být pokus konkurovat legendárnímu Interstate 76. Pamětníci mi však jistě dají za pravdu, že devět let starý I76 by v přímém souboji rozstřílel Crashday na kousky.

Mělo to být něco jako Stunts a mnozí se na to těšili. Neustálé odklady Crashday jistě neprospěly, ale kdo by si rád nepočkal. Na kvalitní závodní hru, notabene předělávku klasiky, u níž spousta z nás strávila mládí. Takový měl přeci Crashday být? Bohužel, kterákoliv z výše jmenovaných her (a přidejme ještě Destruction Derby nebo Trackmanii) je mnohem lepší a hlavně zábavnější. Pět let vývoje uteklo jako voda, ale na výsledku to není vůbec znát. Co proboha autorům trvalo tak dlouho? S každým odkladem jsem si jenom říkal: "Aspoň bude čas vyladit hratelnost, přidat nové módy, navrhnout desítky dalších tratí. Jen ať s tím klidně chvilku počkají." Hmmm, tak asi ne, tomuhle veledílu už nepomůže ani svěcená voda. Jedinou záchranou by mohl být multiplayer (ale shánějte při takové reputaci Zvětšit zdroj: Archiv soupeře) nebo editor tratí. Pánové z Moon Studios však nedokázali postavit nic zajímavého ani za pět let, takže v zázraky nedoufám.


Stáhněte si: Demo, Trailery, Cheaty...

Související články: Dojmy z dema (7/2005), Novinky

 
Matěj Prell
autorovi je 29 let, je to vysoký tmavovlasý blonďák, nepracuje v časopise Score, nemá rád simulátory, složité akční hry a vesmírné simulátory; nikdy nelže






 
 
Matěj Prell

Verdikt:

Můžete sice dělat skoro všechno jako ve Stunts nebo Trackmanii, dokonce ještě něco navíc, ale bavit se u toho dvakrát nebudete. Maximálně jednou.

Nejnovější články