• Zaměření na bombardér
Už asi jen málo pamětníků si vzpomene na legendární simulátor B-17 od Microprose, který se objevil zhruba před osmi lety. Vzhledem k tomu, že se ve své době stal jedním z nejlepších simulátorů, bylo zvláštní, že se na pokračování či spíše remaku začalo u Microprose dělat až před rokem. Ten utekl jako voda a dnes se konečně můžeme podívat na výsledek jejich roční práce.

zdroj: tisková zpráva B-17 Flying Fortress (dále jen B17FF) není klasický letecký simulátor jako většina ostatních. Je zvláštní v několika směrech. Tak předně je celkem netradičně zaměřen na bombardér, v tomto případě na létající pevnost B-17. A protože osádka tohoto bombardéru má 10 členů, hrajete prakticky za všechny. Na letecký simulátor jsou netradiční i RPG prvky, které hrají ve hře důležitou roli. Každý člen posádky má totiž určité vlastnosti, schopnosti a přednosti. Záleží tak nejen na výběru jednotlivých členů posádky, ale i na její udržení. Sami uvidíte, že důležitější než splnit misi je vrátit se pokud možno s celou posádkou zdravou, zvláště pokud má nenahraditelné zkušenosti. Než ztratit skvělého bombometčíka nebo navigátora, to je lepší letět celou misi znova. Ale vezměme to pěkně od začátku.

V B17FF se přesuneme do válečných let 1943-44, kdy vrcholila letecká válka nad Evropou. Prakticky denně se nad Němci okupovaným územím objevovala letadla 8. letecká armády USAF, které v noci střídaly bombardéry britské RAF. Každý den tak docházelo k mnoha střetnutím mezi spojeneckými letadly a těžce zkoušenou Luftwaffe, která prakticky nemohla zamezit těmto ničivým náletům. Až do příchodu skvělých stíhaček P-51 Mustang s velkým doletem ale nebyly bombardéry doprovázeny stíhačkami až do nitra Říše a musely se tak spolehnout pouze na svou vlastní obranu. Ta byla ale u B-17 opravdu kvalitní. Bombardér se jen hemžil hlavněmi kulometů a útok osamocené stíhačky na sevřený box Létajících pevností se rovnal prakticky sebevraždě. Stíhači Luftwaffe proto raději vyhledávali osamocené a flakem těžce poškozené pevnosti. Celou situaci podtrhávaly často absurdní a tragické situace poškozených letadel vracejících se zpět do Anglie. Tak nějak vypadala situace nad západní Evropu a tuto atmosféru se pokusila navodit i Microprose v simulátoru nejslavnějšího bombardéru druhé světové války - B-17 Flying Fortress.

O tom, že B-17 je nejslavnější těžký bombardér druhé světové války, není třeba polemizovat. Ale víte, který konkrétní bombardér je nejznámější? Mezi B-29 je to jistě letoun „Enola Gay“, který svrhl atomovou bombu na Hirošimu. Nejslavnější B-17 se ale proslavila něčím docela jiným. Jako první bombardér 8. letecké armády USAF se totiž vrátil po absolvování 25 operačních letů zpět do USA. Ano, jde o slavnou „Memphis Belle“ neboli „Memphiskou krásku“, která se proslavila především díky filmům zpracovaných na její téma. Možná hodně z vás vidělo stejnojmenný film zachycující poslední pětadvacátý let tohoto bombardéru, který je opravdu skvělou podívanou. Bohužel film je ve skutečnosti slušnou fikcí. Navíc ohledně tohoto bombardéru se objevilo tolik legend, že nebude na škodu uvést je na pravou míru. Jakou historii tedy měla slavná „Memphis Belle“?

• Na první pohled
zdroj: tisková zpráva Co vás na B17FF zaujme na první pohled, je krásná grafika. Vedle Combat Flight Simulatoru 2 je to nejlépe vypadající letecký simulátor. Přestože terén je plochý jak baterka, textury na něm odpovídají skutečnosti. Nejen že tak snadno poznáte La Manche, ale klidně se můžete řídit i městy, řekami i silnicemi. To vše pokud sestoupíte do nižších letových výšek. Ve hře ale budete létat přeci jen ve výškách mezi osmi až devíti tisíci metry, ze kterých už toho na zemi moc nepoznáte. Drobný nedostatek se týká pouze občasných problémů s vykreslováním textur na zemi, ale nic tragického to není. Taktéž letadla vypadají úžasně. Kromě pěkných modelů mají i pěkné textury doplněné skutečnými znaky perutí. Výborně vypadají i mraky, kouř z poškozených letadel, výbuchy protiletadlového dělostřelectva i další grafické efekty.

Jistý renomovaný kolega si stěžoval na hnusné interiéry letadel. Mě to tak strašné nepřišlo, ale určitě mohly být lepší. V ucházející kvalitě jsou namodelovány a rozpohybovány i postavy samotné posádky. I zvuková stránka hry je na výborné úrovni a velký zážitek je vletět do výbuchů protiletadlového dělostřelectva. Krásné vizuální zpracování je ale vykoupeno krvavými nároky na výkon vašeho počítače. Za hratelnou konfiguraci považuji procesor na 700 MHz, 256 MB RAM (128 je minimum), alespoň GeForce a k tomu rychlý disk, protože hra si vytváří skutečně obrovskou cache. S takovým počítačem si pak můžete vychutnat krásu tohoto simulátoru.

Memphis Belle byla jedna z prvních 34 bombardérů B-17F, které se objevily koncem roku 1942 v Anglii jako základ pozdější největší letecké síly na světě - proslulé 8. letecké armády (odtud i název samotné hry - The Mighty Eight = Mocná Osmá). Letoun byl zařazen do 324. bombardovací perutě 91. bombardovací skupiny a na obou stranách přídě letounu byla kresba dívky v plavkách - vlevo v modrých, vpravo v červených - a nápis „Memphis Belle“. Název letounu souvisel se snoubenkou velitele letounu Roberta Morgana, která pocházela z Memphisu, a zároveň byl inspirován filmem „Lady for a Night“, jehož hlavní hrdina Morgan (náhodná shoda jmen :) se zamiluje do dívky přezdívané „Memphis Belle“. Kresba na „Memphis Belle“ byla jednou z prvních, které byly inspirovány z příloh časopisu Esquire. Během války kresby z tohoto časopisu zdobily stovky letounů amerického letectva a patřily mezi nejkrásnější.

• Vyhození zraněných nad Německem
zdroj: tisková zpráva Asi by bylo záhodno přiblížit samotný princip hry. Na výběr máte kromě Tutorialu a Quickstartu i mise historické. Ty zahrnují rekonstrukce skutečných náletů na cíle v Německu. A pak jsou tu dvě podobné kampaně - Historical a Squadron, které se liší možností plánování a dalšími věcmi. Základ je však stejný - odlétat 25 operačních letů a ukončit tak jeden turnus. Skvělé na tom je, že si můžete naplánovat svoji misi od začátku až do konce. Na mapě si najdete cíl mise, případně další náhradní cíle, naplánujete trasu letu, pokud možno tak, abyste se vyhnuli oblastem koncentrovaného flaku a letištím Luftwaffe, vyberete si podle svého uvážení typ bomb, dále posádky, které se akce zúčastní atd. A pak vzhůru do akce. Plánování těchto akcí má ale hlubší pozadí. Pokud budete plýtvat letadly i piloty nálety na málo významné cíle, přijde vám shora upozornění, že se máte zaměřit na důležitější cíle a zlepšit výsledky. Za skvělé akce ale následuje povýšení a vyznamenání nejen pro vás, ale i pro řadové členy posádek, s čímž roste i samotná bojová kvalita posádky.

V akci si pak musíte dobře rozmyslet, zda zariskovat a poslat někoho od kulometu ošetřit raněného člena posádky, kterému hrozí vykrvácení. Většinou to uděláte, protože se s posádkou sžijete a nebudete ho chtít ztratit. Hra vám v tomto směru umožňuje jednu ne zcela neobvyklou věc. Totiž vyhodit těžce zraněného kamaráda nad Německem. Není to tak nelogické, jak se na první pohled zdá. Dostane se tak (pokud ho neutlučou civilisté) pravděpodobně do nemocnice podstatně dříve, než když by se s vámi vracel do Anglie. Vyskočit samozřejmě může i celá posádka. Samotné vyskočení například ze stíhačky není uděláno tak pěkně, jako v CFS2. Tam jste postupně museli odsunout kryt, vyskočit a pak otevřít padák. Tady je to všechno po stisku jednoho tlačítka, přičemž kryt kabiny se ani nehne. Ale to je jen detail a vraťme se raději zpět do letadla.

• Na jakékoliv pozici v letadle
Jedinečnost tohoto simulátoru spočívá v tom, že můžete vykonávat jakoukoliv funkci v letadle, libovolně je měnit a dělat pouze to, co je v dané situaci nejzajímavější. Můžete se tak přepínat mezi střeleckými posty, piloty, navigátorem, nad cíle v roli bombometčíka zaměřit cíl atd. Tím ale vaše možnosti nekončí. Můžete se totiž přepnout i do jiných letadel, klidně do nepřátelské stíhačky, která na vás zrovna útočí a zkusit si útok sami. Tím je simulátor zcela jedinečný a neopakovatelný. Bohužel samotné akce si zas tak mnoho neužijete. Po většinu času necháte všechno na počítači, který za vás bude konat veškeré potřebné věci. Budete přeskakovat v čase a čekat na nějakou zajímavou událost. Místo rejpání prstem v nose ale můžete sledovat vzlet německých stíhaček či vlastní doprovodné stíhačky. Je to všechno pěkné, úchvatné, bohužel dost pasivní. Nejvíce si užijete přepínáním mezi palposty a obranou před stíhačkami. Jinak před flakem vám pomůže leda tak modlení, protože proti němu není obrany.

Vraťme se opět k „Memphis Belle“ a její první akci nad kontinentem. Tou byl 7. listopadu 1942 nálet bombardérů B-17 na ponorkovou základnu v Brestu. Z této akce se námi sledovaný letoun bezpečně vrací stejně jako ostatní. V dalších akcích ale ztráty 8. letecké armády rychle rostou a počet 25 operačních letů začíná mít podobu čehosi těžko dosažitelného, něčeho, v co lze věřit, až když se při návratu z pětadvacátého letu objeví pod letounem stará dobrá Anglie (mimochodem, z oněch prvních 34 pevností po roce zbyly pouze 4). Jsou posádky, které nestačí o 25 letech ani přemýšlet, neboť se nevrátí už z toho prvního. Jsou i posádky, které při posledním letu zmizí kdesi nad Evropu nebo ve vlnách Severního moře. Tak krutá je válka.

• Letový model
zdroj: tisková zpráva Úzké zaměření na simulátor jediného letadla je vidět i na letovém parku. Kromě bombardéru B-17 už tu je pouze 6 stíhaček, po 3 na každé straně. U Američanů to jsou P-38 Lightning, P-47 Thunderbolt a P-51 Mustang, za Luftwaffe si zkusíte stíhání v Me-109, FW-190 a prvním stíhacím letounem na světě - Me-262 „Schwalbe“. I stíhačky mají pěkné interiéry, pěkně vypadají zvenku, bohužel letové modely se mi stejně jako u B-17 nejeví ideální. K tomuto poznání jsem dospěl po mnoha hodinách hraní a sami si toho možná ani nevšimnete.

Zde je několik mých poznatků. Pochybuji, že s plně naloženou pevností lze bez větších problémů provést looping. Dále si myslím, že výkon stíhaček je v porovnání s bombardéry až moc velký. I další poznatky jsou pouze drobné, na velký problém jsem nenarazil. Přesto jsem měl celkově z letových modelů divný pocit. Možná k tomu přispělo i moc jemné ovládání přes joystick, který nejde ve hře nakalibrovat. Ono ovládání je ve hře vůbec nepovedené, přesnější výraz ale bude spíše hodně složité. Jen pro základní potřeby hry je potřeba naučit se nejméně 20 klávesových zkratek, existuje jich však nepočítaně. Ty se postupně naučíte a nakonec si na ně zvyknete, horší je to ale s přepínáním mezi jednotlivými posty v samotném bombardéru. Uvedu jeden příklad.

• Příliš mnoho kláves
Nejpoužívanější pohled při letu je externí. Najednou se za ocasem vašeho letadla objeví nepřátelský stíhač. Vy ho samozřejmě budete chtít sundat sami, což je nejlepší z ocasního palpostu. Jenže k tomu musíte zmáčknout klávesy v následujícím pořadí - přepnutí na interní pohled v letadle, pak na zadní palpost, pak na akční pohled (pokud jste předtím používali jiný) a ještě se přepnout na manuální ovládání kulometů. V součtu jsou to 3-4 stisky různých kláves, které vám zaberou určitý čas, který ale může být rozhodující. A to už musíte mít ony klávesy naučené nazpaměť.

Ne že se na to nedá zvyknout, samozřejmě dá, ale určité zjednodušení by bylo na místě. Zbytečná mi pak připadá třeba nutnost přepnout se na jiný pohled, když chcete zjistit, kolik ještě máte munice. Naopak skvělým způsobem je udělán model poškození letadel. Jsou na nich vidět zásahy od flaku i od stíhaček, motory kouří bílým i černým kouřem, hoří nebo se prostě zastaví. Není problémem ustřelit křídlo, kus směrovky, výškovku nebo zabít pilota či ostatní členy posádky. Že to má vliv i na letové vlastnosti, snad ani není třeba zdůrazňovat.

„Memphis Belle“ i nadále provází neuvěřitelné štěstí. To se potvrdí i 17. dubna 1943 na jejím jednadvacátém letu. Cílem byly Brémy, přesněji řečeno nedaleká továrna na Focke-Wulfy. Snad i proto Luftwaffe reagovala nezvykle ostře a ze 107 bombardérů jich 16 poslala k zemi. I z tohoto masakru (přípustné ztráty se pohybovaly okolo 4-5%) ale „Memphiská kráska“ vyvázla a měsíc poté, 17. května 1943 jí čekal poslední operační let. Cílem byla pro změnu ponorková základna Lorient a po bezproblémovém průběhu přistává „Memphis Belle“ v Anglii, čímž nejen kapitánu Morganovi, ale i celé posádce skončil operační turnus. A protože svět obzvlášť za války potřebuje hrdiny, je rozhodnuto o návratu „Memphis Belle“ do USA a její využití v rámci propagace. Paradoxní na tom ale je, že ve skutečnosti jako první dokončila operační turnus jiná posádka z 303. bombardovací skupiny s letounem pojmenovaným „Heel’s Angels“, které se to podařilo o tři dny dříve. Sláva ale navždy připadla „Memphis Belle“. Její posádka obdržela celkem 21 vyznamenání, z toho pouze jediný Purple Heart za lehké zranění v boji, které utrpěl zadní střelec. Za zmínku stojí ještě další osud velitele Roberta Morgana. Jako mnoho dalších i on se později vrátil do akce, tentokrát ale v Pacifiku a například v listopadu 1944 se zúčastnil prvního náletu B-29 na Tokio. A jak dopadla samotná „Memphis Belle“? Po válce byl letoun zakoupen od vlády USA jako válečný přebytek za 350 dolarů a je dodnes vystaven v muzeu v samotném Memphisu.

• Chybějící multiplayer
zdroj: tisková zpráva Největším nedostatkem hry je bezesporu naprostá absence multiplayeru. Přitom dlouho se s ním počítalo a fanouškové po celém světě se už těšili na týmovou spolupráci, kdy 10 hráčů vytvoří kompletní posádku bombardéru, přičemž další na ně budou útočit ve stíhačkách. No nebyly to krásné představy? Ano, takto se jistě zdají, ale abych se přiznal, zase takové vzrůšo by to asi nebylo. Obávám se totiž toho, že nedostatek samotné akce na některých postech by způsoboval vyloženě nudné pasáže, což by mělo za následek ztrátu hratelnosti. Ale za vyzkoušení by to zcela určitě stálo.

Nejhorší na tom je, že k vypuštění multiplayeru došlo v důsledku nutnosti vydání ještě před koncem roku. Klidně bych počkal další dva měsíce a pak si zkusil i multiplayer. Bohužel obchodní politika většiny distributorů je neúprosná. Nechápu už ale, proč se alespoň nepracuje na dodatečném patchi přinášejícím onen multiplayer. To totiž svádí k domněnkám, že problém bude ještě někde jinde (velká pracnost?). Víc rozebírat to ale nehodlám, prostě hra více hráčů najednou tu není a nejspíš ani nebude, což se musí nakonec projevit na celkovém hodnocení hry.

Není moc ve známosti, že na základě požadavku ministerstva války USA byl v roce 1943 natočen skvělý dokumentární film „The Memphis Belle - A Story of a Flying Fortress“. Jeho dokumentární hodnotu podtrhuje autentičnost záběrů ze vzdušných bojů, které byly skutečně natočeny při samotných akcích. Film je příběhem posledního, pětadvacátého letu nám dobře známého bombardéru a jeho posádky. Již dobře víme, že cílem skutečného letu byl Lorient a let proběhl celkem bez problémů. Jenže scénář filmu si žádá něco jiného. A tak ve filmu se letí nad Wilhemshaven, nechybí střetnutí s Luftwaffe, zničující flak ani happy end v podobě šťastného návratu. Dokument byl sestříhán z několika akcí jiných bombardérů a jedná se bezesporu o jeden z nejlepších válečných dokumentů. Příběh „Memphis Belle“ byl ale natočen ještě jednou, a sice v roce 1989, kdy se objevil stejnojmenný film. Pro potřeby natáčení se podařilo sehnat z celého světa 5 létajících pevností, které byly přizpůsobeny požadavkům natáčení. Pokud jste film viděli (běžel nedávno v televizi), pak vězte, že kresba na přídi má málo společného s originálem. Jinak námět je opět stejný - napínavý poslední let. Cílem jsou tentokrát Brémy a během letu se stane snad vše, co mohlo posádky a letouny vůbec potkat. Takže kromě Luftwaffe a flaku je tu i střelec visící z rozstřílené věže, další člen visí z pumovnice, sledujeme požár motoru, docházení paliva a odlehčování letounu od všeho nepotřebného. Těžké je i rozhodování posádky, zda vyhodit těžce raněného radistu nad německým územím a paradoxně mu tak zachránit život, nebo riskovat, že zemře při zpátečním letu. Film „Memphis Belle“ je zkrátka strhující podívaná, která ale má se skutečným příběhem tohoto letounu společný jen námět. „Memphis Belle“ se totiž takové situace jako zázrakem vyhýbaly. Především díky oběma filmovým zpracováním se ale tato pevnost stala legendou. Mimochodem, i v tomto simulátoru je jeden letoun pojmenovaný „Memphis Belle“. Jeho zařazení do perutě ani kresba na přídi ale neodpovídají skutečnosti.

• Resumé
zdroj: tisková zpráva Už je asi na čase chystat konec celé recenze, aby to nebylo opravdu extrémně dlouhé. No a protože závěrem se ode mě očekává celkové shrnutí a zhodnocení, máte ho mít. B-17 Flying Fortress: The Mighty Eight je v několika směrech převratný a úchvatný letecký simulátor, který velmi věrně zachycuje atmosféru a podmínky náletů na Německo. Místy bohužel tak věrně, že je to až na úkor hratelnosti a dost často se přistihnete, že vám ve hře chybí více samotné akce. Zkrátka není to klasický univerzální simulátor pro všechny. Je určen pro opravdu hard-core fanoušky a milovníky leteckých simulátorů, speciálně pak B-17. Velkým nedostatkem je zmíněná absence multiplayeru, která je v době masivního online hraní neomluvitelná. Přesto hra ode mě dostane celkem vysoké hodnocení. Přes počáteční zklamání jsem totiž nakonec ve hře našel zalíbení, což způsobilo vtažení do hry díky atmosféře a RPG prvkům, které mi donutily kompletní posádku dovést až k dokončení celého turnusu. Microprose a vývojáři Wayward Design odvedli zkrátka dobrý kus práce, místy ji ale nedotáhli až do konce.

Nejvíce bych si ale přál, aby autoři udělali pokračování jejich skvělého simulátoru European Air War, který je stále u hráčů jeden z nejoblíbenějších, především pro skvělý multiplayer. Podle mých informací se ale nic podobného zatím nechystá. Musíme si tedy zatím vystačit s tím, co je nyní na trhu - kromě nic moc simulátoru Battle of Britain je to skvělý Combat Flight Simulator 2 a tahle B17FF. Největší bomba možná ale vybuchne až na jaře, kdy se chystá vydání slibně vypadajícího a nesmírně ambiciózního simulátoru IL-2: Sturmovik. Do té doby se klidně můžete pobavit s B-17 Flying Fortress.