Když jsem pak kalibrovanou vzdálenost nedodržel a třeba jsem si poskočil o něco blíže k telce, Kinect už mě nedokázal zcela pohotově zachycovat a např. výskoky už nepobral. Po odstoupení vzad se snímání znovu zlepšilo. Je ale zajímavé, že pokud mi spoluhráč stojící vedle mě částečně vlezl do záběru, i přesto Kinect stále dokázal obě naše postavy přesně stínovat a pohyby na televizi přenášel nadále bezchybně.
Však technologie dokáže na těle sledovat až 48 různých bodů plně ve třech rozměrech a přitom můžete navíc v ruce držet cokoli. Napadá mě, budete hrát stolní tenis, tak si klidně do ruky můžete vzít skutečnou pálku pro realističtější zážitek. Kinect to, co držíte v ruce, vůbec nezajímá. Systém pak dokáže načíst až půl tuctu postav, přičemž standardně pobere při hraní jednoho až dva hráče, a do budoucna se počítá i se třemi před jednou obrazovkou.
• Stání není úplně nutné
Každopádně ať už jsem byl před čidly sám, nebo ve dvojici, i když jsem kolegovi hmatal do záběru, stejně nás oba Kinect převáděl naprosto spolehlivě. Přitom se mi nepotvrdily dřívější fámy, že Kinect funguje pouze na stojící postavy. Technologie dokáže snímat jak sedící, tak klidně i ležící (třeba při listování v menu her), záleží v tomto pouze na výrobci hry, pro jaký způsob hraní se u svého software rozhodne. Např. při řízení autíčka můžete klidně sedět.
Do nových xboxů se Kinect zapojuje skrze speciální konektor Display Port, který má v globálu později nahradit současný HDMI/DVI port. Touto zdířkou se Kinect taktéž napájí. Do starších konzolí bude u Kinectu přiložena redukce Display Portu na USB, pak ale ještě musíte pro napájení použít dodávaný síťový adaptér velikosti trafa k mobilnímu telefonu. Napájení třeba přes druhý USB konektor není možné.
Nicméně se zatím ani do produkční verze nepočítá s tím, že byste si přes Kinect listovali v dashboardu konzole a zatím ji ani přes Kinect nelze zapínat a vypínat, což by ale mohlo přijít později s updatem pro hlasové ovládání, jež na zkušebních vzorcích ještě nefungovalo. Mě ovšem docela zarmoutil fakt, že Kinect neumí dublovat starší optickou kamerku k xboxu. To znamená, že když budete chtít ve hře použít přenos obrazu (např. v kartách Uno vidět protihráče) budete muset stále navíc zapojit i klasickou kamerku, i když Kinect již v sobě také má. Pro přenos obrazu a hlasu bude mít Kinect vlastní na míru šité aplikace, ty současné a starší podporovány tímto zatím nebudou.
• 20 her na start
Tak, a co se software týká, do podzimního uvedení (stále platí 10. listopad) Microsoft přijde na trh s pěticí titulů, přičemž počítá, že dalších patnáct do té doby představí i ostatní distributoři. Každopádně pokud si na podzim Kinect za stanovených 3.990,- koupíte jako samostatné balení, tak v jeho rámci dostanete balíček dobrodružných miniher Kinect Adventures!.
Tento balíček obsahuje několik hříček vesměs za sbíráním bodů, což bude do konce roku zřejmě stejná náplň i všech ostatních titulů, které míří výhradně na nenáročné, občasné, dětské a prostě casual hráče, tedy na klientelu, která se na xboxu zatím moc neetablovala. A kterou chce Microsoft, stejně jako Sony, díky svým vlastním variacím na pohybové nadání Wii, odlákat právě Nintendu.
• Dobrodružství v pohybu
Já si v rámci Dobrodružství vyzkoušel několik hříček, přičemž ta první spočívala v řízení raftu, jenž se, plujíc po divoké vodě, musel směrovat na místa se zvýšeným výskytem bodových bublinek. V tomto se tak stačilo naklánět do stran nebo drobně ukročit, načež člun měnil směr. Výskokem jsem pak plavidlo dostal do vzduchu, kde čekala další bublinkiáda bodíků. Abych řekl pravdu, toto vodní skotačení mě moc nenadchlo, a to ani ve dvojici, kdy se kolega přifařil ke mně do člunu a museli jsme své pohyby alespoň trochu synchronizovat.
Raft jinak po vodě plul sám. Ve skákání a naklánění ve člunu jsem nic extra zábavného neviděl, přičemž mi v tomto Kinect připomněl starší EyeToy kamerku pro PS2, kterou musel být jistě dalece inspirován. Princip a hraní je totiž velice podobné, někdy neřkuli úplně stejné, tedy samozřejmě s tím rozdílem, že Kinect je v rozpoznávání pohybů mnohem dále a pokud stojíte ve správné vzdálenosti, pohodlně a přesně vás zaměří třeba i ve tmě nebo za šera, na což EyeToy samozřejmě nestačí.
Mnohem lepší a vlastně asi z mého pohledu nejzábavnější hříčkou byla další část z Adventures!, jakási exotická horská dráha ve výšce, po níž jezdil vozíček, na němž jsem stál. Za úkol jsem měl jednak skákáním zrychlovat, ale hlavně výskoky, pokleky, úklony a různým natahováním rukou sbírat opět bublinky s bodíky, a do toho se ještě vyhýbat překážkám na dráze před vozíčkem. Tady bylo zajímavé, že oproti tomu sjezdu peřejí, kdy v multiplayeru hrajete dva v jednom člunu na jedné obrazovce, se pro dva hráče obrazovka rozdělila na klasický vertikální splitscreen a každý si jel tu svoji dráhu.
Jízda vyžadovala docela časté a přesné pohyby, takže tady se ukázala parádní, doslova centimetrová přesnost Kinectu, který velice přesně dokázal převádět pohyby mého těla a hlavně kývání rukou na obrazovku, což mi podtrhlo příznivý dojem z této hry. Máchání na horské dráze mi přišlo vedle nudného člunování prostě hodně zábavné a díky přesnosti jsem si to hodně užíval. Na párty jako stvořené.
• Nebojte se lagu nic
Když mluvím o přesnosti, tady bych se zastavil u lagování, kterého se mnozí bojí. Ano, drobný posun na obrazovce je skoro vždy patrný, v některých hrách více a jindy skoro neznatelně. Jenže jsem si vůbec nevšiml, že by to mělo nějaký negativní dopad na výsledný zážitek. Když se např. rychle skrčíte, postavička na obrazovce to provede sice s velice drobným zpožděním, ale hru to nijak neovlivňuje a lag rozhodně není vůbec takový, aby vám to kazilo hratelnost.
To mně spíše vadila jistá pomalost rozeznávání gest v herních nabídkách, kde jsem musel pro volby velice pomalu hýbat rukou. Nicméně na vybalancování rychlosti se nadále pracuje a musí se v tomto prostě brát zřetel i na děti a méně pohybově nadané hráče, kteří by s rychlým „kurzorem“ měli problémy.
• A zase ty sporty
Již samostatně prodávaným startovním titulem bude od Microsoftu dále sportovní balíček Kinect Sports, jak jinak trochu kopírující to samé od Nintenda. V tomto jsem si zkusil jako první sprint na sto metrů, což se ukázal jako extrémně náročná činnost, díky požadavku na velice hbité vykopávání kolen nahoru. Kmitání rukou tentokrát na rychlost nemělo vliv. Opět asi nic nového pod sluncem, kdy sportovce suplují vždy Avataři, ale líbil se mi zpomalený cílový záběr finiše a pohledy do vypoulených očí doběhnuvších postaviček.
Já jsem sice časem neohromil, ale kolegové dokázali v této kratičké hře porazit na dálku i Usaina Bolta. Zajímavější se mi jevila další disciplína hodu oštěpem. Ta již po hráči chtěla nejprve zkombinovat běh (vykopávání kolen), pak se zastavit, nepřešlápnout a rozmáchlým gestem ruky vyhodit oštěp. Já jsem ho párkrát zabodl školácky asi metr před sebe, než jsem dostal ten správný grif, ale po zácviku už jsem dal skoro sto metrů a zkušenější sportovci běžně házeli oštěp za řvaní publika daleko do sektoru koulařů na druhé straně stadionu, nebo dokonce až na tribunu. Docela jsem si užíval možnost výběru ruky pro odhoz před každým kolem, kdy vám hned v zápětí sám přistane oštěp ve zvolené ruce.
• Centrála tancování
Toto jsou tedy již dávno zažité hříčky, no mnohem dospěleji a profesionálněji působil taneční simulátor Dance Central, vyvinutý za spolupráce s MTV. Nejenže v něm zněl reálný a licencovaný popík, ale tanečníci na obrazovce dělali perfektní pohyby, kteréžto jste měli samozřejmě co nejlépe kopírovat. Kreace byly jednak vtipné a druhak i docela plynulé a pohodově napodobitelné, že se stačilo už jen dívat na tanečníka a tanec byl docela pohledný i u lamy, kterou vyhodili z tanečních. Na straně vám přitom hra napovídá ukazatelem dalších pohybů, a jestli jste všechno protancovali správně, vám zase ukáže po každé figuře barevný terčík pod vaší postavou, nebo ukazatel v rohu obrazovky.
• Plyšová zoo
Poslední titul jsem sice na živo nezkoušel, ale zejména pro děti to bude určitě velmi žádaná hříčka. Kinectimals bych možná trochu připodobnil k Tamagotchi nebo EyePet, zde si ale vyberete skutečné zvířátko, resp. jednu z kočkovitých šelmiček a skrze vaše pohyby se jí snažíte naučit různé pokyny, jako třeba leh, válení sudů, skoky, plazení, atd.
Chlupáči nejenže vypadali velice reálně, samozřejmě s roztomilejšími ksichtíky než mají reálná zvířata, ale hlavně se naprosto znamenitě pohybovali, lízali obrazovku zevnitř, nebo podávali pac na sklo. Hráč je pak mohl virtuálně drbat, hrát si s nimi, cvičit je, aby si pak oba své dovednosti vyzkoušeli na překážkové dráze. V prezentovaném demu byla pouze dvojice kočiček, ale v plné hře jich má být na dvě desítky a Microsoft pro DLC zvolil vskutku atraktivní formu!
Pokud si budete třeba chtít do hry vložit nové zvířátko, tak si koupíte zvláštní balení, a myslím tím fyzické, nikoli digitální, v němž naleznete jednoho z mnoha roztomilých plyšáků. Když tohoto plyšáka pak ukážete ve hře na kamerku, živočich se okamžitě doplní jako další přírůstek do hry. Spojení plyšových hraček s digitálním světem – to se mi hodně líbí a navíc děti mohou plyšáky rovnou sbírat, a o tom, že skrze tuto hru možná najdou i lepší vztah ke zvířatům, ani nemluvím.
Nicméně zatím se nepočítá, že by nějaká Kinect hra od Microsoftu byla lokalizována do češtiny. Podrobné české manuály ale prý chybět nebudou, když je na druhou stranu pravda, že ovládání většiny hříček je triviální a tak přirozené, že nějakého manuálu možná ani netřeba. Stoupnout si před televizi a hýbat tělem vlastně není žádná věda.
Jako perličku pak všechny hry nabízejí velice vtipnou drobnost. Buď vás v průběhu hraní namátkově fotí, nebo se na konci kola zase podíváte na zrychlenou grotesku vašich pohybů. Momentky z hraní by pak měly být ukládány na pevný disk pro pozdější zobrazení nebo zaslání přátelům.
• Nová technologie, ale stále stejné hry
Kinect mě tak ani nepřekvapil, ale ani nezklamal. Už v této beta verzi je to perfektně fungující a přesné zařízení, které má ale nějaké přelomové funkce teprve před sebou. V současné době, a určitě i v době uvedení na trh, bude Kinect ale spíše znamenat jen další a unikátní variaci na pohybové ovládání jednoduchých hříček pro nenáročné hráče a děti, kde ale kromě toho, že nemusíte nic držet v ruce, nenabízí zas tolik odlišný zážitek od svých současných (Move, Wii) i starších (EyeToy) konkurentů.
Každopádně se ale není třeba bát strašáků v podobě pomalé odezvy nebo nutného stání a těžkých sportovních výkonů. V tomto je Kinect již plně odladěný, když rychlý vstup do hry a naprostá volnost pohybů a rukou bez držení nějakých tyček, šidítek, zmrzliny, nunčaků a podobných ovladačů, je rozhodně minimálně pro pohodlné zážitky z volného pohybu velmi dobrá konkurenční výhoda Kinectu. Nastávající válku pohybových mašinek ale rozhodnou až hry.