Ti neskuteční, virtuální, se v pokračování hry, trefující skoro ideální balanc mezi starým a novým, schovávat nepotřebují: lidský odpor byl zlomen s důrazem na slovo „zlo.“ Mimozemšťané si nás podvolili a budují na Zemi emzácko-orwellovskou dystopii, která má za lubem daleko víc než jen obyčejnou světovládu. Z organizace, která si za své motto vybrala „víru v bdělost“, je odbojová partička, a z Thin Manů, sivých hubeňourů v modrých kvádrech, jsou hadí ženy neboli hadice.
Blízká setkání třetího druhu
Jednu takovou hadici má kolem sebe omotanou můj sniper a není to proto, že by snad uprostřed záškodnické akce došlo k nějakému vášnivému mezidruhovému vzplanutí. Hadice jsou, termínem strategického guru Michala Rybky, „svině svinuté, ze všech sviní svinutých ty nejsvinutější“: kromě plivání jedu si vás umí na dálku přitáhnout jazykem a na blízko ovinout, což v tuhle chvíli znamená, že tzv. Blacksite misi už nedokončím bez ztráty kytičky.
Takže můj oddíl elitních partyzánů jsou kytičky? Svým způsobem to sedí, protože než jsem se na prezentaci druhého XCOMu pustil do nějaké větší akce, strávil jsem zdravou půlhodinku rejděním po základně a ještě zdravější čtvrthodinku s novými možnostmi úprav vojáků i zbraní. Bystřejším čtenářům jistě neuniklo video, vložené do tohoto článku – pusťte si ho! Zdánlivé drobnosti, jako je přidání pestrobarevných vzorů na zbraně nebo nové přilby a šátky a další serepetičky, kterými vojáky můžete ověsit, prohlubují ve skutečnosti klíčový prvek hry: sžívání se s týmem, který do bitev proti mimozemské přesile posíláte.
Tentokrát jsou vedeny ze základny mobilní, jelikož zbytky organizace XCOM zasquattovaly mimozemskou zásobárenskou loď, pendlující po globální mapě. Ta je od pohledu pestřejší: všude svítí vábivé nápisy „MAKE CONTACT“, týkající se rozšiřování podzemní odbojové sítě, a nahoře trůní odpočet tajemného projektu Avatar. Co se stane, když se jeho čtverečky naplní? Game Over.
Co oči nevidí
Co přesně mají mimozemšťané v plánu nikdo neví. Tedy ví to předpokládám Garrick Funk, což je jeden z producentů hry a v tomhle případě naštěstí „producent“ znamená „někdo, kdo hře opravdu rozumí“. Funk vyrůstal na deskových hrách, takže se ve Firaxis cítí jako doma – aby ne, když se motal už kolem Sid Meier’s Railroads (2006). Na neformálním obědě se bavíme o Chaos Reborn, nové hře designéra původního UFO: Enemy Unknown, Juliana Gollopa. Funk s ním sice neměl tu čest, ale zasype mě deskovkovým slangem, ze kterého mám chuť sbalit se a zalézt do domečku v Člověče, nezlob se.
Hlavní z novinek, kterou si Funk pochvaluje, je převrácení rolí, kdy se emzáci brání a vy je zkoušíte překvapit ze zálohy. Tohle se odráží v úvodu každé mise: váš tým se pohybuje skrytě a dokud nevystřelíte (nebo nevlezete nepříteli vyloženě pod čumák), máte výhodu překvapení na své straně. Útok ze zálohy jde perfektně dohromady s přepracovaným hlídkováním, jak si vyzkouším v hned první misi mimo tutoriál, kam nás na předváděčce pustí.
Zatímco moje odstřelovačka skolí prvního nepřítele, další se rozbíhají do krytů a schytávají to od zbytku týmu, číhajícího v režimu „overwatch“. Ten konečně funguje jako slušně vychovaná fronta na mimozemské maso, ve které vojáci neplácají kolektivně útoky na jediný cíl. I když můžou někomu scházet momenty rozšmelcování nepřítele několika kanóny zároveň, pocit z dobře odvedeného útoku ze zálohy je LAHODNÝ. Dovedu si představit nějakou skromnější mapu, kde svůj tým proplížíte do natolik mazaných pozic, že bude ve dvou kolech po všem – a vy oslavíte elegantní vítězství.
zdroj: Archiv
Temné nitro
Tím ovšem nepředjímám nízkou obtížnost, ale vysokou taktickou pružnost. Stran obtížnosti ostatně dostanu pořádně přes ústa ve zmiňované „Blacksite“ misi, před kterou nás Funk varuje. Tím pochopitelně zaručí, že ji každý ze zúčastněných novinářů vyzkouší – a každý pohoří. Zjevně platí to, co si vývojáři vytkli na začátku: roli stafáže k jednoduchému vystřílení převzaly jednotky lidských kolaborantů Advent a samotní mimozemšťané posílili do role smrtících oponentů.
Indický Blacksite mě sice nepřekvapí žádným dalším typem kromě sviní svinutých, ale jejich jed a jazyky a stisky se postarají o to, abych po pár tazích zoufalého odporu skončil s poslední vojačkou obklíčenou nezdolatelnou přesilou. Stihnu ještě zahlédnout, co mapa ukrývá, ale její tajemství zahyne s hrdinou Polkou.
Hrdinní zástupci polského distributora se ujišťují, že nenatáčíme žádné záběry z výzkumu, a taky mi v jeden moment hrdinně zresetují zaseklou hru. Jde o jediný kiks celého odpoledne a jinak tu XCOM 2 spokojeně vrní na půltuctu počítačů a stejně tak novináři, kteří se na akci protočí, spokojeně vrní ohledně toho, co viděli.
Informační válka
Moje srdce po předváděčce tlouklo především kvůli konkrétnímu triu novinek: hackování (viz čtvrtá minuta našeho videa), boj tělo na tělo (její konec) a pistolnictví (minuta sedmá), nabízející sniperům větší manévrovací prostor. Na palubě létající základny potěšila také přítomnost důstojnické školy, umožňující školit vojáky v preferovaných specializacích, ale marně byste hledali garáž pro MECy nebo genetické nádrže – scénář dvojky zcela pomíjí události z Enemy Within. Budou scházet?
Z prvků, jejichž dopad se teprve ukáže, mě pak nejvíc zajímá nová „surovina“: Intel. Nebojte, nečeká vás velkovýroba procesorů, ale sběr bodů od zpravodajců, za které budete nakupovat mimo jiného i informace o mimozemských plánech. Ty kromě projektu Avatar konvergují také do různých „dark events“, jejichž sabotáž by měla patřit mezi priority odboje. Jenže, jak sabotovat něco, o čem nic nevíte? A vyplatí se utratit intel spíš za odhalení nějakého dark eventu, nebo někde úplně jinde?
Jak jsem byl ke guerillovému konceptu nového XCOMu spíš chladný, tři hodiny v Polsku mě rozparádily až hanba. Zdá se, že budeme žonglovat podstatně víc míčky, než bylo pokrytí satelity a míra paniky jednotlivých států. Navíc, mimozemská činorodost nás bude udržovat v hektickém tempu.
zdroj: Archiv
Z dvojice misí nelze soudit, jak se vyvede například z gruntu přepracované generování map, ale všechny ty další drobnosti jako je možnost přenášet zraněné vojáky nebo určovat světlicemi evakuační oblast jsou vodou na už tak velmi solidně klapající mlýn. A mně bylo upřímně líto, že jsem s ním toho času nemohl strávit podstatně víc.
