Jenže ouha. Cestička přestala být postupem let ušlapaná a v poslední době si museli vývojáři klestit cestu trním. Po sedmi letech se konečně dostali na louku a nestačili se divit. V roce 2014 přinesl Matt Firor a jeho tým hru, která jako by vypadla z roku 2007. The Elder Scrolls Online je v prvé řadě připomínkou dob minulých. Alespoň takové jsou mé dosavadní dojmy ze hry.

K The Elder Scrolls Online jsem přistupoval od začátku se zdravou nedůvěrou. Z bety se žádné nadšené výkřiky nelinuly, což se potvrdilo hned v prvních hodinách hraní plné verze. Robustní možnosti tvorby postavy sice byly příjemné a samozřejmě jsem u ladění nosních dírek strávil zbytečně velké množství času. Bezproblémově zpracovaný first person pohled ale způsobí, že se svým virtuálním tělem moc nepokocháte.

Příliš si též člověk neužije start celého dobrodružství. TES hry jsem nikdy nevyhledával kvůli příběhu, ale spíše kvůli svobodě, otevřenému světu a atmosféře. A hned první volba v TESO mě trochu vykolejila. Chci hrát za Ebonheart Pact, Daggerfall Covenant nebo za Aldmeri Dominion? Z předchozích her si už nepamatuju kdo je kdo a hra vám s výběrem nepomůže ani trochu.

zdroj: Archiv

Hod kostkou ukázal na Aldmeri Dominion a postavu jsem vybral chladným kalkulem: chtěl jsem střílet z luku a Wood Elfové na to mají 15% bonus. Nadšený z vytvořené postavy jsem hned po obligátním vězeňském tutoriálu skočil šipku do Auridonu. A popravdě bych byl radši, kdybych tu šipku skočil jinam. Vystřízlivění ze skoku mělo podobu nejtuctovějšího fantasy prostředí, jaké si jen můžete představit. Lesy s divou zvěří, louky s fantasy zvěří, pláž se ztroskotanými loděmi, zaměnitelná městečka, budovy s identickými interiéry...

Zaměnitelnost sžírá i samotné úkoly. Na evergreen “zabij 10 prasat” tady narazíte v bledě modrém nesčetněkrát. Ke cti tvůrcům ale slouží, že se v některých questech opravdu snaží a byť to není ani v rámci žánru nic převratného a nevídaného, působí jejich občasné pokusy jako příjemné osvěžení. Jde většinou o infiltraci něčeho, zamaskování se za někoho, rozhodování o osudu/životě někoho apod. Snaha se cení, ale pár vlaštovek jaro taky nedělá.

Na příběh vás TESO neutáhne

Ruku v ruce s úkoly jde příběh, který jsem po několika pokusech přestal brzy sledovat. I kdybyste se překonali a chtěli se do (podle začátku a synopse) tuctového příběhu ponořit, budou vás pravidelně fackovat tři neduhy, které jsou příliš časté na to, abyste je přehlíželi.

Zenimaxu se podařilo sehnat a zaplatit několik známých herců, o kvalitu dabingu se tedy u důležitých postav strachovat nemusíte. Jenže hollywoodská esa asi vycucala rozpočet natolik, že už nezbylo na ostatní dabéry. Připravte si tedy uši na další utrpení à la Skyrim.

Nadabované jsou v The Elder Scrolls Online všechny postavy, ale až u desátého NPC uslyšíte po páté stejného dabéra, který se ani moc nesnaží změnit hlas, dostanete chuť dialog rychle odklikat. Bez ohledu na identické hlasy je dabing řady postavy natočený vyloženě z povinnosti a zavání to stylem “hele řekneme Jarunce z recepce, ať nám přečte na mikrofon pár vět.”

Dabing však má i své světlé chvilky, což se třeba o animacích říct nedá. TESO jde na dialogy skrze “uzamknutou” obrazovku, kdy na levé straně vidíte postavu, s ní mluvíte, zatímco na pravé straně rozepsaný dialog. Zadavatele úkolu máte chtě nechtě přímo před očima a strohým animacím se nevyhnete. Animace také často neodpovídají tónu rozhovoru nebo náladě a často trefíte i na přehnanou gestikulaci, která je krajně nevhodná. Drobná výtka? Inu, spíše naopak. Questování je všudypřítomné a vaše smysly jsou pod permanentním útokem nevýrazných a znuděných dabérů, kteří život křečovitým postavám s neadekvátní či absentující řečí těla nevdechli. Z prožívání příběhu svá to spolehlivě vytrhne.

Kdybyste se ale do příběhu navzdory nevalné prezentaci přeci jenom ponořili, mohou pocit dobrodruha plnícího “důležité úkoly” (nalijme si čisté Skoomy, většinou děláte jen poskoka a kurýra) spolehlivě zabít ostatní hráči. Pobíhají všude kolem, poskakují, přehrabují se v brašnách, vlezou do NPCčka... Možná jste proti těmto neduhům odolní a já vám to závidím. Mně to ale trhalo uši i oči a vytrhovalo ze hry a zážitku.

Na mechaniky možná jo

Koncept hry a mechaniky, které jej v praxi oživují, jsou na tom podstatně lépe než prezentace. Přesto i v tomto ohledu Zenimax dosahuje přinejlepším MMO standardu s příležitostnými záblesky příjemných inovací. Kořeny hry zapuštěné už v roce 2007 jsou zkrátka až příliš silné. Skoro se zdá, jakoby vývojáři načrtli koncept hry hned po založení studia, po celých sedm let vývoje na něj vůbec nešáhli a postupně jen odškrtávali hotové moduly. Tahle cesta ale k vysněným milionům předplatitelů nevede.

Vzhledem k designu, který už pár let nefrčí, vás tak na questování a levelování v TESO máloco překvapí. Přiběhnete do města, naberete plný ranec úkolů a vydáte se vstříc štěstěně a slávě. Ehm, tedy vstříc nejbližší šipce na mapě. Pak za druhou šipkou. Za třetí.

Až okolí městečka vyluxujete od dotírající zvěře, nebezpečných banditů a jiných nezbytných fantasy propriet, vyrazíte zpátky zkasírovat zadavatele a odškrtnete si z deníčku úkoly jako potraviny z nákupního seznamu. Opravíte si zbroj, prodáte nasbíraný bordel, naplníte nákupní seznam novými položkami a hurá za další šipkovanou.

Není to špatné, ale kvalitní onlineovka by dnes přeci jenom měla vypadat jinak v roce 2004. Čest výjimkám, kterých je ale mezi desítkami monotónních a zaměnitelných úkolů trestuhodně málo. Neustálé “zabíjení 10 prasat” vás po čase natolik otupí, že vás z permanentní letargie špehování v převleku v tajné lokaci příliš nevytrhne.

Jisté stereotypní a opakující se herní náplni se u velkých MMO her vyhnout nejde, ale v takových chvílích by měly tonoucí se hratelnost držet nad hladinou ostatní prvky - skvělé podání příběhu, vizuálně zajímavé prostředí, svižné tempo, honba za novým předmětem či schopností, vidina pokoření dungeonu s přáteli a třeba i dobrá hudba.

Jenže tady šla většina plavčíků radši na pivo a záchranný kruh tonoucí se hratelnosti obvykle nikdo nehodí. Ne vždy se ale topíte. Samotné souboje, chození po světe a objevování lokací nejsou vůbec špatné. Naopak. Pomáhat a chránit, nebo naopak zabíjet a ničit můžete v klasickém 3rd person pohledu, nebo v provedeném first person pohledu.

zdroj: Archiv

Jak mám ve hrách rád přehlednost a třeba v závodech pohled z kokpitu nebo nárazníku většinou nemusím, v TESO jsem se pohledu z vlastních očí vůbec nebránil. Rychle jsem si zvykl a po vzoru (a ze zvyku) z předchozích dílů série jsem hrál pouze z tohoto pohledu. Jen je škoda, že při plavání nebo jízdě na koni se first person pohled nekoná a hra automaticky přepne do pohledu třetí osoby.

Dobře zpracované je i levelování, i když jede z velké části na autopilota. Série TES je známá svým automatickým zvyšováním účinností zbraní, které používáte. V TESO to platí taktéž a na autopilota jedou nejen zbraně, ale i schopnosti. Občas jen určíte směr, když dojde na výběr nového skillu nebo na rozštěpení stávajícího. Obecně jde o pěknou inovaci, protože se vám díky tomu nezaplní omezená lišta tak rychle a musíte si vybrat, kterým směrem se chcete s danou schopností ubírat.

Půjdete raději cestou menšího ale plošného útoku, nebo preferujete sejmutí jednoho nepřítele, ale zato silnějším poškozením? Obojí mít nemůžete, proto je výběr občas nelehký a v podstatě pomalu a přirozeně diverzifikuje existující třídy. Za to dávám tvůrcům palec nahoru, stejně jako za uspokojivé zvyšování úrovně postavy. V TESO vám dá chvíli zabrat než se probojujete na finální 50. úroveň.

Vývojáři skoro jako by šli proti trendu zrychlování a stále častějšího odměňování hráčů. Levelování tedy probíhá hodně pomalu. Nečekejte, že dáte za večer několik úrovní a půjdete spát. Na těch pár levelů se nadřete a potrvá to déle než v jiných MMO hrách. Není to špatné, hra vám “déle vydrží”. Na druhou stranu uspokojení z dosažení nové úrovně a z rozdělování bodíků se v TESO nedostavuje tak často, jak jste zvyklí.

Satisfakci tedy musíte hledat v plnění úkolů a získávání odměn, které, alespoň v prvních hodinách, takové grády nemají. Možná jsem už cynický barbar, ale radost z nového gearu byla výrazně menší, než radost z nových předmětů v jiném MMO, z předmětů v Dota 2 nebo z nových karet do Hearthstone.

Vymazlování postavy se postupem času smrsklo na rutinní honbu za lepšími statistikami, která je kořením každé hry založené na lootu, ale v TESO jsem si ji užíval podstatně méně. Trochu si za to můžu sám kvůli pohledu z vlastních očí, částečně za to ale může gear, protože za začátku správný “badass” pocit jednoduše nenavozuje.

zdroj: tisková zpráva

Na souboje určitě

Jestli si za něco zaslouží tvůrci bez ironie poplácat po zádech, jsou to souboje. Jakkoliv je v ostatních aspektech hra klasická až zpátečnická, v soubojích vsadili vývojáři na aktivní účast hráče namísto tupého mačkání čísel. Nebojte se, mačkání numerických kláves si užijete dosyta, ale k tomu ještě sledujete staminu a hlídáte si pozice. Ne vždy platí, že automaticky musíte vystřelený fireball schytat. Můžete uhnout, kotoulem vzad vyhnout rozmáchnutému meči nebo se naopak kotoulem vpřed přiblížit a švihnout vlastním mečem.

Všechny třídy a styly boje jsem ještě nezkoušel, ale za mého elfího lučištníka byl kotoul vzad často toužebným vysvobozením. Moment překvapení byl obvykle na mé straně, a když se ke mně nepřítel přiblížil, trochu jsem ho odhodil zpátky pomocí scatter shot. Následoval kotoul vzad a najednou bylo mezi mnou a obětí zase hezkých pár metrů a tudíž i prostor pro několik střel.

Pořád dokola to ale dělat nemůžete, protože staminy není nikdy dost. Občas vám hra pomocí červeného ukazatele naznačí, kterým směrem se chystá protivník rozeběhnout a máchat mečem nebo vystřelit salvu šípů či fireball.

V takové situaci musíte nepřítele buď bleskově dodělat, nebo rychle uhnout. Je moc fajn, že alespoň v soubojích vývojáři nespoléhají na zažité MMO postupy z minulosti a povedlo se jim vybalancovat tupé mačkání čísel s aktivním pohybem po bojišti.

zdroj: Archiv

Podivné už je ovšem omezení action baru na pět aktivních schopností a jednu ultimátní. Víc jich tam nenacpete, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Jestli jste někdy viděli pokročilé lišty ve WoWku, asi si také ťukáte na čelo. Popravdě jsem to zprvu považoval za bug, ale po pár vteřinách googlení jsem se dopracoval k oficiálnímu stanovisku vývojářů.

Jde o designové rozhodnutí, abyste pořádně zvážili jaké skilly chcete a budete v danou chvíli používat. Zatím jsem s tím neměl velké problémy, ale dokázal bych si představit, že v posledních úrovních může nedostatek slotů vadit. Stejně jako zapeklité kolečko pro rychlý výběr, do kterého si můžete dát třeba léčivé lahvičky, lahvičky s manou, staminou apod. V jednu chvíli můžete použít jen jednu lahvičku. Chcete hned po léčivém lektvaru dotankovat i manu? Musíte podržet “Q”, na kole štěstí vybrat manu a pak “Q” zmáčknout. Tou dobou už ale můžete být mrtví.

Omezení schopností na pouhých pět je jedna věc, ale konzumní předměty by si zasloužily vlastní lištu. Navíc mám pocit, že je kolečko pro rychlý výběr jen úlitba konzolovým verzím hry. Čím dál ve hře jsem, tím více mi obě omezení vadí, byť ještě nejsem ve fázi, kdy by mě to vyloženě vytáčelo.

Endgame?

Na konci hry ještě ani zdaleka nejsem a upřímně se mi tam moc nechce. Přesto s The Elder Scrolls Online ještě nekončím a návrat do Tamrielu mám v plánu. Jakkoliv kriticky TESO při zpětném pohledu na článek hodnotím, špatná hra to určitě není. Do výborné má ale také daleko. TESO je zastaralá designem, nezajímavá vizuálně a své místo na trhu by si našla spíše v roce 2007. Na hře není nic hrozné, jen většinou pendluje mezi průměrností a nezajímavou adekvátností.

TESO mě nijak nenaštvalo, jen jsem se příliš často nudil. Pár světlých momentů hru z šedi přeci jen vytrhlo, ale monotónnost, stereotyp a nuda se dostávaly ke slovu častěji. Hardcore fanouškům The Elder Scrolls a svátečním hráčům (nejen) MMORPG her by nemusela připadat výše uvedená negativa zásadní, což plně respektuji. V dnešní době ale od podobné hry s tak dlouhým vývojem, navíc postavené na respektované značce čekám víc než jen líné přežvýkání zastaralého designu s pár drobky navrch.

Za prémiovou cenu (1200 Kč za hru + 360 Kč měsíčně za poplatky) si zasloužíme prémiový zážitek, který jsem v TESO zatím nezahlédl ani koutkem oka. Platit v době permanentních slev a povedených free to play her velké peníze za malý zážitek, se až nebezpečně přibližuje vyhazování peněz a času do kanálu.

Měli byste si The Elder Scrolls Online zahrát? Netroufám si zatím odpovědět. Možná však zkuste pár měsíců počkat. Vývojáři si řadu problémů uvědomují a na jejich odstranění intenzivně pracují.