Star Wars: The Old Republic - Pašerákův zápisník, díl 1.
zdroj: Archiv

Star Wars: The Old Republic - Pašerákův zápisník, díl 1.

20. 12. 2011 20:00 | Dojmy z hraní | autor: Aleš Smutný |

A je to tady, jedna z nejočekávanějších událostí tohoto roku byla dnes ráno spuštěna. Do útrob Star Wars: The Old Republic se konečně prodrala široká veřejnost, přičemž někteří z nás, prý až jeden a půl milionu lidí, už ve hře bivakovali uplynulých pár dní díky early access programu a já jsem byl mezi nimi. Tohle je tedy první z článků o tom, jaká hra je. A než se rozkoukáte a nadechnete pro rozčilenou tirádu... není to recenze. Ještě ne. SW:TOR je MMORPG a to pořádné. Z popisné zkratky MMORPG si bere pojem „massive“ a podtrhuje ho, několikrát. Takže vám skutečně nemůžeme přinést recenzi po týdnu hraní.


To ale neznamená, že se budeme měsíc tvářit jako, že se nic neděje. Protože se děje, v téhle hře se totiž pořád něco děje. Připravte se na první dojmy ze hry, krátké popisy zážitků a všeobecné postřehy, které budou jakýmsi předvojem recenze, na níž je skutečně času dost. Pokud jste četli mé dojmy z bety, možná se budou v něčem opakovat, nicméně je třeba říci, že od bety vidím velký pokrok prakticky ve všech částech hry – ať už jde o vychytání grafických chyb, po mnou kritizované aggro spojené s vysokou hustotou protivníků. Tyhle starosti odpadly, mobové jsou (co jsem zatím mohl vidět a zažít) rozmístěni citlivě a celkový design odpovídá i třeba potřebě pašeráka, který chce zůstat, pokud možno, v krytu.

Odolal jsem vábení Síly, ať už světlé či temné strany a zvolil jsem cestu, v níž se počítá jediné - kredity. Ano, jsem pašerákem. Musím říci, že je poměrně osvěžující být ve světě, kde Jediové pronáší mudroslovné poučky a Sithové cedí nenávistně opovržlivé hlášky tím, který se zajímá v první řadě o vlastní kapsu, pak o vlastní libido a potom možná o něčí dobro. Pravda, tohle tak úplně neplatí. TOR jde cestou ostatních her od BioWare a tak vám i v rámci „hodné“ Republiky a „zlého“ Impéria nabízí možnost být padouchy, klaďasy nebo neutrály, řídící se vlastním morálním kódem. A to je vlastně první věc, která vás skutečně udeří do očí a mysli ve chvíli, kdy TOR porovnáte s jinými MMORPG. Tady se totiž o příběh skutečně zajímáte a prožíváte jej.

Konečně poutavé vyprávění v MMO

„Pár“ MMORPG už jsem navštívil a musím říci, že prakticky u všech jsem přestal po pár hodinách vnímat dějové linky, které mají zdůvodňovat, proč jdu tam a tam. Tady ne. Stále se držím svého příběhu a baví mě činit rozhodnutí. Dokonce jsem se přistihl, že jsem příběhu tak propadl, že jsem dostal chuť před jedním soubojem s bossem uložit hru a ejhle ono to tu vlastně nejde.

To má mimochodem pořádný dopad na rozhovory, kde nic nejde vrátit, zvlášť když některé mohou končit tím, že někoho popravíte. To si takhle hraju na pašeráckého dobráka, a pak přijdou dvě tři rozhodnutí, kde nevidím svět černobíle a odmítám se podvolit milosrdenství diktovanému světlou stranou. Jak to dopadlo? Končím s body na neutrální nule, protože mi hra těch pár (opravdu odůvodněných a oprávněných) poprav neodpustí. A je to skvělý pocit, protože přesně sedne do mého konceptu postavy. Což by mělo vypovídat o tom, jak je tohle MMORPG netradiční v oblasti příběhu. Kdy naposled jste v nějaké hře tohoto žánru uvažovali o konceptu postavy jinak, než v rámci výbavy a classu?

Pistolník, který musel myslet

Neznamená to však, že je to vlastně KotOR 3 s dalšími hráči. Není. Je to zvláštní mix, který zatím, do mého patnáctého levelu opravdu funguje. V této chvíli už nejsem jen pašerák, už jsem gunslinger, pistolník se dvěma blastery, který má za kamaráda každý kus překážky, za nějž se může schovat. Má také kapsy plné výbušnin, a když dojde na souboj s někým, kdo máchá světelným mečem, nemá problémy kopnout jej do intimních partií.

Musím říci, že mě styl hraní gunslingera skutečně uspokojuje. Vyžaduje interakci s prostředím, kde hledáte kryt, správný odhad situace a následně použití správných skillů. Těch máte skutečně mnoho, jde jen o to správně analyzovat situaci a každého „obdarovat“ příslušnou ranou. Střelce nechte krvácet, skupince hoďte na hlavu granát, silného protivníka oslepte jiným granátem a dotěrného Sitha kopněte do již zmíněných míst - a pak pistolí přes hlavu. Jen pozor na energii.

Po boku mi navíc stojí první z mých společníků a další plní úkoly, které mu v rámci cvičení skillů posádky zadávám. Přesto vím, že jsem v rámci celé hry jen nezkušené mlíčně, které sotva nahlédlo do systému craftingu a teprve se otrkává v PvP, potažmo hledá tu správnou gildu a čeká, co mu přinese většina hry. A příběhu. Protože, jak by mělo být jasno, o příběh, který vám předkládají tvůrci, tu jde takřka ve stejné míře jako o ten, který si budujete sami se svými spolubojovníky.

Jen jedno varování – česká komunita se snaží shromáždit na serveru Legions of Lettow, kde jsem také. Pokud ale nutně nemusíte, vyberte si jiný, třeba čerstvě otevřený server, protože právě toto soustředění velkých skupin způsobuje, že dva až tři servery jsou vysoce zabydlené a na LoL máte ve špičce klidně dvě, tři hodiny čekání ve frontě. Přitom jinde můžete naskočit rovnou nebo po maximálně pár minutách. Ale to už je na vás a vaší případně domluvené gildě. A to je pro dnešek vše. Brzy (snad už zítra, je nás víc :) čekejte další dojmy, informace a zážitky z hraní. A jelikož je nás přes ten milion, teď možná i dva, určitě se i mezi vámi najdou hráči, kteří mají dost (určitě více, než já) nahraného času. Nebuďte lakotní a podělte se s ostatními o své dojmy.

Nejnovější články