STALKER - dojmy z Černobylu

Do Zóny kolem bývalé jaderné elektrárny, kam se normálně odváží jen nejodvážnější stalkeři, jsme se vydali zjistit novinky o jedné opravdu netuctové hře. Čím že je S.T.A.L.K.E.R. netuctový? Dozvíte se v dojmech z hraní pár misí.

Autor: Mikoláš Tuček
Publikováno: 1.února 2007

zdroj: tisková zpráva Do Zóny, kam se normálně odváží jen nejodvážnější stalkeři, jsme se vydali zjistit žhavé novinky o jedné opravdu netuctové hře. Čím že je S.T.A.L.K.E.R. netuctový? Inu můžete s ním zatočit jak s káčou a z jakéhokoliv úhlu se bude jednat o netradiční kousek. Připomeňme, že pozadí je čerpáno z knihy Stalker bratří Strugackých (doporučujeme, parádní čtení), vývoj trvá netuctově dlouho a po trnité pětileté cestě se několikrát klopýtlo. Ale jak zpívá Chumbawamba: „I get knocked down, but I get up again.“ S.T.A.L.K.E.R. Shadows of Chernobyl stojí pevně na nohou a my jsme si ho konečně mohli, byť jen několik desítek minut, v klidu zahrát.

Vraťme se ještě ke knize. V ponurém románu je nastíněna situace městečka nedaleko Zóny, v níž se stala jakási katastrofa. Depresivní život v lokaci rozdmýchávají stalkeři, kteří přes zákaz i vládní ochranku do Zóny chodí a s nasazením vlastního života se snaží najít cenné artefakty, které prodávají na černém trhu. Město je plné neobydlených a polorozbořených budov, tu a tam jsou ještě vidět památky života, třeba zaprášený a odložený dětský kočárek. Neuvěřitelné je, že román byl napsán v roce 1972, tedy přesně čtrnáct let před černobylskou katastrofou!

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
• Vstupujeme do Zóny
Procházíme se městečkem a stejně neuvěřitelné je, jak moc se situace kolem nás shoduje s románovým prostředím. Pripjať se nachází v tzv. Zóně I (do 10 km od místa nehody) a svého času zde žilo přes padesát tisíc lidí. Opuštěné šestnáctipatrové věžáky vypadají dnes jako pomníky lidské pýchy, rozpadlé kulturní centrum působí krajně nekulturně, v bývalém obchoďáku jsou už jen prázdné mrazicí (dávno nemrazící) boxy. Průvodce Maxim nás důrazně varuje, ať neopouštíme skupinu a hlavní trasu. Vysměje se naší otázce na mutanty, ale medvědi a vlci se prý v těchto ulicích prohánějí celou noc.

Asi nejtristnějším pohledem je opuštěné dětské hřiště. Rozvrzané ruské kolo, vylámané houpačky a všímavý italský kolega najde opodál ještě pohozenou panenku s utrženou hlavou. Nic, kde byste chtěli strávit dovolenou. Vývojáři z GSC prý byli v černobylské Zóně (označení platí i pro herní svět) třikrát na exkurzích a běžný výrobce her jim musí závidět. V podstatě není potřeba designérů, jen překreslovačů, protože nehostinný postapokalyptický svět mají několik desítek kilometrů od Kyjeva.

zdroj: tisková zpráva
vlevo fotka reálu, vpravo převedení toho samého místa do hry

• Osvícenec
Nechme promluvit člověka nejosvícenějšího a doufejme že ne nejozářenějšího. Big up for hlavního designéra hry, Olega Javorského. „Jeden poklidný den na Ukrajině (dá-li se toto spojení vůbec použít – pozn. red.) ukončí velká exploze. Výbuchy, blesky z nebe – není to úplně stejné jako před lety, nicméně vypadá to, že mohl jeden z reaktorů černobylské elektrárny znovu explodovat. Nitky problému vedou přímo doprostřed Zóny. Skupinka vědců se vydá do oblasti a snaží se zjistit, o co jde. Do jednoho zmizí bez jediné stopy. Stejně se vede ještě několika skupinám a vládu nenapadne nic lepšího než celou lokaci znepřístupnit, dokud se nepřijde na řešení.

Roku 2008 se ovšem začnou na hranicích objevovat opravdu podivná zvířata a jiné netradiční zjevy. Výbuchy a zemětřesení pokračují a Zóna se rozroste o několik kilometrů. Lidem to pochopitelně nedá, a přestože z oblasti smrdí krchov na sto honů a dvě stě lovů, začnou někteří odvážlivci pomalu nakukovat dovnitř. Vzhledem k silné radiaci se málokomu vede dobře, ale komu se to podaří, vrátí se s neuvěřitelnými předměty, kterým se říká artefakty. Většinou jsou nabité unikátní energií Zóny a dá se s nimi ledacos podniknout. Minimálně je lze velmi výhodně prodat nejrůznějším skupinám.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
A tak se do toho stalkeři – jak se těmto dobrodruhům říká – pustí a prodávají je nejrůznějším vědeckým organizacím a jiným korporacím. Chodí do Zóny, riskují život, nacházejí artefakty a výhodně je prodávají. To je to, co stalkeři dělají, a to je to, co budete převážně ve hře dělat vy,“ končí Oleg příběhové entrée.

• Začátek
Hra samotná začne v roce 2012 a uvede nás do ní krátký renderovaný filmeček. Chlapík s ostře řezanými rysy si jede takhle Ladou (auto nevábného designu, avšak s pevnou karoserií, pokud patříte mezi mladší) poměrně svižným tempem, když tu najednou bouračka. Kára se protočí jak válec (ne)výherního automatu a rázem je tu milostivé bezvědomí. Později vidíme, jak ho najde frajer v maskáčích se snajprovkou na zádech. Odnese ho k místnímu „lékaři“, který zrovna naturalisticky drtí v ústech kuřecí stehno.

„Co máš?“
„Tělo! Našel jsem ho TAM. Má to znamení…“
„I kdyby bylo pravé, nech mi ho tady.“
„Tohle je ten pravý.“
„Kecy! Lžeš!“
„Ať si mě peklo vezme, jestli jo.“
Poslední větu drtí mezi zuby a pak hodí nebožáka na stůl, který je všechno jen ne sterilní. Doktor se začne prohrabovat v jeho kapsách, najde PDA a zapne ho.
„Za tohohle bych ti mohl dát…“
Maník na stole si na cenu ovšem nepočká, zmátoří poslední síly, vytrhne falešnému doktorovi PDA a zřejmě opět omdlí. Kamera jen sjede na jeho předloktí, kde je poměrně neumělá, ale jasnou řečí mluvící kérka: „S.T.A.L.K.E.R.“

Slovo si bere koordinátor projektu z THQ Sam: „Takhle hra začne. Probudíte se na stole (chirurgický nebo pitevní – netroufáme si to odhadnout – pozn. red.). Netušíte, kdo jste, co děláte a jak jste se tam dostali. Zjišťování těchto věcí bude vaší první starostí. Od začátku bude hra velmi otevřená. Můžete jít, kam chcete, můžete sledovat, co chcete, zkoumat, co chcete. Časem zjistíte, že hra reaguje na vaše konání a jsou věci, které nepůjdou vrátit zpátky. Hra bude mít dokonce několik konců. Ať už si vyberete jakýkoliv, mělo by vám to zabrat takových 40 - 60 hodin hracího času, to záleží na tom, jak moc se budete věnovat věcem kolem.“ Uzavírá stručnou prezentaci a my jdeme rovnou k počítačům.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Pripjať 2012
Anomální aktivity: Vysoké
Úroveň radiace: Průměrná
Výskyt mutantů: Vysoký

Tohle je první mise, kterou jsme hráli. Pripjať je kopií městečka nedaleko Černobylu, které jsme o den dříve skutečně navštívili, a podobně jako zbytek hry nic moc pro lidi, co mají rádi kýčovité krajinky. Začínáme v podzemí a během pár desítek sekund se dostaneme na prostranství mezi šesti paneláky. Naším prvním úkolem je setkat se se skupinou stalkerů, což proběhne poměrně bez problémů. Toto území musíme projít a to už je mnohem těžší.

Prima je, že máte k ruce několik parťáků, kteří co chvíli výkřikem odhalí další protivníky. Ti se z opuštěných oken vynoří co chvíli. V této misi jsou to rovněž stalkerové operující v lokaci z toho samého důvodu jako vy. Postupujeme vpřed a využíváme divokého křoví jako krytu. Nepřátelé se objevují i na zemi, a protože my máme jenom sniperovku, je dobré, že je odbavili naši kolegové, na nás tedy zůstávají parchanti v oknech a v dálce. Socialistický blok připomene třeba tradiční žigulík.

zdroj: tisková zpráva
Je to akce nebo RPG? Inu na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Označit hru za střílečku může jen hodně vznětlivá povaha a RPG prvků zde zase tolik nebude. Vypadá to každopádně na hru v otevřeném světě. Tedy abychom byli upřímní – zatím jen podle vyjádření tvůrců, protože úryvky, které jsme si mohli vyzkoušet, působily vždy jako mise s jasným zadáním. Nicméně místy jsme si opravdu hodně pokecali s NPC, jinde zas měli oplétačky s velikostí batohu. A ten bychom si mohli probrat rovnou.

• Řekni mi, co máš v báglu, já ti řeknu, kolik hodin ti zbývá
Stalker má svoji nosnost, takže zapomeňte na to, že byste tahali šedesát pušek a ty pak prodávali na černém trhu. V jednu chvíli můžete mít v pohotovosti jednu pistoli a dvě pušky. Zatímco pistoli použijete opravdu jen v případě, že vám dojdou jiné náboje, pušky jsou od přírody mnohem schopnější pomocnice. Každá bude mít čtyři vlastnosti (průraznost, dostřel atd.) a bacha budete muset dávat na rozdílné náboje. Na rozdíl od Oblivion totiž přepnutí do batohu neznamená pauzování hry, takže je dobré být ve střehu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
V báglu se nám kromě vodky (proti radiaci samozřejmě - trochu vám to akorát rozhodí obraz) a ukrajinských energy drinků (product placement) objevilo i několik artefaktů. Každý s jinou vlastností a každý s doporučením, jaká skupina by ho od vás mohla nejpravděpodobněji koupit. My našli kousky i za několik tisíc, ale bohužel nebylo kde je prodat a prachy utratit. Samo sebou musíte mít i ochranný oblek a potěšilo nás, že i těchto moderních odkazů na brnění bude dostatek různých typů. Po ruce budete mít i šroubky! Neprozradíme vám nic, přečtěte si knihu, ať zjistíte, že dobře vhozený šroubek na neznámé místo vám může zachránit kompaktnost kostí v těle.

Stejně tak v báglu najdete nejrůznější náplasti, fáče a lékárničky (vždy s jinou silou léčení). Budou se hodit, přestože S.T.A.L.K.E.R. Shadows of Chernobyl je všechno, jen ne hurá akce. I tak se léčení nevyhnete a během té chvilky hraní se nám několikrát stalo, že jsme se za rohem modlili, ať se zdraví doplňuje rychleji. Anebo ať za dalším rohem v katakombách opuštěné továrny najdeme alespoň jeden náboj.

• Atmosféra
To je to, co by mohlo hru posunout z kolonky „parádních“ do kategorie „legendárních a nezapomenutelných“. Když se kolem vás tlačí novináři z celého světa a na koleni se dělají překřikované rozhovory, nevychutnáte si depresivní a zlý herní svět tak dobře. I díky starému doomovskému fóru s baterkou jsme si párkrát málem zasvinili prádlo. Tady však nepůjde o lekací momenty jako spíše soustavnou depku, která vám bude znít i z rádia. Nicméně ne že byste se leknout nemohli.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Bar
Anomální aktivity: Nízké
Úroveň radiace: Nízká
Výskyt mutantů: Průměrný (jen vně budovy)

Misi Agroprom, kde se musíte prostřílet do opuštěné továrny (tahle lokace je něco jako „brána do Zóny“) a najít zde závažné dokumenty, jsme si mohli zahrát už na Game Convention v Lipsku. Nám se nyní otevřela cesta jak nabyté dokumenty předat. Poblíž centra Zóny se nachází místo kontrolované lidmi. V jeho středu je malý hangár kontrolovaný konkrétně tzv. Barmanem, chlapíkem, který toho ví o okolí opravdu hodně. Jeho podnik se cynicky jmenuje „100 rentgenů“ a právě jemu máte doručit dokumenty.

Kolem se to motá zmutovanými vojáky, ale nic obtížného. Nic, co by pár kulek nevyřešilo. S Barmanem se dá hodně pokecat a získat tak zajímavé informace, stejně tak jako vyšmelit potřebné věcičky nebo se zbavit horkého nákladu. Barman nás posílá na poslední misi. Jen doplníme, že poblíž baru je lokace jménem Aréna, kde si můžete vsadit na zápasy mezi opravdu nestandardními bojovníky. No budiž.

• Yantar
Anomální aktivity: Vysoké
Úroveň radiace: Vysoká
Výskyt mutantů: Vysoký

Yantar je jezero poblíž jedné z opuštěných továren. Ve vzduchu je tolik radiace, že by to zombifikovalo i Karla Gotta, který už má tento proces zdánlivě za sebou. Máte za úkol rychle najít ochranný oblek a rovněž kontaktovat vědce Kruglova. Skupinka vědců zde totiž zkoumá mentální emise připomínající ten kolotoč, který byla schopna rozpoutat zatím neznámá věc, ovšem s velmi výmluvným názvem - Brain Scorcher. Co to je, zatím nevíme.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Ale víme, že v téhle lokaci bylo pěkně husto. Plížíme se (máte několik druhů pohybu) a vykukujeme zpoza rohů. Začali jsme zvolna jak při romantickém milování, ale stejně jsme (jako při romantickém milování) brzy usoudili, že je lepší rychlá akce. Ono, když se na vás zpoza plotů vylijí mutanti…

zdroj: tisková zpráva Tohle byl opravdu hustý moment. Nějaké ty zombie s vyplazeným jazykem (těšte se na příšery bloodsucker) nás nemohou rozhodit, ale tady zafungoval mix skutečného a zmutovaného. Původem to totiž byli stavební dělníci s klasickými vroubkovanými helmami, ale radiace jim hodně pokroutila těla, takže útočili a mručeli hodně netradičně a fakt strašidelně. Po zběsilých úskocích (sviňky rychlé to byly) a několika trefách jsme je nakonec eliminovali a postoupili do komplexu, ale tohle jsou momenty, kdy se slabší povahy dávají na buddhismus.

• To jsem z toho jantar
Upřímně řečeno, na finálním vyznění celého výletu za stalkery z Černobylu se nepříjemně podepsala nezvládnutá organizace. Což o to, být někde pozdě – na to jsem poměrně zvyklý, ale když mi půl hodiny před nuceným odjezdem na letiště řekne poskytovatel rozhovorů, že si musí dát pauzu, tak se cítím jako slušný občan ČR při pohledu na sestavování vlády. Ale tím si herní veterán nesmí nechat zaslepit zrak.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Co už ovšem musíme brát v potaz, je poměrně nestabilní verze, kterou jsme měli možnost (na podzim) vyzkoušet. Ne snad že by nějak často padala, ale kupříkladu někdy protivníci vůbec nereagovali na střelbu, místy vypadával zvuk a slovo headshot si také bralo chvilkové neplacené volno.

zdroj: tisková zpráva Jasně, ještě zbývá pár měsíců, ale něco nám říká, že THQ už hru opravdu budou chtít vydat, tak se snad dočkáme, že S.T.A.L.K.E.R. Shadows of Chernobyl bude koncem března opravdu vyleštěný. Parádní střílečka s prvky RPG by si to zasloužila. Jakmile by však atmosféru kazily bugy, můžeme se také dočkat nepříjemného překvapení. Potenciál vstoupit mezi legendy by zde ale rozhodně byl.

CESTOVNÍ DENÍČEK

1. DEN
Vstávačka v 5 je už bohužel pravidlem. To už nemá smysl jít spát, a tak netrávím poslední hodiny v Praze, ale ve světě Oblivion. Do Kyjeva letím „zkratkou“ přes Milán. Alespoň si po cestě dám dobré kafe. Kyjevské letiště žádný zázrak, ale slušný standard. Ve firemním autobusu jsem druhý a hned rozjíždím debatu s „vítězným“ Řekem. (O Oblivionu pochopitelně.) Po cestě je jediná zajímavost, když míjíme místní sídliště. Představte si, že v editoru vezmete celé Jižní Město a na každou stranu výpadovky ho plácnete dvakrát! Vím, kde ti lidé bydlí, ale kde žijí??? Na druhou stranu paneláky působí přeci jen o fous moderněji než u nás.

Ubytování v hotelu Kyjev (někdo měl fantazii) – zvenku betonová piksla, zevnitř „luxusní hotel“. Po bližším ohledání je ovšem vidět, že to bývala ubytovna, nicméně s výhledem na olympijský stadion! Dynamo bohužel nehrálo. Večer jdeme do města. Opráším ruštinu a objednávám boršč a pelmeně. Prý se jim zde říká varjeniky. Řek se všemu směje a až poslední den mi dojde, že možná ne všemu rozumí. Alespoň je dobrá nálada. Před půlnocí nacházíme lokální klub včetně vlastního pivovaru. Vodka dnes nehraje.

zdroj: tisková zpráva
2. DEN
Poměrně brzy ráno vyrážíme do Černobylu. Cesta plánovaná na 90 minut zabere dvojnásobek. Problémy s dopravou nejsou výsadou českých měst. Kousek od elektrárny nabereme Maxima, našeho průvodce po Zóně. Dostane se nám drsné přednášky, co všechno nesmíme točit. Maxim pak častokrát vykřikne, že tohle se nesmí, a vzápětí se rozesměje. Radioaktivní humor, věru. Obědváme v místní kantýně, která mě nechá vzpomenout na přenádherné interiéry školních jídelen 80. let. Na chvíli se mi zasteskne, ale opravdu jenom na chvíli. Poznávám dánského přítele z dávné akce v Paříži, který konstatuje, že to bylo hnusné. Odpovídám po pravdě, že jsem zvyklý.

Vidíme památný 4. reaktor, který to tenkrát rozsvítil (dnes obalený ohromným betonovým sarkofágem), stokilového sumce i kdysi exkluzivní město Pripjať. Po exkurzi jedeme daleko za město, kde je z ničeho nic dlouhá ulice plná restaurací a podniků. Z večera stojí za zaznamenání jen pár věcí: maketa sochy Davida se samopalem, hudební skupina složená z bývalých vojáků (kalin-ka, kalin-ka…) a hodně pití. Parta francouzských kolegů to rozjede a co chvíli je slyšet sborový výkřik „Vodkááá“. Nutno dodat, že jeden z nich po cestě zpět neunese tíhu okamžiku a v autobuse si dá poslední výkřik, bohužel i s masivní šavlí.

zdroj: tisková zpráva
3. DEN
Druhý den ráno slyší bledý Frantík vodkááá ze všech stran a obzvláště Angláni si to umí vychutnat. Já zas slyším „Jak se maš?“, protože jsem v hotelovém baru Seveřanům pozdě k ránu vysvětloval, co že to vlastně říká Borat ve stejnojmenném filmu. Obzvlášť Švéda Magnusse to drží i po probuzení, a tak se v hotelovém lobby všichni spokojeně a přiblble usmíváme. Když tu - začalo to nevinně... Šel jsem si díky sušáku v puse koupit vodu na bar. Evianku normálně nechlemtám, ale na Ukrajině to raději jistím osvědčenou značkou. Překvapí mě poměrně ostrá chuť horského ledovce a při třetím loku je mi jasné, že tohle fakt není v pořádku.

Obrátím se na finského kolegu v domnění, že by se v tom mohl vyznat. „Man, there is vodka inside!“ potvrdí moje podezření. Vracím se na bar a krkolomně se snažím formulovat svoje obvinění. Barmanka jen sklopí zrak, nahodí „ruský make-up“ (rozuměj zrudnou jí líčka) a hbitě mi láhev vymění. Nechápavě koukám. Pak mi to dojde. Slečinky zřejmě mají dlouhou službu, a tak si nenápadně upgradují zdánlivě neškodný nápoj!!! Fikané! Jedeme na prezentaci, která se - stejně jako všechno za ty tři dny – zpozdí, a tak nestihneme plánovaný rozhovor. Hurá na letiště, kde s italským kolegou rozebíráme, proč se Interu v Lize mistrů nedaří, a já už se opravdu hodně těším domů. Pár letů zpožděno, náš naštěstí ne. Ukrajina je jako děvče v rozpuku mládí. Krásná, ale chce to mít trpělivost.

Tento článek původně vyšel v časopisu zdroj: tisková zpráva

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Preview, Dojmy z multiplayeru, Rozhovor #1, Rozhovor #2, Novinky