zdroj: tisková zpráva Už ani z hlavy nevím, kolik let uběhlo od okamžiku, kdy jsem poprvé spatřil hru Wolfenstein 3D. Tehdy jsem už po pár okamžicích věděl, že mám před sebou skvělou věc, ovšem její dopad na celou herní scénu jsem si vůbec nedokázal uvědomit. iD Soft byl tenkrát novou firmou a jejich sláva měla teprve přijít. S příchodem Wolfeinsteina 3D se otevřela herní scéna zcela novému typu počítačových her a nutno konstatovat, že tento žánr dnes patří mezi nejprogresivněji vyvíjené odvětví herního průmyslu. V době vydání Wolfensteina nebylo ještě ve zvyku tak masově jako dnes vydávat ke každé úspěšnější hře hned řadu stejnojmenných pokračování, a tak jsme se žádného nástupce (kromě Spear of Destiny) s posvátným slovem Wolfenstein v názvu nedočkali.

• Vydání RtCW testu
Nikdy neříkej nikdy. Přesně tohle platí i o id-softském Wolfovi, který znovu ožil v době, kdy to už jen málokdo čekal. Ohlášení pokračování legendy s neméně slavným B. J. Blaskoviczem v titulní roli vyvolalo vlnu nadšení a Return to Castle Wolfenstein (dále už jen RTCW) je jedním z nejočekávanějších počinů 3D scény. V těchto dnech uvolnili tvůrci hry (stejně jako v případě jejich Quake 3 Areny) hratelný TEST, který má posloužit jak hráčům v možnosti si nadcházející hru vyzkoušet, tak tvůrcům formou ohlasů ze strany hráčů pro zjištění kompatibility, bugů a zkušeností ze hry pro její další ladění. Tento test (63 MB) si můžete stáhnout třeba z našeho lokálního mirroru, anebo tak můžete učinit z některého linku uvedeného třeba rovnou na domovské stránce budoucí hry www.castlewolfenstein.com.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

I když už jsme o RTCW psali v preview, není na škodu připomenout, že se bude v plné verzi jednat opět o klasickou singleplayerovku v podání již vzpomenutého speciálního agenta Blazkowicze, kterou bude doplňovat hra síťová od Nerve Software. Prostředí a zasazení hry bude stejné jako v prvním díle, čili druhá světová válka a boj proti představitelům vidiny třetí říše. V technologickém testu jsme od singleplayer části hry odříznuti a máme k dispozici pouze hru síťovou, a to zatím v jediné mapě, silně připomínající „klasiku“ v podání vyloďovací operace v Normandii. Smyslem dnešního článku je podělit se o zkušenosti z hraní a sesumírovat je tak, aby bylo možné si o hře vytvořit předběžný úsudek. Jdeme na to.

• Opět vylodění na opevněné pláži
Multiplayer v RTCW představovaný testem přináší bitvu spojeneckých (čti amerických) aneb Allies vojsk s německými Axis. Herní schéma je velmi podobné třeba Assaultu v Unreal Tournamentu. Nastoupí proti sobě dva týmy, z nichž jeden brání a druhý útočí. Herní scénář je takový, že každá strana má nějaké dílčí úkoly, které je třeba pro úspěšné zakončení hry splnit, navíc je hra limitována časem. N začátku každé hry je určitý startovní čas věnován přípravě na bitvu, kdy si vyberete, za kterou stranu chcete nastoupit a v jaké roli se chete na začátku objevit. V případě mapy v demu se útočníkům jedná o to umístit nálož na některé ze slabých míst obranné zdi soupeře, proniknout tudy do jeho opevnění, kde odcizí tajné dokumenty a s těmi pak vtrhnout do radiového centra, odkud se zprávy odvysílají vašim spojencům. Obránci mají samozřejmě za úkol tomu zabránit, dokud nevyprší čas nastavený serverem.

zdroj: tisková zpráva Rozdíly od klasického Assaultu jsou v tom, že se nehraje na střídačku, čili ti, co bránili nejdou automaticky v odvetě útočit a naopak. Další podstatný rozdíl je, že jak útočníci, tak obránci si volí, za jakou profesi ten který hráč bude nastupovat při příštím respawnu (obejvení ve hře po svém zabití). Na výběr máte čtyři typy, které se od sebe odlišují některými vlastnostmi. Co mají všichni společné, je schopnost nosit a používat kudlu, pistoli, nějaké granáty a jednu obouruční střelnou zbraň. Dále už se projeví jejich profesní specifika:

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Pokračujme k Panzerfaustu čili pancéřové pěsti, jejíž ničivé účinky jsou známy snad každému alespoň z válečných filmů. Odpal rakety je efektní a stejně tak i účinek dopadené hlavice. No a poslední specialitkou, která nesmí chybět, je sniperka představovaná notorickým válečným modelem Mauser. Kromě těchto čtyř lahůdek má voják k dispozici z těžších zbraní ještě tři poloautomaty představované samopaly či kulomety modelu MP40, Thompson a Sten.

• Engineer
zdroj: tisková zpráva Inženýr je druhou postavou, která jako jediná je v bitvě nenahraditelná. Jako jediný umí pracovat s trhavinami a umisťovat detonační nálože, nutné k vyhození často stěžejních míst do povětří. Kromě položení časované trhaviny umí inženýři i zneškodnit nastraženou soupeřem a k jejich dovednostem patří i schopnost opravovat stacionární kulometné věže, které ve hře rovněž najdete. Takže útočníci pozor - jeden z vás nesmí vzít plamenomet, ale musí holt být inženýrem, jinak si sice zaohňometujete, ale nevyhrajete. Na druhou stranu se dá povolání hráče měnit v průběhu hry, takže až vás zabijí, můžete být v dalším průběhu hry tím, čím chcete.

• Medic
zdroj: tisková zpráva Lékař je svým posláním namířen k pomáhání druhých. Nejinak je tomu i zde. Často se stane, že hráč není mrtev, ale je těžce zraněn tak, že ve hře již nemůže aktivně dále pokračovat. Umírá. Nad jeho postavou se vám ukáže ikonka signalizující zranění, na kompasu navíc vidíte směr, kterým případní ranění leží. Pokud k nim včas doběhnete a poskytnete jim ošetření, můžete je zachránit a vrátit zpátky do hry, přičemž jejich zdraví bude maximálně na 50% zdraví plného. Zde hra umožňuje i takto raněným hráčům zvolit rychlou smrt a okamžitý odskok do onoho světa. Někdy to může být lepší. Pokud tedy ve hře zemřete, objevíte se v menu, kde si volíte roli, v níž znovu nastopupíte do bitvy. Respawnování totiž neprobíhá ihned, ale v jakýchsi cyklech, kdy po uplynutí určitého časového úseku (obvykle 30 sekund) skočí zabití hráči znovu do hry.

• Lieutenant
zdroj: tisková zpráva Velitel je poslední formou bojovníka. Jeho specialitou je jednak nosit a poskytovat zásoby munice, navíc je schopen přivolávat podporu jak leteckým bombovým útokem, tak formou útoku dělostřeleckého. Letecké posily přivoláte tak, že hodíte dýmovnici do míst, která mají spojenci bombardovat. Ti opravdu po pár vteřinách přiletí a na odýmenou oblast shodí několik bomb. Povel k dělostřeleckému útoku dává velitel tak, že použije dalokohled, jímž zamíří na místo, na něž chce zaútočit a tlačítkem pro střelbu dá kanonýrům pokyn k zahájení palby. K veliteli ještě pro doplnění uvedu, že si může vybrat jednu z poloautomatických zbraní, s níž bude ve hře bojovat.

Co se ještě týká zbrojní výbavy, tak je shodná jak pro spojence, tak pro Němce. Liší se pouze v granátech, kde spojenci používají ananasy, zatímco Němci jejich známé „potato mashery“ na klacku.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Na HUDu najdete ukazatel staminy, která ubývá v případě, že skáčete anebo sprintujete, což je speciální pohyb ještě rychlejšího běhu. Z dalších speciálních pohybů je ve hře obsaženo i vykukování do stran. Kromě ukazatele staminy vidíte ještě tzv. power bar, který se projevuje při používání speciálních vlastností. Například velitel, když chce povolat dělostřelecké posily, musí mít tuto stupnici naplněnou, jinak tuto činnost nemůže provést. To samé platí třeba v případě inženýra při pokládání výbušniny. Použitím speciální schopnosti se hodnota „síly“ sníží a pomalu se zase doplňuje. Je tím zamezeno rychlému opakování některých drastických zákroků.

Ještě je snad dobré zmínit, že je do hry zakomponován i vliv pohybu na střelbu, stejně jako rozptyl v případě dlouhých dávek. Pak stojí za zmínku to, že v mapě jsou klíčové body, u kterých se můžete po znovuzrození objevovat. Každý si může nastavit, kde se chce objevovat, k čemuž je ale nutné v případě útočícího týmu se na tato stanoviště nejdříve probojovat. A to je tak k faktům o RTCW testu asi tak zatím vše. Nakonec bych se rád podělil o zážitky z testování hry a z vlastního hraní na serverech a také o to, jak na mě ty které aspekty působily.

• Postřehy
zdroj: tisková zpráva Začněmě audiovizuálním zpracováním a tedy prvním dojmem, jaký na mě hra udělala. V této věci nemohu než chválit. Jak modely zbraní a hráčů, tak interiéry i venkovní prostory jsou zpracovány realisticky a přitom zároveň velice pohledně (naštěstí zde nenajdete onu nechvalně známou sterilitu, kterou často trpí hry snažící se zobrazovat hru reálně, skutečnými texturami apod.). Vše je kreslené a to tak, že krásně. To samé platí o efektech, které vidíte při střelbě z různých zbraní, skvělé výbuchy granátů, světlice, dýmovnice, a samozřejmě výborně zpracovaný efekt sršícího plamenometu. Zcela odpovídajícím způsobem jsou na tom i zvuky, které atmosféře jedině přidají. Opravdu mimořádné a vysoce profi dílko, které autoři v tomto směru nijak neošidili.

Hratelnost je rovněž na velmi vysoké úrovni, nicméně jsem na hře našel několik aspektů, které nechci označit za mínusy, pouze mému vnímání hry příliš neseděly. Třeba mi vadila úplná drobnost, že kulky nezanechávaly stopy tam, kam jsem je vystřelil (pokud jsem nevystřelil úplně zblízka). Na druhou stranu jsem to potřeboval jen proto, že jsem chtěl testovat skutečné rozptyly a odchylky zbraní a v normální bitvě to vůbec k ničemu nevyužiji. Co mi ale vadilo už při hře víc, bylo to, že i když jsem měl zapnutý friendly fire, tak třeba takovým plamenometem jsem sám sebe nijak nezranil, ani když jsem pobíhal uprostřed běsnících plamenů. Ono i celkově je zraňování hráčů spíš na úrovni Quaka než nějaké realističtější hry, což ale na druhou stranu může prospívat hratelnosti. Nicméně bych zde klidně trochu přiostřil. To samé platí o pádech z výšky, které uberou dost málo zdraví v poměru k výšině, ze které jsem se zřítil. Vše tedy nasvědčuje tomu, že ani tak nepůjde o snahu o posun k realitě, jako spíš o assaultově laděný Quake.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Obtížná identifikace soupeře
Čeho si ve hře všimnete záhy je obtížná identifikace soupeře. Je to usnadněno v každém případě tím, že pokud namíříte na spoluhráče, zobrazí se vám nějaké to info o něm. Pokud tedy míříte na někoho a žádné popisky se nad ním neobjevují, střílejte. Chvíli si budete zvykat i na uniformy, které se zpočátku zdají všechny stejné, ale to ke hře patří a hodnotím to jako plus. Své hraje i tma, která obzvlášť v mapě testu je všudypřítomná a tak rozpoznat na dálku, že vůbec někde někdo je (hlavně útočníci když koukají do obranného valu se střílnami) je často zhola nemožné. Ale taková je i skutečnost a tohle se mi na hře líbí.

zdroj: tisková zpráva Další vychytávečka, která se mi zalíbila, je dýchání při držení snajperky či dalekohledu. Pokud si stoupnete se zalícenou ostřelovačkou či dalekohledem a budete koukat před sebe, nebude záměrný kříž v klidu, ale bude se pohupovat. To kromě velice hezkého efektu zabraňuje i tomu, mířit pořád přesně do jednoho místa a i snajper tak musí pušku stále usměrňovat. Ke kladům hry přihrnu i hardwarovou náročnost, která není díky použitému Quake III enginu nijak drastická, v pohodě jsem ji otestoval i na čtyřstovkovém Celeronu a bez problémů jsem si na něm zahrál. A to autoři ještě přidávají k dobrému, že finální nároky budou ještě nižší.

• Nedodělaný server browser
Přijemně jsem byl překvapen i hrou po internetu, kde po prvních zklamáních popisovaných v tomto článku zveřejněném téměř vzápětí po vydání testu jsem druhý den již nenarazil na potíže s připojením, lagováním apod. Rozjely se dobré servery na opravdu pevných linkách (mimochodem u nás provozují vlastní server naši známí ProGamers) a hra je v pohodě i na mé 64K lince českých kvalit. Autoři dokonce sami upozorňují, že při používání plamenometů může docházet k cukání a lagům, nicméně já osobně jsem nic takového nezažil a schválně jsem jednu chvíli vyhledával ohňometné souboje a naopak jsem byl překvapen, že při šlehání plamenů se hra ani nezachvěla. Nutno dodat, že jsem si vybíral servery odpovídající mému připojení, čili kolem deseti hráčů, pingy jsem měl od takových 60 do 150 a hratelné to v pohodě bylo.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Jinouí z věcí, kterou naopak nadšen nejsem, je „server browser“, čili to, co hráčům pomáhá hledat servery se spuštěnou hrou. Zde autoři z Nerve Software (někteří bývalí lidé z id Softu) sáhli po své oblíbené hardcorovosti, ovšem zase na úkor důležitých informací - jako například neuvedení zaheslovaných serverů, omezení na low-ping hráče atd. V tomto ohledu nedám dopustit na dnes již pár let starý browser přítomný v Unreal Tournamentu, který vám řekne o hře na serveru i to, co vědět nechcete a disponuje řadou doplňkových velice užitečných funkcí. Já nepatřím k těm, kdo rozdělují věci na lame a hardcore, já se řídím spíš užitečností a použitelností.

• Pár námitek k házení granátů
K věcem, které mi neučarovaly, bych přiřadil házení granátů, které má sice mou oblíbenou vychytávečku v tom, že po odjištění se už začne odpočítávat a máte tak možnost načasovat, jak dlouho po odhození granát bouchne. Nicméně odhození granátu mi připomíná trápení nešiky. Zatímco jsme na střední škole až na výjimky metali granátem kolem šedesáti metrů, v RTCW mám pocit, že patnáct je až moc. No a takový velitel když má švihnout dýmovnicí, je ve svém výkonu ještě žalostnější. Korunu tomu dává ještě skutečnost, že granát po dopadu skáče jako gumový a tak vybuchne úplně jinde, než kam jste jej hodili, a to se mi vůbec nelíbí. Tohle celé jsem asi nějak nepochopil a vadí mi to na hře asi nejvíce. No a dost rozporuplně na mě působilo i vykukování, které slouží k tomu, abych se mohl juknout, co se děje za rohem a stát sám v bezpečí. Jednak když se nakloním a vykouknu, nemůžu střílet, což rovněž nechápu proč, navíc když takhle juknu, nejsem soupeřem vidět. Z toho všeho tedy nejsem nijak nadšený.

zdroj: tisková zpráva No a ještě se mi vybavila jedna věc, která souvisí s herním pojetím a tou je možnost střílet, i když třeba zrovna šplhám po žebříku. Jestli je to fajn nebo ne nechám na vás. Ješte chci zmínit, že na vaši pohyblivost má vliv i zbraň, kterou právě používáte. Držíte-li v ruce panzerfaust, budete se pohybovat mnohem pomaleji než s pistolí. Určitým zachováním quake-style pojetí je i možnost střílet pod vodou, dokonce i plamenometem. Na druhou stranu utopit se můžete, což ale není nic překvapivého. Uvítal bych i snadnější možnost změny charakteru a případně výběru zbraně něž klikáním v poměrně složitém a na několika obrazovkách zbytečně rozloženém menu, třeba něco jako předvolit si různé charaktery a klávesovou zkratkou je rychle vyvolat.

• Velké ambice
Na závěr se sluší napsat něco moudrého a hru tak smést ze stolu. Já mám osobně z RTCW velice dobrý pocit, který ještě znásobily zkušenosti z hraní na internetu. Rozhodně čekám, že RTCW bude skvělou střílečkou se vším všudy a multiplayer bude patřit do kategorie „jako řemen“. Rozdělení hráčů podle typů postav posouvá hru mezi ty, kde se hráči musí víc než jinde domluvit, co ten který bude dělat, jinak hra nebude za mnoho stát. Takový pohled na tým pěšáků stojících u betonové zdi a bezmocně čekajících na připojení inženýra k serveru, jenž by dal jejich počínání smysl, vyvolá spíš soucitný úsměv. RTWC reprezentuje zlatou střední cestu mezi arkádou a simulátorem reality. Většinou takto laděné hry bývají tím zlatým proudem, který přinese tu pravou zábavu tisícům hráčů. RTWC vypadá přes všechna pro a několik mých osobních malých proti, že je přesně tímto směrem namířen. A nezapomeňme, že se jedná teprve o první test, takže spousta dalších překvápek a vychytávek nás jistě čeká v dalších verzích dema a hře samotné, která je zatím plánována na listopad.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Atmosféra hry je naprosto skvělá, jako z dokonalého válečného filmu. Hvízdající kulky, výbuchy kdoví odkud, štěkání samopalů, sténání raněných, povely nesoucí se éterem, hvízdání bomb, záblesky kulometných hnízd, šlehající plameny. Sem tam to koupíte, ani nevíte odkud, sem tam se vám podaří nějaký šikovný kousek, často se srazíte s nepřítelem a vyjeveně na sebe zlomek vteřiny koukáte, než uklidníte srdce a spustíte palbu. Když to přežijete, uleví se vám, pokud to koupíte, ležíte na zemi neschopni pohybu a přiběhne k vám náhodou lékař, máte radost jako by šlo opravdu o život.

zdroj: tisková zpráva Za zmínku stojí i odletující helmy, které se občas podaří kulkou srazit. Vše prostě vypadá a hraje se naprosto skvěle. A o to jde. Ještě bych na úplný konec trochu zaagitoval a poškádlil naše češství upozorněním, že teď je ten správný čas posílat autorům připomínky, problémy a bugy, které objevíte. Remcat po vydání plné hry už nebude k ničemu. Směle do hry, RtCW test za to určitě stojí. Boty v něm sice nenajdeme, ale kdo má přístup k síti sítí nebo lokálce, hurá do boje.

P.S. Pokud někdo přijdete na to, jak hru rozchodit i na Matroxce G400, hoďte mi echo. mě na ní jede úplně všechno bez problémů s výjimkou posledních verzí Q3A a teď ještě RTCW. :o(