Galerie

Bayonetta je brilantní, ale velmi okrajová akční série. Bayonetta, to je drsná čarodějka, která je očividným sexsymbolem. A brzy budeme moct říkat, že Bayonetta je i roztomilé děvčátko, které nedá z ruky svého kočičího plyšáčka Cheshira, a to ani ve chvíli, kdy po ní zlé lesní víly sekají svými pařáty a střílejí z raketometu…

Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon je v rámci třináctileté historie série její teprve čtvrtý díl a zároveň úplně první spin-off, který sice vyloženě nepokračuje v lapáliích titulní dospělé Bayonetty, ale i tak s nimi velice úzce souvisí.

Jak už název napovídá, podíváme se na úplný začátek, do dob mladičké, sotva desetileté Bayonettky, když se ještě pyšnila jménem Cereza. Novinka se v obchodech objeví již 17. března, ale já měl možnost prozkoumat její kvality s předstihem, a tak se s vámi mohu podělit o první dojmy z vyloženě pohádkového dobrodružství.

zdroj: Nintendo

Pohádkové dobrodružství malé Cerezy

Předně, Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon (BOCatLD?) je něco úplně jiného. Vesměs nepočítejte skoro s ničím, co důvěrně znáte z dosavadní trilogie. Jistě, je tu Bayonetta, je to takzvaná Umbra Witch, čaruje s pomocí svých vlasů a už v tomhle věku se obléká poměrně nápadně, ale rozhodně ne nevkusně nebo lascivně.

Ale pokud čekáte, že půjde o menší, barevnější nebo snad dětštější hack-and-slash akci, tak se spálíte. Tedy spálíte se v tom hack-and-slash, protože to ostatní platí do puntíku. V prvních hodinách jde o velmi roztomilou hru s roztomilou holčičkou a roztomilým vyprávěním, která vás zaujme prostředím, hádankami a souboji.

Cereza se zde tvrdohlavě vydává do nebezpečného lesa Avalon, kde nemají malé děti co dělat. Jdou jim v něm totiž po krku zdejší obyvatelé, agresivní víly. Jenže vzpurné děvčátko už prostě nechce poslouchat svou náhradní maminku Morganu, která se z ní snaží vychovat spořádanou čarodějku, a rozhodne se na vlastní pěst pátrat po své pravé, uvězněné mamince.

zdroj: Nintendo

Můj plyšový démon

Touto jednoduchou premisou začíná zpočátku velmi jednoduchá hra. Slovo akční nejdřív přichází na mysl jen sporadicky, jelikož většinu času objevujete taje přímočarého lesa s nemnohými odbočkami, nasáváte atmosféru, nasloucháte konejšivému hlasu zdejší vypravěčky a řešíte první puzzly.

Nepotrvá ale dlouho a Cereze se konečně povede – tak jako každé správné čarodějce – vyvolat svého prvního démona. Něco se ale nepovede, démon zůstane na světě uzamčený v těle výše zmíněného kocouřího plyšáka a ze všeho nejvíc se chce vrátit se do svého Inferna.

A tak se dobrodružství i jeho cíl mění – démon není schopný se do pekla vrátit bez pomoci Cerezy, jelikož z ní čerpá svou sílu a nemůže se tak od ní hnout na krok. Bayonetta zase ve svých deseti letech ještě nemá ten skill a šmrnc svého staršího já, které známe z prvních tří dílů, a sama o sobě je v soubojích prakticky bezmocná, tudíž by v záchraně rodiče bez doprovodu asi neuspěla.

Galerie

Bayonetta: A Tale of Cereza and Cheshire

A tím se dostáváme k tomu nejhlavnějšímu bodu tohoto kratšího představení (nechci a vlastně ani nesmím si všechno vystřílet před samotnou recenzí). Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon je ve své podstatě kooperativní hra pro jednoho hráče. Hráli jste Brothers: A Tale of Two Sons? Pak už víte, odkud vítr fouká.

Hráč je jeden, postavy jsou dvě a je na vás ovládat obě naráz. To znamená, že pohyb Bayonetty, její kouzlení a používání lektvarů najdete na levém Joy-Conu, zatímco pohyb démonem Cheshirem (ano, musel proti své vůli převzít plyšákovo jméno, ale hádejte se s dětmi…), jeho útoky a speciální schopnosti jsou na pravém Joy-Conu.

Logicky se nabízí otázka: „A nešlo by to tedy hrát ve dvou skutečně kooperativně?“. Odpověď si nechám do recenze až to sám (tedy, s někým…) vyzkouším, ale nevidím důvod, proč by to nešlo. Bude to mít jen jedno ale.

zdroj: Nintendo

Dva palce, dvojitá zábava (a dvojitý problém)

Hra totiž kombinuje dva herní styly. V tom jednom ovládáte obě postavy, v tom druhém ovládáte jen Bayonettu. Kde je Cheshire? No přece v jejím náručí! Nabírá nové síly a dělá ještě pár hodně divných věcí, které by bylo poměrně obtížné popsat slovy.

Průzkum světa tak zvládnete s ovládáním jediné postavy a tu a tam si démona ze svého plyšáka vyvoláte, aby vám pomohl s nějakou tou hádankou. V soubojích už se ale bez duálního ovládání neobejdete a tehdy může nastat opravdový problém.

Ovládat dvě postavy naráz je docela fuška. Je to něco velice nezvyklého a myslím si, že vám ani zkušenost se zmíněnými Bratry moc nepomůže. S Bayonettou a Cheshirem jste totiž zavření v aréně s několika nepřáteli, kteří jim jdou oběma po krku a tedy musí ideálně spolupracovat, aby ze šlamastiky vyvázly oba živí.

Můj mozek tenhle ovládací proces zatím zvládá tak napůl. Většinu času se soustředím jen na jednu postavu, dokud druhá nedostane ránu, abych se následně několik vteřin soustředil na ni. Občas se mi povede těkat očima z Bayonetty na Cheshira, oba zdárně uhýbají přicházejícím útokům, Bayonetta během toho svým kouzlem uzamkne jednoho z nepřátel na místě a démon už do něj zakusuje svá obří zubiska.

zdroj: Nintendo

Kdo zvládá dvě věci naráz?

Navzdory poměrně pomalému tempu hry a značné jednoduchosti jejích systémů jsou souboje právě díky nutnosti ovládat dvě postavy naráz frenetické a napínavé, což si uvědomíte po jejich zdolání, když se vám uvolní křečovitě zaťatá zápěstí. Ani tak ale nejsou tak šílené a pompézní jako v předchozích hrách. Celý zážitek je mnohem umírněnější, ne však nezajímavý nebo nudný.

Zároveň je ale něčím, co se bude poměrně obtížně hodnotit. V ideálním světě by to chtělo vyloženě posudek nějakého odborníka na lidské schopnosti vnímání a multitaskingu, aby mi řekl, pro jakou část populace bude ovládání dvou postav najednou 100% hračka, jaká část to zvládne jen na 50 % a kdo se kvůli tomu třeba vůbec neprokouše do další kapitoly (hra je docela jednoduchá a nabízí spoustu usnadnění, takže bych se toho nejčernějšího scénáře úplně nebál, ale stejně to prostě může být překážka).

Jak už tedy hlásám v titulku, největším nepřítelem Bayonetty nemusejí být všudypřítomné víly, ale vaše palce, které odmítnou spolupracovat. Respektive váš mozek, který zvládne vnímat jen jednu věc a vysílat signály jen jedné polovině ovladače.

Galerie

Dětská hra pro dospělé? Dospělá hra pro děti?

Já osobně beru putování Cerezy a Cheshira jako výzvu, ve které se snažím zlepšovat. S každým dalším soubojem je to lepší a lepší. Stejně tak mě Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon baví s každou další odehranou hodinou víc a víc.

Na velmi jednoduchý základ se postupně nabalují další systémy, díky kterým jsou i ony souboje časem složitější. Pro vyzobávače je tu i příjemný vedlejší obsah, nemůžu se vynadívat na velmi specifickou grafickou stylizaci a soundtrack si snad budu muset sehnat na běžný poslech při práci.

První spin-off série Bayonetta, který se opravdu nebál vkročit do úplně jiných vod, má velký potenciál. Fanouškům série dá nahlédnout do dávné minulosti a zabaví je prozkoumáváním kořenů mocné čarodějky, zatímco pro nové hráče může sloužit jako velmi přívětivé seznámení, od kterého se budou moct odrazit k mnohem akčnějšímu, přestřelenějšímu a – nalijme si čistého vína – úchylnějšímu zážitku. Což může být, vzhledem k roztomilosti spin-offu, pohádkovosti a celkově daleko větší přístupnosti mladším hráčům, trochu disonantní…