| Autor: Moolker Publikováno: 4.května 2007 |
zdroj:
tisková zpráva
1C není první ani poslední herní distributor, který začíná svou přednášku s hodinovým zpožděním a pro její účastníky povinným poslechem, čeho všeho dosud firma dosáhla, že je největší v Rusku a - teď to začíná být neotřelé - že měsíčně vyveze zhruba 11,5 tuny her. Odhadem kilo a půl připravovaných her (za předpokladu, že se to počítá i s krabičkou, manuálem apod., kdy jedna gamesa váží odhadem asi 250 gramů) jsem měl včera večer možnost potěžkat vlastníma rukama :)Samotná akce nazvaná 1C Prague-n-Play skončila teprve před pár hodinami v Jágr’s baru na Václavském náměstí a byla určena pro novináře ze střední a východní Evropy. K dispozici bylo 12-14 počítačů, na nichž běžely hratelné preview-verze her Necrovision, You Are Empty, Cryostatis, Death to Spies, Fantasy Wars či King’s Bounty: The Legend a XIII Century: Death or Glory. Žel bohu, PC nebyla vybavena sluchátky, takže všichni byli ochuzeni o audio doprovod (no dobře, něco málo – třeba „prásk“ při velkém výstřelu – bystrá ouška zaznamenala), který ovšem obstojně zastala permanentně hrající hudba. Kromě hromad žvance a hektolitrů lahodných moků všeho druhu byl program 1C akce zpestřen vystoupením profi-barmana, který se zapálenými a několikrát spadnuvšími flaškami úspěšně ožahnul židle (jinak byl ale vážně dobrý, tou kritikou si spíše kompenzuji moji neschopnost a závist) a tombolou, v níž jsem tradičně nic nevyhrál. Narozdíl od kolegy z tuším GameParku, který si odnesl iPod a CD naládované ruskou muzikou. Vlastní fotodokumentaci budete muset oželet (po příjezdu domů jsem zjistil, že namísto fotek jsem jen natáčel zvukovou stopu - to se holt stává...), ale zachránila to oficiálními momentkami Cenega: 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Necrovision Nejen pro mě největší překvapení. Na tomhle projektu dělají odpadlíci ze studia People Can Fly (včetně hlavního level designéra), tedy lidi, kteří mají na kontě Painkillera a založili si studio The Farm 51. A je to vidět - půjde opět rychlou, adrenalinovou, hororem a peklem líznutou first-person střílečkou. Jak mi řekl Michal Harangozó, člověk zodpovědný za vydání hry pod hlavičkou Cenegy, hra běží na stejném enginu jako Painkiller a stejně tak využívá i fyzikální engine Havok 2.0. „Původně chtěli použít novější, ale byla by s tím šílená práce navíc," vysvětlil důvod, proč autoři nepoužívají třetí generaci. „Na tom, že použili engine z Painkillera, je skvělé to, že již teď mají vlastně technologickou stránku hry hotovou a celý rok jim nyní zbývá na samotnou hratelnost.“ uvedl Michal. Co do grafiky mi Necrovision připomínal značně vyšlechtěného Painkillera. Jinými slovy, vypadal pěkně a to přesto, že ve verzi, kterou jsem hrál, chyběly například dynamické stíny. Demonstrovaný level byl situovaný do jistých zákopů uprostřed bitevní vřavy 1. světové války. Všude něco bouchalo, ze vzduchu mě kropily dvojplošníky a, co je hlavní, pořád nabíhali vojáci s puškou s bajonetem na její hlavni. Časem jsem se prostřílel ještě k zombíkům anebo závěrečnému bossovi drandícímu na invalidním vozíku. Necrovision vypadal jako Painkiller i po stránce hratelnostní, což znamená, že tempo bylo vražedné a že revírem byly relativně uzavřené koridory, takže akce opravdu nestála. Hlavní hrdina se pohyboval abnormálně rychle a řadového protivníka typu voják či zombík sejmul jednou ranou z pušky (jinak jsem měl ještě pistolku s kulometem). Naopak sám zásahů přežil deset, možná i patnáct. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z Necrovision v galerii Co dalšího by měla obsahovat plná verze? Martin mi to objasnil: „Provádět budete moci třeba různá komba. Na pušku s bajonetem lze nabodnout vojáka a následně ho odkopnout. Za konání podobných kouksů pak budete moci přejít např. do bullet-time módu." Slovy čísel se můžete těšit na dvanáct levelů, v nichž narazíte na šestadvacet nepřátel, proti nimž budete moci použít jednu z asi čtrnácti zbraní, přičemž devět z nich by měly být kouzelné. K těm levelům – jak jsme již psali dříve, v Necrovison se bude 1. světová válka prolínat s válkou démonů proti vampýrům, což znamená, že ve světě lidí si zabojujete jen prvních pět misí. „Poté se již, po likvidaci velkého arcimága, přesunete do jiné dimenze a mágem se stanete vy. Využívat pak budete moci různá kouzla, od fireballů a iceballů až po schopnost vyvolat skupinku démonů, která bude poletovat kolem vás a bránit vaši maličkost,“ vysvětloval tvůrce podsvětí. Více o hře Necrovision (léto 2008) King’s Bounty: The Legend (dříve Battle Lord) „Vypadá to jako Warcraft III, co?," ptal se mě jeden z přihlížejících zahraničních kolegů. A měl pravdu. Schválně mrkněte na screenshoty, myslím tu stylizaci herního světa... prostě jak od Blizzardu. Nicméně hratelnost je na tom o poznání jinak a podobá se spíš klasickým Heroes of Might & Magic. Po spuštění mě hra, dříve známá jako Battle Lord, vyplivla na krásně vymodelované mapě s rytířem, který reprezentoval mou skromnou armádu složenou z lučištníka, gryfina, mága a paladina. Mohl jsem jet, kam jen mé srdce cestovatelské chtělo. Na srdce jsem však dal až moc, začal brázdit hrací plochu, až jsem se po asi pěti minutách dostal již někam daleko od startovního bodu, začal potyčku se skupinkou kouzelníků.... dostal šílený výklep a jel znova. King’s Bounty: The Legend mi tím trochu připomíná sérii Gothic se svou přírodní bariérou. Můžete sice jet, kam chcete, ale pokud na to nemáte, radši se tam daleko prostě neukazujte. Lepší je mastit zezačátku slabé orky, lesní zvěř či kamenné golemy a postupně se hezky vypracovávat než jít bezhlavě do ultra-těžkého souboje, který nakonec třeba přeci jen vyhrajete, ale s naprosto zbytečnými ztrátami. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z King's Bounty v galerii Souboje narozdíl od pobíhaní po světě probíhají tahově a když se to podařilo, dalo se z nich utéct (v případě neúspěchu se dostanete, jako v Pokémonech, pod útok). Na relativně malé mapce složené ze symetrických šestiúhelníkových obrazců se proti sobě staví dvě skupinky a postupně se, jedna po druhé, jednotka po jednotce, mydlí. Lučištník s mágem přestřelí celé herní pole, takže po dobu bitky nemusí nikam cestovat. Můj kouzlomrskač měl navíc ještě možnost vyvolat si na pomoc dvě nadpřirozené démonické stvůry, které protivníka zpráskaly zpravidla natolik, že se již nezvedl. Co se taktických možností při potyčkách týče, ty nejsou prakticky žádné, záleží jen na tom, jak efektivně dokážete využít v daný moment tuhle jednotku na támhletu. Nezískáváte zde žádné zkušenostní body ani si nevybíráte, jaký skill zlepšit. Tady máte vše předem dané a maximálně si tak v samotné hře vyberete, jaký skill zrovna chcete používat. Vylepšování vaší maximálně pětičlenné armádičky neprobíhá však jen levelováním, nýbrž sbíráním různých pokladů. Jednotek si týká i možnost jejich nakupování (a nejen jich, k dispozici jsem měl i různé upgrady ala vyšší útok), protože ani ty původní nejsou nesmrtelné a jednou zřejmě budou muset mít nahrazeny... Když na to tak koukám zpětně, King’s Bounty: The Legend je podle mě nejlepší fantasy hrou, kterou má 1C pod svými křídly. Více o hře King's Bounty (Vánoce 2007) Death to Spies Tato third-person akce mi asi ze všeho nejvíce připomínala pár let starý The Great Escape – už jen kvůli dobovému zasazení, jímž je druhá světová válka. Zkoušel jsem misi, kde bylo mým úkolem zlikvidovat v nedalekém městečku tři živé cíle. Začínal jsem v lesíku, asi kilometr od usedlosti, avšak hned vedle kostela. U toho stála trojčlenná hlídka, ovšem motorka byla natolik lákavá, že jsem se rozhodl ji získat. Od původního záměru „hraji tiše jako myška“ jsem po několika nevydařených pokusech nakonec upustil, neboť zrovna tuhle skupinku jinak než samopalem odstranit snad ani nešlo. A to se mi na stealth akci moc nezamlouvá... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z Death to Spies v galerii Po příjezdu na východní okraj městečka vedle rybníka obsypaného nereagujícími rybáři jsem sesedl a po protočení scrollovací kolečka ve stylu Splinter Cell zalehl, abych se nepozorovaně přiblížil k hlídkujícímu Němci. Jelikož jsem pro klidný pohyb potřeboval jeho uniformu a pokud bych ho zastřelil, byly by na ní krvavé skvrny a stala by se tak nepoužitelnou. Systém viditelnosti je zpracován šikovně – v případě ohrožení se v horní části obrazovky objeví ukazatel, přičemž pokud dosáhne maxima, vojáci vás viděli a spouští alarm. Můj problém s textilem nakonec vyřešila škrtící struna, ačkoliv musím říct, že komfortní to zrovna nebylo. Levely nejsou navrženy zrovna nejlépe, moje alter-ego neovládalo žádné špiónské pohyby ala zaklenutí ke zdi a následný rychlý výpad, takže jediný způsob, jak majitele mnou žádaného oblečku odstranit, bylo prostě skrčit se, pomalu za ním klusat a doufat, že se neotočí anebo mě neuvidí někdo další. S novou uniformou již bylo všechno mnohem lehčí, potenciální problémy jsem opět zardousil a situaci si pojišťoval koukáním skrz klíčovou dírku všech dveří. Více o hře Death to Spies (září 2007) Cryostasis 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z Cryostasis v galerii Nicméně vlastně všechno, co bych o hře teď mohl napsal, jsme zmiňovali již dříve – jak v dojmech kolegy z Firingsquad, tak v oficiálních informacích z tiskovky, takže jediné, co bych mohl dělat, je zopakovat to samé, což je zbytečné. Cryostatis vypadá ambiciózně nejen na papíře, ale i v reálu a jeho hraní by mohlo být do jisté míry unikátním zážitkem. Brrr. Více o hře Cryostasis (2008) You Are Empty A teď jednu horší střílečku, která si svým názvem snad dělá srandu sama ze sebe. O You Are Empty mohu po asi hodinovém hraní říci, že co do nápaditosti jde opravdu o prázdnou hru. Po neúspěšných genetických pokusech se jistá část SSSR, v níž se děj samozřejmě odehrává, zamořila zombíky a mutanty všeho druhu, které budete, jak jinak, likvidovat. Narozdíl od Necrovision to však tady byla nuda. Začal jsem v jistém sanatoriu zamořeném přerostlými sestřičkami, které kopaly tak vysoko, jako by nekonzumovaly nic jiného než kloubní preparát Proenzi. S hasákem a následně a revolverem jsem se přes ně (a jim sekundující oživlé mrtvoly s klackem a železným lešením na hlavě i na nohou) prostřílel ven na nádvoří, kde na mě čekal pro změnu hasič se sekyrou. Z města jsem se autem (ne, hráč nic neřídí) přesunul na farmu obývanou bláznivými ženskými se srpy, které jsem před brány pekelné posílal již nově nabytou brokovnicí od praštěných farmářů. Postupem času se mé nohy dostaly přes nějakou stavební oblast s vlakovým nádražím až do metra a podzemí. Na této lineární, stereotypní a nudné procházce si můj zbraňový arzenál, rozšířený navíc o samopal a molotovovy koktejly, popovídal ještě s černými oficíry v plynových maskách, chlapíky v montérkách či mutanty s mechanickými křídly na zádech. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z You Are Empty v galerii Hraní mělo opravdu nulový spád, atmosféra jaksi chyběla a i na střední obtížnost jsem umíral jen kvůli vlastní hlouposti, kdy jsem kupříkladu spadnul do výtahové šachty. You Are Empty prostě chybí jakýkoliv nápad a drží se sto let starých klišé a herních principů. Když najdete vzkaz, kde se píše něco ve smyslu „Slepice začaly poslední dobou nějak blbnout“, můžete si být jisti tím, že za dvě minuty se na vás vyvalí tahle dvoumetrová, zde neopeřená drůbež, kterou skolí minimálně dvě době mířené rány z brokovnice. Suma sumárum, You Are Empty moc velký úspěch neprorokuji. Je to prostě... prázdné. Více o hře You Are Empty (květen-září 2007) Fantasy Wars (dříve Mythic Wars) Je vidět, že Rusové mají slabost pro tahovky. Jen si třeba vzpomeňte na Nival Interactive a jejich Etherlords a Heroes of Might & Magic V. Stejně tak je vidět, že naši bývalí rudí osvoboditelé zbožňují fantasy téma. Na výběr jsem v preview-verzi Fantasy Wars měl dvě mise. V té první, menší a lehčí, jsem dostal pod velení skupinku orků a mým úkolem bylo vyhladit místní gobliny. I takto banální úkol však mohl skončit fiaskem, protože Fantasy Wars jsou, narozdíl třeba od Bounty’s King, mnohem více o taktice, rozhodování a plánování. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z Fantasy Wars v galerii Mise číslo dvě byla za lidi a k dispozici jsem dostal i zajímavější jednotky než jen válečníky, např. lučištníky, mága, orla anebo dobývací stroj. Ale přiznám se, že v téhle misi jsem se udržel asi jen dvacet minut. Zdá se, že půjde o značně tužší záležitost než předešlé projekty a budete u toho muset více přemýšlet. Fantasy Wars by tedy mohly padnout do oka všem vyznavačům hardcore tahovek. Více o hře Fantasy Wars (léto 2007) • A máme hotovo Jediná další hra, která byla k vyzkoušení, ale ke které jsem se nakonec nedostal, byla XIII Century: Death or Glory. Strategie ve stylu her univerza Total War, avšak narozdíl od ní bude zachycovat všechny historické bitvy přesně tak, jak dopadly ve skutečnosti. Autoři jsou prý dějepisní maniaci, kteří prý třeba jen o typu helmy diskutovali přes dvě hodiny. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vedle toho ještě na monitorech běhal trailer na Rig’n’Roll, takovou tu kamionovou záležitost ala Hard Truck. No a úplně poslední hrou v představeném lineupu 1C - o níž se, stejně jako pořadatelé, jen okrajově zmíním - je pokračování vesmírných Star Wolves s prostou dvojkou za názvem. |
| Moolker | |
| autorovi je 17 let, bydlí na Mělníku a studuje všeobecné gymnázium; přispívá i do HotGames, Playmobilu a SCORE; nejdéle vydrží u kvalitní strategie, akce a fantasy her; život by si nedokázal představit bez závodního lyžování a horského kola |
