Simulace ponorek hraji už desítky let. Zejména série Silent Hunter mě uvrhla pod hladinu na stovky hodin. Během nich mě nejvíce děsila jedna věc – drásavé odrazy signálu sonaru torpédoborce, který se snažil mou ponorku nalézt a hlubinou pumou z ní udělat rakev pro celou posádku. Ve hře Destroyer: The U-Boat Hunter se ovšem nabízí perfektní možnost podívat se na námořní boj z pohledu přesně těchto pronásledovatelů. A tomu se jen těžko odlává. 

zdroj: Iron Wolf Studio

Torpédoborce jsem v ponorkových simulátorech nesnášel. Mnohokrát jsem pod hladinou v temnotě ocelové kobky poslouchal jejich lodní šrouby. Jakmile sonarem objevily mou polohu, rychle se rozjely vstříc útoku a naházely do vody hlubinné pumy. Po odeznění výbuchů opět začalo jejich pátrání a znovu nový útok.

Říká se, že co nemáš rád, nedělej druhému. V případě této hry jsem tohle pravidlo rád porušil. Přesně tohle teď dělám chudákům ponorkářům sám a s velkou radostí. Ale není to úplně snadné. Destroyer: The U-Boat Hunter je celkem solidní simulace, kde musíte využívat informací z několika realisticky modelovaných zařízení. Jen samotné objevení ponorky, její sledování i plánování útoku vyžaduje trochu cviku. Ale nebojte se, není to nic nezvládnutelného a určitá sofistikovanost i nutnost taktizovat přidává k výsledné radosti z potopené ponorky. Ale vezměme to postupně.

Poctivá práce námořníka s tužkou

V Destroyer: The U-Boat Hunter se dostáváte do pozice kapitána na americkém torpédoborci třídy Fletcher, s nímž chráníte spojenecké konvoje v Atlantiku během druhé světové války. Šlo o jedno z nejpočetnějších amerických plavidel své třídy, které se nejčastěji nasazovalo v Tichomoří v boji proti Japonsku. Jen v menší míře se dostalo do křížku s německými ponorkami v Atlantiku. Ale tuto odchylku bych nepovažoval za nic špatného, praxe protiponorkového boje byla u takovýchto plavidel podobná bez ohledu na oceán.

K ovládacímu rozhraní torpédoborce se dostanete na několika různých místech na palubě. Jedním z nich je kapitánský můstek, na kterém ovládáte především kurz lodi a rychlost. Překvapivě ale není místem, kde budete trávit nejvíce času.

Důležitější je totiž bojové centrum s několika zařízeními. Během nahánění ponorky vám chlapík od sonaru hlásí její předpokládanou pozici, kterou je nutné zakreslit na mapový stůl zvaný DRT. Vše je třeba odmakat s tužkou a pravítkem. Pokud se vám ponorka ze sonaru neztratí, díky kontinuálnímu zapisování polohy zjistíte směr její plavby. Dokážete pak naštelovat kurz svého torpédoborce do ideální polohy nad ponorku, abyste ji mohli zasypat hlubinnými náložemi. Šikovné je, že hra nabízí pomocnou ruku v automatickém zakreslování bodů. Tím získáte více času na vyhodnocení situace a taktická rozhodnutí, čehož jsem nejednou využil. 

Než zmáčkneš spoušť, přečti si příručku

Než však ponorce vysypete na hřbet hlubinné pumy a pokusíte se ji alespoň poškodit, předchází akci minuty zkoušení pevných nervů při čekání na správné načasování útoku. Hra zatím nemá úplně dobrý tutoriál, a tak například pochopit správně fungování analogového počítače TRR může být docela oříšek. Osobně mě zkoumání a bádání bavilo, včetně pročítání autentických příruček. Takové prostě simulace někdy jsou.

Časem jsem pochopil, že TRR vypočítává ideální čas shozu hlubinné pumy na základě zadaného kurzu plavby torpédoborce i ponorky, včetně rychlostí a předpokládané hloubky. Naštěstí hra opět pomáhá (pokud chcete) automatickým nastavením, které tyto informace doplní za vás. 

zdroj: Daedalic Entertainment

Je zábavné, že ani při tom všem dobrém nastavení nemáte vyhráno. Vše jsou jen teoretické výpočty. Ponorka může na poslední chvíli změnit kurz, vy ho nestačíte upravit a hlubinné pumy padají vedle. Pomocí kamery zásahu vidíte (pokud si ji povolíte), jestli ponorka dostává zabrat, nebo ne. Jde o neskutečně vzrušující lov, který mě občas nutil vyběhnout na můstek a sledovat situaci nejen na mapě, ale i pohledem na moře. Zkrátka jsem potřeboval vidět, jak lodě z konvoje hoří, nebo jsem vyhlížel olejovou skvrnu, která na povrch vybublává z potápějící se ponorky.

Nejste na to sami

Bitvy jsou obrovsky intenzivní a strhující. Většinou vás nenapadne jen jedna ponorka, ale v rámci taktiky „vlčích smeček“ budete mít soupeřů rovnou několik . Je nutné neustále rozmýšlet, od které ponorky hrozí největší nebezpečí.

Ke zhodnocení situace skvěle pomáhá takzvané taktické centrum. Jelikož jste zároveň i velitelem celé eskortní sestavy, máte pod sebou dalších až pět torpédoborců. Lze jim rozdávat rozkazy, kterým cílům se mají věnovat nebo kterou oblast zabezpečit. To dodává celé taktice nový rozměr a taky stres. Chodí vám hlášení od sonaru, od radaru, do toho přijde informace z jiného torpédoborce či od letecké podpory. Občas je těžké se v situaci vyznat, ale právě díky přehlednému taktickému rozhraní se to dá zvládnout.

Ovládací rozhraní přislíbili tvůrci vylepšit v nadcházejících updatech, tak ho nechci ostře hodnotit. Má své nedostatky, ale zároveň poskytuje slušný obraz o situaci. Můžete se v něm koukat na radar či nastavovat pátrací výseky sonaru. Pro změnu rychlosti nebo kurzu není nutné fyzicky běžet na můstek, stačí využít napevno umístěné ikony na levé straně.

Je trochu škoda, že na panelech uvnitř lodi najdete spoustu vypínačů a tlačítek, která však nejsou interaktivní, což by mohlo zajímavě zvýšit intenzitu celého zážitku.

Za zmínku stojí také ovládání děl napojených na radarový kontakt s ponorkou. Jakmile se ponorka vynoří a radar ji zachytí, můžete ji sežehnout několika kanóny o solidní ráži. To byla ostatně má oblíbená taktika – zdržovat ponorku útoky hlubinných pum a získat tím konvoji čas se vzdálit. Jakmile lodě odpluly dostatečně daleko, ponorky se většinou snažily vynořit, aby konvoj rychle dopluly (na hladině jsou zásadně rychlejší). Tehdy přichází na řadu opět radar a dělová salva, která je zničí, nebo alespoň donutí k ponoru.

Jen pozor, nejste nesmrtelný torpédoborec. Ponorky posílají torpéda i na vás, hru můžete předčasně ukončit taky srážkou s vlastní lodí v konvoji nebo nárazem do ledovce. Musíte být neustále ve střehu a občas se mrknout na můstek dříve, než někdo z posádky začne hystericky hlásit nebezpečí srážky či torpéda.

zdroj: Iron Wolf Studio

Kampaň bude

Destroyer: The U-Boat Hunter má před sebou ještě minimálně několik měsíců vývoje. Autoři plánují hru dokončit buď na konci letošního roku, anebo na začátku toho příštího.

Kromě lovu ponorek se v plné verzi dostanete i k záchraně posádek potopených lodí, bude omezena dostupná munice a přidána možnost na ponorku najet a rozdrtit ji. Současná verze nabízí jen malý výběr z různě nastavitelných variant bitev omezených časem. Prozatím nečekejte dalekosáhlé plavby s konvoji, nenajdete zde ani žádnou hlubokou strategickou složku.

V podstatě se ihned ocitnete v situaci, kdy zaznamenáte kontakt ponorky (radarem nebo sonarem) a drsný protiponorkový manévrovací boj je nasnadě. Cílem je v této fázi předběžného přístupu především ochrana konvoje lodí, potopená ponorka je pouze takový hřejivý bonus uprostřed studeného Atlantiku. Jakmile objevíte fígle, jak ponorky lovit, mohou se pro vás bitvy snadno stát repetitivními. 

Plná verze slibuje procedurálně generovanou kampaň, což hra určitě potřebuje. Asi bych si do budoucna přál mít maličko užší sepětí s posádkou torpédoborce, další typy protiponorkových zbraní nebo třeba propracovanější a smysluplnější velitelský můstek.

Přesto je námořní hra na kočku a myš již teď kvalitní a po letech strávených v ponorkách jsem si pohled z druhé strany užíval. Nekoukejte na starší recenze na Steamu, nemají žádnou hodnotu, protože hra se velmi rychle mění a vylepšuje. Současný stav hry je uspokojivý takřka pro každého nadšence do námořních simulací, a pokud se tvůrcům povede splnit sliby pro plnou verzi, mohlo by jít o zážitek v žánru vskutku unikátní.