zavřít

Midnight Club Los Angeles - dojmy

- Dojmy z hraní autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Závody na enginu Grand Theft Auto IV, oproti němuž mohla být grafika vyšponována díky méně ruchu na ulicích rozlehlého L.A. Většinu času při našem testování však zabrala multiplayerová variace Capture the Flag.

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 19.října 2008


Jednou z nejzábavnějších předváděček na GC bylo uzavřené testování mutliplayerových módů z konzolových závodů od Rockstaru – Midnight Club: LA. Na herní seanci jsem nedorazil na čas, díky čemuž jsem ale seděl přímo vedle zástupce Rockstaru a mohl se ho tu a tam na něco optat. Druhou výhodou bylo, že jsem se neúčastnil úplně prvního závodu a mohl jsem kromě mulťáku po krátké projížďce městem vyzkoušet i jeden závod v singlu. V místnosti se mnou bylo celkem osm kolegů-novinářů a testovali jsme na Xboxu 360. Výhodou oproti zkoušení her ve volně přístupných stáncích byl popis ovládání v angličtině, takže jsem se do hry dostal podstatně rychleji.

 Vítejte v L.A.
Jakmile jsem zasedl k ovladači, rozjel jsem se v Audi RS po nočním Los Angeles. Jindy se závody budou odehrávat i za dne. Zeptal jsem se, zda bude za denního světla také větší provoz, protože za hodinku jsem potkal všeho všudy deset aut, což v obrovském LA působilo zvláštně. Přes den by měla být doprava hustší, ale nebude to zdaleka tolik jako v Grand Theft Auto IV, na jehož enginu hra běží. Právě díky nižšímu počtu aut a absenci chodců si mohl Rockstar dovolit posunout grafickou podobu výš oproti GTA IV (ve srovnání s ním se z auta nedá nikdy vystoupit ven).


obrázky z multiplayeru

Los Angeles doslova září, všude jsou rozsvíceny nápisy obchodů, reklamy, pouliční lampy a tak dále. Rozloha je obří. Jen jednou za celou hodinu jsme se dostali k pomyslnému okraji, kdy se všechny cesty stáčely o devadesát stupňů na okruh kolem města. O velikosti jsem si mohl udělat představu i z mapy, která tu a tam vyskočila při přijmutí výzvy k multiplayerovému klání. V tu chvíli se pohled velmi efektně zvedl z ulice, na níž jsem se proháněl, rychle odzoomoval na 3D mapu města a přejel ke startovní čáře. A opět, ani jednou jsem se neobjevil na konci města, vždy za viditelným okrajem mapy byly další ulice a domy.

 Ale zpět k singleplayeru
Nejprve jsem projel pár pohledů – standardní, kdy kamera za autem efektně plave, statický nebo přímo z kokpitu s pohledem na otáčkoměr a tachometr. Na mapě jsem si vyhlédl soupeře, který byl označen žlutou tečkou a pohyboval se normálně v ulicích. Když jsem ho dojel, stačilo na něj zablikat předními světly a závod začal. Cesta byla vyznačena pomocí dýmovnic, který byly jednak z dálky viditelné a rovněž se objevovaly na minimapě v pravém horním rohu. Zajímavé je, že na dříve vydaném videu je minimapa v levém dolním rohu.

Cestu k jednotlivým checkpointům jsem si mohl zvolit, jakou jsem chtěl, tedy žádné předurčené koridory. Po dobu závodu jsem měl možnost zapnout třikrát nitro. To se doplňuje projetím benzínovou pumpou. Když jsem se o to pokusil poprvé, tak jsem zavadil o stojan a auto vyletělo do povětří. Audi jsem během závodu pěkně zřídil. K opravě je nutné dojet do garáže, což lze v signlu udělat v klidu mezi závody, stejně jako dobrat nitro.


 Multiplayer
To v multiplayeru je situace o trochu složitější. Po dojetí závodu jsem měl vždy jen chvilku času objevit nejbližší pumpu a doplnit palivo nitra, než začalo následující klání. Místo hledání garáže jsem přímo v menu vybral rychlou opravu. Jakékoli MP střetnutí mohl navrhnout ostatním kterýkoli jezdec připojený do hry. V té chvíli se v levém dolním rohu objevil pager a bylo pouze na mě, jestli se do hry připojím. Ale kdo by jezdil sám, když může soupeřit s dalšími osmi hráči, že?

Abychom dostali ovládání do ruky, začali jsme s nejslabší károu. Jezdili jsme klasické kolové závody. Po jedné hře jsme auto vyměnili za zmíněné Audi RS8 a dali si opáčko. Nakonec jsme sáhli po Lamborghini, které na rozdíl od dvou předchozích doslova létalo po trati. K jeho zkrocení se nejlépe hodila ruční brzda, s kterou jsem řezal nádherné devadesátistupňové oblouky. Ale ouha, když jsem ručku podržel o chvilku déle, sporťák se okamžitě začal točit a vybojované pozice byly v prachu.

Díky arkádovému ovládání a chování vozu připomínajícímu GTA IV se hned chytli všichni reportéři a po většinu času byla na trati pěkná tlačenice. Neustále se měnilo čelo závodu, nikdo příliš neujížděl, ani nezůstával pozadu. Jako základ pro klání více hráčů dobré.


Nicméně vzápětí jsme přepnuli opět k Audi a rozehráli Capture the Flag s časovým limitem deseti minut. Na rozdíl od tohoto módu ve střílečkách se v Midnight Club nehraje na týmy, nýbrž jezdí každý na své triko. Kdesi na mapě se objevila vlajka a úkolem bylo jí dopravit na jiné místo. Prvotní sebrání vlajky se provádí prostým přejetím po jejím symbolu, poté stačí do jejího strážce prostě vrazit. Zpočátku se všichni zběsile hnali k vlajce, ale později jsem zbytečně neplýtval silami a počkal si na klubko protihráčů pěkně v bezpečí nedaleko cíle.

 Taktika
Ačkoliv je Midnight Club akční arkádové ježdění, v CTF bylo nutné přemýšlet takticky. Když jsem totiž sebral vlajku, auto podle slov vedle sedícího vývojáře "ztěžklo", takže jsem pak byl pomalejší než ostatní. Občas se vyplatilo opustit aktuální souboj, kterých proběhlo v desetiminutovém limitu asi šest. Místo boje o vlajku jsem jel doplnit nitro k benzínce, abych v příštím kole měl alespoň malou šanci s ukradenou vlajkou ujet. Kromě toho byly po městě rozesety různé bonusy, tak jako v Mario Kart – například zrychlení nebo zmražení protivníkova auta do velké ledové kostky. Ultimátní byla neviditelnost, která měla pro držitele vlajky většinou vítězné parametry.

Druhým netradičním módem byla obdoba CTF, nicméně se vlajka nikam nevozila a hráčům se počítaly sekundy, po které ji dokázali udržet. A opět mě vlastnictví praporu zpomalovalo. Oproti předchozí variantě byl hrozen hráčů vždy pěkně pohromadě a nebyla nouze o mnohačlenné karamboly.


další obrázky v galerii

Jen škoda, že nás opustili tři kolegové, kteří museli běžet na další smluvené schůzky. Kdyby to zakládající hráč věděl, určitě by nenastavil území pro souboj na celé město, ale omezil ho na menší čtvrť... Když jsem totiž ztratil kontakt s ostatními, například pádem z mostu, trvalo mi docela dlouho, než jsem se vrátil zpět do vřavy. Přesto byl druhý z předváděných módů zábavnější, protože jsme nemuseli tupě jezdit mezi dvěma body na mapě. Naopak se dalo perfektně využít prudkých zatáček a netradičních zkratek – třeba projet skrz prosklený salon v přízemí mrakodrapu.

 Plná verze brzy

Ale to už byla hodina za námi a já jen velmi nerad dával ovladač z ruky. Myslím, že jsem Tiscali ostudu neudělal a kupodivu jsem se ve všech závodech umístil na třetím místě. Zvláštní náhoda. Midnight Club: LA vypadá velmi slibně a jestliže od konzolových závodů nečekáte realitu, nýbrž zběsilou akci, jste na správné adrese. Plná hra v ČR vyjde již příští týden.

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Midnight Club 3 recenze, Midnight Club 2 recenze, Novinky


Pavel Oreški
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem


 
 
Pavel Oreški

Kupte na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.