| Autor: ABE Publikováno: 24.srpna 2003 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ještě než se ale vrhnete do samotného hraní, musíte si nejprve vytvořit postavu. Jako v každém správném RPG je zde na výběr z několika různých ras, které se liší tím, jak hodně je zasáhla magie. Já osobně jsem si zvolil čistokrevného člověka, ale ne kvůli jeho vlastnostem jako spíš kvůli tomu, že ženské skiny ostatních ras se mi vysloveně nelíbily. Po zvolení rasy vás čeká obligátní nastavování všelijakých vlastností, které určí, jestli bude spíš používat magii, boj na blízko nebo zbaběle nepřítele střílet lukem. Perličkou nakonec je volba ducha, který vás provází celou hrou. Zpočátku hráče seznámí s ovládáním a během hry vás občas upozorní na nebezpečí nebo osvětlí nějakou část příběhu. • Nelinearita jen z poloviny Jednou z vlastností, kterou autoři vychvalují, je nelinearita, tj. možnost plnit úkoly několika různými způsoby. Bohužel jim mohu dát za pravdu jen z poloviny. Proč jen z poloviny? Zhruba první půlka hry je opravdu nelineární. Můžete si vybírat z velkého množství questů a plnit je, jak se vám zlíbí. Své dobrodružství začínáte v Barceloně, kam se dostanete po útěku z vězení, kde vás čekal soud. V samotném městě na hráče čeká množství úkolů a kromě hlavního questu si sami můžete zvolit, jaké questy splníte a jaké ne. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zvolit je možné například to, jestli své služby svěříte templářům, inkvizici nebo třeba zlodějům. Osobně jsem si vybral templáře, kteří mě pověřili několika úkoly, jež měly prokázat, zda jsem hoden přijetí do jejich řad. Musel jsem prozkoumat podzemní stoky Barcelony a zjistit, co se stalo s hlídkou, která se v nich ztratila. Dalším úkolem byla pomoci jednomu templáři při odstranění bandy goblinů. Poté jsem byl poslán do opatství na severu Španělska, kde jsem musel zachránit odcizenou relikvii. Na questech mě potěšilo, že jejich plnění není přehnaně těžké a hlavně se v nich neskrývají žádné nelogičnosti. Za celou hru jsem nenarazil na žádný zákys - obvykle stačilo projít celou mapu a cesta dál se vždy našla. • Klikací mánie jako Diablo Kromě těchto hlavních úkolů můžete plnit také celou řadu vedlejších. V Barceloně jsem tak narazil na Miguela Cervantese, který se snažil najít a zabít tajemnou bestii. Běhal po náměstí, vyřvával všelijaké nesmysly o své statečnosti a bodal mečem do stínů. Ke splnění questu stačilo pomoci mu zabít nějakou tu bestii. Také jsem třeba hledal ztraceného chlapce ve stokách, kterého postrádala jeho malá sestřička a podobných questů vás čeká celá kupa. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Souboje Boje celkově připomínají spíše Diablo než například Fallout. Prvním znakem je to, že probíhají v reálném čase, tedy nikoliv na kola. Ovládání je také čistě akční - levým myšítkem sekáte mečem a pravým můžete kouzlit nebo používat nějakou ze zvláštních schopností, kterých je stejně jako kouzel k dispozici docela dost. Nebude se zde o nich více rozepisovat, protože nechci ještě více znesnadňovat budoucí práci recenzentovi české verze Lionheartu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
U soubojů mě však velmi nepotěšila jedna věc. Ačkoliv si můžete předem nastavit na jakou část těla budete útočit, nezačne vaše postava útočit sama, ale musíte na nepřítele kliknout levým tlačítkem myši. Bohužel to samé musíte udělat po vyvolání nějakého kouzla, jinak bude váš svěřenec jen tupě koukat a ani se nebude bránit (!!). Stejný problém nastává v hromadných bitkách. Jakmile zabijete jednoho soupeře, musíte manuálně kliknout na dalšího, jinak opět bude vaše postavička jen koukat do blba. • Odfláknutá mapa Další nedomyšlenost hráče potká při používání mapy. Nejen, že nejde zmenšit do podoby malého čtverečku, díky kterému byste stále viděli, kam jdete, ale ona nejde ani zprůhlednit a dokonce do ní nejdou zapisovat ani žádné poznámky. Hlavně zpočátku se mi často stávalo, že jsem zapomněl, kde se ta která postava nachází a trvalo mi někdy dost dlouho, než jsem ji znovu objevil. Tento nedostatek lze sice vyřešit kouskem papíru a tužkou (nebo lepší pamětí než mám já :), ale prostě to není ono. Šokován jsem byl také z nastavování grafického rozlišení nebo přesněji z jeho nenastavování. Hrát lze totiž jen v přednastavených 800x600 a jiné rozlišení není možné použít, což je v dnešní době skoro k smíchu. Pokud se trochu manuálně pošťouráte v konfiguračním souboru, lze rozlišení zvýšit, bohužel výsledek je naprosto nulový. Herní okno se scvrkne do menšího okénka a ve zbylém prostoru okolo jsou jen rozsypané kusy obrazu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů • Finální verdikt v recenzi české verze Možná se vám zdá, že jsem hru ke konci až moc kritizoval. Osobně se mi však Lionheart docela dost líbil, což o mnoha jiných hrách z poslední doby říct nemohu. Moc pěkná je v něm například hudba (některé melodie mi dost připomínaly hudební doprovod prvního Diabla), kterou bych klidně mohl poslouchat z CD i mimo hru. Jestliže jste Lionheart ještě nezkoušeli, doporučuji vám alespoň demo, které ukrátí čekání na lokalizovanou verzi Lionheartu. Ta má být podle posledních zpráv dokončena v druhé polovině září, kdy vám přineseme i plnohodnotnou recenzi. P.S. Skoro určitě se můžete těšit na druhý díl, který se díky otevřenému konci přímo nabízí... Stáhněte si: Demo, Cheaty, Trailer #1, Trailery #2 a #3 Související články: Dojmy z dema, Novinky, Česká verze vyjde možná dříve |
| ABE | |
| autorovi je 20 let, studuje obor aplikovaná informatika na univerzitě v Hradci Králové, specializuje se na akční hry, RPG a strategie (všechny články autora) |
