Killzone 2 - E3 dojmy

Člověk se může dívat na videa, jak dlouho chce, ale až se vylodí na bojiště Killzone 2 v reálném čase a na pořádné HD televizi, teprve pak pochopí plnou sílu působivé prezentace. A čím bude zajímavý multiplayer?

Autor: Martin Zavřel
Publikováno: 21.července 2008

zdroj: tisková zpráva

Možná to někomu přijde zvláštní, ale na Killzone 2 jsem se opravdu těšil nejvíc ze všech titulů, které jsem plánoval v Los Angeles ochutnat. Proto mne nepříjemně zklamala její absence na hlavní tiskové konferenci. Naštěstí Sony obě své FPS pecky v hratelné podobě přivezla, jen je držela za zavřenými dveřmi jen pro pár vyvolených. Původně se tam neměl nikdo z ČR dostat, ale díky porci štěstí jsem byl pro tuto poctu vylosován ze skupiny evropských novinářů.

Člověk by si mohl myslet, že díky mnoha nahrávkám na webu má všechny důvody být dokonale připravený na to, co ho čeká. Tohoto bláhově dojmu jsem se ale vzdal okamžitě po vstupu do hry. Můžete se dívat na videa na svém monitoru, jak dlouho chcete, ale až se potom vylodíte na bojiště Killzone 2 v reálném čase a na pořádné HD televizi, pak teprve pochopíte plnou sílu prezentace hry. Snad to hodně souvisí se skutečností, že na video z hraní někoho jiného koukáte tak trochu jako na normální film a tudíž vám tak nedochází živelnost rozhýbané kamery. Jakmile se ale chopíte ovládání sami a uděláte prvních několik kroků – doslova – okamžitě ucítíte, že je něco jinak.

• Nová generace
Neskutečně kvalitní simulaci „kamery vnořené do očí vojáka rozkývaného akcí a tíhou nesené zbraně“ se nebojím označit za novou generaci FPS pohledu. Pocit z toho rozdílu mám skoro stejný, jako byl kdysi při přechodu z Wolf 3D (jako pravítko rovná ruka, která se otáčela aniž by se pohla o milimetr nahoru nebo dolů) na Doom (ruka rozkývaná pohybem vaší postavy při každém kroku).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Velkou roli v celkovém – dravě dynamickém – dojmu z pohybu herním světem samozřejmě mají také speciální efekty, doprovázející vaše pohyby. Od několika úrovní jemného motion bluru na vašem těle a zbrani i na okolí až po citlivou práci se související hloubkou ostrosti, tahle hra prostě prostupuje obrazovkou jako žádná jiná – dle mého názoru včetně Crysis DX 10. Zkrátka a dobře, umělecká režie tvůrců si zaslouží pořádný potlesk a rady expertů na speciální efekty z Hollywoodu se rozhodně nezapřou. To stonásobně platí pro obrovské, nebývale hmotné efekty explozí – chumly ohně dynamicky rozrážející vlny kouře prostě zdroj: tisková zpráva berou dech. Nejinak je tomu u nádherných sloupců slunečních paprsků mezi dírami ve střeše nebo „lens glare“ odlescích od zdrojů světla na herní kameře. Člověk se prostě na ty slibované zbraně ovládající počasí začne okamžitě víc těšit.

• Stará dobrá hratelnost
Měl jsem možnost si zahrát druhou misi ve hře, která zahrnovala celkem standardní boj v ulicích a skladištích nepřátelského města. Po celou dobu mě doprovázela skupinka spolubojovníků, kteří mi slušně pomáhali a nepřetržitě vedli působivý dialog o probíhající akci, štěkali po sobě varování, pokyny apod. V jednom okamžiku jsem si s kolegou navzájem pomohl vyšplhat na vyšší zeď, přičemž kamera opět předváděla divy. Z hlediska hratelnosti však Killzone 2 nijak nepřekvapuje, vše je tak nějak standardní a klape přesně podle zkušeností a představ fanouška žánru. Na to konto bych ovšem rád podtrhnul, že veškeré mechanismy jsou opravdu vypilované k dokonalosti a ovládání je citlivé jedna radost.

V americkém pořadu Bonus Round nedávno kolegové z branže řešili, že na Killzone 2 není možné se zas tak moc těšit, jelikož je to prostě ta samá tradiční střílečka bez překvapení a originálních herních prvků – jen v lepší grafice. Když jsem ten pořad viděl, tak nějak jsem s nimi souhlasil… avšak při vlastním hraní mi okamžitě došlo, že nemají pravdu. Killzone 2 totiž v reálu vypadá tisíckrát lépe než jakákoliv FPS před ní, což ve výsledku znamená docela novou úroveň zážitku ze hry a vnoření se do herního světa. Absolutní cit pro barvy a design se snoubí se speciálními efekty, jaké nikdo v žádné hře ještě neviděl – provedením ani rozsahem.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Během hraní jsem zkusil to téma „zastaralosti a neoriginálnosti“ nakousnout před přítomným Ericem Boltjesem, senior game designérem hry. Bylo vidět, že si je toho moc dobře vědom, když mi s naprosto vyrovnaným úsměvem odpověděl: „A je to opravdu tak špatná věc? Mít dokonale vypilovanou hru držící se perfektně fungující zlaté formule žánru? Já tak docela nechápu tu honbu ostatních herních vývojářů za tím, aby měli za každou cenu ve své hře něco úplně nového a jiného. Přece může úplně stačit nový příběh, nový svět, nové dobrodružství. Nemusíte hned zkoušet nějaký experiment s novými herními mechanikami, který je vždycky tak trochu nejistou sázkou pro tvůrce i hráče.“

Přesto ve hře jednotlivá drobné vylepšení jsou, ať už jde o velmi agilní AI nebo systém krytí a vyklánění do stran i nad překážku (zároveň je možné i dívat se skrz mířidla), který v této kvalitě a s tak intuitivním ovládáním dle mých zkušeností ještě nikde nebyl.

• Online válčení
Samostatná hodinová prezentace, kam bylo snazší se pro kohokoli dostat, pak ještě poprvé představila multiplayerovou část hry. Základní údaje již víte ze zpravodajství, takže je pouze rozšířím a doplním o výroky samotných tvůrců. Eric prezentaci uvedl slovy: „Šlo nám o tři věci. Zaprvé: každý si může užít Killzone 2. Zadruhé: každý hraje přesně tak, jak to má rád. A zatřetí: komunita dosahuje i mimo hru.“ Své cíle a cestu k nim následně rozebral podrobněji, což pro lepší stravitelnost střídal záznamy z multiplayerových bitev vývojářského týmu (které působily hodně zajímavě, ale hlavně rozdmýchávali v místnosti salvy smíchu díky vášnivé konverzaci hráčů v headsetech).

Aby si „každý mohl užít Killzone 2“, je na místě propracovaný systém zkušeností, který hráči podle jeho postupu odemyká vyšší vojenskou hodnost (těch je celkem 12). Zároveň také širší herní možnosti (jednotlivé režimy a funkce multiplayeru se vám odemykají postupně, abyste se je mohli v klidu učit po pořádku). Jednotliví hráči se ale snadno navzájem rozliší také podle speciálních náramků a medailí (celkem 46), získávaných za specifické činy (např. medaile červeného kříže za uzdravení určitého počtu spolubojovníků).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Hra také sleduje přes stovku různých statistických vlastností hráče, díky čemuž je snadné dopodrobna rozpitvat jeho herní styl. Podle toho všeho se pak odehrává nejen automatické roztřídění skupin při online hře, ale můžete se tím samozřejmě cíleně řídit i vy při výběru členů svého oddílu či klanu. Mimochodem, mezi všemi těmi rozpravami o multiplayeru jsem se zeptal i na co-op, což Eric možná až nechtěně upřímně zodpověděl: „Nic není zatím rozhodnuto, ale je to součástí našeho plánu pro dodatečný stažitelný obsah“.

• Odznaky a upravitelnost
Každý může hrát MP přesně tak, jak to má rád, díky systému odznaků. Jde vlastně o funkci daného vojáka, jako je např. odstřelovač nebo sabotér. Každý odznak má přitom dvě speciální dovednosti (perky, chcete-li), jako je např. opravování stojů nebo házení lékárniček kolegům. Hodně se mi líbila speciální schopnost odstřelovače, kterou si může dalekohledem „označit“ všechny nepřítele na bojišti, takže mu pak nad jejich hlavami nějakou dobu visí zářivý indikátor polohy. Během postupu hrou se vám otevře možnost zkombinovat dvě speciální schopnosti dvou různých odznaků dohromady, takže můžete mít třeba odstřelovače – sabotéra.

zdroj: tisková zpráva
Druhou a snad ještě důležitější součástí „hry dle vašeho gusta“ je absolutní nastavitelnost čehokoliv – od herního režimu až po detaily typu, kolik vteřin je nutné pokládat nebo deaktivovat bombu. Další inovací je možnost kombinování několika herních režimů během jediného zápasu, což se děje díky dynamicky se střídajícím cílům v průběhu boje (takže jednu chvíli hrajete deathmatch a náhle se to – dosažením nějaké skóre nebo počtu zabitých – změní v lov na vlajku).

Vybírat je možné z osmi map a pěti herních módů – Assassination, Bodycount, Capture and Hold, Search and Destroy a Search and Retrieve. Stejně tak si můžete nastavit, jaké zbraně budou na bojišti k dispozici nebo třeba zda se mohou hráči jednoho týmu respawnovat vždy u svého velitele apod.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
oficiální obrázky v galerii

Komunita „dosahuje i mimo hru“ díky propracované podpoře klanů, takže např. nebude možné, aby se velitel klanu jedno ráno špatně vyspal a klan smazal apod. Stejně tak nebude možné, aby jeden člověk byl ve více než jednom klanu zároveň. Každý klan navíc získává za vítězství tzv. „Body Cti“. Při bitvě proti jinému klanu pak tyto své body sází proti tomu druhému. Masivní statistiky klanů i jednotlivců přitom nežijí pouze v herním rozhraní, ale zcela souběžně v reálném čase také na internetové adrese killzone.com.

zdroj: tisková zpráva Podpora klanů, turnajů a žebříčků je zkrátka maximální a tvůrci chystají speciální turnaje či události, jako odznaky hrdiny týdne pro nejlepšího hráče ze všech apod., takže ani po vystoupání na nejvyšší hodnost a získání všech medailí nepřijdete o možnost za něčím se hnát. Tvůrci se rozloučili slovy, že se znovu uvidíme v Lipsku.

zdroj: Archiv

Killzone 2 E3 2008 multiplayer trailer - stažitelná verze (24 MB, HD)
Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Preview, Novinky...

Martin Zavřel
autorovi je 27 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku