zavřít

Killzone 2 - dojmy ze singleplayeru

- Dojmy z hraní autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Konec ochutnávání v prostředí veletrhů. Zahráli jsme si šest misí z nejočekávanější střílečky pro PS3 pěkně v klidu domova a pokusíme se vám zprostředkovat emotivní zážitek z její pohlcující atmosféry.

Autor: Martin Zavřel
Publikováno: 4.prosince 2008
První české dojmyVerze hry: preview/PS3/anglická
Doba testování: 2 týdny


Verze hry, která nám od Sony dorazila na novinářském Blu-Ray disku, byla označená jako „single-player preview“. Doprovodný dopis vysvětloval, že obsahuje celých šest úrovní. Text dále uváděl informaci, že grafika, dabing a AI spolubojovníků ještě nejsou finální. Vzhledem k očividně rozpracované verzi tohoto technicky náročného trháku pro PlayStation 3 tedy nebudu psát o věcech, jako jsou občasné zpomalení framerate nebo zazlobení toho či onoho. Budu se soustředit čistě na obsah, výtvarnou stránku věci a emotivní zážitek z hratelnosti.

 Call of Halo
Na první i stý dojem je očividné, že tvůrci od úplného začátku naprosto přesně věděli, co chtějí udělat po stránce hratelnosti i prezentace – a pak se na to pečlivě soustředili napříč celou hrou. V praxi to znamená, že všechny otestované levely hry mají naprosto sjednocenou atmosféru a stojí na stále stejných principech (čímž se liší od splácanin typu Quantum of Solace). Hratelnost tak připomíná Halo s jeho neustále recyklovanou (ale vysoce zábavnou) mechanikou soubojů, zatímco výprava si udržuje špinavý, do kouře zahalený styl rozbořených měst Call of Duty, ve kterých divoce bojují odhodlaní vojáci.

Zároveň je ovšem Killzone 2 hodně svá. Futuristicky působící „fašistická“ armáda Hellghastu s oranžově svítícími průzory v helmách vojáků se stala ikonickou samou o sobě, stejně jako její charismatický, Hitlerovi podobný vůdce Visari. Podobně má armáda „těch dobrých“ velmi specifický, účelový styl uniforem a vybavení v matně zelené barvě – zároveň z jejich chování čiší tradiční odhodlání, příznačné pro reálné americké vojáky současnosti. Vše je zarámováno výtvarným designem (uniforem, zbraní, vozidel, staveb…), který je naprosto uvěřitelný a jaksi hmatatelnější, než v ostatních hrách.


oficiální propagační obrázky od výrobce

 Jasná pravidla
Podobně jako první díl, také Killzone 2 staví celičkou hratelnost na specificky pojatých přestřelkách s protivníky. Všechny se odehrávají v členitém prostředí, plném potenciálních krytů. Hráč má dokonce možnost se opravdu o kryt opřít (kamera zůstává v očích vaší postavy), ale v praxi jsem si na to jaksi nemohl zvyknout a úplně jsem si vystačil s prostým stoupnutím si za překážku. Samotné přesouvání a krytí je během bojů snad ještě o něco důležitější než schopnost přesné střelby. Na spolubojovníky se přitom nemůžete moc spoléhat, jejich muška není nic moc a tak je spíš budete oživovat (první pomoc, když padnou), aby odvedli pozornost nepřítele, než aby jej vyřídili. Velet nebo ovládat je nemůžete (podle všeho celou hru projdete za jedinou postavu jménem Sev).

Skupinka nepřátelských vojáků si význam krytu uvědomuje úplně stejně jako vy a během téměř každé přestřelky se tak schovává za překážky. Obzvláště se mi líbilo, že je vždy naprosto jasně vizuálně patrné, když přebíjí zbraň – zalezou v té chvíli opravdu co nejvíce do krytu, uvědomujíce si svoji zvýšenou zranitelnost. Zároveň protivníci zvažují vaši pozici a své šance na vaše obklíčení – obzvlášť pokud jich je více a nejsou pod vytrvalou palbou. Přebíhají z krytu do krytu a napadají vás stále z nových pozic, stejně jako na vás budou házet granáty přesně tehdy, když se vám to bude nejméně hodit.

Samostatnou kapitolou jsou speciální jednotky, vycvičené pro boj zblízka – tihle pružní zloduchové si prokličkují (takže se těžko zasáhnou) až k vám a podají si vás nožem nebo pažbou. A nezapomínejme na mohutné kulometčíky (jejich brnění zničíte jen střelbou do zásobníku na zádech) nebo na vysoce agilní létající roboty.


Pro někoho by možná mohl být problémem určitý stereotyp hry, která vesměs staví jen na takto specificky pojatých soubojích skupinek vojáků. Pokud vás ale ona mechanika chytne, bude vás možná tak jako mě bavit s každou misí více a více, jak ji budete dostávat do krve a narůstající výzvy začnete zvládat hladčeji a kontrolovaněji. Ovládání je díky rozkývané kameře relativně složitější nejen pro PC hráče, zvyklé na klávesnici a myš. Po hodině hraní jsem se s ním ale sžil a moje úspěšnost na bojišti se zvýšila. Ostatní FPS mi posléze naopak díky statické kameře začaly připadat jaksi ochuzené a neživé.

 Návyková výzbroj
Již v prvním dílu Killzone si hráči nemohli vynachválit zbraně. Bylo to částečně také díky jejich špičkovému grafickému provedení a na svou dobu revolučním animacím přebíjení, nicméně samozřejmě za to mohla také samotná vymazlená funkčnost. Stejně tak zde se dočkáte dokonale vybalancovaných, překrásně zpracovaných nástrojů smrti, ze kterých doslova čiší účelovost, funkčnost a realističnost. Vzpomeňte si na má slova, až poprvé přiložíte k líci zaměřovač pušky, vypálíte svoji první ránu z masivní, chrastící brokovnice, odpálíte první granát z rotačního granátometu, zapálíte hořák plamenometu nebo si stoupnete k statickému kanónu. Skvělý dojem dovršuje promyšlené ovládání, kdy např. pro pevnou ruku během míření s odstřelovačkou musíte držet co nejstabilněji Sixaxis ovladač (jeho pohybové senzory přenesou chvění vašich rukou do hry).

Absolutním vítězem mé soukromé hitparády je pracovní nastřelovač hřebů. Nejde o klasickou zbraň, ale nástroj, na který narazíte v podzemních dolech. Tvůrci pro tuto hračičku přišli se skoro stejně geniálním kombem, jako Gears of War, jež skloubily pušku a motorovou pilu. Zde máte pohromadě opravdu silné a průbojné hřeby (nádherně zabíjejí jednou ranou a zároveň protivníka připíchnou ke stěně nebo stropu, klidně i dva zároveň), obsahující navíc výbušninu. Dočkáte se tak opojných okamžiků, kdy v hloučku nepřátel jednoho přibijete k jejich krytu hřebem, aby následná exploze zabila jeho kolegy. Tohle je prostě zbraň, do které není možné se nezamilovat.


 Jako v pekle
Během prvního dílu hry jsme se dozvěděli o tom, jak pozemšťané vyslali do vesmíru nedobrovolné kolonisty, kteří byli donuceni se usadit na velmi nehostinné planetě, nazvané příznačně Hellghan. Nehostinné prostředí plné nebezpečného záření způsobilo degradaci a mutaci usedlíků. Není tedy divu, že se po letech zarputilého přežívání vydávají vojenskou silou zmocnit své rodné kolébky, Země. Zatímco první Killzone vyprávěla o divokých bojích na Zemi a její orbitální dráze, tentokrát se vydáváte na domovskou planetu Hellghanů. A je to opravdu peklo.

Zvrásněná planeta, plná pohoří, pouští a špinavých moří, je nekonečně bičována bouřemi. Připomíná to pozemské prvohory. Města usedlíků jsou proto vystavěna účelově, jako masivní železobetonové konstrukce, zvrásněné a špinavé, jednoznačně průmyslově orientované. Korunu tomu všemu nasazuje specifická vojenská technologie, využívaná armádou Hellghanů. Jde o vodiče, schopné vyvolávat a soustředit z atmosféry ničivé blesky. Tyto antény připomínající konstrukce vám ve hře dají pořádně zabrat – pro kolony tanků nebo vznášedel jde o absolutní pohromu.

Prostředí hry tentokrát nabízí poněkud rozmanitější zážitek, než minule. V šesté z vyzkoušených misí (ostatní nabízely víceméně doposud známé pasáže ve městě, nicméně pěkně plynule od začátku do konce) jsem se dostal do pustin daleko za městem, kde jsem poblíž důlního komplexu zjišťoval spojitost elektrických vodičů Hellghastu s jistým místním minerálem. Podobně jako zbytek hry, také tahle pasáž těžila ze špičkových speciálních efektů, designovaných hollywoodskými trikovými konzultanty. Povrch pouště okolo dolu se vlnil pod tlakem neustálé písečné bouře a působil snad ještě více nehostinně, než válkou spalované železobetonové město. Sestup do jeskyní mi pak trochu připomněl Gears of War 2, ačkoliv prostředí bylo o dost stísněnější. Nechyběla ani místní fauna, v čele s hodně hnusnými a nepříjemnými pavouky, chrlícími elektrické výboje.


další obrázky v galerii

 Koncentrovaná intenzita
Je to především donekonečna diskutovaná a omílaná výtvarná stránka hry, která stojí za jedinečným a působivým celkovým zážitkem. Mohu znovu potvrdit, že tvůrci se víceméně dokázali přiblížit slavnému „reklamnímu renderu“ bez nějakých kompromisů. Exploze jsou úžasné, hloubka ostrosti se mění nepřetržitě a kamera sebou hází víc než ve válečných filmech Stevena Spielberga. Jediným problémem je, že za ty tři roky nám již podobnou kvalitu dokázaly nabídnout jiné hry – třeba Call of Duty 4, Far Cry 2 a především Crysis. Ve výtvarné a barevné stylizaci Killzone 2 je ale pořád cosi navíc, jakýsi citlivější důraz na filmový efekt, který všechny tyto konkurenty o kus převyšuje (všimnete si toho při prohlížení textur a odlesků zbraně nebo při zaregistrování lámaných paprsků světla, tvořících zároveň slabou duhu).

Preview-verze hry bohužel neobsahovala údajně již hotové a dechberoucí filmové intro, nicméně mezi misemi plynule navazovaly in-game filmečky, které svojí dynamikou a kvalitou udržují standard zveřejněného vylodění z první mise (v hotové hře bude první hratelná pasáž na palubě vojenské vesmírné lodi, tahle pasáž ale v testované verzi chyběla). Příběh nestaví na nějakých velkých myšlenkách nebo zvratech, ale na čirém adrenalinu a divokosti války. To opět podtrhuje klasická orchestrální hudba přesně v duchu prvního dílu.

Přítomna je tentokrát také půvabná vědkyně, která se s vaší jednotkou vydá do pustin – jak významná její role bude ale zatím nedokáži říct. Hratelnost je složena z nepřetržitých přestřelek se skupinkami nepřátel, ale příležitostně ji nakopne větší bitva (např. o masivní zabarikádovaný most) nebo nastoupení do ovladatelného tanku. Moje dojmy ze hry zůstávají i nadále stejně pozitivní jako doposud. Pokud máte rádi akční hry a válečnou tématiku, bude pro vás Killzone 2 naprosto zásadní událost. Dočkáte se v únoru.

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: E3 2008 dojmy, Preview, Novinky...

Martin Zavřel
autorovi je 29 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku


 
 
Martin Zavřel

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.