Jste členové kultu prastarých, pokrytí rituálními tetováními, v kápích nebo s maskou zdobenou chapadly. Jeden z rasy rybích lidí vás svou rozvrzanou loďkou doveze na prokletý ostrov, kde máte jediný úkol: Posbírat stránky prastarého grimoáru, vykonat krvavé rituály a díky tomu zastavit příchod prastarých… Počkat, není tady něco špatně?

Ne, přesně taková je hlavní zápletka nové hororové kooperativní hry Eresys, která vstoupila na Steam v předběžném přístupu. Příběh ale není tak podstatný. Jste tu proto, abyste se s kamarády báli, křičeli do mikrofonů a užili si atmosféru kosmického hororu inspirovaného známým H. P. Lovecraftem. Jenže to se vám nejspíš tak úplně nepovede.

Výprava do zapovězeného lesa

V prvním odstavci jsem vlastně popsal vše, co ve hře budete dělat. Pojďme se ale na herní náplň podívat trochu blíž. Ze své základny, která slouží jako lobby a galerie sběratelských předmětů, jenž seberete na ostrově, si vyberete misi. Ta je zatím jen jediná: Zalesněný ostrov. Pak už se objevíte na jednom z několika výchozích bodů a na stolku před vámi leží všechna výbava, kterou budete potřebovat - kniha, lucerna, magický olej a ampulka na krev. Musíte posbírat třicet stran, nabrat dost krve k aktivaci čtyř rituálních míst a pak se vrhnout do portálu. Svět zachráněn!

První, nad čím se pozastavím, jsou stránky. Třicet je totiž sakra hodně. Další věc je, že tyhle listy leží pořád na těch samých místech. Jakmile jednou víte, kde stránka je, najdete ji i příště. Navíc vás kniha vždy upozorní, když je nějaká v okolí, a sama od sebe se jasně rozzáří. Lucernu s magickým olejem nepotřebujete ani tak na svícení, ale spíš na odhánění potvor. Když se na vás něco rozeběhne, stačí si na nebezpečí pořádně posvítit, aby potěr požírače světů s kňučením odběhl zase za nejbližší strom. Ano, tak jednoduché to je!

Chybí ale jakýkoliv ukazatel, kolik oleje vám ještě zbývá. Můžete se sice podívat pravým tlačítkem, jak moc lucerna září, ale ať jsem se snažil sebevíc, nedařilo se mi poznat rozdíl mezi plnou lucernou a tou těsně před vyhasnutím.

Poslední částí vaší výbavy jsou lahvičky. Ty u sebe můžete mít až tři, kdy začínáte s jednou a další najdete až při cestách po ostrově. Plní se krví bývalých kultistů a tři dávky aktivují jeden ze čtyř oltářů.

zdroj: Foto: se svolením Dragonis Games / Eresys

Procházíte tedy lesem, rozhlížíte se, zda neuvidíte něco zajímavého nebo zda se nerozsvítí kniha. Posloucháte, jestli se neblíží nějaké zlo a v devadesáti procentech případů nadáváte na jelena, který běhá kolem a řve šíleněji a hlasitěji než jakýkoliv stoupenec prastarých. Když uvidíte nějakou místní turistickou atrakci, vyběhnete k ní.

Podíváte se do majáků, domů, lesních táborů nebo dolů. Projdete několik opuštěných místností, posbíráte, co v nich je, a jdete zase dál. Maximum kreativity přichází ve chvíli, kdy se nějaký objekt probere k životu a vyběhne k vám za šíleného řevu. Nic vám ale neudělá. Tvůrci jen předvedli tu nejlacinější lekačku v historii videoher. Gratuluji.

S každým aktivovaným oltářem se situace zhoršuje. Je větší tma a ostrovem se toulá víc monster. Když na vás naběhnou, máte možnost si na ně posvítit, anebo prchat. Některá místa slouží jako bezpečná útočiště, kam se můžete ukrýt, což vám většinou oznámí cedulí u vchodu. Pak už jen tiše doufáte, že nepřátelé odejdou.

zdroj: Dragonis Games

Což se občas stane a občas ne. Takže pokud jste někde zavření bez oleje a s vřeštícím stromem za oknem, můžete utíkat dál anebo se nechat sežrat, což naštěstí netrvá dlouho. Cokoliv na ostrově totiž nebohého kultistu pošle k zemi jedinou ranou. Zní to jako zábava? Popravdě není, a to hned z několika důvodů.

Záblesky šílenství

Je potřeba si uvědomit, že se Eresys nachází v raném stádiu vývoje. Na tolik chyb jako takových jsem nenarazil, tedy alespoň co se týče nějakých výrazných bugů, glitchů a podobných věcí. Nepropadáte se pod textury, nemizí kusy mapy a všechno se vlastně hýbe tak, jak má. Jenže obsahová stránka je na tom zatím mnohem hůř.

Jediná mapa, tři potvory, několik naskriptovaných lekaček a žádný důvod, proč mapu dohrát víc než jednou. Dobře, dvakrát, pokud se chcete pokochat i skrytým koncem. Nestvůry nevypadají zle, artefakty, které slouží jako sběratelské předměty, jsou povedené a je radost si je vystavené v kultistické základně prohlížet. Jenže tím pozitiva končí.

Tvůrci mluví o speciálním přístupu k jednotlivým druhům nepřátel podle jejich chování. Nekoná se. Všechno na vás prostě naběhne a snaží se ukončit váš život hezky napřímo. Navíc mi po celou dobu hraní přišlo, že jak vzdálenost, z jaké potvory útočí, tak doba, než vás přestanou nahánět, jsou naprosto náhodné.

Co třeba nějaké zajímavé hádanky na řešení? Nic. V jednom domě na útesu můžete zapudit klubko chapadel přirostlé na stěně. Jenže hádanka spočívá v tom, že najdete čtyři svíčky v domě o třech místnostech a aktivujete pentagram na stolku. Mozkové buňky takový hlavolam zrovna nepotrápí, pokud jich při něm rovnou pár neodumře.

Poslední kapkou do poháru jsou pak místa, která vás instantně zabijí. Třeba taková pyramida uprostřed lesů. Hra vás textem upozorní, že je prokletá, což ve všech ostatních případech znamená, že se kolem vás chvíli objevují temná chapadla, kterých se musíte zbavit, aby bylo všechno zase v pořádku. Leží tu strana knihy a kromě ní i další, tentokrát kompletní kniha ve středu podstavce. Další sběratelský předmět? Pěkně!

zdroj: Foto: se svolením Dragonis Games / Eresys

Jenže hned potom, co se ji pokusíte sebrat, z ní vykoukne monstrum, které se po vás vrhne. Instantní smrt, kdy je monstrum tak rychlé, že si během vteřiny najde každého nebožáka, co šel kolem. Následuje smutný pohled na načítací obrazovku a otázka, zda se vám chce sednout do loďky a vydat se zase vstříc sbírání třiceti stránek, krve a vůbec pobíhání po těch samých místech a opakování toho samého, čemu jste věnovali předchozí desítky minut. Nemluvě o tom, že hra v prvních dnech zcela postrádala mapu. Jen v menu jste viděli své souřadnice na ostrově. V posledním patchi naštěstí přibyla alespoň ta.

Ve dvou se to lépe táhne

Eresys se také pyšní svou kooperací, do které se můžete pustit buď sami, nebo se skupinou až dalších tří kamarádů. Narovinu ale to první nebudete chtít podstoupit. Věřte mi, zkusil jsem to, nejdřív jsem se na ostrov vydal sám. Toulání se po generickém lese není moc zajímavé, navíc se stačí jednou špatně ohlédnout, aby bylo po vás. Během jednoho pokusu mi třeba nepřítel zablokoval cestu z pláže. Neměl jsem olej na jeho zapuzení, a tak jsem musel začít zase od nuly.

Když ale budete trpět společně, dá se v Eresys pár hodin utopit. Přibude mechanika oživování, tedy pokud někdo zemře, zůstane po něm hlava, kterou můžete odnést k jednomu z bezhlavých těl na mapě a tím společníka oživit. Během té doby se vám alespoň může rozhlížet v ruce a sledovat dění kolem.

zdroj: Foto: se svolením Dragonis Games / Eresys

Jenže po oživení zůstane naprosto bez výbavy. Musíte mu znovu sehnat lucernu i lahvičky. Kniha nebo stránky do ní jsou to jediné, co na zemi po mrtvém zůstane. Knihu totiž máte vždy jen jednu, ostatní mohou stránky sbírat, ale unesou jich jen pár a pak je musí vložit do svazku člena výpravy, který má to privilegium bichli tahat.

Jenže ani kooperace není bez vad na kráse. Naopak se v ní nachází nejvíc bolestí, co se týče chyb a nedodělků. První potíží je hlasová komunikace. Hra vás vede k tomu, abyste používali chat přímo ve hře. Nestvůry totiž reagují i na hlasy, navíc se slyšíte jen v určitém okruhu. Teoreticky to zní dobře, kdyby Eresys byla schopná zážitek adekvátně zprostředkovat. Nepovedlo se nám nastavit komunikaci tak, abychom se rozumně slyšeli. Přitom v jiných hrách i na Discordu nám funguje bez problémů.

Výsledkem bylo, že jsme se téměř neslyšeli, ale ikona ucha, která upozorňuje na to, jak nás slyší monstra, zářila, jako bychom byli řvoucí skupina opilých studentů vracejících se lesem z bujarého večírku. Kvůli téhle chybě jsme se pak na tichém postupu nemohli domluvit bez toho, aby o nás věděla půlka lesa.

Druhý, možná ještě bolestivější zádrhel představovala stabilita spojení. Několikrát byl totiž jeden z nás ze hry vyhozen. Jednou dokonce se všemi posbíranými stránkami a před aktivací posledního oltáře. Myslíte si, že se dá vrátit do rozjeté hry? Nikoliv. Buď se zbylí členové týmu musí vrhnout vpřed bez vykopnutého chudáka, nebo zase začít znovu, na té samé mapě, hledat těch samých třicet stránek a tak dále.

Yog-Sothoth a Cthulhu vařili dort

Problém Eresys je, že nedělá vlastně nic dobře. Pod nánosem zábavně znějících nápadů a sloganů je to prostě nudná hra. Celou dobu jsme při hraní přemýšleli, na koho vlastně cílí. Možná doufá, že se jí chytne nějaký streamer, který bude křičet u lekaček tak dlouho, až si hru někdo koupí. Naděje ale umírá poslední, a tak možná další měsíce v předběžném přístupu ukážou, že tvůrci hru naplní zajímavým obsahem a mechanismy. Zatím se jim to ale nepodařilo.

Hra postrádá vnitřní konzistenci a její mechanismy jdou často i samy proti sobě. Pamatujete si, jak jsem mluvil o tom, že aktivací rituálních míst se les ponoří do větší tmy a vynoří se víc monster? To funguje a výprava se stává nebezpečnější. Jenže vám nic nebrání si nejdřív vyzobat stránky a celou hru se toulat po prosluněném ostrově. Až pak rychle oběhnete rituální místa a vyhnete se veškerému nebezpečí. A tak je to vlastně se vším. Cokoliv, co zní jako zajímavý koncept, je pohřbené nějakým špatným designovým rozhodnutím.

zdroj: Foto: se svolením Dragonis Games / Eresys

Eresys zatím není dobrá hra. Zároveň ale není ani tak špatná, aby se pro někoho stala vtipným guilty pleasure. V tomto stavu je akorát plná nudy a spíš než strach či jinou emoci vyvolává jen kroucení hlavy, proč vznikla. I přesto mám chuť postup probíhajícího předběžného přístupu sledovat. Zajímá mě totiž, jestli se vyvine v něco víc, anebo zmizí v propadlišti dějin jako desítky podobných hororových pokusů před ní.