Tvůrcům Everspace je potřeba vyseknout poklonu za to, že nezůstali přešlapovat na místě. Nechystají jen mírně pozměněnou kopírku úspěšného prvního dílu, což je přístup, na který musí nutně řada jiných herních sérií zůstat zírat v němém úžasu. Naopak, lze svědomitě prohlásit, že sliby o změně stylu, které padly na Kickstarteru, nebyly liché, tvůrčí odvaha nechyběla a Everspace 2 vykročila jinam. Za tento samotný fakt palec nahoru.
Jenže... risk navzdory populárnímu úsloví ani omylem není vždycky zisk a po zahrání early accessu se bojím, abychom se o tom nepřesvědčili na vlastní kůži. Hra vykročila, o tom žádná. Ale jestli správným směrem, to je ve hvězdách.
Sbohem, klony
Základ hratelnosti zůstal beze změny. Opět dostáváme stoprocentně arkádovou vesmírnou řežbu, která o zákonu zachování kinetické energie neslyšela ani z druhé ruky, ale výměnou za zmrzačenou fyziku zase nabízí rychlou, reaktivní, dynamickou akci. Jinak řečeno: Gravitační prak tu sice neprovedete, ani kdybyste při hraní seděli na komínku učebnic astrofyziky, ale takřka baletní veletoče ve sprchách laserových střel a raket prostě mají něco do sebe.
To samozřejmě není špatně. Má to být arkáda, je to arkáda. Lodě tu sice mají alespoň náznak setrvačnosti, ale o žádné snaze o realističnost stále (díkybohu) nemůže být řeč. Pokud jste hráli jedničku a byla vám pod rukama příjemná, lze téměř s jistotou prohlásit, že u dvojky to nebude jiné.
Pak si ale začnete všímat rozdílů. Everspace 2 je především hra jiného žánru. Roguelike aspekt je ten tam, nahradilo ho příběhem hnané akční RPG v polootevřeném světě. Různých systémů vylepšování výbavy je daleko víc než dřív, existuje crafting, aktivní a pasivní skilly pro loď i perky pro postavu. A výsledné statistiky pak mají výrazný dopad na samotný boj.
Což mimo jiné znamená, že se zjevně i zde potkáme s klasickým vedlejším účinkem RPG systémů, kdy narazíte na nepřítele o pár úrovní nad vámi a stejně dobře byste po něm mohli házet hroznové víno, protože mu neuděláte zhola nic.
Úplně příjemné to není, ale na druhou stranu, vzhledem k zasazení si člověk alespoň může představit třeba modernější nepřátelské štíty či kvalitnější pancíř trupu. Jinými slovy, myšlenkově si lze podobné situace odůvodnit daleko snáze, než když v jiných hrách rubete třicetikilovou sekerou panáka do holého těla a musíte ho trefit padesátkrát, protože má vyšší level.
Znatelná je i vývojářská snaha o rozmanitější obsah. Nečeká na vás výhradně jen boj, občas je třeba vyřešit i primitivní hádanky typu „odsud vezmi baterii a zapoj ji do zásuvky támhle“ či proletět chodbami vesmírných vraků, kde vás ohrožují různé laserové pasti a poblázněné buchary.
A nejvýraznější novinka? Descent! Nově se totiž podíváte i k povrchu vesmírných těles a do různých jeskyní, důlních komplexů a podzemních tunelů. Nejdřív jsem z toho měl radost, ale poměrně záhy si s třeskotem nostalgických brýlí vzpomněl, proč jsem žádný z původních Descentů nedokázal dohrát.
Výkruty ve stavu beztíže jsou jedna věc v širém kosmu, ale ve spletenci chodeb, kde asi tak do tří vteřin netušíte, kde jste, jak se jmenujete, co tam děláte a kterým směrem vlastně letíte, je to docela očistec. Pokud nicméně patříte mezi ty, kdo k životu nutně nepotřebují vědět, kde je nahoře a kde dole, potěší vás descentovské odbočky nejspíš o něco víc.
Mírně plastová příchuť
Jasně, že je ošemetné cokoliv hodnotit, když je hra teprve v předběžném přístupu. Jenže se nejedná o žádné bezplatné demo, naopak přijde na pěkně mastných 38 eur, takže trochu soudů si přeci jen neodpustím. Po dosavadní zkušenosti s Everspace 2 se nezdráhám prohlásit, že hra bude větší, bohatší, výpravnější. Ale vůbec si nejsem jistý, zda bude také ještě k tomu zábavnější.
Společně s roguelike prvkem je totiž pryč i ona jistá živelnost, nepředvídatelnost a chytlavá návykovost, kdy měl člověk problém hru vypnout, jelikož byl zvědavý, jakou zajímavou kombinaci zbraní, lodí a technologických udělátek mu hra nabídne v dalším pokusu. Jednička byla vlastně docela komorní, ale svébytná, stylová akce s vlastní duší. Everspace 2 se oproti tomu jeví daleko pomalejší, rozvážnější a... zkrátka tak nějak obyčejnější.
Nechápejte mě špatně, průšvih to (nejspíš) nebude. Poletovat a střílet je pořád celkem zábava. Ale na druhou stranu, celkem rychle omrzí a když jsem prošel oněch zhruba pět hodin příběhu, co jsou v early accessu k dispozici, chuť dopřát si víc nebo odletět prozkoumávat vedlejší lokace, které jsem při sledování dějové linky minul, jsem opravdu neměl.
zdroj: Rockfish Games
Jestli bude příběh dost silný na to, aby dokázal celou věc vzpružit a vystřelit kvalitu zážitku směrem vzhůru, si netroufám odhadnout. V prvních pěti hodinách se mu to nicméně nepodařilo, což není úplně dobré znamení. Loot je také poměrně nudný, bude potřeba ho ještě pořádně obohatit, protože hromady zbytečného bordelu nebaví nikoho. Zeptejte se v Anthemu.
Upřímně také doufám, že některé části dabingu a grafického zpracování jsou jen rané placeholdery, protože to také není žádná sláva. Ve vesmírné střílečce se jednoduše chcete dívat na pěkný vesmír, přes to vlak nejede, ne na rozplizlou hrůzu na pozadí, která vypadá, jak kdyby někdo omylem naimportoval sprite ve špatném rozlišení. Schválně jsem si pustil jedničku, abych si potvrdil, že nevypouštím do éteru bláboly vznikající selektivní pamětí, a opravdu, první díl vypadal prostě líp. Tak snad jde jen o nějaký neúmyslný přehmat.
Na verdikty je samozřejmě ještě brzy, ale... Sepisuju dojmy. A kdybych vykládal, jak jsem nadšený, protože jedničku jsem si užil a dvojka neztratila své kouzlo, musel bych si pak odejít kleknout na libovolnou luštěninu, protože lhát se nemá.
Zároveň nicméně doufám, že se pletu a tvůrci mi ještě vytřou zrak. Však na to mají dost času – plná verze má vyjít až za rok.
