Dragon Age Origins - dojmy z hraní
zdroj: Archiv

Dragon Age Origins - dojmy z hraní

3. 8. 2009 0:00 | Dojmy z hraní | autor: Redakce Games.cz |

Bude to zatím nejdrsnější a nejdospělejší RPGčko od BioWare. Spousta krve a spousta žen: viděli jsme následky hráčových rozhodnutí a zahráli si i PC verzi.

Autor: Miloš Bohoněk
Publikováno: 3.srpna 2009


Zvětšit Origins. Počátky. Čeho? Vlastně hned několika věcí. Podtitul v Dragon Age: Origins dává perfektní smysl. Titul je počátkem, prvním dílem mohutné a pompézní RPG ságy Dragon Age, kterou mají BioWare v plánu budovat po mnoho let dopředu. Ale také je hrou se šesti různými začátky, z nichž vy si jeden vyberete a celá hra se pak od vašeho prvotního rozhodnutí bude odvíjet.

Jak už je u her od BioWare pomalu tradicí, hráčovi rozhodnutí budou mít skutečný vliv na způsob, kterým se příběh bude vyvíjet. V Dragon Age: Origins to má být tak propracované, že se EA rozhodli uspořádat turné zaměřené právě na tento systém. Na prezentaci byla hned dvojice počítačů, za nimiž seděli dva různí hráči. Na obou PC stejná lokace, stejný úkol, leč dva různé charaktery s rozdílnou trojicí souputníků. První úkol na rozjezd byl zdánlivě banální. Šlo o to přesvědčit templáře u bárky, aby geroje pustil přes jezero do věže mágů. On nechtěl. Jak z toho ven?

 Dáš si sůšu?
Nejprve ke strážnému šel, řekněme, hráč A, který jel v roli lidského rytíře. Začal s ním rozprávět, templář se cukal, a tak se ke slovu přidala čarodějka Morrigan. Vskutku rázná to žena, vzhledem i náturou neměla daleko k amazonce, a prudičského templáře svým svůdným, leč děsivým hlasem dohnala ke strachu o své vlastní mužství. Bylo to až vtipné a cesta přes jezero byla volná. Detaily konverzace ovšem raději nebudu prozrazovat.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Následně se do stejné situace pustil hráč B, nyní jakožto čarodějka, a který navíc ve své skupince už Morrigan neměl. Zato si po boku vedl Stena, megalomanského chlapíka s nepříjemně temnou minulostí, která údajně zahrnuje i chladnokrevné vyvraždění své vlastní rodiny... Tak jako tak, z předchozího drancování u sebe měl několik cookies (sušenek) a kdo by to byl tušil, templář byl tuze hladový, navíc se slabostí pro sůšy a za nabízenou dobrotu rád cestu uvolnil.

 Věž plná překvapení
Ve věži se jak pan A, tak pan B setkali se šéfem templářů, který jim nastínil situaci v budově. Uvnitř se prý děje něco zlého, totiž celá věž je pod nadvládou tzv. Darkspawn, jakéhosi moru, temné armádě, okolo níž se vlastně bude točit celé dění v Dragon Age: Origins. Zajímavé bylo, jak se hlavní templář stavil k hráčům. Zatímco k Áčkovi, tedy člověku, kterého už znal, byl vstřícný a otevřený, Béčka, totiž čarodějkou již ještě nikdy nepotkal, si několikrát přeměřoval pohledem a byl ostražitější. Bylo pěkné vidět, jak hra neustále bere v potaz vaše akce i zážitky z minulosti a takto se promítají do současnosti.

Celé to rozmlouvání se šéftemplářem bylo o tom, aby hráče pustil dovnitř, do věže, kterou on měl za úkol hlídat. Nesměl totiž dopustit, aby se záplava zla dostala za zdi budovy. Nakonec svolil („Jdeme to tam vymlátit!“ ho přesvědčilo) a na scéně se objevila čarodějka Wynne, která si v efektní cut-scéně poradila se slimákoidní zrůdou z podlahy se vynořivší.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

A teď opět došlo na různý průběh situace kvůli různým členům týmu. Zatímco hráč B – čarodějka a její parta – si s Wynne přátelsky poklábosila a následně ji dokonce vzala do party, hráč A na tom bylo o poznání dramatičtěji. Měl totiž v partě onu kouzelnici Morrigan, která Wynne opovržlivě pohrdala, ba ji dokonce nesnášila. Situace se nakonec vyostřila až do takové míry, kdy se strhla bitka a Wynne byla fireballem odpálena až za řeku Styx.

V ten moment se hra jakoby zastavila a přehrál se vzpomínkový „In memory of Wynne“ filmeček, v němž jsem se dozvěděl, co byla Wynne přesně zač a o co se hráč jejím zabitím připravil. Jde o to, že každý charakter, který budete moci teoreticky přijmout do party, bude skutečnou osobou, někým významným a hraní s ním, resp. bez něj, bude o dosti odlišné.

Bylo také zajímavé sledovat, jak mezi sebou členové vaší party debatují. Procházíte světem, oni čas od času něco utrousí na účet svého okolí. Někteří spolu kamarádíčkují, jiní už tolik ne a když je něco trápí, klidně vám to sdělí. Vlastně ono se smrti Wynne dalo vyhnout i s Morrigan po boku, ale dovedete si představit to napětí u vás ve skupince.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Modrý paroháč
Ať už s Wynne nebo bez ní, následoval jakýsi teleport do jiné dimenze, kde se oba hráči utkali s mocným démonem bůh-ví-jakého-původu. Byl to několikaúrovňový zápas, oponent se totiž po každém zdánlivém zabití přeměnil do jiné podoby, až se z něj nakonec stala ona velká modrá rohatá zrůda, kterou znáte už z prvních artworků hry.

Hráč B, který teď měl čerstvě v partě i Wynne, tímhle bossáckým soubojem projel jako nůž máslem. Wynne je totiž jednou z nejmocnějších léčitelek ve hře, a tak své úpějící druhy konstantně držela na nohou. Na druhou stranu hráč A musel spotřebovat tuny léčivých elixírů a ačkoliv se bitkou prosekal o vlásek rychleji než hráč B, rozhodně ne efektivněji.

Když už jsem u té potvory, rovnou se zmíním o hratelné verzi pro Xbox 360, kterou autoři přivezli. Ta totiž skýtala zhruba pětiminutový úsek, který se právě celý točil okolo souboje s touhle modrou bestií (shodou okolností to bylo v majáku, kterážto lokace byla předváděna loni na E3 – to jen takový detail). Ovládání X360 verze bylo, v porovnání s PC buildem, pochopitelně zjednodušeno. Podobně jako v Mass Effect, máte tu vyskakovací kruhové menu s inventářem, speciálními útoky apod. Ačkoliv mně osobně sedlo hraní na počítači mnohem více, musím uznat, že na konzoli se to dá hrát taktéž velmi slušně a jde asi jen o zvyk. Jen musím poznament, že graficky na tom bylo počítačové Dragon Age minimálně o třídu výš.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Na vlastní ruce s PC verzí
Tolik k oficiální prezentaci a pětiminovce s krabicí X. Zlatým bodem celé akce byla možnost sednout si k jednomu z PC a zahrát si de facto plnou, téměř dokončenou verzi Dragon Age. „Kdybys tu seděl dost dlouho, mohl bys celé Dragon Age dohrát,“ pravil vedle mě sedící chlapík z BioWare. Jenomže pak se zjistilo, že všechny verze byly pouze v polštině, dokonce i s polským dabingem, takže bych tam opravdu musel sedět HODNĚ dlouho, abych se prokousal až na konec.

Nicméně, na začátku jsem si samozřejmě vytvořil postavu. Konzervativně jsem se vydal cestou člověka a bojovníka, ale měl jsem ještě pět dalších možností. A teď to přijde – Dragon Age: Origins totiž bude mít šest možných začátků a šest možných příběhů. Vyberete si jednu ze tří ras (člověk, elf nebo trpaslík – tady v BioWare mohli zapojit fantazii o krapet více) a následně jednu ze dvou profesí, přičemž každá rasa má vlastní dvojici možných zaměření. Takže i takový elf mág bude mít jinou dějovou linku, než elf rogue a i začínat bude někde jinde.

Jakožto lidský válečník jsem začínal ve městě, kterému můj otec vládl. Zrovna byl na návštěvě jeden z Grey Wardenů, králových elitních válečníků, aby rekrutoval „mého“ staršího bratra. Trochu jsem pobíhal po městě, tápal v polských dialozích a snažil se zjistit, co mám dělat. Záhadně se mi povedlo získat kámoše i psa do party a následně jsem i splnil jeden úkol – totiž doběhl jsem do kuchyně, kde mě sprdla místní šéfová, že prý má ve špajzu krysy (tohle mi už prozradil přísedící vývojář z BioWare, mimochodem také tápající v polštině). Tak jsem tam vtrhl, krysy vymlátil a byl z toho celý od krve. Tak jsem se šel vyspat. Dneska toho bylo dost.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Ve víru boje
V noci se město ocitlo pod útokem a já tak konečně pořádně okusil soubojovou část Dragon Age: Origins, která musí každému evokovat vzpomínky na starší hardcore RPG. Hru jsem mohl kdykoliv zapauzovat, zvolit speciální útoky či manévry. Mohl jsem odzoomovat do taktického módu abych lépe viděl, a přepínat mezi postavami (včetně mé matky, mimochodem zachovalé ženské; ony vlastně všechny ženy v Dragon Age jsou štíhlé, prsaté a vůbec docela sexy). Překvapilo mě, že sekání do nepřátel tady funguje jako v MMO, tedy nemusíte se uklikat k smrti, stačí jen jednou zaútočit a vaše postava pak už buší automaticky.

Po úspěšném odražení útoku jsem vyrazil ven, prošel táborem Grey Wardenů a vydal se prozkoumávat svět. Byl jsem trochu zaražen „koridorovostí“ světa, žádný Gothic nebo Oblivion se rozhodně nekoná. Na druhou stranu, aspoň to bude dobře odsýpat a nebudete zbytečně bloudit. Hrál jsem poté ještě asi další hodinu, jenomže vzhledem k tomu, že šlo o plnou verzi, už nebudu další události vyzrazovat.

Rozhodl jsem se vyzkoušet i hru za elfa. V případě elfa bojovníka (vlastně rogue) jsem začínal v neznámém podzemí, kde po mně skákali goblini a já se jen snažil prosekat ven, abych se dostal k jistému zlému zrcadlu a pak prozkoumával les. Za elfa mága jsem zase začínal v jakési podivné dimenzi, pravděpodobně při plnění nějaké zkoušky, kterou mi uložili mí učitelé, protože jsem narážel na spoustu duchů a přízraků. Kouzla mi přišly v Dragon Age: Origins o poznání efektivnější než studené zbraně (už proto vím, za koho budu hrát v plné verzi!), ale pak jsem doplatil na jaksi zpomalené pití lektvarů a zemřel.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky v galerii

Na závěr celé akce jsem si to ještě střihl za trpaslíka. Nebo spíše za trpaslici. Prdelatou, holohlavou a vůbec strašně hnusnou trpaslici, slušelo by se dodat (takže vlastně ne, ne všechny ženy v Dragon Age jsou fešné a ano, místní editor postavy umí dělat divy). S ní mě dění vrhlo do útrob trpasličího města, kde jsem jen tak pobíhal, ale než jsem se stihl někam dostat, organizátoři už začínali balit. No co. Stejně se na tu trpaslici nedalo dívat.

 Už to bude
Dragon Age: Origins pro PC/X360/PS3 je u nás v Evropě už zcela definitivně potvrzeno na 20. října. Bylo už na čase. Co od něj čekat? Pokud jste si navykli, že co hra od BioWare, to inovace žánru, budete tady asi mírně zklamáni. Dragon Age: Origins vlastně postrádá onen punc jedinečnosti. Prezentuje se totiž jako RPG ze starší školy, které chce v prvé řadě navázat na svého duchovního předchůdce – Baldur’s Gate. Po těch pár hodinách s ním si troufám tvrdit, že kdovíjaký posun žánru dál všem bohatě vynahradí svou krystalicky čistou hratelností a bezchybnými herními principy, které budou šlapat jako švýcarské hodinky.

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: E3 dojmy, Rozhovor se šéfem BioWare, Novinkové články



Miloš Bohoněk
autorovi je 18 let a dříve se podepisoval jako Moolker; momentálně studuje v USA, píše i pro SCORE a PlayIN a nejvíce si užije tituly fantasy, akční a strategické; věnuje se závodnímu lyžování, lacrossu, lezení po horách, horské cyklistice a cestování; píše blog Moolker.cz

 
 
Miloš Bohoněk

Nejnovější články