Čtvrtý díl se jako obvykle marně snaží zapojit do diskuze, načež ztrácí nervy a začíná křičet cosi o skvělých hodnoceních a počtech prodaných kopií. Zbytek rodiny to soucitně přechází. „Běž si radši uklidit ten nepořádek, ano? Zase máš rozházené všechny hračky…,“ říkají tónem, jakým se mluví s někým, kdo to má v hlavě trochu pomotané. Pátý díl ví, že správně by měl sedět na místě trojky, dávno se však smířil s tím, že se to nikdy nestane. „Víš, že vypadáš trochu jako princ Charles?“ nadhazuje mu Trojka a Pětka se dobrácky zasměje. Šestka nad tím opovržlivě kroutí hlavou: „Hlavně mít klídek a o nic se nesnažit, že jo? Jenže kdo nic neriskuje, nic nemá.“

A pak je tu benjamínek, Sedmička. K Trojce vzhlíží jako ke svému velkému vzoru a ani na hodného strejdu Pětku nedá dopustit. Svojí dětskou upřímností ale dokáže odzbrojit i staršího sourozence Šestku, který má jinak zbytek rodiny za beznadějně přestárlé páprdy: „Nenech se jima moc zkazit mladej, doba se mění! Pojď, něco ti ukážu…“

Veskrze klasické dobrodružství

Je docela obdivuhodné, jak tahle série dokáže držet pohromadě navzdory tomu, že se v jejích službách vystřídalo tolik vývojářů. 3DO zkrachovalo po čtvrtém dílu, tvůrci pátého dílu ze studia Nival museli od válu po neshodách s vydavatelem, a také autoři šestky z Blackhole Entertainment před časem vyhlásili bankrot. V případě Heroes má ale vždy hlavní slovo vydavatel Ubisoft a právě ten také německým Limbic Entertainment (tvůrci dungeonu Might & Magic X) dal jasné zadání – sedmý díl bude u příležitosti 20. výročí veskrze tradiční a po šestce plné experimentů přišel čas udělat krok zpátky.

„Některé inovace šestého dílu se setkaly s dobrým ohlasem, jako oblasti vlivu kolem hradů, a ty jsme se proto rozhodli zachovat. Jiné sice také byly přijaty kladně, měly však jen minimální vliv na hru, takže už je nepoužijeme. To je třeba systém reputace nebo souboje s bossy, které nás při vývoji stojí peníze, ale hráčům na nich moc nezáleží. Obecně nejsilnějším přáním v rámci komunity ale bylo vrátit se zpět k Heroes III a Heroes V a nesnažit se příliš experimentovat s receptem, který funguje dlouhé roky,“ řekl nám na pařížské premiéře kreativní ředitel značky Erwan Le Breton.

Heroes III je zkrátka měřítko, se kterým jsou srovnávány všechny ostatní díly, a právě na jeho základech bude postavena kostra hry, kterou následně doplní osvědčené prvky z dalších dílů. Jedním z požadavků Ubisoftu na vývojáře proto byl například návrat k sedmi surovinám. Předchozí díl totiž sice úspěšně odboural část přebujelého mikromanagementu, podle Erwana však ve zjednodušování zašel až příliš daleko.

První herní nedojmy

Než jsme museli pádit na letadlo, stihli jsme si zahrát dvě mise za Stronghold a velmi krátce i jednu mapu skirmishe za Haven. Na první pohled člověka nejvíc zarazí fakt, že člověka na první pohled nic nezarazí. Kdyby vás před hru někdo posadil, chvíli by vám asi trvalo zjištění, že nejde o šestý díl. Jako první by sedmičku zřejmě prozradil pohled na nabídku surovin – k rudě a dřevu nově přibyly krystaly dračí krve, dračí ocel, stínová ocel a materiál nazvaný starsilver. Upřímně, působily na nás všechny poněkud genericky a neurčitě, ale s diamanty a „lahvičkami“ máme bohužel smůlu.

„Rtuť nebo síra nemají ve světě Ashanu žádné opodstatnění, nedrží pohromadě s naším světem a neměly být už v Heroes V. Museli jsme proto najít suroviny, které zapadnou. Měli jsme shodou okolností v šuplíku již vytvořený systém 15 vzácných magických surovin pro hru Might and Magic Raiders, která ještě nevyšla, tak jsme vývojáře nechali vybrat si z tohoto seznamu. Zvolili takové, které mohou dobře propojit s jednotlivými frakcemi i s příběhem a budou se od sebe zároveň dostatečně lišit,“ vysvětluje Erwan.

Na rozdíl od předchozího dílu jsou ve hře od počátku přítomné detaily měst. Z milé kreslené 2D grafiky, přinejmenším v případě Strongholdu, hodně dýchá duch třetího dílu. Zato Haven působí snad až příliš minimalisticky, a také nabídka stavění budov není přehledná, ani hezky zpracovaná. Zajímavé na druhou stranu je, že možnosti stavby budov se v různých případech větví výběrem jedné ze dvou možností, a to nejen v případě výběru jednotek, ale i u podpůrných staveb.

Dobytá města již nelze konvertovat na vlastní frakci, což je jednoznačně dobře. Zachovává se tím větší diverzita i motivace budovat více různých armád a takticky s nimi nakládat namísto tvorby jednoho ultimátního superhrdiny.

Pro boje krásnější a jednodušší

Pohled na herní mapu se téměř neliší od předchozích dvou inkarnací Heroes, stejně tak bude každému hned povědomé taktické bojiště a celkové vizuální zpracování. Tedy pokud není řeč o pestrosti, protože jednotek díky přítomnosti šesti frakcí (Haven, Academy, Necropolis, Stronghold, Sylvan a Dungeon) znatelně přibylo a také dosud odhalené modely vypadají v pohybu opravdu dobře.

Každá frakce má tři úrovně jednotek (základní, elitní a šampiony) a tvůrci mezi nimi slibují větší výkonnostní rozdíly. V praxi se zdá, že svůj slib splnili. Například orkové jsou obzvlášť po upgradu opravdu silní, přestože je to základní jednotka. A pokud na bojiště nastoupí šampion, dokáže nyní zamávat i s velmi slušným počtem základních jednotek. Znatelné jsou bonusy za útoky z boku a zezadu (přibližně čtvrtina až třetina zranění navíc), takže se vyplatí manérovat. Příjemný je i znatelně silnější útok samotného hrdiny, což je užitečné zejména v počáteční fázi hry s velmi malou armádou.

Hrdinu je ovšem důležité hned na začátku dobře vybrat podle toho, jakým stylem chcete hrát. Každý typ hrdiny totiž má na svém kole dovedností deset pevně stanovených oblastí (třeba vzdušnou a zemní magii, průzkumnictví, vůdcovství, ekonomii nebo válečné pokřiky), v nichž se následně může zdokonalovat skrze sekundární schopnosti, rozdělené do několika úrovní. Třeba v případěu Havenu zastupují jednotlivé typy hrdinů inkvizitoři, kněží a zpovědníci za magii, zatímco strážci, rytíři a paladinové za moc.

Většinu hráčů zajímá jen kampaň

Jádrem hry i nadále zůstává kampaň, byť bude o něco kratší a svižnější. Příběhové mapy byly v šestém díle nakonec větší než vývojáři plánovali, takže mise byly dlouhé a často dost trvalo než se člověk prohrál k něčemu zásadnímu. Hráči tak snadno ztráceli přehled o skutečných cílech misí a širším kontextu. V Heroes VII by měl příběh držet pevněji pohromadě a být více v centru pozornosti, aby hráč netrávil dlouhé hodiny aktivitami, které s ním nesouvisejí.

„Naprostá většina našich hráčů dnes hraje kampaň pro jednoho hráče, pouze minorita se věnuje samostatným mapám nebo multiplayeru. Tvrdé jádro Heroes komunity navenek vypadá větší než ve skutečnosti je, protože je aktivní. Na rozdíl od hráčů, kteří dohrají kampaň, a pak čekají na další díl, tito lidé hrají Heroes průběžně pořád. My rozhodně nechceme říkat vás je jenom 10 nebo 15 %, takže se nezlobte, ale už na vás nemůžeme myslet. Stejně tak ale potrvá i náš důraz na kampaň. Různí lidé sice píšou na fóra, ať přestaneme na kampaň plýtvat penězi a energií, protože je vůbec nezajímá. Jenže ve skutečnosti 80 % lidí nezajímá nic jiného,“ konstatuje Erwan.

Série Might & Magic Heroes se ostatně prodává s každým novým dílem lépe a lépe a logicky tak neustále přibývá i hráčů, kterým je věčné zaklínání se třetím dílem více či méně ukradené. Jejich první zkušenost se mnohdy týká pátého nebo šestého dílu. Řeči o návratu ke třetímu dílu je tak třeba brát s jistým odstupem a vnímat je především jako vyjádření respektu (a snad i mírných obav) vůči hlasitému jádru původních hráčů.

Z naší krátké herní zkušenosti se zdá, že sedmý díl spíš plynule navazuje na pětku a šestku, z nichž si bere to nejlepší. Trojce se pak přibližuje zejména některými základními herními mechanismy – výpočty v rámci soubojových systémů, vlastnostmi hrdinů nebo systémem surovin.

Každopádně, jak říká Erwan, „tentokrát to bude velice klasický díl Heroes.“