Už podruhé jsem se na Gamescomu přichomýtl ke stánku Phantom Blade Zero a zase si zahrál krátkou ochutnávku soulsovky s neskutečnou akcí inspirovanou bojovým uměním wu-sia. Proč? Jednoduše proto, že se hry nemůžu nabažit. Hltám každý trailer a nenechám si ujít jedinou příležitost smočit čepel v krvi nepřátel.
A v tom, že Phantom Blade Zero bude černý kůň roku, ve kterém vyjde, mě utvrdila i nemilosrdná procházka horskou vesničkou. Namachrovaně jsem demo spustil na nejvyšší obtížnost Hellwalker a se slovy: „To je v pohodě, hrál jsem PBZ před rokem a dohrál jsem Elden Ring,“ jsem ujišťoval vystavující z pekingského studia S-Game, že vím, co dělám.
zdroj: S-Game
První trojice nuzáků ale kladla překvapivě tuhý odpor. Chvíli mi trvalo zvyknout si na úhyb na R1 a blok na L1, který se každý hodí k odrážení jiných druhů útoků, ale zanedlouho jsem už řetězil komba, uskakoval na poslední chvíli a s řinčením mečů paríroval útoky jako skutečný mistr bojových umění.
Opět mě dostalo do kolen, jak parádně souboják vypadá a jak je filmový. Oproti jiným soulsovkám (v paměti mám třeba nedávný Wuchang: Fallen Feathers), je spousta útoků kontextových a povede-li se vám třeba dorážečka dvou kriticky zraněných oponentů, hlavní hrdina Soul je efektivně vykuchá v unikátní animaci.
I když budete tlačítka tisknout nazdařbůh, povede se vám vysekat ze spousty situací. Stejně jako spamováním bloku povykrýváte spoustu úderů ve fantastickém víru šavlového tance... což jsem si alespoň myslel, než jsem narazil na prvního minibosse.
Pýcha předchází pád
Mocný bojovník vyzbrojený dvěma hákovitými meči měl k ruce ještě dvojici rychlých šinobi. Maňas rozpoutal takovou bouři útoků, že jsem nebyl schopný efektivně uhýbat ani blokovat a vyčkávat na okno k protiúderu, protože mi dříve došla výdrž. Teprve po několika pokusech mi vývojář, který mé snažení pozoroval, poradil, že prohození zbraní doplní čchi (staminu), což je to klíčový mechanismus obzvlášť pro nejvyšší obtížnost.
Kromě šavle jsem měl možnost si vyzkoušet i dvojici čakramů. Rychlá zbraň, kterou lze vrhat je hodně odlišná od základní čepele. Dokonce se místo základního úhybu najednou na krátkou vzdálenost můžete teleportovat. Úplně jiná sada útoků a schopností dělá z volby zbraně mnohem větší dilema než „chci více poškození, nebo vyšší rychlost útoku?“ A to je dobře, protože si každý vybere bojový styl, který mu nejvíce sedí... nebo se mu jen nejvíce líbí stylovou choreografií.
Inu, chlapíka jsem nezdolal, ale byl jsem blízko! Phantom Blade Zero se daří přesně to, co na soulsovkých obdivuji – postupně vás učit, až se z nepředstavitelné překážky nakonec stane malý kopeček, který chce jen trochu úsilí, abyste jej zdolali.
Růžky vystrčil i příjemně vertikální level design plný přeskakování mezi střechami a vybíhání stěn do vyšších pater. Estetiku si Phantom Blade Zero zachovává stylově východní s pořádnou dávkou syrovosti a brutality.
zdroj:
foto: Sony Playstation
Nehratelné postavy vás v hádankách navádí k cíli. Nicméně ani zdaleka hra nepůsobila tak krypticky jako jiné tituly v žánru. Když vám válečník umírající na záhadnou magickou nemoc upozorní, že loď je u jezera na vrcholku schodů, klíčová informace se dokonce v titulcích zvýrazní, abyste ji nepřehlédli.
Příjemná přímočarost ostatně platí i pro úrovně, které se sice různě větví, ale jsou lineární a dříve nebo později vás přirozeně navedou tam, kam potřebujete. Akorát možná cestou minete nějaké vedlejší poklady nebo vybavení.
zdroj: PlayStation
Co říci závěrem? Snad jen: „Už to vydejte!“ Ne, vážně. Stejně jako loni je Phantom Blade Zero jedna z mých nejočekávanějších her a další čínský hit na obzoru, který vyniká akcí i estetikou. Soulsovky se na nás valí zleva zprava, ale takové opravdu ne.
