Brothers in Arms: Earn.in Blood - dojmy
zdroj: Archiv

Brothers in Arms: Earn.in Blood - dojmy

25. 9. 2005 0:00 | Dojmy z hraní | autor: Redakce Games.cz |

Bratři ve zbroji jsou po necelých šesti měsících zpátky a ucházejí se opět o pozornost. Měli jsme možnost otestovat novinářskou verzi hned se šesti kapitolami. Jak se líbily a změnilo se vůbec něco v hratelnosti?

Autor: Dick
Publikováno: 25.září 2005
První české dojmy z preview-verze zdroj: Archiv Verze hry: anglická/preview
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: Archiv
Znáte přísloví o tom, že se nemá dvakrát vstupovat do téže řeky? Pánové z Gearbox Software očividně nemají okřídlená tvrzení v lásce a spíše jdou tvrdě za svým vlastní cestou. A přestože byli původní Brothers in Arms (recenze) z března tohoto roku hrou velmi úspěšnou, prodaly se ji 2 miliony kusů a už se chystá třetí díl na Unreal Enginu 3.0 pro příští generaci konzolí, asi málokdo tenkrát čekal, že se druhé pokračování objeví ještě letos. V současné době je již hotovo a co nevidět se objeví v obchodech. Avšak ještě předtím si můžete přečíst naše první dojmy z novinářské verze hry.

Vůbec první myšlenka, která musí kloudně uvažujícího člověka napadnout, je následující: Jsou Brothers in Arms: Earned in Blood regulérním pokračováním, nebo jde o pouhý datadisk? Odpověď, jež se vám dostane, může být dvojího typu. Autoři skálopevně tvrdí, že jde o druhý díl, čemuž odpovídá i plná cena. Každý hráč či vývojář musí kontrovat názorem, že udělat kvalitní hru za pouhých šest měsíců je bláznovství. A také že ano – po několika hodinách strávených ve společnosti „Bratrů“ mohu jen potvrdit, že mimo jiné dějové linie a několika dalších věcí tu nic nového nenajdete. Je někdo překvapen? Nepředpokládám, protože se něco podobného dalo zcela určitě čekat...

 Stejné místo, jiná osoba
Hlavním postavou protentokrát není seržant Matt Baker, ale jeho čerstvě povýšený kolega Joe Hartsock. Stejně jako v případě původní hry, i tentokrát se celý děj odehrává ve vzpomínkách našeho hrdiny. Podobně to bude i s časovým zasazením, jelikož se příběh Earned in Blood uskuteční naprosto ve stejné době jako jeho předchůdce. Jednoho to možná potěší, že už bude znát okolnosti jednotlivých událostí či osudy postav, druhého naopak lehce rozmrzí, že si autoři s vlastní zápletkou nedali mnohem větší práci.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Gearbox má navíc úchylku na zobrazování jednoho konfliktu z jiné perspektivy (viz jejich debutový Half-Life: Opposing Force), takže v průběhu postupu hrou narazíte na několik styčných míst s původním Bakerovým příběhem. Zatímco plná hra by měla nabídnout přibližně patnáct kapitol, námi testovaná preview-verze jich obsahovala šest. A to už je pěkný vzorek, z něhož se dají posoudit kvality titulu.

 Normandie je jen pro drsné chlapy
Hra začíná velice sugestivní scénou, při níž Hartsock a celá jeho jednotka vyskakují z letadla s padáky a snáší se na území v Normandii ovládaném nepřítelem. Po této události začíná první z misí, při níž se jednoduchou formou seznámíte se základy ovládání, střelby a komandování vašich spolubojovníků.

Zvětšit zdroj: Archiv Další mise se nesou v klasickém duchu s tím, že nyní se klade větší důraz na boje ve městech. To naznačila už druhá výprava, kdy jsem musel se svým týmem obsadit katedrálu uprostřed zóny ovládané nepřítelem. Postupem času se probojujete na Němci obsazenou vlakovou stanici nebo na bombardováním poničené město Carentan. Místy se sice objeví nějaká mise v přírodě, ale rozhodně jich není tolik jako dřív. Všechny lokace, po kterých se pohybujete, jsou opět vymodelovány na základě reálných předloh. To se ostatně máte možnost dozvědět také z bonusových materiálů, které se vám odemknou, pokud neutrpíte během mise žádné ztráty.

 Jedna cesta tam, jedna zpátky
Původnímu Brothers in Arms byla často vyčítána jeho linearita a ani protentokrát tomu není jinak. Všechny úkoly se dají splnit pouze jedním způsobem, i když místy nabudete chvilkové iluze, že by to nemusela být tak úplně pravda. Rozsah nynějších misí je zhruba o polovinu větší než minule. To může znamenat buď dvojnásobnou zábavu nebo dvojnásobně pocuchané nervy. U mne se dostavily oba stavy, na čemž se podepsala i mírně zvýšená obtížnost.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Intuitivně jsem si při vytváření profilu zvolil "normální" obtížnost, ale i přesto se mi někdy hra jevila jako velice těžká. Lví podíl na tom má hlavně špatné umístění checkpointů, kdy se mnohokrát po vaší smrti nahraje pozice, na níž jste se dostávali klidně i dvacet minut. To musí přivést do varu i ty největší kliďase. Dvakrát jsem dokonce zaznamenal chybu znemožňující dohrání dané mise, při kterém mi nepřátelský vehikl zmizel mimo hrací plochu. Tím pádem jsem nemohl splnit jeden z hlavních úkolů spočívající ve vyhlazení protivníka.

Celkově vzato mám z hratelnosti lehce rozporuplné pocity. Chvílemi jsem se skutečně dobře bavil, protože vše šlo jako na drátkách, jindy se zase objevily úseky, které jsem musel opakovat i sedmkrát, za což jsem autory v duchu proklínal. Z obtížnosti jsem tak měl pocit, jakoby nebyla všude stejně vybalancovaná, což ale samozřejmě může být dáno náturou ne úplně hotové verze hry.

 Vojáci musejí být inteligentní
Jednou z předem proklamovaných vlastností druhého dílu měla být vyšší inteligence. To platí jak o vašich mužích, tak o jejich protivnících na straně nepřítele. Subjektivně jsem ale žádný výrazný posun v IQ nezaznamenal. Navzdory tomu se uvažování všech NPCček drží na solidní úrovni, i když na každého přijde nějaká ta slabá chvilka. Jednou si to moje mužstvo začalo mašírovat do vyznačené oblasti zcela nekryto před těžkým kulometem, když o kus dál byl velký zákop, za nímž by byli zcela jistě skryti.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Protivníci jsou oproti původnímu BiA lehce aktivnější. Jestliže zasytíte palbou některou z jednotek, jejich opodál stojící kolegové si toho dříve či později všimnou a začnou vám olověnou pozornost opětovat. I přesto je někdy na míle daleko cítit použití skriptů, což nedělá právě nejlepší dojem. Mě se něco takového přihodilo ve čtvrté misi, kdy přede mnou bylo otevřené prostranství a na něm v zákopech skupinky Němců. Zatímco jsem vyčistil zhruba polovinu bojiště a chtěl se zbývajícím nepřátelům vyhnout projitím podél zákopů, všichni pozůstalí se jakoby zásahem nějaké vyšší moci začali hnát na moji stranu. Připomínám, že jsem byl po celou dobu v krytu a nikdo mě tudíž nemohl vidět.

Zvětšit zdroj: Archiv  Dobří holubi se vracejí
Vlastní jádro hry obsahující všechny mechanismy a principy zůstalo naprosto beze změny. Bohužel, musím s mírným naštváním procedit mezi zuby. Tajně jsem totiž doufal, že páni vývojáři dovedou k dokonalosti věci, které si o to přímo říkaly. Kupříkladu Situation Awareness View pro aktuální přehled nad bojištěm je sice prima funkce, ale proč si proboha nemůžeme pořád naplánovat vedení útoku? Chápu, že něco takového ve válce nebylo, ale minimálně na nižší obtížnosti bych tuto možnost uvítal.

Podobné je to i s dalšími aspekty, jako je třeba červené kolečko nad hlavami nepřátel vyjadřující jejich odhodlání do boje. Ani tady se žádná zásadní změna bohužel nekoná a je to myslím jen škoda. V co jsem však věřil nejvíc a ono to nevyšlo, je rozdělování vašeho týmu na menší skupinky. Ve Freedom Fighters něco takového fungovalo perfektně a tady by to rozhodně bylo ku prospěchu věci. Říkejte si co chcete, ale dva týmy jsou někdy setsakramentsky málo. Dvojnásob to platí v situacích, kdy vás nepřátelé obklopují jako dobytek ze všech stran a vy nevíte, kam dřív skočit.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Vítaný skirmish
Kdyby vám náhodou nebyla singleplayerová kampaň příliš po chuti, lze se ponořit do instatních bitev ve skirmishi. Tuto možnost jen a jen kvituji, protože něco podobného tu minule citelně chybělo. V námi testované verzi se nacházely dvě mapy za každou znepřátelenou stranu, pro něž jste si mohli zvolit jeden ze tří nabízených módů. Tím prvním je Defense, v němž musí vaše jednotka odolávat útočícím protivníkům co možná nejdéle. Ti postupně přicházejí v jednotlivých vlnách a zničit každou další je pro zvyšující se obtížnost logicky těžší.

Zvětšit zdroj: Archiv Druhým módem je Objective, kde plníte sadu předem daných úkolů vztahujících se k aktuální lokaci. Jednou tak třeba musíte vyhodit do povětří most okupovaný nepřítelem, podruhé vystřílet jeho základnu atp. No a konečně třetím a posledním je Timed Assault, v němž je třeba eliminovat všechny vojáky stojící na druhé straně barikády v co možná nejkratším časovém limitu. Bez zajímavosti také není skutečnost, že se mapy skirmishe můžete procházet za automatické podpory týmu sami, ale stejně tak si lze vychutnat kooperativní hru s kamarády po LANu nebo po internetu.

 Neviděli jsme se už někde?
Nevědět, že Earned in Blood je nástupcem původní hry, asi bych to z jeho zpracování nepoznal. Byť se autoři ještě dlouho před vydáním dušovali, že grafika dozná několika vylepšení ve formě detailnějších textur a uvěřitelnějších efektů, moje pocity jsou trochu jiné. Vizuální stránka na mě působí naprosto stejně, jakoby žádné změny od minula nenastaly. Nicméně pokud se do hry trochu zahloubete a pohrajete si s nastavením, zjistíte, že tu nově přibyla možnost zapnout si HDR osvětlení a měkké stíny. Ovšem žádnou zásadní změnu ve vizáži hry nečekejte. Ono je to pochopitelné, protože použitá verze Unreal Enginu už viditelně na některých místech trochu nestíhá a tísní se ve stínu svých novějších konkurentů. Nicméně v celkovém součtu nelze mít ke grafice větších připomínek, pokud nejste extrémně nároční.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z tété hry najdete v naší sekciscreenshotů

Zvuk, hudba a dabing. Tři položky, jejichž opomenutí by se rovnalo profesionální sebevraždě. Už minule byly tyto aspekty vysoko nad průměrem a Earned in Blood nasazenou laťku jen drží. Veškeré zvuky a hlasy tak zní skutečně uvěřitelně a hudba (ačkoliv ji je pomálu) skvěle buduje bezradnou válečnou atmosféru. Ale co vám budu povídat, pokud jste hráli původní hru, jistě víte, o čem je řeč…

 Takže jak?
Zvětšit zdroj: Archiv Hodnotit Brothers in Arms: Earned in Blood je velice ošemetné. Na jednu stranu mě těší, že autoři odvedli řemeslně dobrou práci, na stranu druhou mi přijde vydávat něco podobného za druhý díl jako vyložená drzost. Mimo příběhu a několika málo dalších minoritních změn je takřka vše stejné, což by se stávat nemělo. Kdyby šlo o datadisk, asi bych ani nemrkl okem, ale v tomto případě bych velmi dlouho uvažoval, zda si hru pořídit či nikoliv. Do doby, než publikujeme recenzi plné verze, si můžete stáhnout nedávno vydané singleplayerové demo a konfrontovat své názory s našimi v diskusi.

Stáhněte si: Demo, Trailery...

Související články: Preview (7/2005), Brothers in Arms recenze (3/2005), Novinky


 
Dick
autorovi je 25 let a již od útlého dětství se zajímá o hry, hudbu a vše krásné; vedle dlouhých hodin před monitorem rád jezdí na horském kole a ulítává na gumových medvídcích

 
 
Dick

Nejnovější články