Zdrojem inspirace tvůrců z Random Seed Games jsou hry jako Dear Esther a Gone Home, ve kterých hráč hlavně zkoumá virtuální prostor a skládá si z jednotlivých kousků obraz událostí. V Lacuna Passage má virtuální prostor podobu 25 čtverečních mil otevřené krajiny Marsu, jehož povrch tvůrci vytváří podle reálných dat. Hráč v roli Jessicy Rainer prostor zkoumá, sbírá odkazy (audio či video logy, zápisky atd.), využívá různá zařízení a snaží se jako jediný přeživší člen záchranné mise Hérakles zjistit, kam a proč zmizela posádka projektu Hermes - první lidské mise na Mars.
zdroj: Archiv
Otevřené prostředí samozřejmě svádí k bezuzdnému zkoumání a objevování Marsu, ale člověk si musí dávat pozor, aby na to nedoplatil. Jessica musí něco jíst a pít, ale hra ve snaze o jistou míru realismu měří i další údaje, které poukazují na fyzickou kondici astronautky. Podobná snaha o žádanou míru realismu se projevuje i v návrzích zařízení a různých strojů, na které Jessica narazí. Ať už jde o vozítka, nebo laboratoře a jiné struktury, radili se tvůrci při jejich návrzích s vědci a inženýry.
Lukáš Grygar by jistě dokázal mnohem lépe určit, jak moc a v čem hra je dostatečně akurátní a realistická, a v čem si v rámci autorského záměru vymýšlí. Určitě by jej však, stejně jako mě, zaujala hlavně unikátní atmosférou, která vyvěrá z ukázky ze hry někde okolo, ale mnohem lépe ji zažijete v krátké demoverzi, kterou dostanete, když si hru za patnáct babek předobjednáte.
Samozřejmě jsem neodolal a vůbec nelituju. Jen to čekání na dokončení hry bude po vyzkoušení prologu Lacuna Passage mnohem obtížnější... Zatím se zabavím čtením vývojářského blogu, kde tvůrci pojednávají o vývoji jednotlivých segmentů hry.
