Prvotní inspirací byla pasáž z románu francouzské spisovatelky Marguerite Durasové, kde se odehrává „dialog“ dvou milenců, co takřka nehovoří, ale čtenář cítí touhu planoucí uvnitř. Tento inspirační zdroj přivedl tvůrce z Tale of Tales na koncept ambientního projektu pro jednoho či dva hráče, kteří se do sebe snaží zamilovat s minimální interakcí verbální či jinou.

V prvotní fázi tak nasbíráte předměty na pláži, následně jdete do baru, kde se odehraje takřka nonverbální dialog, ideálně s druhým živým hráčem, během něhož jen používáte předměty dříve nalezené. Je to dialog na dálku, což reflektuje hra samotná v tom, že se prezentuje jako simulace. Váš avatar či avatarka ve skutečnosti sedí na vesmírné stanici a komunikuje v rámci simulace s někým na jiné vesmírné stanici.

zdroj: Archiv

Je to virtuální prostor na druhou. A jestli vám z toho už teď nepraskla hlava, tak to znamená, že vám možná praskne až si Bientôt l’été zažijete. Jistým vodítkem, co čekat, je někde okolo se povalující video, popřípadě banda sesbíraných obrázků. Kořeny projektu pak můžete samostudiem odhalovat na stránce s uvedenými zdroji inspirace.