Komu by se o takové práci chtělo běžně mluvit, že? S pohřebním ústavem přijde běžný člověk do styku naštěstí jen párkrát za život, a nikdy ne v doprovodu dobré nálady. K nejhorším činnostem v takových chvílích patří zařizování pohřbu, ale zamysleli jste se někdy nad tím, co všechno takový pohřeb obnáší pro zaměstnance ústavu?
Jistě, asi je úplně nebude trápit emocionální stránka věci, zvlášť po letech praxe. Ale je zajímavé nahlédnout skrze A Mortician’s Tale do jejich každodenního života. Hra vás postaví do role mladé potetované slečny a nechá vás zakusit celý proces pohřbu.
zdroj: Vlastní
Vše začíná v márnici, kde nebožtíka připravíte na poslední setkání s nejbližšími příbuznými. Musíte ho oholit, umýt, zavřít mu oči, zašít ústa, naplnit tělo speciální tekutinou… Nic příjemného, ale je to nutné, chcete-li se vyhnout zápachu rozkládajícího se těla. Poté se z nějakého důvodu vydáte mezi pozůstalé a vyslechnete si jejich srdceryvné příběhy, abyste se nakonec vrátili do márnice a tělo zpopelnili. Celkem si vyzkoušíte osm funusů.
A Mortician’s Tale nabízí i další skrytou stránku věci. Během své běžné práce čelíte většímu problému – váš skromný rodinný podnik chce odkoupit pohřební konglomerát. Nikdy mi nepřišlo na mysl dumat nad pracovní náplní funebráků, a už vůbec by mě nenapadlo, že je budou trápit podobné problémy. Ale v dnešním světe je to docela pochopitelné.
A Mortician’s Tale určitě není pro každého a každý ji asi budeme vnímat jinak na základě toho, zda jsme se již se smrtí setkali. Hra zatím nesbírá moc vysoká hodnocení, za což může velice krátká herní doba (údajně ani ne jedna hodina). Otázkou však je, zda je potřeba hrát něco takového déle. Jde tu především o emotivní zážitek a poznání nemyslitelného, ne o propracovaný management. Máte-li odvahu, zamiřte na Steam.
