Oproti jiným herním projektům na Kickstarteru potřeboval Jason Rohrer dodatečné finance pouze na konečnou fázi vývoje, tedy již reálnou výrobu hry. Diamond Trust of London je totiž hrou pro Nintendo DS – potřebnými 78 715 dolary se tak zaplatily nákladné cartridge, licence Nintenda, krabičky s bonusovým obsahem a pošta. Rohrer tak skrze své kickstarterové video prezentoval již hotové dílo, u něhož jsme i přes nemožnost reálného osahání (čekalo se na cartridge) takřka přesně věděli, do čeho jdeme, a tak jsme poslali svůj dolar, nebo jsme do ničeho nešli a počkali si, co z toho vyleze.
Uplynuly tři měsíce a Diamond Trust of London se dnes postupně odesílá všem, co na Kickstarteru přispěli svým dolarem. Diamond Trust of London se tak stává první hrou z vlny silně medializovaných (Double Fine Adventure, Wasteland 2 a tuna dalších) kickstarterových projektů letošního roku, která se doopravdy dostává mezi lidi.
Koho minula zmínka v našem redakčním podcastu, vůbec nevadí – milerád stručně nastíním, v čem spočívá kouzlo této hry. Diamond Trust of London zachycuje Angolu roku 2000, konkrétně tedy období posledních osmi měsíců, kdy tu ještě hromadně frčel černý obchod s diamanty. Po osmi měsících se však „velkoobchody“ s diamanty zařízly, ale to už je jiná kapitola.
Hraje se ve dvou, každý na svém vlastním DS, s cílem během osmi herních měsíců nahrabat co nejvíce diamantů a následně se z Angoly zdekovat. Oba hráči hrají na tahy, ale současně – na nikoho se tak nečeká a pěkně to odsejpá. Stěžejním nápadem tady jsou špioni, kteří smlouvají, manipulují, uplácejí a vůbec si s nimi užijeme spoustu legrace. Vtip je totiž v tom, že náš kamarád-protihráč netuší, že mu za zády kujeme pikle, takže ho na konci hry o všechny diamanty hezky obereme. Ten lepší vtip je v tom, že on o tom moc dobře ví, ale nechává nás, poněvadž má v plánu nejedno nemilé překvapení.
Pokud nemáme kamarády, je to smutné. Pokud nemáme kamarády s DS, pak je to smutné o něco méně. Ale i na tuto situaci Jason Rohrer pomyslel, a tak do hry nahrál umělou inteligenci, aby si mohli hrát i hráči-samotáři. Nemusím však zdůrazňovat, že hra je daleko zábavnější ve dvou skutečných lidech. K té sice potřebujeme dvě DS mašinky, ale herní cartridge nám postačí jedna. Pakliže si nechceme každý poslouchat svou vlastní hudbu ze hry.
O zvukový design a hudbu vůbec se totiž postaral Tom Bailey, a vytvořil tak něco, čemu se říká „interactive music“ – ta reaguje na to, co se odehrává na naší Nintendo obrazovce. To je jedna věc. Druhou věcí je, že když DS s herní cartridgí zaklapneme a následně zapojíme sluchátka, zjistíme, že nám program generuje nekonečnou stopu hudby, a to pokaždé jinak. Asi vás zajímá, jak to tedy zní. Tady dole máte dva samply dostupné z karty na Kickstarteru. Předem zkomponovaného soundtracku se tudíž nikdy nedočkáme. Je to unikát.
Stejně tak jsou unikátní speciální verze hry, jež obsahují rozličné bonusy. Četl jsem, že někdo si objednal speciálku, z níž pak na něho doma vypadly malé obálky plné hlíny (smích). Ani bych se nedivil, kdyby na někoho jiného vypadly maketky diamantů nebo špiónské černé brýle. Rohrer je duší zjevně stále dítě, což je dobře. Docela by mě zajímalo, jestli se dá získání daných bonusových předmětů ve hře zúročit; ani by mě to totiž nepřekvapilo.
Pro ty z nás, kteří na Kickstarteru nepřispěli, stále zůstává nějakých 4,5 tisíce volných cartridgí, které si můžeme z oficiálních stránek za cenu 30 dolarů (593 korun plus poplatky za dopravu) objednat. Cartridge jsou pochopitelně kompatibilní i s 3DS. Pokud čekáte na port pro jinou platformu, pak neblázněte: tohle je Jason Rohrer, pro něhož design znamená, že bere v potaz stejně tak platformu, na níž tvoří.
