Princip Chameleon Run je v základu stejný, jako v jiných endless runner hrách. Postavička sama běží a hráč ovládá dvojicí tlačítek dvě základní aktivity (což je o jednu více, než je obvyklé): různé druhy skoků a přepínání barev. Se skákáním je vše jasné – hráč musí hopsat obyčejně, dvojmo nebo po hlavě, aby se vyhnul překážkám, doskočil na správnou plošinu a nezabil se. Chameleon Run klasickou formuli oživuje přítomností barev. Plošinky mají odlišnou barvu a hráč musí uprostřed skoku změnit barvu běžícího hrdiny, aby odpovídala barvě plošinky .

Jednoduchá změna má zásadní vliv na hratelnost, protože člověk se musí nejenom vyhýbat dírám a překážkám, ale sledovat, co je před ním a správně přepínat barvy. V šíleném tempu nejde o nic jednoduchého, zejména když jsou navíc úrovně nelineární – existuje více cest k úspěšnému dosažení konce.

zdroj: Archiv

Rázem se tak do mechanického a na postřeh zaměřeného hopsání vkrádá jistý taktický prvek, který ale musí hráč promyslet ve zlomku vteřiny. Zároveň si po každé smrti řekne, že by mohl v tom a tom bodě vyzkoušet jinou z dostupných cest s tím, že se mu možná povede lépe. Jde však spíš o klam, protože bez tréninku bude umírat často.

Díky bleskovému loadu na start úrovně ale smrt není trestem, jako spíše motivací pro opětovné pokusy nejdříve vůbec o pokoření úrovně, posléze o splnění speciálních úkolů (v každé úrovni jsou tři) a nakonec o co nejlepší čas. A právě poslední úkol vlastně nikdy neskončí, protože se vždycky najde hráč, co váš rekord překoná.

zdroj: tisková zpráva

Bez precizně nastavené fyziky a hopsacích mechanismů nemáš žádná plošinovka šanci na úspěch, o endless runner hrách, jako odnoži plošinovek, platí to samé. Chameleon Run se zdá být v tomto ohledu za vodou, soudě dle dojmu z ukázky během GDS loni na podzim. Na jeho potvrzení, nebo naopak vystřízlivění do odlišné reality dojde 7. dubna, kdy hra vyjde na AppStore a Google Play.