Novinku, která bude mimo jiné základním stavebním kamenem herní konzole Sony Playstation 3, vyvíjel tým předních inženýrů IBM, Sony a Toshiby ve vývojovém centru v Austinu (stát Texas, USA) od března roku 2001. Cell znamená velký průlom v oblasti procesorů s více jádry. Jeho výkon v plovoucí desetinné čárce se rovná výkonu super počítače. Přitom zvládá extrémně vysoké pracovní frekvence, větší, než 4 GHz (4000 MHz).
zdroj: tisková zpráva Jádro má 234 milionů tranzistorů a jeho plocha zabírá 221 milimetrů čtverečních. Těmito parametry se tak spíše blíží modernímu grafickému čipu GeForce 6, než běžným x86 procesorům. První prototyp Cellu byl vyroben v továrnách IBM Fishkill (New York), kde bude také jeho výroba ještě tento rok odstartována. Avšak o masovou produkci se bude starat přímo Sony. Ta pro Cell vyčlenila dokonce dvě vlastní továrny Fab1 a Fab2 ve městě Nagasaki, kde také zahájila testovací výrobu 0,09 mikronovým výrobním procesem za použití IBM SOI (Silicon On Insulator) a velkých 300 mm waferů už v květnu 2004 (!).

Podle představitelů IBM je jeden Cell v určitých ohledech přibližně desetkrát výkonnější, než ty nejvýkonnější procesory, které můžeme v současné době vidět v osobních počítačích. Maximální výpočetní síla jedné buňky (Cell) je 256 miliard operací za sekundu (256 GigaFLOP/s). Pro srovnání, výpočetní síla super počítače BlueGene/L, který byl do listopadu 2004 považován za nejvýkonnější na světě, je cca 72 bilionů operací za sekundu (72 TeraFLOP/s). Čip nakonec bude mít 2,5 MB cache a schopnost zapsat nebo číst data z paměti XDR rychlostí až 100 GigaBytů za vteřinu.

Výhodou procesoru Cell má být především jeho snadná propojitelnost s ostatními Celly. V jednom systému jich teoreticky může pracovat libovolné množství. Je jedno, jestli jsou dva nebo jestli jich je tisíc, protože každý má vlastní řídící jednotku a k ní připojených 8 APU (Attached Processing Unit). Další výhodou procesoru Cell je (kromě vysokého výkonu) schopnost podporovat řadu operačních systémů. A to včetně Linuxu a některých dalších, používaných v zábavních a spotřebních elektronických zařízeních. V praxi se tedy s jeho nasazením počítá v širokém spektru produktů, od superpočítačů, serverů a těch nejvýkonnějších platforem, až po centra domácí zábavy a systémy digitální televize.