Nebo cca 60x více než kolik umožní ty největší pevné disky. Profesor V. Renugopalakrishnan z Harvard Medical School v Bostonu (původem Ind) ale tvrdí, že vyvinuli vrstvu tvořenou z malých geneticky upravených proteinů mikrobů, které mohou uchovat tolik dat, že by byl harddisk v PC prakticky zbytečný. Podle jeho slov má něco takového úplně eliminovat potřebu pevného disku.
Protein, ze kterého je vrstva vytvořena, se jmenuje bacteriorhodopsin. Nachází se v membráně slaniskového mikroba známého jako Halobacterium Salinarum. Je citlivý na světlo. Dokáže ho zachytit a když ho zachytí, přemění ho na chemickou energii a na sérii mezilehlých molekul, každou s unikátním tvarem a barvou. Základní podoba vrstvy proteinu může znamenat "0" a změněná potom "1". Jedinou vadou na kráse ale bylo, že takto přeměněná vrstva nevydržela dlouho, maximálně několik hodin. Pak se vrátila do původního stavu. Vědci proto geneticky modifikovali DNA, která tento bR protein produkuje, aby změněná struktura (molekuly) mohla vydržet i několik let. Navíc změnili její odolnost, aby snášela vysoké teploty, které vznikají při zapisování TeraBytů dat.

Vše je umožněno tím, že protein má napříč jen několik nanometrů. Na médium velikosti DVD se jich tedy vejde ohromné množství. Stovky milionů, miliardy. Vědec uvádí, že na takové na proteinech založené DVD by bylo v současné době možné uložit 20x více informací, než kolik se jich vejde na Blu-Ray disk (tedy 50 GB vs. 1 TB), ale technologie klidně může zvládnout až 50 TeraBytů na DVD. Proteiny se navíc dají nanášet prakticky na cokoliv. Na CD, DVD, na film. O použití se uvažuje v medicíně, v zábavním průmyslu, jakožto i v průmyslu obranném.