Mechanická historie

Také jste si všimli toho zvláštního rozporu v úvodu? Jak by mohli starší počítačoví uživatelé začínat na něčem, co je teprve dnes tak populární? Odpověď je nasnadě. Kdysi dávno se totiž klávesnice vyráběly pouze s mechanickými spínači, byly častokrát velké a velmi hlučné, ale díky konstrukci nesmrtelné.

V 80. letech minulého století se trh začal vyvíjet a počítače se začaly stávat domácími nástroji, už nebylo potřeba mít celou místnost nebo dokonce celou budovu za účelem různých výpočtů a další práce. A nebyl to nikdo jiný než IBM, kdo má na svědomí jednu z prvních klávesnic, která se podívala k prvním domácím uživatelům - model XT. 

zdroj: tisková zpráva

Rozložení kláves je jen vzdáleně podobné tomu u klávesnic dnešních. Funkční klávesy jsou ve dvou sloupcích vlevo a numerický blok není oddělený a nemá například směrové šipky. Takto vypadala jedna z prvních klávesnic, kterou si lidé přinesli společně s PC domů.

Čas šel dál a v roce 1984 IBM reagovala na stížnosti uživatelů na špatné umístění klávesy return (což je v layoutu dnešní enter) a pár dalších připomínek, a vytvořila novou klávesnici - model AT.

zdroj: tisková zpráva

Nástupce XT už má k dnešnímu rozložení přeci jenom blíže díky oddělenému numerickému bloku, ale stále chybí blok s klávesami home, pagedown, end atd. Funkční klávesy jsou v bloku na levé straně a chybí šipky, které se posléze stávají téměř nutností pro práci v tabulkových procesorech.

IBM ale nelenila a pouhý rok po uvedení AT uvedla dost možná nejikoničtější klávesnici všech dob - model M.

zdroj: tisková zpráva

Model M byla taková malá revoluce mezi klávesnicemi. Přibyly totiž šipky, funkční klávesy se přesunuly nahoru nad blok s písmeny a přibyl i blok funkčních kláves nad šipky. A z tohoto modelu M, tedy z jeho rozložení kláves, vycházely klávesnice snad všech myslitelných výrobců po několik desítek let. Ani dnes se na rozložení většiny klávesnic moc nezměnilo.

Najdou se samozřejmě klávesnice, které toto rozložení nerespektují, například layout Dvorak nebo Colemak, ale ty se ani díky rychlejšímu a pohodlnějšímu psaní nikdy moc nerozšířily. Nebo tu byly ergonomické Microsoft klávesnice, které jsou zprohýbané a mají oddělené bloky pro obě ruce. Naprostá většina klávesnic ale používá rozložení kláves, které je stejné nebo velmi blízké modelu M.

Všechny tyto klávesnice byly čistě mechanické. Pod kloboučky kláves se ohýbala pružinka, která vytvářela, kromě citelné hmatové odezvy, také výraznou zvukovou kulisu. A to je také důvod, proč byl Model M oblíbený po tak dlouhou dobu. Může za to jistě i obrovská výdrž klávesnice, která dokázala přežít prakticky cokoliv.

Na nákresu níže je vidět, jakým způsobem se pružinka ohýbala.

zdroj: tisková zpráva

Tento styl mechanických kláves byl povedený, skvěle se na nich psalo, vydržely věčnost, ale měly jednu velmi nepříjemnou vlastnost - hluk. Spínání a klepání kláves bylo velmi hlučné a pro domácí používání se přestaly hodit. Navíc byly klávesnice velké, těžké, složité a kvůli konstrukci drahé.

Membránová historie

Jak se trh s počítači rozvíjel, začali uživatelé volat po klávesnicích, které nevzbudí při psaní celou rodinu. A tehdy přichází na scénu gumové kloboučky neboli rubber dome.

zdroj: tisková zpráva

Hlavním smyslem této evoluce je cena na obou koncích, kdy jak zákazník, tak výrobce zaplatí daleko méně, ale také možnost masové výroby, jednoduchost konstrukce a nízký hluk při psaní.

Systém spínání kláves je velmi jednoduchý. Dvě vrstvy plastové folie jsou vodivé a mezi nimi je jedna nevodivá - až na otvory, které naopak při dotknutí vytvoří elektrický kontakt, a zajistí tím sepnutí.

O hmatovou odezvu se stará vypouklý gumový klobouček, který pracuje na principu pružinky, takže vrací klávesu zpět do výchozí pozice.

zdroj: tisková zpráva

Jde o systém, který nevydrží příliš dlouho. Standardní počet úhozů na jednu klávesu, než se gumový klobouček protrhne nebo zpuchří stářím, je asi 3-5 milionu úhozů. Může se to zdát jako hodně, ale pro “psavce” to moc není. Taková klávesnice vydrží maximálně pár let. Sám jsem takových klávesnic vyměnil snad už kolem deseti.

Nicméně pro ty, kteří nepíší elaboráty a “gumová” odezva jim nevadí, se jedná o ideální variaci. Je to levné, píše to poměrně dobře.

Najdou se však i tací, kteří prostě gumu pod klávesami rádi nemají, pocit připsaní je pro ně neuspokojivý, nemají výraznější zvukové potvrzení zmáčknutí klávesy nebo prostě chtějí mít něco kvalitnějšího. A ti mají pořád možnost používat klávesnice mechanické.

Mechanická historie 2 - CHERRY

Schválně jsem doposud nezmínil etalon mechanických klávesnic, resp. spínačů - německou (původem ale americkou) značku Cherry, která začala své spínače pro osobní počítače vyrábět již v roce 1984, a svůj první komerční spínač Cherry MX Black s úspěchem vyrábí dodnes. Firma sice prošla několika změnami, ale stále produkuje své vlastní návrhy a stejně kvalitní spínače pod značkou Cherry.

Cherry má ve svém portfoliu celou řadu spínačů - černé, modré, červené, zelené, průhledné, hnědé...každý má svá specifika, různý chod, různou odezvu i použití. Uvedl bych pro přehlednost 4 nejpoužívanější varianty - hnědou, červenou, černou a modrou.

Modrá varianta Cherry MX Blue má velmi výrazný klikavý zvuk a silnější hmatovou odezvu při psaní. Jedná se o nejlepší spínače na psaní, které si asi můžete pořídit. Jejich nevýhoda je vysoká hlučnost, která si nezadá s hlučností klávesnic, zmíněných v první kapitole. Naštěstí jsou tu chytré hlavy a na trhu jsou takové drobné gumové kroužky, které se dají pod jednotlivé klávesy nasunout a klávesnice se tím výrazně ztiší (osobně vyzkoušeno - viz foto)

zdroj: tisková zpráva

V řeči čísel je síla stisku kolem 60 gramů síly, bod sepnutí je pouze 2 mm a s celkovou délkou chodu klávesy 4 mm.

zdroj: tisková zpráva

Hnědá varianta Cherry MX Brown patří mezi nejvíce univerzální spínače a poslední dobou se těší asi největší popularitě. Nejsou tak hlučné, jako modré spínače, ale pořád si zachovávají typický klikavý zvuk a jistou hmatovou odezvu. Skvěle se hodí pro psaní i hraní her. Vlastně se jedná o univerzální spínače, které jsou přesně na pomezí mezi “psacími” a “herními” spínači. Jejich spínací síla je o trochu nižší, 45 gramů. Bod sepnutí je opět 2 mm s celkovou délkou chodu klávesy 4 mm.

zdroj: tisková zpráva

Červená varianta Cherry MX Red je určená převážně pro hráče, nemá totiž hmatovou odezvu, ani klikavý zvuk při sepnutí spínače. Tyto spínače jsou také velmi “lehké”, jejich spínací síla je 45 gramů. Hodí se tedy pro hraní stříleček a dalších rychlých her. Příliš se nehodí pro psaní, kde je alespoň nějaká odezva kláves, ať už hmatová nebo sluchová, žádaná. Bod sepnutí je opět 2 mm a celkový chod 4 mm.

zdroj: tisková zpráva

Černá varianta Cherry MX Black je nejstarší z nabídky. Tyto spínače mají velmi podobnou charakteristiku jako červené - nemají zvukovou a hmatovou odezvu a mají tedy lineární průběh a vyšší spínací sílu, konkrétně 60 gramů. Pro ty, kteří chtějí ověřenou klasiku, co nestárne, a mají raději silnější stisk kláves, jsou černé spínače ty pravé.

zdroj: tisková zpráva

Mechanická historie 3 - renesance

Co se vlastně stalo, že se téměř přes noc staly mechanické klávesnice novodobým fenoménem? Situace je jednoduchá. Vše to začalo firmou Cherry, která držela patent na výrobu mechanických spínačů do počítačových klávesnic dlouhých 30 let od roku 1984. A ještě před nedávnem bylo pořízení nějaké trochu lepší mechanické klávesnice pořádně drahé. Ono dát za klávesnici tolik, co za dobrý procesor, rozhodně není laciná záležitost.

Kolem roku 2014 se však situace zásadně změnila s ukončením platnosti patentu. Na to konto se mohla rozjet výroba klonů, kopií a napodobenin hlavně z Číny. A jak je známo, Čína dokáže vyrábět extrémně levně, a když na to přijde, i kvalitně. Rychle se objevily značky jako Kailh, Outemu, Gateron, Matias, TTC a mnoho dalších.

zdroj: tisková zpráva

Čínští výrobci, kteří dokáží prodávat slušně zpracované mechanické klávesnice s klonem jednoho ze spínačů Cherry třeba za 2500 Kč i s dopravou, jsou hlavním strůjcem novodobé “mechanické” mánie, o níž byla řeč. Přeci jenom je lákavé utratit namísto 4500 Kč zhruba polovinu, samozřejmě za cenu jistých kompromisů. S rostoucím trhem mechanických klávesnic a stále větším počtem spokojených uživatelů se opravdu dá vybrat skvělá klávesnice za pár korun, která bude nejen pěkná na pohled, ale i kvalita zpracování bude na úrovni, která atakuje zavedené výrobce. Sám jsem této vlně podlehl a pořídil si Motospeed CK108. Brzy můžete čekat její recenzi.