Od osudné havárie už uplynulo více než šestatřicet let, Černobyl však neustále fascinuje odbornou i laickou veřejnost. V posledních pár letech se navíc o jisté „obnovení“ zájmu postarala nejen ruská válečná agrese, ale i povedený seriál z produkce HBO či vznikající Stalker 2: Heart of Chornobyl. Mimo různých typů médií se místu jaderné katastrofy věnují i nadšenci a badatelé, mezi něž patří i slovensko-ukrajinský YouTube kanál Chernobyl Family. Dvojice Alex a Michaela se fenoménu Černobylu věnuje již od roku 2009, kdy v Zóně pracovali jako výzkumníci. Prostřednictvím kanálu pak fanouškům představují mimo jiné i tehdejší hardware, který se snaží nejen restaurovat, ale i vlastnoručně zkoušet.
V hromadách zajímavého materiálu upoutalo zahraniční weby video se sovětským mainframovým počítačem EC-1841. Svého času jej vyráběla firma Minsk Mainframes, přičemž šikovná dvojice jej dala dohromady s pomocí dobového hardwaru. Už jen skutečnost, že se jim podařilo sehnat funkční komponenty a příslušenství, je samozřejmě obdivuhodná. Možná jste již někdy na vlastní kůži okusili, jak zubu času (ne)odolávají CD či DVD – vězte však, že například dobové diskety na tom byly ještě mnohonásobně hůř. Ba co víc, často jste je porouchané vytáhli už jako nové z prodejního balení…
A jaký hardware jste v perle sovětského inženýrství mohli najít, ptáte se? Inu, v celkem 80 tisících vyrobených kusech EC-1841 se ve dvou skříních mohlo skrývat až sedm různých modulů. Ano, slyšíte správně. Modulová konstrukce, na které si v posledních letech vylámal zuby třeba Razer (Project Christine) či v telefonech Google (Project Ara), byla tehdy relativně běžná. Nebyla ale samozřejmě ani tak líbivá, ani tak „blbuvzdorná“.
V počítači Chernobyl Family je z celkových sedmi modulů osazena hned pětice – procesor, grafický procesor, deska s COM rozhraním a dvě desky s RAM pamětí. Originální EC-1841 používal stejnojmenný procesor, který můžeme považovat za klon stařičkého Intelu 8086. V replice však běží dokonce procesor původem z počítače EC-1845, určeného pro samotnou KGB. I když, běží je možná příliš silné slovo – jeho kmitočet je totiž na dnešní poměry úsměvných 4,77 MHz.
Procesoru sekundují již zmíněné dva RAM moduly, jejichž celková kapacita činí 640 kGB (konfigurace 512+128 kB). Jako operační systém se používal alphaDOS, sovětský klon klasického DOS. Velmi přehledné uživatelské prostředí je vyvedeno v kombinaci žluté a černé – a ačkoliv by to mladším čtenářům mohlo evokovat nějaké nové video od Kazmy, nejedná se o vtip. Ba právě naopak, jde o relativně nedávnou historii, díky níž dnes třímáme v rukou třeba nespočetněkrát výkonnější smartphony. Nostalgici pak mohou zavzpomínat i u legendárního titulu DIGGER, který dvojice ve videu také zkouší.
