Svůj letošní Gamescom jsem zahájil na velmi velkorysém stánku Microsoftu, který zabíral podstatnou část jedné z výstavních hal a skýtal dohromady 150 herních stanic, rozprostřených mezi jednotlivé tituly. Původně jsem ke stanovišti Stalkera 2 zamířil hned po absolvování akreditace, přátelský opodál stojící pán mě ale promptně poslal na povinnou prezentaci Starfieldu, který už ovšem v redakci hrajeme, a tak pro mě byla ukázka z úvodní mise spíše nevítaným zdržením. Situaci pomohla aspoň přítomnost Phila Spencera a Todda Howarda, a především bonusový exkluzivní teaser na seriálový Fallout, který z těch několika nesouvislých záběrů vypadá až překvapivě dobře.
Nakonec jsem se ke Stalkerovi dostal téměř v první vlně natěšených hráčů, osud tomu chtěl, že jsem byl prvním “pod čarou”, který se nevešel a musel vytrpět další zhruba dvacetiminutové čekání ve frontě. I taková je realita výstaviště, ve veřejné části (kde stánek Xboxu je) si zkrátka na čekání všeho druhu musíte zvyknout. Nuže.
Letos Stalkera nečekejte
Stalker 2: Heart of Chornobyl nám byl prezentován na PC a od první chvíle bylo zřejmé, že pokud snad někdo uvěřil nedávným spekulacím o vydání ještě letos, je to idealistický naiva. Ve skutečnosti za realistické nepovažuji ani současný oficiální termín, spadající na první kvartál příštího roku. Na Stalkerovi je zkrátka zcela evidentně ještě hromada práce, a i když jsme u východních titulů na neobroušené hrany zvyklí, i když technická rozbitost je jedním z poznávacích znamení původního Stalkera z roku 2007, a i když by v současné situaci studiu GSC Gameworld bylo možné leccos prominout, vyslat tuhle roky vymodlenou hru do světa v podřadném stavu by byl hřích a hlavně velká škoda.
Pokud totiž člověk odhlédne od špatně nahrávaných textur, podivných kolizí objektů a rozbité umělé inteligence, najde v ní ono osobité kouzlo, kterým čarovala už kultovní jednička. Demo začíná prekérní situací, ve které se bezejmenný Stalker probouzí uprostřed několika pulzujících anomálií, přičemž mu ještě po krku jde, pro Zónu typický, divoký pes. PETA asi ze Stalkera nadšená nebude, protože hafan v mžiku končí v jedné z anomálií, která z něj svým vlastním tajuplným způsobem okamžitě udělá krvavé psonádo. Vy sami pak od opodál stojícího přihlížejícího dostanete typický šroubek, kterým se anomálie dá na chvíli „vypnout“ a bezpečně projít. Dobrodinec vás pak pošle na pomoc svým kolegům, nově získaná svoboda ale hlavně svádí k prozkoumávání.
zdroj: GSC
Atmosféra kraluje
Demo build vybavuje hráčova Stalkera do začátku slušným arzenálem, kromě pistole a dvouhlavňové upilované brokovnice nechybí ani samopal AKS-74U. Opodál ležící mrtvola má v kapse salám, její kolega zas kus chleba a konzervu. V rámci krátké ukázky mě hra nenutila jíst ani řešit problém s krvácením, přítomnost obvazů a potravinového proviantu ale jasně naznačuje, že i tentokrát bude Stalker střílečkou kombinovanou se survivalem. Kolik radosti mi způsobila nalezená truhla s moderní útočnou puškou, považte, dokonce západní provenience! A dokonce k ní byl i nový kolimátor a objemnější zásobník, jen si člověk musí rozmyslet, co u sebe skutečně potřebuje nosit. Váš stalker totiž není žádný soumar a při přetížení se odmítá hnout.
Jestli hra něco zvládá na jedničku, pak je to atmosféra samotné Zóny. Melancholie skoro panenské přírody je narušována jizvami v podobě vojenských základen plných betonu a opuštěného materiálu, dávno ztroskotanými vrtulníky, opuštěnými vozidly a chátrajícími domky někdejších starousedlíků. Mezi tím vším se motají již zmínění divocí psi, ale také agresivní bandité a samozřejmě i mnohem horší věci.
Velmi pozitivně musím zhodnotit pocit ze střelby, práskání útočné pušky má fantastický břink a nepřátelé sice nejsou žádné houby na náboje, ale to ostatně ani vy, takže místo zběsilých frontálních útoků se mnohem víc vyplatí opatrnější postup, rozdělování skupinek a mazaný boj na větší vzdálenost.
Spousta svobody, občas k vašemu neprospěchu
Stalker 2 se s vámi nemaže, a už demo ukazuje, že hra nabídne obrovskou svobodu nejen ve zkoumání, ale i ve výsledcích jednotlivých situací. Snadno se vám může stát, že svou zbrklostí zabijete postavu, která je ve skutečnosti vaším přítelem (vyzkoušeno za vás), ale patrně to nemusí znamenat automatické selhání úkolu, jen se vyvine jinak.
V Zóně si kromě nepřátel, hladu a anomálií budete muset dávat pozor ještě na jednu věc - prokletým územím se totiž v různých intervalech prohání smrtící emise, které zjevně likvidují vše živé, co není dost chytré, aby včas našlo úkryt. Poprvé jsem hledal spásu v polorozpadlé stodole, ale tam si mě smrtící rudá záře bez problémů našla. Jedinou možností byl bunkr, ve kterém demo končí.
Krátká ukázka ve mně vzbudila ohromnou chuť pokračovat dál, objevovat tajemství Zóny a užívat si už teď hmatatelnou svobodu v prozkoumávání obří mapy. Unreal Engine 5 umí vykouzlit skutečně čarokrásná prostředí, nezbývá než držet vývojářům i nám všem ostatním palce, aby nesnadný projekt dotáhli do zdárného konce.
