zdroj: tisková zpráva Na konferenci IDF 2007 měla vystoupení legenda Intelu, Gordon Moore. Kromě toho, že sklidil bouřlivý potlesk, ve svém vystoupení vysvětlil, že jeho vlastní zákon přestane platit, protože narazí na prosté fyzikální zákony. Řekl: "Máme další dekádu, dekádu a půl, před tím, než narazíme na něco základního. Tím základním je fyzika materiálů". Vysvětlíme, co tím myslel. Moorův zákon ve svém původním znění říká, že se počet tranzistorů v čipu každých 18 měsíců zdvojnásobí (nebo že se každé dva roky zdvojnásobí, obě verze lze použít). To s menšími přestávkami platí od roku cca 1975 až dodnes. Průšvih je v tom, že to není možné dělat donekonečna. Není možné do nekonečna zvětšovat počet tranzistorů v čipu, aniž by se zároveň nemusely zmenšovat a nemusely se používat pokročilejší výrobní technologie.

Z toho důvodu také mluvíme o konci "éry křemíku". Proč to? Jestliže jedna vrstva, "layer" v procesoru Pentium je asi 20 atomů široká, tak za 15-20 let bude tato vrstva široká sotva 5 atomů. A to je tak tenká vrstva, že už u ní nevíte, kde se nachází elektron. Jestli je ve vodiči nebo "plave" někde kolem vodiče, prostě to nevíte. Jinými slovy, na takové úrovni už je křemík nestabilní a v čipu může dojít ke zkratu. Takže z toho je vidět, že Moorův zákon skutečně nelze rozvíjet do nekonečna, další zmenšení není možné. Zastaví se tedy za 15 let vývoj procesorů?

Dnes už víme, že ne, protože už existuje náznak řešení. Vědci dlouho přemýšleli co s tím až přišli na "kvantový počítač". Ten je zajímavý tím, že "počítá" na úrovni atomů. Atomy jsou v něm seřazené za sebou do řady a jsou fakticky přeměněné do samostatných výpočetních jednotek, takzvaných qubitů (Quantum Bitů). Je to víceméně logické, normální počítač pracuje na základě bitů, 0 = vypnuto, není tam proud, 1 = zapnuto, je tam proud. Kvantový počítač pracuje na základě qubitů, přičemž qubit může být ve stádiu "zapnuto" (1), "vypnuto" (0), "zapnuto + vypnuto" (10) a/nebo "vypnuto + zapnuto" (jak se to vezme).

Pak se pomocí laseru sledují pozice elektronů na oběžné dráze atomů nebo směr jejich otáčení. Buď se točí jedním směrem (pak je to 0) nebo druhým (1) a nebo je zrovna někde mezi tím v superpozici (01). Bez ohledu na to, jak šíleně to zní, na úrovni kvantové mechaniky je to možné. Výkon lze škálovat pouhým přidáváním dalších qubitů. Takže systém, který by měl třeba jen 40 qubitů by spolehlivě nahradil několik milionů dnešních procesorů, protože by během jednoho taktu (1 Hz) stihl 1 099 511 627 776 strojových cyklů.

A budoucnost? Nejpokročilejší (funkční) kvantový počítač dneška pracuje se sedmi atomy (qubity) a je schopen potvrdit, že 3 x 5 je 15. To je triviální úloha, kterou zvládne i malé děcko. Kdyby se vám ovšem podařilo dát dohromady kvantový počítač s 1000 qubity, s absolutní jistotou by vám ležel svět u nohou (myslím doslova). Výkon takového kvantového počítače byste nepřekonali ani kdybyste proti němu využili všechny počítače co jsou na planetě. A pak by záleželo jenom na vás, na co ten výkon využijete. Dokázali byste s ním hrát Counter Strike v rozlišení 160 000x 120 000 bodů, dokázali byste během pár vteřinek rozlousknout kterýkoliv bankovní kód, jakoukoliv šifru nebo si jen tak pro legraci, v reálném čase, předpovídat počasí na celé planetě.