| Autor: Cappy Publikováno: 27.května 2003 |
zdroj:
tisková zpráva
To však nemělo dlouhého trvání, a tak první vystřízlivění přišlo hned vzápětí s prvními objektivními recenzemi. Na vině byla do jisté míry architektura nového Pentia, kterou Intel nazval NetBurst a jejíž součástí byla (na tu dobu) extremně dlouhá 20-ti stupňová pipeline. K vykonání jedné mikroinstrukce tak nové Pentium (P7) potřebovalo o 10 taktů více (vlastně dvakrát tolik), než původní architektura Pentia III (P6) a jeho výkon tomu odpovídal. I když zdánlivě. Už z prvních benchmarků však bylo patrné, že nové Pentium je dokonce na stejné frekvenci pomalejší, než to staré a mnoho lidí, kteří si neuvědomovali složitost celého problému, se v počátcích od Pentia 4 odvrátili. Když už chtěli mít počítač s procesorem Pentium, poohlédli se raději po více taktovaném Pentiu III. • Chybějící optimalizace 
zdroj:
tisková zpráva
Intel na to reagoval a neukončil výrobu Pentia III ihned ani do půl roku, jak původně plánoval a dále v jeho výrobě pokračoval a dokonce ho převedl na 0,13 mikronovou technologii. Ale jak už to tak bývá, pravda o novém Pentiu byla někde jinde. Svojí roli sehrál i neoptimalizovaný software a tak spousta (nejen) internetových magazínů si musela po čase poopravit výsledky benchmarků a žebříčky nejlepších procesorů na trhu. To ale nějakou dobu trvalo a než se tak stalo, z uvedení nového procesoru Intelu paradoxně těžilo a profitovalo AMD. Athlon 1.2 GHz byl totiž schopen v některých herních benchmarcích (Unreal Tournament, Expendable atd.) překonat Pentium 4 s frekvencí 1,5 GHz a AMD si za to vysloužila lichotivou nálepku výrobce procesorů, které jsou ideální zejména na hry. Možná i proto se AMD vrátilo u značení procesorů k takzvanému Performance Ratingu, ale to je zase jiný příběh.Uvedení Pentia 4 s jádrem Willamette tedy nebylo nic moc a spoustu zákazníků o svých kvalitách nepřesvědčilo. Odrazoval je i fakt, že pro nový procesor se několikrát změnila patice na základní desce a proto bylo nutné později použít redukci nebo rovnou investovat do nového motherboardu. A protože nové procesory se zároveň prodávaly (byly doporučeny prodávat) s pamětmi typu RDRAM od společnosti Rambus (RIMM), které nebyly pinově kompatibilní s SDR ani DDR, byly pro mnohé upgradovací náklady na Pentium IV příliš vysoké. • Smysluplné inovace Přesto tu bylo několik světlých okamžiků, nad kterými mnozí kroutili hlavami a ťukali si na čelo, ale které se později ukázaly být vynikající devizou. Tak předně to byl rozvaděč tepla (HeatSpreader), který chránil křehké křemíkové jádro procesoru a zároveň efektivněji převáděl teplo do chladiče. Zatímco ostatní lámali svým procesorům rohy a drtili jádra přepnutými sponami chladičů, majitelé Pentií mohli být v klidu. Údiv samozřejmě vzbuzoval i monstrózní chladič úctyhodných rozměrů, ale dnes, kdy Pentia přesáhla frekvenci 3 GHz, víme, že jeho bohatě dimenzované rozměry měly opodstatnění. Stejně tak, jako retenční mechanismus spolehlivě udržující chladič na svém místě. Intel tedy myslel výrazně dopředu. 
zdroj:
tisková zpráva
Na první pohled byla také neviditelná kombinovaná ochrana proti spálení procesoru. Přímo vestavěná termální pojistka, která procesor odstavila v případě jeho náhlého přehřátí a pak tu byly ještě tzv. Duty Cycles, při kterých procesor pracoval naprázdno a zamezil tak vnitřnímu přehřátí. O něčem takovém (a v takové podobě) si procesory od AMD mohly nechat jenom zdát a mnoho uživatelů na to doplatilo. Obzvláště v době, kdy se přetaktování masově rozšířilo a už se jím nezabývala jen úzká skupinka nadšenců a na trhu se objevily chladiče pochybných kvalit. Propracovaná tepelná ochrana však byla Intelu v boji o zákazníka k ničemu. Ne snad, že by nebyla fajn - byla. Ale zákazníky zajímaly především výkony a když se podívali na testy, nebyli úplně přesvědčeni, že je pro ně Pentium 4 tím pravým procesorem. Vše změnil až Northwood, Pentium 4 s inovovaným jádrem a s 512 KB velkou L2 cache, jehož příchod a startovací frekvence 1.8 GHz umožnila nástup Pentií 4 v nebývalém měřítku. Do karet Intelu hrál i úspěšný přechod na 0.13 mikronovou výrobní technologii (na kterou v zápětí Intel přešel definitivně), ale hlavně, předtím zatracovaná architektura NetBurst, která umožnila vysoké frekvence. AMD na takovýto technologický skok nedokázalo odpovědět. Alespoň ne hned a Pentium 4 se ukázalo být procesorem stavěným především na vysoké taktovací frekvence. Ani "ladiči" a overclockeři tak nepřišli zkrátka. Když se později objevila varianta Northwoodu 1,6 GHz, ukázalo se, že některé jeho kousky jdou báječné přetaktovat až za hranici 2 GHz. A nebyl to zdaleka jediný typ procesoru, který si nechal líbit razantní zvýšení frekvence. • Růst frekvencí pokračuje 
zdroj:
tisková zpráva
Dalším krokem v evoluci bylo postupné zvyšování jak interní, tak externí frekvence (FSB), u Intelu nazývané QPB (Quad Pumped Bus) ze 400 na 533 a nakonec až na 800 MHz. Poslední zmíněná frekvence umožnila datovou propustnost systémové sběrnice CPU -->> NorthBridge až 6.4 GB/s a v kombinaci s pamětmi DDR400 a čipsetem i875 s duálním paměťovým řadičem mohl procesor počítat se stejnou propustností i směrem z Northbrigde do paměti. To vše na stejné frekvenci a tedy synchronně. Konkurence se tomuto parametru zatím ani nepřiblížila a je možné, že dlouhou dobu ani nepřiblíží. A navíc, z hlediska počítačové architektury je to krok směrem k vysněnému ideálu, který neobsahuje žádná úzká hrdla v systému, ani slabé články řetězu. Nově tak procesory Intelu bodovaly převážně v aplikacích, které jsou náročné na paměťovou propustnost, jako je editace videa, zvuku, komprimace a dekomprimace, šifrování a samozřejmě také v tom, co nás zajíma nejvíce - v počítačových hrách. Karta se tak definitivně obrátila. Z ošklivého káčátka se stala dokonalá a žádaná perla, na kterou může být Intel hrdý - a asi i je. Nyní je tu konečná a hodilo by se říct, "konečná, vystupovat", ale bylo by to předčasné. Vlak je ještě v pohybu, je tu Pentium 4 na frekvenci 3.2 GHz a tak se sluší, abychom se na něj podívali trochu zblízka. • Procesor pod lupou Zde je výčet specifikací a technologií, které novinka Intelu podporuje nebo obsahuje:
- 800MHz "Quad Pumped" Front Side Bus - Technologie Hyperthreading - 0.13 mikronová výrobní technologie - 8 KB L1 data cache, 12 KB L1 trace execution cache - 512 KB L2 Cache pracující na plné frekvenci jádra - Rapid Execution Engine - aritmeticko-logické jednotky pracují na frekvenci 6.4 GHz - Intel "NetBurst" mikroarchitektura - Měděné mezispoje v jádru 55 milionů tranzistorů - Podpora čipsety Intel i875P a i865G - Internet Streaming SIMD Extensions 2 - Multimediální instrukce Intel MMX, SSE a SSEII - Provozní napětí 1.525 až 1.55 V - Ztrátové teplo více jak 80 W 
zdroj:
tisková zpráva
Co je trošku nesympatické na novém procesoru, je jeho cena. Intel tradičně nasazuje svoje nejnovější procesory do boje o zákazníka s přemrštěnými cenami, ale cca 637 dolarů za jeden kousek je hodně i na ty, kteří mají ve zvyku dopřávat si vždy to nejlepší. To není moc dobré, ale musíme si uvědomit, že cena plně koresponduje se vzácností takového čipu a plně jeho vzácnost vyjadřuje. Málokdy se totiž stane, aby se podařilo vyrobit čip, který zvládne tak vysoké frekvence a nějakou chvíli to trvá, než se jich objeví dostatečný počet, aby mohly vstoupit na trh. Pokud tedy nechcete mít nejvýkonnější procesor Intelu v počítači právě teď, zkuste se poohlédnout třeba po 2.8 GHz variantě se zapnutým Hyperthreadingem a s 800 MHz QPB, který se momentálně na světových trzích prodává za 278 dolarů. A jeho 2.4 GHz varianta dokonce "jen" za 178 dolarů.• Výkon Je pochopitelné, že se novinka Intelu stala předmětem zájmu i mnoha světových serverů specializovaných více či méně na hardware. Pro demonstraci výkonů jsem však vybral recenzi zveřejněnou na Tom'sHardware a to zejména díky dlouhodobě neměnné metodice měření a přehledným grafům obsahující výsledky dosažené širokým spektrem procesorů, včetně kousků od konkurenční AMD. Jeden ze stěžejních a reprezentativních herních testů je tradičně Quake III Arena. Jeho výsledek v rozlišení 640x480 bodů závisí hlavně na výpočetním výkonu procesoru a na propustnosti paměti. Pokud je test spuštěn v kombinaci s grafickou kartou GeForce 3 nebo lepší (v danném případě Radeon 9700 PRO), je výsledek nezávislý na použité grafické kartě. A jak to dopadlo? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Výsledky jsou skoro úplně stejné jako v benchmarcích z her Comanche 4, Unreal Tournament 2003, Splinter Cell a v testovacích programech 3D Mark 2001SE a 3D Mark 2003 a mnoha dalších. Pentium 4 3.2 GHz je zkrátka v současné době nejvýkonnějším procesorem na trhu. Případní zájemci se o novém Pentiu 4 dočtou více podrobností v recenzích na Tom's Hardware, GamersDepot, HardAvenue, HardCoreWare, Hexus , HotHardware, MBReview, Sudhian, TechReport, X-BitLabs, FiringSquad nebo Extreme Overclocking. Více aktuálních informací ze světa HW a předchozí týdenní přehledy naleznete na adrese hardware.tiscali.cz (zatím v betaverzi). |
| Cappy | |
| autorovi je 26 let, momentálně pobývá v zahraničí a specializuje se na hardware, dříve se podílel na vývoji několika počítačových her (všechny články autora) |
