RADEON X1900 XTX, XT, atd.). Týká se všech smluvních partnerů ATI (tedy zmíněných výrobců grafických karet), kteří jí musí závazně dodržovat. Jde o soubor pevně stanovených pravidel, které mají přinést koncovému zákazníkovi vyšší užitnou hodnotu. Ta se může projevit vyšší spolehlivostí, vyššími možnostmi přetaktování a jednotnou politikou označování, a to tak, aby uživatel nebyl maten různými "speciálními" názvy a příponami a při koupi nenaletěl na produkty, které posléze nenaplní jeho očekávání.
Pravidla například říkají, že není možné, aby určitý nepovedený čip byl podtaktován. Frekvence musí být naprosto shodné s referenčním designem ATI. Přesto ATI nestanovuje žádné limity pro pracovní frekvence směrem vzhůru. Naprosto shodné musí být také PCB (tištěné spoje) a pokud výrobce nemá vlastní, který by byl lepší, musí si vyžádat výjimku přímo od ATI. Názvy musí být zachovány podle druhu čipu a nesmí se odvíjet od pracovních frekvencí. Výrobcům se nadále nebude tolerovat kreativita při vymýšlení pseudo názvů.

Low-endové karty (jako je RADEON X1300) nutně nemusí mít kontrolu teploty, aby se zachovala jejich přiměřená cena. Pokud se nějaký čip poškodí v důsledku přehřátí (dojde k jeho spálení) ATI nebude výrobcům krýt takto způsobené škody v rámci běžných reklamací a je na nich, aby dbaly na kvalitní konstrukci chladiče. Koncový uživatel musí mít vždy možnost i od výroby přetaktované karty sám podle potřeby přetaktovat pomocí volně dostupných utilit. Výrobci proto musí ponechat pro zvýšení taktu dostatečnou rezervu. Softwarové ovladače budou i nadále zkoumat autentický podpis BIOSu karty, jinak se nenačtou.