Příběh Middle-earth: Shadow of Mordor v kontextu Tolkienova díla
zdroj: tisková zpráva

Příběh Middle-earth: Shadow of Mordor v kontextu Tolkienova díla

27. 2. 2015 20:25 | Téma | autor: Václav Pecháček |

Akční RPG Middle-Earth: Shadow of Mordor byla pro Miloše (viz recenzi) ale i pro mě jedním z nejpříjemnějších překvapení minulého roku. Hra kromě hlavní náplně, tedy likvidování stovek skurutů a skřetů, disponovala i zajímavým a solidně prezentovaným příběhem. Během pročítání nejrůznějších online debat na toto téma jsem si ale všiml, že pro mnoho hráčů zachází tvůrci Shadow of Mordor s licencí až příliš liberálně a dost si upravili Tolkienovu Středozem k obrazu svému. Oprášil jsem tedy své znalosti Pána prstenů, Hobita, Silmarillionu a Nedokončených příběhů, abych si ujasnil, co je na těchto obviněních vlastně pravdy. Předem ale vězte, že článek je, logicky, plný spoilerů.

Talion & Celebrimbor

Začnu rovnou tím nejkontroverznějším tématem ze všech – smrtí a následným oživením hlavního hrdiny, hraničáře Taliona. Těsně po násilné smrti podříznutím ho posedl přízrak prastarého elfího šlechtice Celebrimbora, díky čemuž se nejen vrátil zpátky do říše živých, ale navíc získal schopnosti, za které by se nemusel stydět ani potomek Ezia Auditore da Firenze. Kombinace brutálního bojovníka a olympijského gymnasty je samozřejmě v kontextu Tolkienových knih trochu mimo.

Snad největší z lidských válečníků v historii Středozemě, Húrin, zabil na vlastní pěst „pouhých“ 70 skřetů najednou, než byl přemožen. Takovou hrstku zloduchů si Talion se svým přízračným parťákem dávají k snídani. Ovšem zrovna v tomto ohledu je odchylka od univerza zcela pochopitelná, protože se koneckonců jedná o počítačovou hru, jejímž hlavním výstupem jsou jatka a hektolitry černé krve.

Talionovo zmrtvýchvstání, to už je jinačí oříšek. Abychom jej rozlouskli, je třeba podívat se nejprve detailně na postavu Celebrimbora. Celebrimbor, syn Curufinův a vnuk Fëanorův rozhodně není postava, kterou by si vývojáři v Monolithu vycucali z prstu. Naopak, tento elf z rodu Noldor, známého svým kovářským uměním a tendencí strašně se naštvat, je jednou z klíčových postav dějin Středozemě.

shadow mordor zdroj: tisková zpráva

Navzdory tomu se o něm z Tolkienových spisů ví jen málo podrobností, čehož scénáristé Shadow of Mordor umně využili. Celebrimborův příběh rozšířili vcelku citlivě, byť s určitými úpravami oproti kánonu. V knihách se dočteme, že byl zajat při dobytí říše Eregion a následně umučen k smrti Sauronem. Ovšem Tolkien opravdu nikde explicitně nepíše, že elfí princátko ještě předtím neukradlo Sauronovi Jeden prsten a nezorganizovalo obrovské povstání skřetů. Takže proč ne? Stát se to mohlo!

Jasnou odchylkou je ale Celebrimborovo zobrazení jakožto tvůrce všech menších prstenů moci a dokonce pomocníka při úpravě Jednoho prstenu. On sám totiž vykoval pouze a jedině Tři prsteny elfů, ty nejmocnější a nejméně zkažené ze všech. Ostatní nižší prsteny, které pak Sauron distribuoval mezi lidi a trpaslíky, vytvořili jeho podřízení, eregionští kováři.

A Jeden prsten je pouze Sauronovo dílo, zcela zlé, naplněné jen jeho mocí – i když myšlenka, že Celebrimbor svým jemným uměním přeměnil žhnoucí kolo moci na nenápadný zlatý prstýnek, se mi líbí a dává smysl. Tento konkrétní elfí pán také podle toho, co čteme v Tolkienovi, neměl vůbec žádnou rodinu, kterou by mohl Sauron zlodušsky popravit před jeho očima. Zkrátka a dobře, tady nám všechno tak nějak přibližně přijatelně sedí – proč se ale z Celebrimbora stal po smrti přízrak?

Middle-earth: Shadow of Mordor zdroj: tisková zpráva

Duchové a přízraky

Tady se dostáváme na docela tenký led. Je jasné, že přízraky ve Středozemi existují, a to nejen ty prstenové – v knize na hobity zaútočil duch i na Mohylových vrších poblíž Kraje, a ten žádný kouzelný prsten pravděpodobně neviděl ani z dálky. Také morgulský nůž, kterým Černokněžný král bodl Froda na Větrově, měl schopnost přeměnit oběť v přízrak podobný nazgûlům. Takže není těžké uvěřit, že by se elfí velmož z rodu Noldor (žádný ubohý lesní elf jako třeba Legolas), vnuk jednoho z nejmocnějších elfů všech dob a navíc tvůrce prstenů moci v jedné osobě, mohl jedním takovým přízrakem stát.

Všechny přízraky z knih jsou sice lidé, ale Gandalf mínil, že by se přízrakem po svém zranění postupně stal i hobit Frodo. Pro elfy ale existují ještě úplně jiná pravidla, protože jsou opravdu nesmrtelní – po „smrti“ ve Středozemi se jejich duše přesunou do nového těla v zaslíbené zemi Valinor, kam se jinak plaví na lodích z Šedých přístavů. Já sám bych proto bral elfí přízrak jako něco obhajitelného, co se ale do Tolkienova světa a jeho vnitřních zákonů moc nehodí.

Pokud akceptujeme, že Celebrimbor zůstal svázán s Mordorem jako přízrak, oživení a posednutí Taliona se dá pochopit snáz. Můžeme argumentovat tím, že přízraky jsou lidé, kteří nosili prsteny moci, a ty je postupně přeměnily v neviditelné zrůdy bez těla – a že to nejsou nemrtví v pravém slova smyslu. Ale je tu znovu příklad přízraků z Mohylových vrchů, o kterých se dá poměrně jistě prohlásit, že před svou přeměnou do nehmotné podoby skutečně zemřeli.

Ze smrti se tedy dá v určité podobě vrátit do života, jak dokazuje i pověst o Berenovi a Lúthien, jedna z nejslavnějších legend Tolkienova univerza, nebo starý dobrý Gandalf Bílý. Tyto příklady se hodně podobají našemu hraničáři, protože Talionovi zůstane jeho vlastní hmotné tělo, hrozné zranění zmizí a on se vlastně přízrakem nestane, pouze s ním sdílí své tělo a vědomí.

Mimochodem zarazilo vás, proč byl Sauron v polovině scén z Middle-Earth: Shadow of Mordor úlisným sexy blonďáčkem místo podoby ničitele zakutého ve zbroji? To byla jeho „krásná“ podoba, kterou pod jménem Annatar („Pán darů“) využíval, aby svedl na scestí elfy i lidi. Sauronovi tyto manipulátorské praktiky procházely až do Pádu Númenoru, kdy se s ním potopil na dno moře celý obrovský ostrov a on navždy ztratil schopnost vypadat jako dlouhovlasý krasavec.

zdroj: Vlastní

Sonda do společnosti Gondoru

Vraťme se ale k hlavnímu hrdinovi. Nabízí se otázka, jestli měl vůbec Talion tou dobou v Mordoru co pohledávat. Po Sauronově porážce ve válce Posledního spojenectví lidí a elfů muži Gondoru opravdu postavili v zemi svého nepřítele spoustu pevností a základen (například Minas Ithil, později známou jako Minas Morgul), aby mohli území efektivně hlídat. Během dlouhých staletí ale Gondor postupně slábl vinou epidemií moru, vnějších nájezdů i občanských válek, a mordorské pevnosti byly ponechány bez posádky.

Proč tedy jednotka hraničářů bivakuje v Černé bráně? Podle mého názoru je důležité poslechnout si rozhovory znějící během nahrávání hry. Vychází z nich najevo, že být přidělen na Morannon rozhodně není žádná kariérní výhra, a že Gondor na tyto muže tak trochu zapomněl. Kdyby se ve hře po bráně procházely houfce těžce vyzbrojených elitních válečníků, varovně bych zvedal prst a volal „Aha!“ Ovšem pár bezvýznamných vojínů by snad Tolkienovi ani nestálo za zmínku.

I přítomnost dalších lidí – zločinců, vyvrhelů a utečenců z Gondoru – je diskutabilní. Tolkien se o nich nezmiňuje, ale na tom není nic překvapivého, v jeho knihách se toho všeobecně o trestním systému nebo nižších společenských vrstvách příliš nedozvíme. Kolizi vidím spíš ve faktu, že Gondor byl v době těsně před Válkou o Prsten extrémně řídce obydlen, takže tato spodina by nejspíš mohla v klidu žít někde na gondorském venkově místo toho, aby se snažila přežít na pláních Mordoru.

Jak tam vlastně existovali a co jedli? To se asi nikdy nedozvíme. Naopak spousty otroků poblíž jezera Núrnen jsou v kontextu Pána prstenů naprosto logické. Krajina Nurn, kde se jezero nachází, byla jedním z hlavních zdrojů potravy pro Sauronovu válečnou mašinerii. Byla totiž plodná a úrodná, takže ji obdělávalo mnoho otroků, přesně jak to můžeme vidět ve hře. Krajinu kolem těchto „temných, smutných vod“ dokonce pak tito chudáci dostali za svou – to když jim ji po zničení Prstenu věnoval Aragorn, neboli král Elessar.

mordor zdroj: tisková zpráva

Sonda do skřetí hordy

Velkou předností Shadow of Mordor byl tzv. systém Nemesis. Ve hře se dynamicky mění a přizpůsobují Talionovi skřetí nepřátelé, ale systém dává nahlédnout také do zákulisí skřetí společnosti. Je silně hierarchizovaná, s jasně danou autoritou náčelníků oproti ostatním, slabším skřetům. Posuny v rámci tohoto systému se pak řeší hezky po skřetím – zradou, nožem a zakřivenou šavlí. Bojůvky mezi sebou a pochybná loajalita jsou jedním z nejvýraznějších rysů skřetí rasy i v Tolkienovi. Stačí si vzpomenout na rvačku mezi Gorbagem, Šagratem a jejich následovníky ve věži Cirith Ungol, která zachránila Froda a potažmo celou Středozem.

Velení a poslušnost skřetích hord jsou založeny na dvou skutečnostech. Za prvé na neúprosné vůli jejich Temného šéfa, která je drží pohromadě, a bez níž se bezcílně rozprchnou, přesně jako se to stalo před Černou branou po Sauronově zničení. A za druhé na principu strachu. Řadový skřet se bojí velkého skřeta s bičem, který má zas nahnáno ze silného náčelníka, a ten se zase třese strachy před nazgûly.

Tento princip vlády silnějšího je podle mého názoru v Shadow of Mordor zachycen velice hezky. Jen je škoda, že po Mordoru pobíhá legie homogenních skurutů. Skřetů byl přitom nespočet kmenů a druhů, které se často navzájem k smrti nesnášely. Kdyby v případném pokračování autoři zakomponovali tento prvek skřetí „národnostní“ rivality, vůbec bych se na ně nezlobil.

Dalším klíčovým prvkem Shadow od Mordor je také „branding“, neboli možnost ovládat mysl skřetích vojáků pomocí Celebrimborových přízračných sil. Jak už jsem naznačil výše, mentální kontrola nad skřety je rozhodně možná – pro Saurona je to denní rutina. Pokud tato moc pochází z prstenů moci, potom je možné, že ji Celebrimbor může do určité míry používat. Podle mě ale Sauronův trik tkví spíš v jeho původu, než v nějaké zlaté cetce.

Sauron je Maia, příslušník andělského řádu polobohů, kam spolu s ním patří i čarodějové. Stačí vzpomenout na zvláštní psychickou sílu, se kterou Gandalf zaháněl strach gondorských vojáků při obléhání Minas Tirith, nebo neuvěřitelnou přesvědčovací moc Sarumanova hlasu. Pouze pokud akceptujeme narativ, jehož součástí je extrémní důležitost Celebrimbora při tvorbě všech prstenů moci, jeho schopnost ovládat mysl druhých už se nezdá jako velké vybočení z rozumných kolejí. Neřekl bych však, že je kompatibilní s Tolkienem.

zdroj: Archiv

Co tu dělá Saruman? A Andy Serkis?

Když už jsme u Sarumana – způsob jeho zapletení do příběhu opravdu v kontextu knih moc velký smysl nedává. Jasně, jako hlava Bílé rady a zrádce-amatér se určitě o Mordor a jeho obyvatele zajímal. Ale jak probůh ovládal královnu Marwen pomocí její hole? Tvůrci z Monolithu se zřejmě inspirovali filmovým zpracováním posedlosti krále Théodena, který stejně jako Marwen pod Sarumanovým vlivem zestárl a přišel o většinu vlastní vůle.

V knihách ovšem Saruman krále Rohanu ovládá hlavně pomocí Grímy Červivce a nemá nad jeho chováním přímou kontrolu, leda tak nad jeho flegmaticko-depresivní náladou. Rozdíl je i ve vzdálenosti – Rohan je od Železného pasu hned za rohem, zatímco Mordor je pořádný kus cesty. Celkem vzato mi Saruman jako zákulisní postava v Shadow of Mordor z hlediska věrnosti k předloze příliš nesedl.

Podobně podivná je i dějová linie, ve které se objevuje Glum. Můžeme pominout, že měl do srdce Mordoru poprvé zavítat až o mnoho let později, při kteréžto výpravě byl polapen a týrán, dokud z něj nevypadlo „Pytlík! Kraj!“ Dejme tomu, že si tam mohl udělat výpravičku i dřív, před příchodem skřetích armád. Spíš mě trápí, proč jsou dávné artefakty Celebrimborovy minulosti – čelenka, kladivo – zahrabány někde v bahně mordorských jeskyní. To je ale spíše hřích proti logice než proti Tolkienovi.

shadow mordor zdroj: Foto: Monolith

Výtečné vykopávky

Trošku jsem si v posledních odstavcích zakritizoval, takže teď budu zase pro změnu od srdce chválit. Naprosto jsem si zamiloval malé kousky příběhu a světa, které byly do hry zasazeny v podobě předmětů vykopávaných po celém Mordoru. Potěšila mě figurka Morgotha, původního Temného pána a Sauronova mistra. Nejenže to bylo hezké mrknutí na všechny znalce Středozemě. Její přítomnost v Mordoru navíc dává dokonalý smysl, protože Sauron se překvapivě ukázal být velmi věrným služebníkem. Dokonce i po porážce svého pána ve strašlivé Válce hněvu mu zůstal velice oddaný a zakládal kulty, které měly za cíl jej uctívat.

Dalším skvělým detailem jsou krásné, hřejivě neurčité, kousíčky mozaiky, ze kterých si lze poskládat osud Modrých čarodějů. Tihle dva chlapíci jsou jedněmi z nejzáhadnějších postav v Tolkienově díle. Přijeli spolu s Gandalfem, Radagastem a Sarumanem přes moře do Středozemě, ale poté odešli daleko na Východ a už je nikdo nikdy neviděl. A co víc, nikdo si ani nezapamatoval jejich jména!

V Shadow of Mordor si po nalezení jednoho ze skrytých předmětů poslechnete skvělý monolog, ve kterém jakýsi dávný člověk vypráví o době, kdy Modří čarodějové pobývali mezi usedlíky v Mordoru. Vzpomíná na to, jak je zvláštní, že je sice znali jmény, ale vždycky je po chvíli zapomněli. Malý detail, ze kterého může ve vaší fantazii vyrůst celý strom příběhu o těchto dvou zvláštních mužích. A pokud lze věřit jedné z historek, které hra předkládá o Černé ruce Sauronově, Talionově hlavním nepříteli – právě jejich uťaté hlavy vyměnil tento dávný východní král za přízeň Temného pána. Tomu já říkám povedená fanfiction.

marwen zdroj: tisková zpráva

Svět Middle-Earth: Shadow of Mordor je velmi rozsáhlý a nejrůznějších odkazů na Tolkienovo dílo je v něm samozřejmě nepočítaně. Rád bych ještě chvíli psal o trpasličích lovcích bez vousu, Černých Númenorejcích a Gorthaurovi, ale to by mi tenhle článek asi přetekl do podoby monografie. Moc rád si však v komentářích přečtu vaše vlastní postřehy nebo námitky k mému rozboru.

Nejnovější články