Middle-earth: Shadow of Mordor - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Middle-earth: Shadow of Mordor - recenze

5. 10. 2014 21:55 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Víte, co je neuvěřitelné? Že jsme se doteď nedočkali špičkového RPG ze světa Pána prstenů. Rozumějte, bavíme se o jednom z nejmilovanějších fantasy námětů ve sluneční soustavě, který si přímo říká o fortelné singleplayerové dobrodružství s masivním světem, rozličnými frakcemi a rozmáchlým příběhem. A ono pořád nic. Middle-earth: Shadow of Mordor má však k vysněné hře zatím nejblíže. Namísto tradičních RPG se přitom inspiruje vražednou sérií Assassin’s Creed, přičemž slovo „inspiruje“ znamená spíše „vykrádá“. 

Šplháte na vysoké věže a odkrýváte z nich mapu okolí. Řetězíte běhání po zdech se skákáním, lezením a padáním na nepřátelské zátylky. Naháníte a likvidujete vytipované cíle. Cupitáte po lanech natažených mezi střechami. Vraždíte potichu a nepozorovaně. Používáte astrální vizi, která zvýrazní důležité objekty. Skrýváte se v houští. Skáčete šipky z rozhleden. A čas od času se vztekáte, že hrdina namísto skoku začal lézt po zdi, nebo že namísto lezení po zdi skočil. Shadow of Mordor nabízí parkourové vyžití, ale oproti léta pilovanému systému v Assassin’s Creed ho ještě nemá tak zmáknuté a mnohé zdánlivě parkourové stezky končí slepými uličkami nebo pády na zem.

Jeden z autorů Assassin’s Creed II se dokonce nechal slyšet, že ve hře vidí kód a animace ze své hry. A aby toho půjčování nebylo málo, Shadow of Mordor ještě přihazuje soubojový systém arkhamského Batmana nebo prvek divoké zvěře z Far Cry 3, kterou nepřátelé drží v klecích svých táborů, a přímo si říká o osvobození. Chcete zaměstnat skřety (pardon, uruky) nebo se prostě jen pobavit? Vypusťte na ně vězněného caragora, půltunovou šelmu brázdící mordorské pláně, kterou lze časem i osedlat, a na jejím hřbetě nahánět vyplašené Sauronovy patolízaly.

Míra, kterou si tento titul „půjčuje“ od Assassin’s Creed, je až ostudná. Shadow of Mordor opisuje okatěji než kdokoli jiný, ale zároveň to dělá lépe než kdokoli jiný. Občas jsem si připadal jako při nakupování v čínských obchodech – vím, že peníze dávám někomu, kdo parazituje na pověsti jiného a tím ochuzuji tvůrce originálu, ale výsledný požitek mi za to egoisticky stojí. Shadow of Mordor je totiž nesmírně zábavná hra.

Pomsta na druhou 

Před očima mu zavraždili syna, ženu a nakonec i jeho samotného. Místo, aby se hraničář Talion setkal se svou rodinou v posmrtném životě, dostal jízdenku zpátky mezi živé, protože jej „posedl“ přízrak elfa. Modrého průhledného kolegu žene hlad po pomstě a po odhalení vlastní identity (amnézie ve hrách je už pěkná nuda, ale tady aspoň dojde k pěknému rozuzlení), což se Talionovi hodí, protože on má také pifku na Saurona. Spolu se tak vydávají na lov trojice černých kapitánů, kteří jsou pod rodinným masakrem na Černé bráně podepsáni, a cestou pobijí asi dvě stě tisíc elitních skřetů. 

Middle-earth: Shadow of Mordor o sobě říká, že je akční RPG, přičemž slovo akční by se mělo psát CAPS LOCKEM, tlustě a ještě třikrát podtrženě. Tvůrci z Monolith vytvořili otevřený svět Mordoru a ten až po okraj naplnili tisícovkami nepřátel, kteří vám jdou neustále po krku a jejich stavy se neustále doplňují. Zprvu to bylo až frustrující - než člověk někam doběhl pět set metrů, prosekával se cestou padesátkou skřetů. Až se ale otrkáte, zjistíte, že i nepřátelskými pevnostmi se dá prosprintovat bez ohnutého vlásku.

Nic to nemění na faktu, že náplň misí je takřka výhradně násilného charakteru. Některé úkoly se vysloveně nesou v duchu „vražděte v rychlém sledu uruky, dokud nepřijde jejich kapitán, a toho pak taky zavražděte.“ Není ničím neobvyklým, že se na vás najednou sesype dvacet nepřátel najednou, až to celé působí trochu komicky. Jatka ilustruje třeba toto video, které jsem pořídil zhruba po dvou hodinách hraní, byť je třeba jedním dechem dodat, že později ve hře jsou potyčky sofistikovanější. Objeví se nepřátelé, kteří jsou imunní vůči standardním úderům, a tak je nejprve musíte přeskočit, ochromit nebo je jednoduše zastřelit z dálky.

zdroj: Archiv

Bojovat v takovém chumlu proti kapitánovi, jehož zdraví se neustále doplňuje, je náročné, ale rozhodně ne nezábavné. Šílené počty všudypřítomných orků by mohly jednoduše způsobit frustraci, jenže Shadow of Mordor se chlubí velmi elegantním a intuitivním soubojovým systémem. Je radost sledovat, jak Talion mezi tlupou nepřátel rozjíždí svůj balet smrti, a ještě větší radostí je, že při tom Taliona ovládáte. Navíc si, po vzoru arkhamského Batmana a Assassin’s Creed her, vystačíte jen s několika tlačítky a oproti bojovkám si nemusíte zapamatovávat složitá komba (zda jde o plus, nebo mínus, už nechám na vás).

Násilné konflikty jsou skvělé, ale neméně skvělé jsou tiché infiltrace skřetích bašt a postupné eliminovaní jednoho bídáka za druhým. Talion je velmi schopný zabiják, který umí vraždit zezadu, shora, zespod i z dálky. Jako správně naštvaný otec nepoužívá dýku, ale rozdrcený meč svého syna (řekl tu někdo Narsil?), a hraní za tichošlápka je tuze uspokojivé.

Spousta misí tichý postup přímo vyžaduje. Jednou jsem musel infiltrovat tábor uruků a otrávit pět kotlíků jejich odporného grogu, aniž by mě přitom spatřili. V konečném důsledku nejde o nic složitého – jakmile vás někdo zpozoruje, hra vám dá vědět a zároveň od ní dostanete asi pětivteřinové okno, během něhož se můžete opět skrýt. Co více, ani mrtvoly na zemi nezburcují poplach a docela mě pobavily průpovídky hlídek, které našly dva mrtvé kolegy, zarazily se a pak to svedly na krysy. V Mordoru mají asi hodně dravé hlodavce!

Ale vážně, umělá inteligence je poměrně tupá, vidí na dvacet metrů, a i když vás začne pronásledovat, stačí se pověsit za odvrácenou zeď a ona vás nechá záhy být. Nu což, aspoň se Shadow of Mordor pohodlně hraje a hezky odsýpá.

Skřetí hierarchie 

Jestli se něčím autoři Shadow of Mordor vážně chlubili, je to systém Nemesis. Jeho základní princip spočívá v tom, že si vás nepřátelé pamatují. Tedy za předpokladu, že potyčku s vámi přežijí, což vlastně není úplně výjimečné – hra totiž umí být překvapivě těžká a v prvních hodinách jsem umíral dost často. Anebo jsem přežil, avšak kapitán uruků vzal nohy na ramena, a když jsem s ním znovu zkřížil čepele, byl už silnější a prohodil něco o tom, že teď už mu neuteču (Ehm, kdo že komu utíkal?).

Elitní skřeti mají vlastní hierarchii, která počítá s řadovými křiklouny, kapitány a náčelníky, nad nimiž stojí už jen trojice černých kapitánů, co se zodpovídá přímo Sauronovi. Sejmete-li kapitána, křiklouni se vtipně rozprchnou do všech světových stran, jeho flek se uvolní, a pokud vás později nějaký takový křikloun dostane, bude povýšen a zaujme místo padlého kapitána. Zároveň se možná zároveň stane bodyguardem náčelníka, a pokud se vám jej povede vyslechnout, zjistíte identitu, pozici a slabé i silné stránky jeho šéfa. Někteří bossové se bojí šelem a nesnáší oheň, jiní jsou zase imunní vůči šípům nebo stealth atakům.

Abyste totiž hru dokončili, musíte si vybudovat menší skřetí armádu. K tomu potřebujete patero zhypnotizovaných náčelníků, ke kterým se nejprve musíte dostat skrz nižší šarže skřetí armády. Kapiš? Na papíře to zní složitě, ale praxi dodává systém Nemesis zajímavý rozměr a protivníkům propůjčuje aspoň špetku osobnosti.

zdroj: Archiv

Jde o krůček správným směrem ve snaze vybudovat uvěřitelné kulisy, ale onen pověstný „živoucí a dýchající svět“ jsem tu přeci jen nenašel. Ano, skřeti mezi sebou vedou různé průpovídky a baví se o Talionových činech. Občas jen tak běžíte světem a zničehonic spatříte, jak skřetí hlídka tyranizuje lidské otroky nebo je naopak tyranizována drsnou mordorskou faunou. Ovšem zajímavých postav najdete ve hře minimum, svět zcela postrádá hospodářský systém a ani po patnácti hodinách jsem se v poněkud generickém prostředí nedovedl zorientovat bez mapy.

Zkrátka a dobře, Shadow of Mordord je akční (AKČNÍ!) adventura, nikoli komplexní RPG. Nemluvě o tom, že neustálé ukazatele, vyskakující pestrobarevné nápisy a přebujelý interface poněkud rozbíjí poetiku Tolkienova světa. Jinak autoři zachází s licencí šetrně. Při vývoji spolupracovali se znalci, sehnali špičkového dabéra pro Gluma a svět rozšiřují o novou příběhovou linku, která sice místy působí nekonzistentně a postrádá dobře vykreslené antagonisty, ale coby svébytný spin-off funguje dobře.

Mimochodem, děj je zasazen mezi události Hobita a trilogii Pána prstenů, a pokud toto univerzum moc neznáte, jistě oceníte vcelku obsáhlou kroniku v menu, která popisuje jednotlivé postavy, místa, nepřátele nebo dokonce léčivé kytičky. 

Mordor a kytičky 

Vzhledem k názvu hry není žádným překvapením, že se Shadow of Mordor se odehrává v (tramtadadá) Mordoru. Tvůrci říši zlého Saurona rozdělili do dvou částí a tu první, správně temnou a šerednou, vám zpřístupní hned zkraje. Do příjemně zeleného Nurnu plného zeleně se dostanete až časem. V pohybu vás neomezují žádné neviditelné nebo „digitální“ zdi ve stylu Assassin’s Creed, ale pokud vyšplháte na některé z astrálních věží, odhalíte lokace skrytých artefaktů, elfích graffiti nebo nepovinných úkolů, které musíte vyzobat ke stoprocentnímu dokončení hry. Hlavní dějovou linku jsem uzavřel po 16 hodinách a hra hlásila teprve padesátiprocentní finiš, čili obsahu na dobrých třicet hodin hraní tu najdete.

Po velkém finále jsem stále neměl odemčené některé z nejlepších Talionových schopností, což příjemně motivovalo k dalšímu hraní. Zdejší RPG systém není kdovíjak komplexní, ale má zatraceně silný dopad na hru. Ačkoli protagonista je už zkraje pěkný silák (však je to elitní hraničář), časem vylepší své jinak neměnné zbraně o runy a do krve mu přejdou nové schopnosti, které výrazně sníží obtížnost a zatraktivní souboje. Talion se naučí provádět brutální finiše, vrhat dýky, skákat přes hlavy, střílet ohnivé šípy, teleportovat se k protivníkovi, jezdit na krvelačných bestiích a požírat orky (teď je řeč o bestiích, nikoli Talionovi), a dokonce i ochočovat uruky, kteří pak bojují po jeho boku.

A až vše ovládnete, posbíráte a objevíte, můžete se vrhnout do zkoušek, během nichž musíte v časovém limitu zlikvidovat předepsaný počet skřetích pohlavárů, nasbírat určitý počet bodů a moc neumírat. Tyto zkoušky jsou překvapivě náročné, a pokud se do nich vrhnete po pár hodinách hraní, se zlou se potážete. Výsledek se pak zapíše do online žebříčku. Shadow of Mordor je singleplayerová hra a do nosu si s ostatními hráči nedáte, ale aspoň se můžete přetahovat o nejlepší skóre. 

Na PC frontě klid 

Shadow of Mordrod jsem hrál na PC a schválně nepoužil gamepad, abych prubnul klasické počítačové rozhraní. Ať už se bavíme o ovládání, nebo optimalizaci, vývojáři odvedli dobrou práci. Jedním myšítkem útočíte, druhým spouštíte protiútoky, mezerníkem uskakujete, a těch pár nových schopností, které se časem naučíte, jsou jednoduše po ruce na písmenkách okolo komba WASD. Ačkoli prim u vývojářů hrála konzolová verze, na počítači si také zahrajete bez problémů.

Vše navíc běží v pohodě i na nikterak hvězdných konfiguracích. Shadow of Mordor jsem hrál na stolním PC (i5-3570K 3,5 GHz, 8 GB RAM, GTX 660 Ti) i na notebooku (i7-4700MQ 2,4 GHz, 16 GB RAM, 2x GT 750M). Na PC jsem mohl veškeré grafické nastavení vyhnat na maximum, s výjimkou textur v ultra HD rozlišení, a pod 30 snímků za vteřinu jsem nepadal. Notebookové nastavení muselo být o něco skromnější, jinak hra při velkých bitkách v dešti klesala k neúnosným 20 fps. A protože dosud neexistuje oficiální podpora SLI, musel jsem ji řešit vynucením střídavého renderování snímků v ovládacím panelu Nvidie.

Ve výsledku hra vypadala velmi slušně na obou systémech, byť je jasné, že o nejde o čistokrevnou next-gen nádheru, protože se musela přizpůsobit i výkonu konzolí PS3 a X360 (old-gen verze vychází 21. listopadu).

Jste plný překvapení, pane Pytlíku! 

Middle-earth: Shadow of Mordor rozhodně nevkročila do ringu v roli favorit a nad hlavou se hře vznášel odér plagiátora, avšak několika překvapivými chvaty mě rychle položila na lopatky a donutila vyseknout poklonu. Shadow of Mordor je jedno zatraceně milé překvapení a dosud nejlepší akční adventura letošního roku. Assassin’s Creed a Batman mají konečně důstojného konkurenta.

Verdikt:

Na první pohled „jen“ Assassin’s Creed ze světa Pána prstenů, na druhý pohled vtahující akční RPG, které sází na zábavné, efektní a velmi četné souboje. Tolkien se doteď nedočkal oné pověstné jedné hry, která by všem kázala a do temnoty svázala, ale Middle-earth: Shadow of Mordor k ní má blízko.

Nejnovější články