A právě na tuto otázku odpovídá dnes zveřejněné rozhodnutí (čtěte ENG či CZ verzi) Soudního dvora Evropské unie na předběžný dotaz německého soudu, podle kterého vás nemůže výrobce ani prodejce softwaru nijak omezovat v tom, abyste legálně zakoupený program (čili i hru) mohli prodávat dál někomu jinému. Když se vrátím k hypotetické situaci, tak byste měli mít možnost napsat na podporu Steamu ať licenci Skyrimu z vašeho účtu deaktivuje a převede ji na toho známého.
A to je docela velká událost, protože prodej či darování jednou zakoupené hry v rámci digitální distribuce v současnosti umožňuje v malé míře snad jen Green Man Gaming (ale ne tak, jak ustanovuje dnešní rozhodnutí Soudního dvora). Takový Steam, Origin, Gamersgate, Impulse, Battle.net a jiné služby nic podobného neumožňují. Možná ale brzy budou muset, alespoň pro zákazníky ze zemí Evropské Unie.
Soudní dvůr Evropské unie vydal tohle rozhodnutí (ve své podstatě ale předběžné!) na základě soudního sporu z Německa, kde firma UsedSoft přeprodávala dále licence na stažení a užití programů od firmy Oracle, které byly někým již jednou zakoupeny a užity. Noví majitelé „použitých“ licencí si pak daný program stáhli od Oracle a používali dle libosti.
Oracle se bránila tím, že v rámci licenční smlouvy není možné licenci na užití programu přeprodávat ani darovat dál. Soudní dvůr EU však došel k jinému názoru a nečiní rozdíl mezitím tím, jestli je software a (licence k jeho užívání) zakoupen ve formě hmotné (na CD-ROM, na flashce) nebo nehmotné (stahuje se z internetu). Zákazník má tak jako tak právo tento software i s licencí dál přeprodávat nebo ho darovat, samozřejmě za podmínky, že jej pak sám přestane používat. Jinak by tím porušil práva majitele copyrightu na reprodukci daného softwaru. Stejně tak Soudní dvůr upozorňuje, že není možné licenci na užívání programu rozdělit a prodat někomu dalšímu pouze její část (čili třeba jen multiplayer ze hry apod.)
Není snad třeba připomínat, že rozhodnutí Soudního dvora EU jde přímo proti EULA, tedy podmínkám, které určují, co uživatel softwaru s ním může a nemůže dělat. S těmito podmínkami souhlasíte prakticky při každé instalaci hry či softwaru, takže se nabízí otázka, kdo má v takovém případě navrch? EULA, nebo Evropské právo? Správně je samozřejmě druhá varianta, protože Soudní dvůr ve svém rozhodnutí deklaruje, že i když licenční smlouva výslovně zakazuje jakékoli další nakládání s právem na užití softwaru, tak od teďka už si s tímto zákazem nemusí teoreticky nikdo lámat hlavu. Držitel práv na software (tedy jeho výrobce či distributor) vám od nynějška prostě nemůže zamezit v tom, abyste jednou použitou licenci dále přeprodali. Tečka.
Pokud by se některá z firem postavila novému rozhodnutí Soudního dvora s tím, že nemá sídlo v v zemích EU, tak má smůlu. Pokud chce v zemích EU prodávat svůj software, musí se řídit zákony EU. Můžeme jen doufat, že se v brzké době změní znění EULA a že to celé dojde tak daleko, že se rozhodnutí přizpůsobí i kanály digitální distribuce, tedy všechny Steamy, Originy dokonce i GoG.com. Je možné, že budou chtít za transfer licence nějaký poplatek, ale to už je zase něco jiného.
Dnešní rozhodnutí stejně tak úplně neřeší, že první kupující hry má právo prodat ji někomu druhému v kompletním stavu, tak jak ji koupil on. Narážím tím na populární online passy a jiná DRM řešení, kterými se firmy snaží omezit bazarový prodej. Soudní dvůr pouze konstatuje, že nový nabyvatel práva na užívání programu musí mít možnost jej používat v souladu s jeho zamýšleným účelem. Tohle, obávám se, nijak neřeší, jestli je nezbytné mít možnost hru prodat v úplně původní stavu, tedy třeba i s multiplayerem. To už je zase otázka pro soudní mudrce ve spojitosti s nějakým jiným soudním sporem. Snad na něj dojde.
Nakonec je třeba upozornit, že stanovisko Soudního dvora EU je vyjádřením k předběžné otázce a navíc se týká softwaru obecně, ne specificky her - to už si herní pisálci po celém světě jaksi dodali sami. Mělo by to být jedno, protože hry jsou software, ale jeden nikdy neví. Tohle stanovisko samo o sobě soudní spor Oracle a UsedSoft navíc nijak nerozhoduje, tato pravomoc je na soudu, který o stanovisko požádal. Je tedy možné a docela dobře představitelné, že se ještě setkáme se snahou tuto direktivu nějakým způsobem změnit. Těšme se na to. Pokud vám angličtina neleze pod fousy, tak rozhodnutí Soudního dvora je dostupné i v češtině (a dalších jazycích EU). Rovnou vás ale varuju, že ENG verze je asi milionkrát srozumitelnější.
