Top Spin 4 - recenze
9/10
zdroj: tisková zpráva

Top Spin 4 - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

19. 4. 2011 20:00 | Recenze | autor: Matěj Habarta |

Ze všech zemí světa se právě v té naší čekalo na nový Top Spin možná úplně nejvíce. Ne že bychom byli národ zapálených tenisových fanoušků nebo snad — nedejbože — zapálených nadrženců. Důvod je čistě patriotistický, protože právě čtvrtý člen oblíbené tenisové série se rodil v České republice, v pražských studiích 2K Czech. Jak proběhl porod? A je dítě v pořádku? Nebojte se, čtěte dál a vše podstatné se dozvíte.

První kroky

Nejdříve ale pár slov k početí. Všechny tři předchozí Top Spiny vždy chtěly být především, pokud možno, realistickou simulací tenisu. Autoři se nikdy nepokoušeli o arkádové poťouchlosti, jakými vyplňovala tento sport konkurence s Virtua Tennisem. Před více než dvěma lety se však stala poměrně zásadní událost. Byla ukončena činnost studia PAM Development, které mělo dosud vývoj všech dílů na starost. Vydavatel ale neotálel a brzy svěřil sérii (nebo alespoň její aktuální díl) novému týmu.

Pro nás Čechy byla výborná zpráva, že se nový Top Spin bude vyrábět právě u nás, v pražské pobočce mnohými českými hráči milované 2K Czech. Po převážně brněnské Mafii II tak dostávají také pražské ručičky příležitost ukázat světu, že se u nás počítačové hry dělají prostě dobře.

Každý poctivý fanoušek českých her hltal nově přicházející screenshoty z pozdější fáze vývoje. A že bylo na co se koukat! Takhle dobře vypadající tenis jsme tu ještě neměli. Na první pohled je tedy čtvrtý Top Spin velmi krásný, můžeme však krásu očekávat také uvnitř?

Začátečnická hra

První setkání: se zájmem si hru prohlížím a okamžitě dostávám chuť hrát první mač. Ale co to? Zatím to vypadá, že si Top Spin vůbec hrát nechce. Zato na mě začne chrlit, co se mu zrovna zamane. Zahlcuje mě dlouhými texty o tom, jak se vyznat v menu, co znamenají jednotlivé položky a podobnými nesmysly. Tohle si každý hráč přece zjistí sám, „za běhu“. Po chvíli tedy začnu „poučné“ věty nemilosrdně odklepávat. Prostě otravují. Navíc mi občas chybí kontext, který by mi umožnil text vůbec správně a plně pochopit. Nemám tedy žádné výčitky. Už bych rád hrál.

Můžu sice rovnou skočit do první hry, ale sám mám pocit, že bych si nejdřív měl projít alespoň základní tréninkové lekce. Po absolvování ani trochu nelituji. Bez tréninku bych si totiž hru nejspíš moc neužil. Šlo by o obyčejné a poněkud prázdné pinkání přes síť bez jakékoli dynamiky. Trénink je sice zdlouhavý a až přehnaně natahovaný, nicméně je relativní nutností.

Konečně jsem připraven hrát. Aha, ještě vytvořit hráče – to bude rychlovka. Další omyl. To by to nesměl být zrovna Top Spin, série se snahou o realistické pojetí. Komplexnější editor hráče snad u žádné hry neuvidíte, nehledě na žánr. Modifikovat můžete téměř vše, na co si vzpomenete, dokonce animace borce při různých situacích. Hráč vyroben, můžeme začít. Tentokrát už to musí vyjít.

Výš, dál, silněji

Již od prvního okamžiku na kurtu je hraní až podezřele zábavné. Člověk sice musí nějakou chvíli stále vzpomínat na moudrá slova z výcviku, ale jakmile principy, jak se říká, přejdou do krve, všechno se zdá být maximálně přehledné a přesně načrtnuté, a pakliže jsem někdy pocítil nával rozmrzení nad nešťastně prohranou hrou, mohl jsem si být prakticky jistý, že z neúspěchu mám vinit pouze a jen sebe. Hra totiž k věci přistupuje nečekaně dospěle a vůbec tak nějak sympaticky férově.

Při prvních krůčcích člověk vnímá, že jsou si hráči překvapivě rovni, a přitom není nijak znát, že je obtížnost nastavena pouze na prostřední z pěti možných. Skutečně není „otupení“ AI téměř vůbec znát. Netrvá to ale příliš dlouho, co začínám protivníky poměrně snadno porážet a začínají se mi rýsovat vzorce jejich chování na kurtu. Zkusím tedy zvýšit obtížnost z Medium na Hard, tedy o jeden stupeň. Vstupuji na antuku a padá mi čelist. Jdu ověřit do nabídky, zda jsem skutečně zvýšil obtížnost pouze o jeden stupeň. Je tomu tak. V tomto bodě si nedokážu představit, jak ukrutné výměny číhají za položkou Very hard.

Profi hra

Nová obtížnost každopádně zvyšuje taktické možnosti protihráče, a tak mohu opět hledat nové strategie, jak na něj. A to je zábava. Zadarmo mi však není dáno zhola nic. Jakkoli je umělá inteligence soupeřů kvalitně naprogramována, ještě větší dobrodružství číhá za možností online soupeření. Zde je prakticky záruka, že každý souboj bude jiný. Kdyby vám nestačila ani klasická exhibice přes internet, jsou ve hře nachystány i další a nutno podotknout že velmi chytře zpracované online režimy.

Top Spin zdravě provokuje, budí dravost i hravost. Pokud se něco takového hře podaří, je to výborná zpráva. Pokud se tyto vlastnosti daří udržet, má prakticky vyhráno. Zábava ze samotného hraní se tím pádem stává v podstatě nekonečnou. A to je přeci jedna z nejlepších věcí, které se mohou přihodit. Příslib dlouhé trvanlivosti zábavy vysoké úrovně je fenomenální věc. Fantastický výsledek vyčerpávajícího vývoje.

Zástupné důvody

Výše zmíněné je to hlavní, proč je Top Spin 4 skvělou hrou, ale jsou to právě dílčí aspekty hry, bez kterých by se i ten nejlepší obecný návrh rozlámal jako levná čínská raketa. Animace si žádají velkou úctu, ozvučení tvoří autentickou atmosféru, drobné a smysluplné nápady jako například najímání osobních trenérů pak všechno lepí dohromady.

Jedním z hlavních pilířů solidní konstrukce je však přesné, pohodlné a výborně navržené ovládání. Recept, podle kterého je tento tenis vyroben, je pravým opakem receptu, podle kterého pekli dort pejsek s kočičkou. Tady naopak vše ladí se vším a dochází k příjemným symbiózám. A jedině takto může vypadat recept na hru, které toho tolik dlužím. Jak mě dokáže bavit Top Spin 4, to už dlouho žádná hra nedokázala. Natož sportovní!

Verdikt:

Výborně se ovládá, zdravě provokuje, hezky vypadá a jde na věc chytře. Nejen díky těmto vlastnostem a ohromné propracovanosti se taky neskutečně zábavně hraje. Top Spin 4 — těžko si představit skvělejší tenis.

Nejnovější články