Tělo a čas
Než byl vynalezen kooperativní multiplayer, vznikla Super Time Force Ultra. Ne, to není hloupost. Technika vzájemné hráčské spolupráce obohacuje hry už nějaký ten pátek a Super Time Force Ultra je nová hra. Nicméně s časem, jako veličinou i pojmem, je to u téhle hry kapku složitější. Hovořit v její přítomnosti o novotách či zastaralosti je cesta do slepé uličky, protože tahle hra si z času hlavu nedělá.
Že hra nakládá s časem velmi volnomyšlenkářsky a stejně tak i se vším ostatním, především s hromadným nasazováním hratelných postav do akce, je věc, která se vám záhy začne nesmírně zamlouvat. Ponejvíce těm z vás, kteří si často přejí býti někým jiným. V téhle hře se budete převtělovat velmi často, změna identity má totiž v rámci hratelnosti zásadní význam.
Kamarádi do nepohody
Akční hrdinové, mezi kterými lze v Super Time Force Ultra volně přepínat, mají velmi odlišně bojové schopnosti, které se hodí do specifických situací. Jinak si bude proti přesile počínat chlapík se štítem, jinak bude deprimovat své nepřátele sniperská slečna "Aimy", a zcela jinak postraší své okolí Jean Ramboise, co dělá naráz díry do zdí i stropů vícehlavňovým kulometem.
Na hráči je, aby přednastavené vlastnosti hlavních postav ideálně zkombinoval, a to tak, že mezi nimi bude včas přepínat a přizpůsoboval se tak nárokům každého levelu. Výměna těl však není zadarmo. Může se odehrát jen pokud se využije ona druhá, již zmíněná specialita hry, totiž vrácení času.
zdroj: Vlastní
S duchy v zádech
Kdo hrál například Retro/Grade nebo zná nazpaměť Červeného trpaslíka, dobře ví, co dokáží způsobit zařazená zpátečka v časové rovině kombinovaná s kopírováním identit. Ve známém seriálu se čtveřice hrdinů několikrát naklonuje do minulosti a vzájemně se konfrontuje. V Super Time Force Ultra to funguje podobně včetně komických nedorozumění i lapsů.
Díky tomu, že hráč může převíjet čas nazpět a odstartovat v jakémkoliv bodě levelu vždy s jiným hrdinou, hraje de facto sám se sebou kooperativní multiplayer, neboť po převinutí času a nástupu nové postavy stará nezmizí. Naopak, začne jako robot provádět ty samé úkony jako minule, takže průchod mapou je najednou kolegiální - síly se násobí. Pouze s tím rozdílem, že na starou postavičku už nemáte přímý vliv. De facto sklízíte jen to, co jste předtím zaseli.
V ideálním případě se individua na obrazovce krásně doplňují. Duch Ramba například svou těžkou zbraní čistí blízké okolí, zatímco „aktuálně živá“ sniperka likviduje protivníky za rohem. Tím, že se hrdinové dokáží navzájem ochránit, ovlivňují i svoji historii. Když jeden druhého zachrání od „minulé“ smrti, přejde do zachránce jako bonus větší životní i akční síla.
Všichni na scénu
Převíjet hru nazpět jako videopásek nemá krom obecné časové dotace na dokončení levelu žádná větší omezení. Můžete si do obrazovky naklonovat třeba tucet vlastních identit a pořádně to na mapě roztočit. Pokud je ale v levelu příliš mnoho postav, mění se hra pochopitelně v krkolomný chaos bez předem jasného vítěze.
Ve hře sice takřka nelze umřít, nicméně z veškerého převíjení času a naskakování svých vlastních duchů do hry se vám může pořádně zatočit hlava. Například přestanete stíhat kontrolovat akci svých předchozích inkarnací a začnete se jim plést do cesty. V takovou chvíli je dobré vše odpískat a začít znovu. Cílem každého hráče ale je, aby se do takových situacích vůbec nedostával.
Možná ale hrou proklouznete jak nůž máslem díky objevení techniky, na kterou hra tak úplně není připravena. Když je postav na scéně moc, vznikne sice chaos, ale také obrovská síla, kterou když navedete jedním směrem, třeba na souboj s bossem, zcela jistě zvítězí hrubá síla nad jakoukoliv taktikou.
Super Time Force Ultra, bez ohledu jak nápaditá herní pravidla má, si nepočíná vždy úplně elegantně a přestože nabízí nespočet taktických variant a možností jak hrát, občas zvítězí jen ta jedna jediná. Největší klad hry je tedy zároveň i jeho největší riziko. Tuhle akci můžete dohrát za deset hodin, ale i třeba jen za čtyři.
zdroj: Archiv
Náročný den s klávesnicí
Osvojit si několik typů bojových charakteristik a neztratit rozum při jejich správném využívání v toku času vyžaduje cvik, chladnou hlavu a mnoho trpělivosti. A také cit pro ovládání, které je dle mých dojmů lépe uzpůsobeno pro gamepad. Na klávesnici jsem si nikdy nedokázal rozestavět akční tlačítka k úplné spokojenosti a častokrát jsem končil v náruči zmaru jen kvůli zmatenému prstokladu.
Cestování časem je zkrátka divoký a někdy i frustrují podnik. Ovšem také legrace, což se projevuje hlavně na příběhovém pozadí jednotlivých misí. Jako správné sci-fi pracuje Super Time Force Ultra s kauzalitou, tedy s faktem, že i sebemenší hrábnutí do historie mění budoucnost, což je také jeden z námětů pro střet příběhových protistran. Na jedné stojíte vy, časoprostorový démon, a na straně druhé věda, která by ráda nechala zlikvidovat dinosaury "jak bylo původně plánováno".
Každý výlet mimo přítomnost si v základní šestici herních světů žádá od hráče dostatečnou míru specifického smyslu pro humor a také fantazie. Nejen k pochopení příběhu, ale i k dokreslení celé scény, protože Super Time Force Ultra vznikla jako retro kopie her z poloviny osmdesátých her.
Hudba má proto příjemný švih, ale i málo tónů, a grafika sice oplývá stylem, nicméně zůstala vytesána z hrubých pixelů. Když se člověk zadívá a zaposlouchá do jakéhokoliv okamžiku z průběhu hraní, objeví (znovu) osmibity. Což je pro jednoho velký klad, pro jiného třeba nepřehlédnutelný zápor.
To, co na poli nezávislých her nakousla Swapper, by mohla Super Time Force Ultra zpopularizovat. Swapper zpracovala spolupráci vlastních těl v pomalé logické plošinovce, Super Time Force Ultra téma zrychlila a časově zašmodrchala. Po překonání úvodních obtíží a po smíření se s audiovizuální stylizací nadchne tahle akce každého, nejen hráče, kteří mají rádi plošinovky.
