Soul Sacrifice - recenze

VITA

Recenzovaná verze: VITA

Vychází na platformách: VITA

Verdikt: Soul Sacrifice je duší tradiční japonská hra se vším, co k tomu patří. RPG s prohledáváním světa a větvenými dialogy zde nehledejte. Tady kralují malé arény, rozvětvený a mohutný systém profilování vaší postavy, ale hlavně návyková hratelnost.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 77/100

Objednat na JRC.cz - obchod plný zábavy

8. 6. 2013 v 19:30 - Recenze Autor: Aleš Smutný Komentáře: 0

Opakovaně frkám, že PS Vita nemá dostatek „velkých“ her, které by nepřicházely z PSP respektive PSOne a bylo to něco jiného než plošinovky a spíše „odlehčenější“ hry různého typu. Vážně, před Soul Sacrifice jsem si znovu projížděl nabídku a smutně zjistil, že všech šest her, které mne zajímají, už mám.

Soul Sacrifice - recenze

Pak jsem ale spustil Soul Sacrifice a seznal, že teď nějakou dobu nové hry potřebovat nebudu. A až s tím skončím, situace bude jistě růžovější (což zvěsti před E3 naznačují). Rovnou na úvod si tedy dovolím konstatovat, že Soul Sacrifice je povedený a nadupaný držák, se kterým lze strávit klidně pár desítek hodin.

Jasnou paralelou bude vymezení příbuzenského vztahu mezi dvojicí Soul Sacrifice a Monster Hunter. Soul Sacrifice obsahuje (skoro) vše, co jsem chtěl od komplexního akčního fantasy loveckého simulátoru, jakým je Monster Hunter. Nečekejte nekonečné běhání po přírodě. Naopak zažijete relativně malé arény, k tomu jasná pravidla hry a plynulé tempo.

Co naopak Soul Sacrifice s Monster Hunter sdílí, je klasický japonský důraz na sběr surovin, jejich kombinování, stovku různých prvků a samozřejmě důslednou přípravu před lovem velké zvěře. Ale pěkně popořádku...

Na počátku byla vražda

Soul Sacrifice je temným příběhem dvou mužů. Tím prvním jste vy, tedy vámi vytvořený mág. Živoří v kleci, kde čeká na moment, kdy přijde arcimág Magusar a brutálně z vás vysaje život. Jedinou šancí je zkusit se ve zbývajícím čase naučit dostatečně silná kouzla z Libromu, užvaněné kožené knihy s okem, která se v kleci válí. Librom je ve skutečnosti deníkem druhého muže, také mága, který sepsal své zážitky v kouzelnické gildě. Pomocí Libromu jeho život znovu prožíváte a učíte se kouzla na svou bitvu s Magusarem.

Když říkám, že je tenhle příběh temný, tak opravdu nepřeháním. Soul Sacrifice si může s klidem říkat temná fantasy, protože bezmoc, rezignaci a pro tenhle svět přirozenou brutalitu na vás hází neustále a vytrvale.

Zápletkou není tenhle příběh nijak výjimečný, byť obsahuje několik povedených momentů. Vyniká ale především stylizací. Po pár hodinách budete mít ze všeho příjemně nepříjemný pocit. Mrtví spolubojovníci, mrtvé potvory, znetvoření lidé, znetvořený hrdina. Ne nadarmo je oběť v názvu hry.

Obětuj vše, získej vše

Oběť je základním principem hry. Pokaždé, když porazíte nějakou potvoru, dostanete na výběr. Buď její duši osvobodíte, nebo ji obětujete. Nejde ale o otázku morálky - ta tu neexistuje, snad jen vypravěč si zachoval její zbytky. Obětování/osvobození balancuje vaši postavu mezi životem a magií, tedy de facto výdrží a agresivitou, defenzivou a ofenzivou. Oboje je důležité, nicméně je jen na vás, jak svého kouzelníka vyprofilujete. Striktní specializace určitě není dobrá, ale vybalancování není nutné.

Obětování zde ovšem najdete více, mnohem více. Kupříkladu můžete obětovat své padlé spolubojovníky, ať už AI nebo živé, z multiplayeru. Opět čelíte dilematu. Oživíte spolubojovníka, aby vám pomohl v pokračující bitvě, nebo jej obětujete a sešlete mocné kouzlo, čímž posílíte své já? Mimochodem, když padnete, také můžete být obětováni (a dokonce za to můžete dostat kladné body v konečném součtu mise!).

Svým způsobem obětováváte i svá hlavní kouzla. Do bitvy jich nesete vždy šest, která vybíráte ze stovek různých kouzel několika typů a živlů. Každé kouzlo má ale limitovaný počet použití v bitvě. Pokud jej spotřebujete, „rozbije“ se a vy jej musíte obnovit pomocí velmi vzácné suroviny, kterou stíráte Libromu z jeho oslizlého oka (a jelikož k tomu Vita využívá dotykovou obrazovku, je to celkem eklhaft).

Dvakrát měř, bude řež

Tady už se dostáváme k taktické přípravě na bitvu. Jaká kouzla s sebou vezmete? Nějaká projektilová na dálku? Něco léčivého? Mocnou zbraň nablízko? Štítové? K tomu si připočtěte fakt, že různé elementy mají odlišnou účinnost na různé nepřátele a hned tu máte rébus. Šest kouzel je najednou hrozně málo. Navíc, u nejsilnějších platí, že mají nízký počet použití a vy můžete být hned ze začátku bitvy nahraní.

Jenže ono je to ještě složitější. Každá aréna pro danou bitvu obsahuje speciální místa, která lze aktivovat. Najít je ovšem lze jen v módu, kdy nemůžete útočit. Daná místa vám mohou dát dočasnou zbroj, speciální zbraň, ale hlavně vám trochu nabijí kouzla. V delších bojích (což jsou všechny bitky s bossy) je naprostou nutností odbíhat od boje a hledat místa na obnovu kouzel.

Řešením je i obětování nepřátel, což vám zčásti vaše kouzla nabije (a jejich osvobození vás zase trochu vyléčí – opět je tu nutnost volby). Stejně tak je nutné dobře nakombinovat složení svých kouzel a často vyměnit univerzální složení za set, který bude fungovat proti danému bossovi.

Tím ale modifikace vaší postavy a tedy i volba strategie do bojů nekončí. Do své prokleté ruky můžete vybírat znamení, která modifikují vaše schopnosti, ale jejich aktivace stojí duše konkrétních nepřátel. Občas se proto budete vracet do již odehraných misí, abyste pár dušiček nagrindovali. Grind není povinný, ale občas, zvláště před bossy, se mu nevyhnete.

...

Takže to máme kouzla, znamení a pak jsou tu ještě ultimátní oběti vlastního těla černým rituálem. Jde o metodu poslední záchrany. Postupně se budete učit nové oběti těla, které využijete jen když máte na kahánku. Většinou mají za efekt mocné kouzlo, ale za krutou a permanentní cenu. První se naučíte Infernus, který uvolní mohutnou vlnu ohně. Cenou za ni je ale vaše kůže. Výsledkem je snížení obrany na polovinu, což je sakra znát a vyléčit jde tahle oběť opět jen zase slzami Libromu.

Příjemné je celkové provázání hry. Gleipnirem můžete obětovat svou pravou ruku pro jistý efekt (nebudu prozrazovat, protože na téhle hře je zábavné právě i to získávání nových vlastností). Jenže na pravé ruce máte vyrytá znamení, která posilují vaše schopnosti. Takže s obětí náhle všechny výhody ze znamení zmizí.

Přidejte k tomu ještě fakt, že základní kouzla jde kombinovat a vylepšovat a náhle před sebou máte spletitou, ale v principu intuitivní a srozumitelnou síť možností, jak profilovat svou postavu. Zároveň v boji musíte činit mnoho důležitých rozhodnutí, která vám mohou pomoci, ale klidně vás i zničit.

Obětovali jsme inteligenci

Samotný boj přitom není nijak výjimečný. Běháte po aréně, můžete uhýbat kotoulem nebo speciálními kouzly a snažíte se trefovat protivníka. Důležité je počítat s rychlostí vašich kouzel. Často platí, že silná kouzla mají delší dobu sesílání a ty cenné zlomky vteřiny mohou znamenat nepřátelský útok a přerušení vyvolávání kouzla. Nejvíce budete nesnášet protivníky, kteří vás budou srážet k zemi, což znamená zvedání se a opětovné sesílání kouzla.

Čímž se plynule dostáváme i k výtkám. Dá se říci, že protivníci se dělí na dva druhy – bossy a havěť. Havěť většinou bez větších problémů smetete, tedy pokud se nějak nezamotáte, nemáte obzvláště mizernou skladbu kouzel nebo prostě nenarazíte na těch pár silnějších poskoků. Naopak boje s bossy jsou velmi náročné a velmi dlouhé. Je skoro nutné mít naučenou arénu, vědět, kde se nachází místa obnovy kouzel a mít připravenou správnou skladbu kouzel.

Přesto se může vše pokazit, pokud bude mít AI zrovna výpadky. Inteligence vašich spolubojovníků je největší slabinou Soul Sacrifice. Občas jim hrábne a dělají vysloveně blbosti. Zacyklí se jim léčení, používají drtící kouzlo, které převálcuje i vás atd. Stává se to jen občas, ale stává. Pak musíte jít do multiplayeru (je zde ad hoc i online) a počkat si na nějaké lidské spolubojovníky, nebo to zkusit znovu. Když se vám to stane po dvacetiminutovém boji s bossem, naštve to.

Jinak je ale Soul Sacrifice povedený titul. Kombinuje tradiční radost z nových schopností s pokročilými možnostmi modifikace vašeho hrdiny a doplňuje to atmosférický světem. Samotný soubojový systém je jednoduchý, ale dobře slouží zadání a umožňuje manipulaci s dušemi a kouzly, aniž byste cítili, že vás hra tyranizuje. Velikost arény a délka normálních questů pak nahrává i „autobusovému“ hraní s handheldem, kdy si můžete říct, že tedy máte čtvrt hodiny, během nichž si projdete jeden dva questy než hru zase vypnete.

A abych nezapomněl, nešťouchejte do Libromu, nemá to rád.

Tagy: akční fantasy RPG

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.