Rayman Jungle Run - recenze

iPad

Recenzovaná verze: iPad

Vychází na platformách: iPad, iPhone, Android

Verdikt: Rayman Jungle Run obslouží na iPadech, iPhonech a Androidu jak fanoušky série Rayman, tak náhodné kolemjdoucí. Propracované ovládání a parádní audiovizuální stránka dělá hře i hardwaru čest. Jestli můžete, tak neváhejte. Uííí!

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 88/100

23. 10. 2012 20:00 - Recenze autor: Pavel Dobrovský Komentáře: 0

Michel Ancel se nikdy netajil náklonností k jakémukoliv přístroji, který má ovládací prvky a displej schopný zobrazovat pohyblivou grafiku, protože na takových věcích se s trochou snahy dá vždycky rozjet Rayman. Jeho věčně optimistický hrdina si tak zaskákal na Game Boy, N-Gage, Dreamcastu, Mac OS i na mobilních telefonech. Do portfolia ale něco chybělo – vydání na iPhonech, iPadech a na Androidu. Jungle Run spolehlivě zaplňuje jak tuto mezeru, tak tu mezi Rayman Origins a Legends.

Ke spolupráci si Ancel přizval pařížské studio Pastagames (o Android se postarali zkušení vývojáři z DotEmu), které má za sebou XBLA/PSN titul 03 pixel a následnou stylovou skákačku pro iPhony Pix’n Love Rush. Volba to byla vynikající, protože chlapci z Paříže celkem rychle pochopili, o co jde chlapcům z Montpellieru, kde sedí Ancelem řízená pobočka Ubisoftu (která se chová jako neřízená střelaaaaaaaa, jak dodává šílený králík). Rayman se tak vydává na nejnovější skákací dobrodružství. Nejdůležitější otázka: jak se to ovládá? Skvěle. Protože, světe div se, potřebujete jeden prst.

Rayman je od přírody hyperaktivní a pořád by běhal. Proto v mobilní a tabletové verzi běhá automaticky, podobně jako postavy v autorunnerech typu Temple run, Escape from Age of Monsters nebo Jetpack JoyRide. Jedním klepnutím na displej vyskočí vzhůru, a to je vlastně úplně všechno. Na rozdíl od zmíněných autorunnerů je Jungle run rozseknut na čtyřicet úrovní a čas každé z nich je něco kolem minuty. Tím pádem se ztrácí frustrace z nekonečného běhu a umírání.

V Jungle run se pochopitelně umírá také a poměrně často. Jenže jednou splněné úrovně zůstávají splněné a krátká délka každé z nich znamená, že stačí jen několik opakování, abyste se perfektně naučili, kdy skočit a jak daleko. Dokud jde o standardní úrovně, je hraní sluníčkové jako letní den. Skáčete, sbíráte lumy a superlumy a užíváte si maniakální hudbu známou již z Rayman Origins. Ale pak to přijde – na sto procent splníte pět úrovní a odemkne se mrtvá krajina. A tam přichází hardcore.

Krajina smrti je věčným utrpením. Na každém kroku jsou nástrahy, které Raymana bez slitování pošlou zpátky na start a jestli se chcete dostat až k cílové vlajce, musíte se na pixel přesně naučit, kdy se odrazit. Jungle Run se v těchto úrovních odkazuje na Run Roo Run od australských The 5th Cell s tím, že francouzská skákačka vás bude švihat přes prsty jen jednou za deset úrovní (zatímco v Run Roo Run jste zoufalí od začátku do konce) a zbytek času vám roztáhne pusu od ucha k uchu.

Z každé úrovně totiž vyzařuje neskutečná energie, optimismus a radost, jak jsme ostatně u Raymana zvyklí. Každý lum po sebrání zavýskne, Rayman sám o sobě se šíleně šklebí a jednotlivé úrovně neustále přicházejí s novými nápady. Tu je to pohyblivá větev, která roste Raymanovi pod nohama, jindy převrácení stran, pak zase kyvadlové houpačky anebo chatrné zdi a tajné cestičky...

To vše se samozřejmě s pouhým běháním a skákáním nedá zvládnout. Proto s každým novým světem přibude Raymanovi nová schopnost. Dlouhé podržení prstu znamená vznášení se na rotujících uších a ve třetím světě umí zničehonic běhat po zdech a po stropech. Trochu problematický je poslední svět, kde Rayman dostane možnost mlátit pěstí (a ničit tak barikády a nepřátele) a k tomu účelu se objeví na displeji jedno tlačítko navíc, které občas při poklepnutí minete.

Pestrost obsahu a odladěné ovládání představují jednu podobu hraní – tu pro nenáročné, kteří si chtějí ukrátit dlouhou chvíli. Druhá je pro ty, kteří neusnou, pakliže nevyďobou všechny lumy a nesplní všechny úrovně. V takovém případě se můžete v Jungle Run ztratit na mnoho dní a klidně i týdnů, když budete dávkovat úrovně po kapkách.

Ancel a Pastagames tak v rámci jednoduché hry ukazují, kudy vede cesta pro všechny velké firmy, které se snaží prosadit na tabletech a telefonech – stačí pozorovat trendy, náležitě jich využít a nabídnout excelentní audiovizuální stránku a několik úrovní hratelnosti.

Kolega Homola to na svém blogu shrnul jednodušeji a úderněji: „Hudba je boží, zvuky jsou boží, grafika je boží.“ A já dodávám, že když takhle boží budou všechny spinoffy velkých sérií, tak si na rozšiřování licencí z velkých platforem na ty malé skutečně stěžovat nebudeme.

Tagy: akční mobilní hry arkáda

Zdroje: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.

Hledáme nového člena týmu, pokud umíš programovat, pojď mezi nás. Více informací.