Posel Smrti - recenze

Vychází na platformách: PC

Verdikt: Nezbývá mně než vám hru doporučit, protože poutavý děj si vás bez problémů získá a stojí to za to.

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

Objednat na JRC.cz - obchod plný zábavy

10. 3. 2003 v 00:00 - Recenze Autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Minulost je odvráceným zrcadlem tvé duše. Tato nádherná myšlenka je mottem hororové detektivky Posel Smrti, která posunuje české adventury zase o krůček dál k dokonalosti, ale má i pár pih na kráse.

Posel Smrti - recenze

Autor: Félie
Publikováno: 10.března 2003


Hororová detektivka - to je označení, které používají samotní autoři z vývojářského týmu Unknown Identity a které se skutečně k této adventuře více než hodí. Nejedná se však o jejich první počin, protože tím byl Posel bohů. Nicméně s Poslem smrti nemá vůbec nic společného, proto je trochu udivující jejich trvání na jakési názvové návaznosti na předešlou hru. V anglické mutaci se hra jmenuje The Black Mirror, tedy Černé (já bych volila v tomto případě slovo temné) zrcadlo. Dle mého by hra byla úspěšná, i kdyby se stejně jmenovala i v Česku a navíc se mi Black Mirror zdá výstižnější.

Tvůrci vsadili na dokonalou přípravu. Před započetím hry si při sběru podkladů a materiálu dali skutečně záležet. Nasbírali množství dobových fotografií, kreseb a obrazů, takže potom vycházeli ze skutečných interiérů a exteriéru anglického venkova. Dle jejich sdělení prý dokonce i nábytek, koberce a tapety jsou „původní“ ve smyslu někde skutečně viděné. Samozřejmě, že se nejedná o nějakou konkrétní skutečnou lokalitu, ale je ze skutečných poskládána.

 Minulost je odvráceným zrcadlem tvé duše
Příběh je velmi nosný, propracovaný do nejmenších detailů a je jednoznačně nejsilnější stránkou hry. Jeden z autorů scénáře, Zdeněk Houb tvrdí, že se v tomto případě naopak neinspiroval nikde a je zcela původní. Jak už jsem zmínila v úvodu, jedná se o hororovou detektivku, a nyní dodávám - detektivku anglické školy, byť s prohřeškem proti desateru pátera Knoxe. Zajisté si někteří z vás vzpomínají na nepříliš povedenou sérii České televize, Hříchy pro pátera Knoxe od Josefa Škvoreckého, který se snažil dílo dobrého pátera tímto způsobem zpopularizovat.



Jenže ani tento prohřešek proti jednomu zákonu není v tomto případě na závadu. Ona i taková první dáma anglické detektivní školy, Agatha Christie, s oblibou Knoxovy zásady porušovala a myslím, že si to hodně užívala. Vezmeme-li navíc fakt, že se nejedná o čistý detektivní příběh, ale nejméně z poloviny o horor, tak je omluvitelné prakticky všechno. Který bod desatera autoři porušili, vám prozradit při nejlepší vůli nemohu, proflákla bych tím pointu celého příběhu, ale o jednom vás ujistit mohu: vrahem není zahradník :-)

Celý příběh začíná intrem, ve kterém je za bouřlivé noci a dramatických okolností (vidíme z pohledu vraha, že se nám nenuceně producíruje po stěně zhruba stejně jako hrabě Dracula ve slavném Copolově filmu) zavražděn nejstarší člen šlechtické rodiny Gordonů, pan William, dědeček hlavního hrdiny hry, Samuela Gordona. Williamova smrt je považována za nešťastnou náhodu nebo sebevraždu, ale my jsme viděli, že z okna staré věže nevypadl ani neskočil, ale byl vyhozen neznámým pachatelem či silou. Samuel kupodivu také v nešťastnou náhodu nevěří a rozhodne se vypátrat, co se vlastně děje. A tady už začíná samotná hra.

 Rodinné a další nesrovnalosti
Hra měla původně být blíže časově nezařazena, mělo se jednat o nějaký neurčitý čas minulého století, ale vzhledem k tomu, že se na náhrobku Williama objevuje letopočet smrti 1981, pak je doba vcelku jasná, začíná-li hra návratem z jeho pohřbu. Vlastně je poněkud nejasné i to, kdo je vlastně Samuel, protože se sice praví, že je vnukem Williama, ale současně Williamově ženě neříká babičko, ale Victorie (teoreticky by Victorie mohla být i Williamova dcera, tedy Samuleova tetička). V každém případě, kde se vzal Samuel v této rodině, je malou neznámou, protože ve Williamově závěti se hovoří o Victorii a dvou synech, přičemž ani jeden ze dvou Wiliamových synů není otcem Samuela. Takže trochu jako ze Šimka a Grossmana: „Jsem váš strýc Baloun, mám vás rád a budu u vás bydlet“.

Několik drobných nesrovnalostí se ve hře vyskytuje a musím říct, že mě to mrzí, protože právě typ anglické detektivky si velice přísně zakládá na pečlivé propracovanosti až křížovkářské dokonalosti. Například: v noci dojde k výbuchu a jsme svědky, že se roztříští okno, ale přitom už v dalším obraze je okno zase v pořádku, ačkoliv uprostřed noci na relativně opuštěném místě skutečně neměl kdo gotické okno zasklít. Nebo Samuelův stín, který je i ve venkovních lokacích pod jeho postavou. Tedy prakticky žádný, přestože stromy například vrhají stíny dlouhé. Mít stín pod sebou je možné jen v případě, že slunce stojí v nadhlavníku, což se děje jen v pravé poledne na rovníku. Ale právě v Anglii by měl naopak vrhat velmi dlouhé stíny.

 Logické řešení hádanek
Ale otevřeně přiznávám, že tohle je už ode mě trošku hnidopištví, protože jinak se hra může pyšnit skvělou logičností. Prakticky cokoliv je dopodrobna vysvětleno. Řešení téměř všech problémů je přísně logické, jako výjimku potvrzující pravidlo mohu uvést poněkud nesmyslné nacpání mince do drážky vázičky, odkud pak vypadnou klíče (?). Ale jak jsem již řekla, je to výjimka. Každý problém, na který narazíte, je řešitelný logickou úvahou. Prostě si řeknete, jak zhruba by se dalo to či ono vyřešit a pak jen k tomu hledáte prostředky. Díky tomu se jedná o jednu z mála her, kde odpadá noční můra všech adventuristů: „když nevíš jak dál, dávej všechno na všechno“.


Jedna zvláštnost mě přece jen vzala. Když se mi rám dveří v Samuelově pokoji hlásil, že na něj nevidím, protože je to příliš vysoko. Hledala jsem tedy něco na co vylezu, nebo čím předpokládaný klíč smetu. Jaké bylo pro mě překvapení, že stačilo stisknout pravé myšítko a Samuel stoupnul na špičky a klíč podal.

Hra není příliš obtížná, spíše se řadí k lehčím, ale tady to není na závadu. Příběh je totiž natolik poutavý, že časté dlouhodobé zákysy by vás připravily o požitek zúčastnit se na živo děje. Řešení puzzlů a skládaček, které se ve hře vyváženě vyskytují, je také spíš velmi jednoduché. Ačkoliv uznávám, že některé hádanky předpokládají určité znalosti. Například znalost naší sluneční soustavy a velikosti jednotlivých planet, či znalost astrologických znamení a jejich pořadí ve zvěrokruhu vám bude velkým pomocníkem.

 Ulehčení ovládání
Dobrým počinem tvůrců je i to, že použité či prozkoumané předměty se přestávají hlásit jako aktivní, čímž vám vlastně neuvěřitelně usnadňují práci. A současně je i nápovědou, že pokud se vám objekt nebo předmět hlásí, tak jej budete muset k něčemu použít. Jako dobré hodnotím i to, že netaháte v inventáři hromady veteše, ale předměty se uvolní k sebrání většinou až když víte, k čemu je potřebujete. Inventář vyvoláte najetím myši do spodní části obrazovky a posunujete si jej šipkami. Ale jak jsem již uvedla, během hraní nebude mnoho příležitostí inventářem listovat.

V horní části obrazovky v pravém rohu si vyvoláte menu hry a při této příležitosti vás vyzývám, nebo vám spíše dobře radím, abyste věnovali pozornost průběžnému ukládání pozic. Posel smrti je totiž hrou, kde vám hrdina může umřít a i když těchto příležitostí není mnoho, tak jsou!

 Grafika a pohyb hlavního hrdiny
Grafické zpracování je opravdu více než povedené. Interiéry i exteriéry jsou skutečně skvělé a není moc co vytýkat. Déšť, mlha, stoupající kouř či kapky v kalužích jsou velmi věrohodné. Pár výtek bych však měla k animacím. Například kočka, kterou Samuel vyděsí a ona skočí z římsy krbu, vypadá při běhu jako vzteklá ponožka a musím říct, že se animátorovi strašlivě nepovedla. Animace postav jsou poměrně rozsáhlé a neomezují se na dva tři pohyby, jak jsme zvyklí v jiných adventurách. Možná jen by se docela hodila lepší synchronizace s dabingem, protože se stává, že ač postava už dohovořila, hubou mele pořád.



A nemohu si odpustit to, co ode mne jeden z tvůrců očekává. Chybí tam běh či zrychlující dvojklik (pan Houb si v tuto chvíli bere prášek a mokrý hadr na hlavu)! Musím ale říct, že chybí méně než jsem si původně vloni, po odehrání dema myslela. Protože v demu byly jen tři lokace, z nichž v jedné se courá Samuel kolem stolu s převrženou židlí ke kamnům a než se tam doplouží, můžete si udělat „zubní“ manikúru. Tehdy jsem si říkala, že pokud se bude ploužit tímto způsobem v celé hře, bude to děsivě otravné a zdlouhavé.

Po odehrání plné verze hry musím říct, že takových lokací, kde by se dlouho coural, je opravdu málo. Prakticky jen půda (kde je mimochodem zajímavý výtvarný moment, že je přes velké síto-řešeto vidět pohybujícího se hrdinu), hřbitov, lokace kolem domku šíleného vědce Richarda a právě chátrající dům. Tam opravdu dlouho trvá, než se někam doplouží. V naprosté většině lokací však stačí možnost rychlého přesunu do další obrazovky přes dvojklik na východu z lokace.

 Na ničem jsme nešetřili...
... napadá mě citát z Jurského parku při pohledu na jména dabujících herců. Musím říct, že ve většině případů měli při výběru dabérů šťastnou ruku. Michal Dlouhý jako Samuel je, myslím, velmi šťastné řešení. I hlas pana Brzobohatého je příjemný a uklidňující, na druhou stranu když jsem zaslechla hlas pana Vladimíra Čecha, čekala jsem kdy se ozve: „Cé je správně!“ Paní Květa Fialová je můj oblíbenec a kdykoliv ji slyším, vybaví se mi neodolatelná Tornádo Lou z Limonádového Joea, ale tady přece jen šeptala trošku víc než bylo nezbytně třeba. Ale ono stačí trošku zvuk zesílit :-), přece jen je Victorie starší dáma.

Hudební doprovod je monumentální a myslím, že velmi vhodně doplňuje atmosféru. Díky tomu, že se určitý motiv odehraje a nadále je pak ticho, nemusela jsem přikročit k jinak vcelku běžnému vypínání. Zvuky jsou realistické, ať už déšť, kapající voda či zvuky kroků, které zní vždy jinak podle toho, zda se jedná o interiér, exteriér, nebo v závislosti na povrchu, po kterém se chodí.


další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

 Osobní dojem
I když jsem dlouho váhala, chci se na závěr zmínit o svém osobním dojmu z jedné vlastnosti hry. Poprvé jsem mě zarazilo a přemýšlela nad tím, zda je toto do hry tohoto typu vhodné, když byl zavražděn chlapec - dítě. Mluvili jste s ním, byl to rošťák, který si hraje s míčem nebo rozbíjí okna, ale najednou vidíte jeho smrt umlácením a v Samuelově noční můře k vám prosebně vztahuje ruce. Podruhé mě sebralo, když jsem zjistila, že mám jít vykopat v noci na hřbitov tělo několik dnů pohřbeného děda. Musím říct, že se mi do toho opravdu nechtělo a i když jsem si opakovala: "je to jen hra", měla jsem pocit, že by přece jen měly být nějaké mantinely.

Možná si řeknete, že v době brutálních akčních stříleček, kdy se kosí celé davy lidí, bych takhle přecitlivělá být neměla. Ale já si myslím, že se jedná o poněkud jinou záležitost. Zatímco střílení do bezejmenných anonymních objektů se dá přirovnat ke střelbě na terč, zabití osoby byť virtuální, ke které si tvoříte určitý vztah, je věcí odlišnou. Je to však můj osobní dojem a vím, že se mnou nemusíte a zřejmě ani nebudete souhlasit.

 Resumé
Na závěr chci zdůraznit, že Posel smrti je velmi dobrá hra. Záměrně ani jednou nepoužívám spojení: česká hra. Protože právě tuto berličku alibistického češství nepotřebuje. Myslím, že obstojí jak na českém, tak i na zahraničním trhu. Velmi oceňuji skutečnost, že se tvůrci vyvarovali dementních pokusů o pubertální humor, ačkoliv implantovat ho do tohoto žánru by bylo přece jen už rovnou na pobyt na uzavřeném oddělení příslušné psychiatrické kliniky.

Posel Smrti se dostane na pulty domácích obchodů přibližně v polovině března v ceně v rozmezí 899-999 Kč (na webu tvůrců za 850 Kč). Současně s tím přineseme i návod, který bude v té době užitečnější než nyní, kdy hru kromě pár recenzentů zatím nikdo nevlastní :)

Stáhněte si: Demo, Ukázky videa a dabingu
Související články: Rozhovor (7/2002), První dojmy (6/2002), Novinky

 
Félie
připravil: jd




 
 

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.