Ale tohle není záležitost poslední doby, podobné symptomy chytají stejně zasažené už od dob starého dobrého CSM. Nemyslím ty poslední vymazlené verze, ale cca čtrnáct, patnáct let starý kus hrubého softwaru, kde se na trávníkově vyblité zelené ukazoval tým hráčů, kteří měli jen jednu vlastnost, v níž se mohli vycvičit až na úroveň 27 (pokud šli do zahraničí), a kde jsem, podobně jako mnoho dalších, lezl do datových souborů, abych editoval soupisky - buď aby byly aktuální, nebo jen proto, abych místo vyvaleného týmu nahodil do hry náš středoškolský mančaft. Byly to časy, kdy Lázně Bohdaneč ještě někdo ve fotbalovém světě znal. Teď se píše rok 2012 a my, halasní blázni minulosti a zeleného CSM, bychom nevěřili, co vše se v tomhle žánru může podařit. Vychází Football Manager 2012 a přináší další dávku snů přenesených do reality.
Škatulata s tlačítky aneb „ergonomické rozložení“
Jako každý rok se základní pravidla hry nemění, ostatně proč měnit něco, co funguje. Změn je ale ve všech ostatních sférách hry více než dost. Ti, kteří mají s FM sérií už „pár“ let zkušenosti, budou jako já trochu zmatení z nového, kompletně překopaného, rozhraní a rozložení tlačítek, o nichž jste věděli, že jsou „vlevo nahoře a dvě položky dolů“... a teď jsou jinde. Po několika hodinách jsem si ale na nový styl zvykl a musím říct, že je to změna k lepšímu. Jakmile se adaptujete, máte prakticky vše při ruce.
Snad jediná věc, která mi vadí, je složitější získávání zpětné vazby od asistenta během zápasu - musím použít tři kliky místo původního jednoho. Jinak se ale velmi dobře přesunuly jednotlivé volby (uložení sestavy, změny taktik, předzápasová příprava a vše ostatní) do kontextuálně logičtějších míst, což hru výrazně urychluje. Přehlédnout nelze opětovná snaha o vylepšení tutoriálu pro nováčky, ale pořád platí, že manažerští panicové a panny budou prvních hodin s pravidly hry tvrdě bojovat. Krev, pot a všechny ty slzy se v tomto případě vyplatí.
Přidejte trochu Serie A a pro chuť Korejce
To, co bude všechny zajímat především, jsou ale novinky. A ty jsou, vážení, a na to dám ruku na špalek, skvělé. Kupříkladu přibyla zdánlivě nedůležitá možnost přidávání nových hratelných lig během rozehrané hry. V reálu vám to poskytuje netušené možnosti. Zjistíte, že vámi oblíbený hráč se nevešel do zúžené databáze ve „vedlejších“ ligách? Přidejte si ji! Chcete se přesunout jinam? Koučovat národní tým, který vás při tvorbě hry nenapadl? Tak si jej prostě přidejte. Skvělá možnost, která přináší flexibilitu i po započetí hry. ¨
Dalším skvělým prvkem je zobrazení atributů hráčů při výběru sestavy před zápasem. Stačí podržet kurzor nad jménem a máte kompletní výpis. Žádné zdlouhavé rozklikávání, jednoduše máte klíčové informace hned po ruce. Co se týče pokynů k zápasu, jak u týmové, tak hráčské taktiky, definitivně se potvrzuje, že odklon od klasických šipek se vyplatil. Vyladění pokynů hráči je nyní při pokročilém nastavení skutečně detailní a cítím, že mohu hráči přikázat prakticky cokoliv.
Ve výsledku je odlaďování sestavy skvělé. Pár zápasů třeba trvá, než poznáte, co hráči i celkové taktice sedne lépe. Ve chvíli, kdy ale zjistíte, že duu Mata – Kagawa bude pod Torresem nejlépe jako útočným středopolařům a tvůrcům hry, hodnocení jim poletí vzhůru, začnou se dostávat do šancí a dávat góly, tak se dostaví skvělý pocit z toho, že jste nakonec přišli na správné řešení.
„Jestli ten zápas nechcete vyhrát, tak mi to řekněte!“
Nejvýraznější změnou je ovšem celkový přístup ke komunikaci. K dokonalosti jí chybí málo. V proslovech k týmu v zápase i v jednání s jednotlivými hráči můžete volit tón, což společně s nárůstem možností „co říct“ dává velký prostor pro roleplay i praktickou aplikaci. Můžete tým opatrně (pokud se nedaří a třesou se jak osiky) upozornit, že je hezké vést 1-0, ale nic to neznamená nebo je asertivně seřvat, že takhle se fakt tří bodů nedočkají.
Můžete vášnivě à la Franz Straka vykládat o tom, že tohle je pro fanoušky, kteří jim platí výplaty nebo s klidem konstatovat, že s nimi rozhodně nejste spokojeni. Navíc jsou k dispozici i individuální promluvy a na tom všem je skvělé, že vám hra poskytuje zpětnou vazbu a hned vidíte reakci hráče: zda je motivován, zda se falešně uklidnil nebo vás neuznává a vůbec neposlouchá. Klidně můžete hráče seřvat za flákání tréninku, pokorně se omluvit rozmazlené hvězdičce nebo jí dát nůž na krk, že půjde do rezervy, ať se vzteká, jak chce.
Nejpůsobivější jsou ale týmové mítinky. Můžete je svolat prakticky kdykoliv, vyplatí se to zejména před startem sezony, nebo když se nedaří. Pak vám to občas nabídne asistent sám. Jeden příklad z praxe, který mě poslal do sedmého nebe. Po sérii čtyř porážek se sešla týmová rada, načež jsem jako manažer řekl své. Pak jsem vyzval kapitána, ať se vyjádří a odpověděl mu. Vyzval jsem tým, jestli chce někdo něco říct. Obi Mikel se postavil za kapitána, všichni jsme si šťastně padli kolem ramen a morálka šla nahoru. Ano, k dokonalosti ještě celé komunikaci něco málo chybí, ale skok je to oproti předchozím ročníkům výrazný a jeho dopad na hratelnost naprosto zásadní.
Hledání nových talentů a Citizens Pokémon "musím je mít všechny"
Soupisky jsou víceméně v pořádku, dokonce i v Gambrinus lize. Konečně byly napraveny některé lapsy jako třeba rychlost u Rajtorala nebo přesílení u Horvátha, kterého loni kupovala Barca na lavičku. I Příbram je zpracována solidně a relativně věrně, i když takový Tomáš Pilík za 30 milionů je trochu přepísknutý. Zajímavé ovšem je, že soupiska juniorky Chelsea byla tvořena i z testovaných hráčů, takže tu najdete právě příbramského Dominika Maška, který zde byl jen na testech a je zpátky v České republice, byť možná ještě přestoupí.
Samozřejmě nejde postihnout během krátkého (přibližně dvoutýdenního) hraní všechny ligy a týmy. Zatím se však zdá, že si kluby o trochu více cení svých hvězd jako je Hazard a Sakho nebo si hýčkají nové úlovky, které dřív představovaly kvalitu za hubičku (Arda, Witsel). Pokud budete chtít do svého týmu některé z těchto „objevených“ talentů, pořádně se prohnete. A jestli si zahrajete v Premier League, asi vás budou frustrovat Citizens, kteří každou sezonu nacpou kolem dvou miliard do posil a zaručené vám vyfouknou nějaké vytypované hráče.
De facto to samé jsem psal už minulý rok, kdy FM 2011 obalil odladěný základ takovým množstvím výrazných změn, že si vysloužil velmi vysoké hodnocení. A nedá se svítit, letos se situace opakuje a je neuvěřitelné, že něco takového zvládají Sports Interactive při ročním vývojovém cyklu vícekrát než jednou za dekádu. FM 2012 je tak doposud nejvydařenější ročník série, který ke klasické hratelnosti „ještě jeden zápas a jdu spát... aha...derby, tak dva zápasy...“ přidává dostatek vylepšení, jež nejsou jen na úrovni nových soupisek a celkový zážitek posílají dál do říše manažerských snů. Kam ještě může série expandovat? Určitě by se hodily novinky v zápasovém enginu, který by se mohl konečně začít blížit klasickým fotbalovým „akcím“. A samozřejmě musí dojít k postupnému nabalování dalších úrovní komunikace - právě ta posouvá celou hratelnost od změti tabulek stále blíže simulaci fotbalového manažera se vším, co k tomu patří.
