Far Cry Primal - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Far Cry Primal - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

23. 2. 2016 9:55 | Recenze | autor: Jan Olejník |

Zhruba čtrnáct měsíců po vydání Far Cry 4 nás Ubisoft láká, abychom se s nimi vydali na cestu do pravěku. Prý zažijeme krutý boj našich prapředků s nástrahami přírody i lidožravými klany. A to dokonce na území, které částečně zasahuje i do oblasti Slovenska! Na papíře to zní lákavě, ale dokázal Ubisoft ve Far Cry Primal i něco víc, než jen vyměnit slony za mamuty?

Moderní pravěk „Pánové, chtělo by to samostatný přídavek do Far Cry, co vy na to? Co by se tak dalo udělat?“ ozvalo se na firemní poradě. „Hele, a co se vykašlat na ten dotazník, co jsme rozesílali, a zkusit pravěk?“ houkl bezelstně jeden z vývojářů. „Výborně! Výborně! A o čem to tedy bude?“ následoval nevyhnutelný dotaz. „Nooooo…“ A všem došly nápady.

Nejsem expertem na historii ani antropologii, avšak když mě neustále pronásleduje pocit, že zase hraju Far Cry 4, kde jen někdo vyměnil brokovnici za kyj, říkám si, že je asi něco špatně. Prostředím a historickým zasazením nové hry to není – mezolit v podání Ubisoftu vypadá skvěle. Naši prapředci se deset tisíc let před naším letopočtem začali zotavovat z odcházející doby ledové, takže osídlená údolí byla plná života a překrásné přírody, což odráží i upravená grafika.

Více se tu hraje s barevnými filtry, volumetrickými světly a hustou vegetací. Výsledkem je lehce snový svět, který nabízí mnohá malebná zákoutí, zrádné bažiny, prosluněné louky i ledové hory. Vše je navíc navýsost krásně ozvučeno. Kochat krajinkami se můžete dosyta, ale jakmile dojde na samotné hraní, začnou se objevovat první pochybnosti.

Jak se totiž zdá, nejvíce péče bylo vloženo právě do vymodelování nového světa a pravěké fauny a flóry, jenže na nic ostatního se prakticky nesáhlo, tudíž Far Cry Primal jede podle úplně stejného mustru jako čtvrtý díl: je tu v rámci možností sexy emancipovaná rebelka, praštěný vynálezce, současné feťáky nahrazující šaman a nesmí chybět ani kněžka s odhalenými ňadry a drsná vojanda… pardon, lovkyně.

Vývojáři si sice dali extra práci s vymyšlením fiktivního jazyka, který je založen na historických studiích, ale dialogy jsou tak soudobé, že kdyby se mezi sebou postavy bavily třeba běžnou čínštinou, mělo by to zhruba stejný efekt. Naštěstí je však větná stavba správně neotesaná a primitivní, což podtrhuje i povedená čeština. To se já líbit! Tak jako tak je tu ale mezolit vykreslen stejně „věrohodně“ jako divoký západ v románech Karla Maye. Ale budiž, určitá forma zromantizování je pravděpodobně nutná.

Substituční šifra

Opravdový problém ale nastává v momentě, kdy si uvědomíte, jak se vývojáři zoufale snažili zachovat úplně všechny prvky z předchozí hry bez zásadnějších změn, a přitom na ně naroubovat pravěké reálie. A tak budete opět v absurdních šplhacích sekvencích používat kotvičku (tentokrát kostěnou), dobývat nepřátelské tábory, kde se tentokrát alarm neozývá z tlampačů ale z mušle, sbírat různobarevné byliny a jezdit ne na slonovi, nýbrž na mamutovi.

zdroj: Archiv

Od začátku ve mně hlodalo nepěkné tušení, že se odněkud vyloupne i geniální vynálezce, který mi z ptačího peří sestaví rogalo – protože to přece v minulých hrách bylo také. Samozřejmě vás zase někdo zfetuje, takže si prožijete další ujeté halucinační levely. Kvůli upgradu vybavení a vesnice budete opět lovit zvířata a sbírat suroviny. A tak dále, a tak dále – prakticky cokoliv, co bylo v ostatních hrách série Far Cry, naleznete i tady. Jen s pravěkou příchutí.

Příběh nemá ani smysl rozebírat – parta hodných (tzn. hezkých) pralidí bojuje o přežití v drsném světě s konkurenčními tlupami ošklivých lidožravých neandrtálců. Těm vládne jakýsi Ull a… prostě lautr to samé co Vaas nebo Pagan Min. A tak chodíte od jedné NPC ke druhé, nabíráte ty nejobyčejnější mise, jaké si dokážete představit a doufáte, zoufale doufáte, že už se „příběh“ konečně někam posune. Ale ne, ještě musíte pomoci ubohému mamutovi ze zajetí (tzn. vyvraždit tábor) nebo posbírat tři kusy totemu (tzn. vyvraždit tábor) nebo – pozor změna – zabít vzácné zvíře. Pak ovšem musíte zajmout nepřátelského vůdce, což znamená vyvraždit další tábor. Ach jo.

Jenže jak se vypořádat se zástupy nepřátel, když zbrojní arzenál mezolitického lovce nebyl zrovna široký? Luk je jasný základ, pořádný kyj se také neztratí a kopí i kamenné dýky se taktéž hodí. Ale co všechny ty raketomety, těžké kulomety, plamenomety a další legrácky z moderních dílů série Far Cry? Místo nich je tu telepaticky ovládaná sova a plejáda ochočitelných predátorů.

Beastmaster: Branou času

Jestli přemýšlíte o tom, jak rychle vám ve hře „nečekaně“ oznámí, že zrovna vy jste Vyvolený, pak pro vás mám odpověď: zhruba hodinu po startu. Jste totiž pán šelem, což znamená, že například můžete na dálku ovládat obří vraždící sovu, která likviduje lidské protivníky jedním náletem, případně vám doručuje zbraně nebo shazuje bomby (!) nepřátelům na hlavy.

Krom toho si lze i ochočit prakticky libovolnou šelmu – kočkovitou, psovitou i medvědovitou – přičemž ochočování probíhá tak, že na zem hodíte kus masa, a jakmile začne krvelačný predátor žrát, přiblížíte se a stisknete akční tlačítko. Gratulace! Máte domácího pra-mazlíčka. Ten vás okamžitě začne na slovo poslouchat, takže se s vámi chytře plíží podrostem, přepadává nepřátele ze zálohy a pomáhá i s lovem. Zvíře je v podstatě nesmrtelné, protože když už vám ho náhodou pošlou do věčných lovišť, vyvoláte si ho z menu klidně znovu. O nějakém pěstování vztahu a truchlením nad ztrátou věrného pobočníka nemůže být řeč. Nu, a to je z novinek vlastně vše.

Lov samotný je nachlup stejný jako v ostatních dílech série, což znamená, že je nezbytný pro vylepšování výbavy. Neduhem konzolové verze je bohužel to, že prakticky všechna zvířata jsou ukrutně rychlá, neustále kličkují a mnoho z nich snese neskutečný počet zásahů. Lov tedy funguje tak, že se plížíte skrz křoví, střelíte kořist do hlavy, zvíře zpanikaří a začne cik-cak kličkovat mezi stromy, tudíž je nemožné jej trefit.

zdroj: Archiv

Docela vtipné a užitečné je používat hořící šípy, protože prakticky vše v herním světě je nejspíš namočené v benzínu. Postřelené zvíře okamžitě vzplane jako vatra a vy pak s pobaveným úsměvem sledujete, jak zběsile utíká lesem a zapaluje všechno po cestě. Pak si jen dojdete pro flambované jaguáří maso.

Jádro to zachraňuje

Na rovinu přiznávám, že mě osobně chatrný příběh a stereotypní úkoly od hry dost zásadně odrazovaly, tudíž jsem se do hraní musel místy skoro i nutit. Je to pravděpodobně dáno tím, že podobnost s předešlými díly je až příliš očividná a už mě zkrátka tolik nebaví pěšky se vláčet po zbytečně obrovském světě a hledat deset bylinek, osm kůží a devět kamenů, abych mohl někde něco vylepšit.

Že vám to nevadí a máte rádi otevřené oblasti s desítkami vedlejších úkolů, aktivit a drobnůstek k vysbírání? Pak máte štěstí, protože jádro hry je pořád stejně povedené jako v předchozích dílech. V momentě, kdy jsem přestal řešit frustraci ze stále se opakujících situací či nenaplněného potenciálu, jsem se začal velmi slušně bavit. Ano, není to tak zběsilá a nabušená hra jako dříve, hlavně kvůli absenci explozivního smrtícího arzenálu, ale přesto má co nabídnout.

I když engine nepatří k nejnovějším, dokáže vyčarovat skutečně parádní grafiku, která je navíc doplněná o množství barvitých zvuků, tudíž vás lesy i pláně doopravdy pohltí. Minimálně zpočátku je objevování nových lokací zábavné, atmosféra je výborná a lov i plížení stále nabídnou slušnou dávku napětí. A pravděpodobně i nezamýšlenou legraci. Obřím kyjem se totiž můžete nejenom ohánět, ale je možno jej i házet – a to poměrně daleko. Představte si pak scénu, kdy na skále stojí lučištnice a hlídá palouček před táborem. Když tu náhle z křoví na druhé straně louky obloukem vyletí hořící desetikilová palice a trefí ji přímo mezi oči. Cesta je volná!

Stejně tak může bavit i dobývání nepřátelských pozic. Vletíte mezi ně na hřbetu medvěda jako blázen s hořícím oštěpem nad hlavou? Zabijete jednoho kanibala po druhém jen s pomocí smrtící sovy, takže vůbec nebudou tušit, co se stalo? Nebo si naopak vezmete na pomoc svého čtyřnohého chlupatého mazlíka a budete se z bezpečné vzdálenosti dívat, jak trhá protivníkům hlavy? Stále můžete jít na věc i hezky osobně, odlákávat pozornost hozenými kameny a zmatené lidojedy tiše podřezávat. I vedlejších aktivit je tu nepřeberné množství, otázkou však zůstává, jestli se vám do nich vůbec bude chtít – neustálé osvobozování rukojmích a doprovázení karavany se celkem rychle omrzí.

Pravěk ala Hollywood

Far Cry Primal je v podstatě prehistorická verze filmové „Třístovky“ od Zacka Snydera. A sami se můžete rozhodnout, jestli je to pro vás důvod těšit se na akční historické dobrodružství s nerealistickými prvky, nebo naopak záminka k tomu, abyste popadli uhlík z ohniště a šli na stěny malovat nenávistné vzkazy vývojářům. Nenechte se totiž mýlit: ačkoliv se hra tváří, že se jedná o boj o přežití v krutém pravěkém světě, nemá to se survival žánrem nic společného. Je to vlastně jen šňůra tisíckrát viděných úkolů s trochou netradičních zbraní navěšená na kostru moderních her od Ubisoftu. Recykluje se tady skoro všechno: animace, postavy i celé kusy hratelnosti.

zdroj: Youtube

Do výsledného hodnocení každopádně nezahrnuji to, jestli jsou nebo nejsou herní prvky vytvořené hezky podle pravdy. Naopak ale nemůžu přehlédnout opět ukrutně slabý příběh (a teď už vážně neobstojí námitka, že je to tak přece vždycky), nevýrazného záporáka, nenápadité úkoly, stále stejné a donekonečna opakované dobývání nepřátelských táborů, absenci multiplayeru a co-opu, stereotypní hlavní postavy a absenci větší výzvy – tím myslím především naprosto povrchní ochočování zvířat a nulové „survival“ prvky (pokud pominu to, že je vám v horách zima).

Na první pohled je snadné nechat se zmást tím, že je Far Cry Primal něčím úplně novým, ale není to pravda. Je to téměř zrcadlová kopie čtvrtého dílu s jinými texturami a modely. Jádro hratelnosti zůstalo na chlup stejné, což bude spoustě hráčů vyhovovat, jiní ale budou po právu rozmrzelí. Prostě už jsme tuhle hru hráli častokrát v rozmezí pár let.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Čtvrté Far Cry si přes sebe přehodilo zvířecí kůži a snaží se hrát si na pravěk. Prakticky nic se však pod povrchem nezměnilo – což je dobrá zpráva pro fanoušky série a špatná zpráva pro ty, kteří doufali ve výraznější odklon ze zajetých kolejí. Původní jádro hry naštěstí šlape stále dobře.

Nejnovější články